Vztah po nevěře
Zdravim, moc nechci rozebirat podrobne situaci, ve ktere se uz nejakou chvili placam. Stalo se to, co se stava. Ve vztahu prisla krize, kterou manzel resil po svem. Nasel si milenku. Vsechno to prasklo, kdyz jsem byla v 8. mesici s tretim ditetem (neplanovane tehotenstvi, proste si k nam nasel cestu). Rozhodli jsme se, ze pres to, co se stalo spolu zkusime byt dal. Je to uz skoro pul roku a ja se pres to nejak vnitrne nemuzu prenest dal. Kazdy den na tu zradu myslim a premyslim, zda to cas nekdy zhoji. Nyni je nas vztah podobne jako pred detmi, ale ja se placam v minulosti. Moc chci verit tomu, ze to jednou prekonam a bude nam to dal fungovat jako pred krizi. Mate nekdo zkusenost, jak to odpustit a jit dal? Chapu, ze spousta vas by od muze odesla. Ja prve ty kufry taky balila, ale pak jsme si sedli a v klidu si o vsem si promluvili. Ta nase krize vznikla vicemene ze spatne komunikace a neporozumeni jeden druhemu prave dusledkem nekomunikace.
Chce to čas....taky jsem si tím prošla a trvalo mi to tak rok a půl se s tím nějak popasovat a vztah už není jak byl pře tím a varovná kontrolka svítí při každé hádce.
Ale jsem ráda,že jsme se tenkrát nerozvedli....
Asi hlavní je se smířit s tím, že to nikdy už nebude jako před tím, což ale neznamená, že to nemůže být kvalitní a hezký vztah. Měli jste problémy, které vyústily v nevěru, sama říkáš, že jste spolu neuměli komunikovat, takže vás tohle všechno někam posunulo a třeba vás to prostě mělo naučit, že takhle se problémy neřeší.Je to zatím hodně čerstvé, takže tvůj strach, nedůvěra, pochyby jsou normlaní, manžel ti ublížil, to všechno nezmizí jako mávnutím kouzelného proutku, bude se to vracet a ještě to nějakou dobu bude bolet.. ale pokud jste se rozhodli, že spolu chcete být, máte se rádi, tak zabojujte... Ale musítě bojovat oba, pracovat na tom, třeba v poradně, tohle je běh na dlouhou trať s nejistým koncem, ale určitě to stojí za to to zkusit, skončit to ve finále můžeš vždycky... mluvte spolu, říkej mu upřímně, jak to cítíš, možná bych i vyhledala psychologa, kde si sama ujasníš, co chceš... Držím pěsti ❤️
vždycky ten, který odpouští je na tom hůř, protože musí odpustit jak protějšku, tak sobě
a odpustit je nevracet se k tomu
ty teď nejsi zrovna v ideálním rozpoložení, krátce po porodu, nevím, asi bych to zkusila probrat s mužem, říct mu o tom, když na začátku všeho stály komunikační problémy, a zkusit si nechat pomoci s někým třetím, myšleno terapeutem, psychologem
jsi silná a zraněná, přeji ti nalézt sílu a vnitřní štěstí.
Nevěra je velká rána, já si myslím, že se dá zahojit, ale chce to čas a pracovat na tom třeba i na terapii, něco zvládne člověk sám, když se třeba zaměří na osobní rozvoj, u něčeho je dobrý terapeut.
Pokud se muž snaží a nechce o tebe přijít, šanci bych mu dala, i když přenést se přes to určitě nejde. Ale už kvůli dětem 🙏
Mám úplně stejný problém :/
Znám z vlastní zkušenosti, na něco jsem přišla, ale spoustu jiných mi asi zapřel... Dodnes si nejsem jistá, že zas nehledá někde jinde, ale už jsem ve věku, kdy to asi vědět ani nechci, pokud hledá, je to jeho svědomí, ne moje, i když zