V manželství věčné hádky, stres a zoufalství
.. Sice zažíváme i svetlé chvilky, kdy se můžem láskou "sežrat" ale větčina našich dnů je, v hádkách křiku a z mé strany už propadám zoufalství. Tak takhle dopadlo moje manželství .... 😖
Chtěla bych najít pár spřízněných duší, kteří mi aspon někdy zvednou náladu, a já se nebudu muset zoufat, co kde dělám špatně. Už jsme s toho vážně otrávená.
Snaha si o tom promluvit doma, končí fiaskem. Připadám si už jako tělo bez duše, které denně funguje už jen jako robot.
ahojky dite oceni stastnou a spokojenou maminku a ne utrapenou a nestastnou.Mame taky narok bejt stastne a spokojene.je hrozny cim prochazis v takove situaci nejsem ale vem si papir napis pro a proti a sama uvidis co s toho vyleze ale nikdo ani tvuj manzel nema narok se k tobe taklhle chovat.hodne sili preju
Asi bych s takovým nebyla, nesnáším hádky, neumím se hádat a nemám ráda vyvolávače hádek apod., takže za sebe bych v takovém vztahu nestrvávala ani i kdyby byli děti. To podvádění je na tom nejhorší...ukončila bych to.
@ivajaro ahojky, tak sleduju, že nejsem sama kdo má takovéto problémy. Jsem vdaná asi rok a půl, mám 4měsíční dítko. Když jsem byla v 6tt, tak jsem taky omylem našla manželovi zprávy na nějaké seznamce, kde si s nějakou paní psal jak si hrozně chybí atd. Napsala jsem jí, že je ženatý a má těhotnou ženu, ta z toho byla celkem paf. Manžel mi sliboval, jak s tím přestane. Celé těhotenství (měla jsem rizikovku) mě nechal zavřenou samotnou doma, odešel ráno, vrátil se večer. Když jsem přišla z porodnice, nebyla ani složená postýlka. Teď to u nás vypadá tak, že buď skoro nekomunikujeme, nebo se hádáme. 2x se mi vrátila poporodní depka, takže jsem musela odjet k rodičům. Nedávno jsem mu zas našla na netu nějakou korespondenci, kde psal nějaké paní, že manželce zahýbá. On mi zas tvrdil, že to si jen psal a vymýšlel si, ale já už mu nevěřím. Doma nic neudělá, malému se skoro nevěnuje, na mě kašle úplně. Dost silně uvažuju nad tím, že i s malým odejdeme. Naši mi sice říkají, ať to s ním ještě zkusím, že nás finančně zajišťuje atd, ale já takto žít nechci. Už kvůli malému. Já se nervuju a pak se to přenáší i na něj. Přeju ti, aby ses rozhodla správně, aby to bylo dobré pro tebe a tvé dítě.
@ivajaro ono je to těžké rozhodování, ale je fakt, že těm dětem neprospívá ani rozpad manželství, ale ani věčné hádky nebo to, že je mamina nešťastná. V mém případě by se to snášelo možná líp, kdybych měla blíž vlastní rodinu, ale odešla jsem za manželem 120 km a tím jsem se odloučila nejen od rodiny, ale i od přátel. A nejhorší je prostě samota, pokud trvá chvilku, je to snesitelné, ale věčně se takto žít nedá. Navíc když vidíš, že na tebe ten druhý kašle. Taky jsem přemýšlela, jak bych to malému časem vysvětlila.
@sdpetra já zanedlouho budu od rodiny 650km daleko ...
Ono mi kolikrát bylo dobře, když odešel do práce a já byla s malou doma sama, měli jsme svůj klid. Jenže pak se to začlo stupnovat .... I když je s náma doma, mám pocit jako by byl myšlenkama úplně někde jinde co půl hodiny to chodí ven kouřit, a pak lehne k PC... tolikrát jsem se už snažila přijít na to ,c ose děje mluvila jsem na něj, anikdy nic krom.. vše je v poho, jsem se nedověděla. ... fakt už nevím, co si mám myslet....
ahoj ! Ja som tiez v poslednom case dost nervozna a najradsej by som sa zablila a odisla . Ale iba na chvilu , manzel je super , len tu mame ponorku , ze byvame na horach a nikde nikdo . V okoli ziadny susedia ,a vobec ,od kedy som sa odstahovala do Ciech je o kamosky nudza a tak si to ,,vybijam,, na manzelovi a je to obcas dost zaujimave . Par krat ma napadlo zeby som sla za nasimi na sk , a bola sama s detmi , ale presne je to tazske...
Teda holky...to co tady píšete je hrozný.....úplně se mi vrátilo to, co jsem prožívala já s bývalým přítelem.(byla jsem s ním 2X těhotná a vždy jsem spontálně potratila pak jsem začala brát anti. a dítě jsem s ním už nechtěla) byla jsem s ním 10 let - od svých 16. prvních 5 let - dobrý, a dalších 5 let - horor..nebudu tu psát konkrétní situace.... nejdřív lži co se týče vydělávání peněz (do práce nikdy nechodil) , potom nevěry, lži, hádky, nevěry, do toho začal být chorobně žárlivý, scény v práci atd, do toho byl zase hodný... a pořád dokola, potom začal brát a prodávat drogy, zase nevěry..nevím kolik - ale hodně...ale ode mě odejít nechtěl, měla jsem ho doma jako klíště a nemohla se ho zbavit.... kdybych si mohla vzít kufry a odejít bylo by to snažší.... ale on bydlel v mém domě, a to bylo na hovno....no závěrem mi dal facku až jsem spadla venku na beton, byla jsem 10 dní po operaci po slepáku.... cca za rok se mu narodilo druhý dítě s nějákou slečnou (romkou) nakonec jsem jí byla vděčná , že mě s ním podváděla, protože já měla konečně pádný důvod ho vyrazit na ulici ( ona totiž bydlela v azylovém domě už se svými 4 dětmi ) a hlavně mi nakonec pomohl můj táta a vyrazil ho.... ten kretén ještě nadával mě, že je to všechno moje vina, že jsem ho k tomu dohnala, pak se litoval, pak zase mě nadával, pak vyhrožoval, že nám podpálí barák, že ublíží tátovi , plival po mě atd. atd - skončilo to v dubnu 2009
Já se zapřísahala sama sobě, že nikdy nebudu s chlapem co na mě jen zvýší hlas kvůli kravině, myslela jsem si že takový chlap asi nebude, že bude asi sama, raději sama....
ještě rok po rozchodu když jsem v noci slyšela jet auto kolem baráku jsem stála v pozoru u okna s mobilem v ruce....strašně jsem se bála , že vrátí a bude zase dělat zle......NIKDY UŽ NEPŘIJEL
V srpnu 2009 jsem se seznámila ted už s mým manželem...
jsem štastně vdaná....mám krásnou a zdravou holčičku - teda po IVF, s manželem jsme 4 roky...nikdy na mě nekřičí, nenadává mi, pomáhá mi..... ano jsme spolu jen 4 roky ...vím...za 10 let může být vše jinak
ale nikdy....nikdy to už nenechám dojít tak daleko.....
Všem co máte podobné zkušenosti jako mám já.....tak vám moc držím palce..každý si to musí vyřešit sám...a vím, že je to opravdu moc těžké a kor když v tom jsou děti
Ted bude asi blbý co napíšu ale nakonec jsem ráda, že ty 2 těhotenství s bývalým přítelem nedopadly.... asi to tak mělo být.....on by asi jiný nebyl, a já bych byla doma s dětma, bez peněz na pokraji sil ........ 😉 😉
@ivajaro naprosto tě chápu, u nás je to stejné. Na jednu stranu jsem si přála, aby se nám věnoval, ale teď jsem ráda, když odejde do práce. Když totiž přijde, absolutně nebere ohledy ani na malého. Přijde většinou, když malý spí a on vším tříská, jako by ho chtěl schválně vzbudit. A s tím mluvením, to znám taky. Všechno je v pořádku, to jen mně se něco zdá. Už jsem i uvažovala, že stáhnu do PC keylogger a podívám se, co si s kým píše. Ale nejsem si jistá, jestli to chci vědět.
@sdpetra Ano přesně tak, jak tu psal olusík.. měla jsem stejné pociti jako ona, pak se to zvrtlo v hádky kvůli blbostem, pak je to zase dobré že by jsme se láskou sežrali, a pak stačí když příjde v noci domů a začne se slíkat věci, bundu batoh hned u postýlky. Kolikrát malá v noci knučí, a vím že je vzhůru stejně se k té postýlce nenatáhne aby jí dal toho dudlíka.. musím vztát já
@fori No měla jsi to tedy krušné .. ale máš to za sebou, a to je fajn. Snad už ti štěstí bude přát a zůstane při tobě!
Já mám taky krásnou a zdravou holčičku, mám zázemí .... když odejdu nemám kam jít, vím že s tím co pobírám nemám šnaci malou natož sebe uživit, a do toho nájem bydlení ... ☹
No prave ja som s manzelom tiez iba 4,5 roka a to je to , sice je uzasny , ale som sama zvedava ako dlho vydrzim takto sama iba s detmi . Proste strasne lutujem ze som odisla od rodiny tak daleko .
@fori my jsme s manželem o jedno mimi přišli taky, a tenkrát jsem hodně potřebovala mít u sebe někoho blízkého. A už tenkrát mě nechal, ať se v tom vymáchám sama. Od té doby to jde mezi náma nějak z kopce. Když jsem mu kdysi našla nějakou tu korespondenci s ženskýma, tak mě držel a řval na mě, že mě zabije, jestli mu ještě polezu do jeho věcí. Podotýkám, že jsem byla v 6tt. Přiznám se, že jsem tenkrát měla strach, že mě zbije. Naštěstí to neudělal, ale taková situace se ještě několikrát zopakovala. Jeho otec prý bil jak žito a já mám strach, aby to stejné nechtěl dělat i on malému.
@ivajaro nemyslim si fakt zeby bolo rozumne si poriadovat druhe dieta , sice je pravda ze ja ho mam , ale o to tazsie sa clovek potom rozhoduje . Manzel chce tretie najradsej uz na rok , ale to ja proste nedam , pockam si ako sa to bude vyvijat , ked bude holky o nieco samostatnejsie
@sdpetra to je strašnýýýýý, pro mě po potratu ani nepřijel do nemocnice, musel přece vydělávat peníze, ani nevím kde byl.... jel pro mě můj táta....za těch 10 let mi dal cca 3 facky....1 mě držel pevně pod krkem a jednou mě začal mlátit přímo v autě když jsem řídila, byl opilý....a já málem nabourala...ale já mu vyhrožovala že na něj zavolám policii, a to se bál, protože byl předtím trestaný a já bych to udělala.......jako nikdy mě úplně nezmlátil, jako že by mě řezal hlava nehlava .....ale sem tam pár facek padlo a já mu je vracela....a tím on byl zase agresivnější...ale jak v tom jsou děti...... musí to být hrozný....
@olusik87
@ivajaro holky já nevím , ale podle mého bych si další dítě nepořizovala pokud opravdu si nejste jisté.....myslím si, že chlapi jsou chvilku poblázněný, dělají vše co vám na očích vidí...ale jen chvilku..pak se vše vrátí do starých kolejí jen s tím rozdílem, že vy budete mít více práce s miminkem....nevím no....
Presne. A mozno ho ta myslienka na tretie prejde, ked stravi celu zimu s dievcatami 🙂)
Jojo jde....předloni v roce 2011 na silvestra me uhodil před dcerou...bohužel jsem 10.ledna přišla na to že jsem těhotná...
@nikuska2007 mam z toho uplne husi kuzi☹
Holky, mrzi me vse co se Vam ,,postizenym" deje ci delo za hruzy... Ja mam neco podobneho. s pritelem jsme se dali dohromady v zahranici, pak se vratili do cech, vse super...jenze jsme bydleli u jeho rodicu, a tim to asi zacalo. Spousta neshod mezi nami a rodici, coz se prenaselo i na nas.... Mezitim jsem otehotnela, tak jsme si slibili,ze uz to bude jine, hned jsme se odstehovali a zacali znovu.... jenze netrvalo dlouho a vse bylo zase jako driv. Vecne hadky, i na verejnosti, pred kamarady, nadavky padali jak nic. Na Vanoce me pozadal o ruku a mesic na to jsem rodila. Vypadalo to nadejne. Po porodu pro nas ani nebyl schopnej dojet do porodnice, vezl nas muj tatka... on tady zatim paril s nasi ,,kamaradkou". Doted nevim jak to opravdu bylo, co spolu meli nebo nemeli. A zase ten stejny kolotoc, hadky a problemy. Mockrat i pred malou. Nebylo a neni u nas ojedinele i fyzicke napadeni, ktere se nebojim vratit. S malou jsem uz i jednou odesla, k rodicum, ale za mesic jsem se nechala prekecat a vratila se zpet. A je to zase stejne. Uz si pripadam strasne, jen na sebe kricime, hadame.... Snazila jsem se to zachranit mockrat, hlavne kvuli male...ale asi uz to nejde. Jen ted postupne sbiram odvahu a odejdu. Doufam,ze brzy. Holky, vsem preju pevne nervy a at brzy najdete to prave stesti. 🙂 Nejdulezitejsi jsou ty prtata.
Ahoj holky, tak se Vám jdu zase svěřit. Ted už s trochou lepších zpráv 🙂
Včera jsme s manželem a malou prožili krásný den (viz fotoalbum 🙂 ) No a při té příležitosti, jsme si všechno tak nějak poskládali a promluvili si o tom, co a jak dál ....
Z prvu se chcem úplně přestěhovat, do jiného bytu ... na Slovensko tedy nakonec nejdem, protže to se na mě zdálo až moc.. že bych měla po 23letech prostě říct "čau, já odjíždím a nevrátím se sem! " No pochopil mě a dal mi za pravdu.. což se mi ulevilo.
Nakonec si hledá i jinou lpráci, prstě aby jsme mohli začít znovu a od začátku. Tak nám držte palce, at nám to výjde!
@uztotakbude ahojky prosim cetla jsem vasi diskuzi jsem na tom podobne jaka by mohla byt rada uz jsem uplne zoufala
@maky_maky O jaké diskusi je řeč? Je jich tu víc 🙂
@maky_maky Jde o hádky v manželství-vztahu?
Ano
@uztotakbude myslim tuto diskuzi
@ivajaro napiš.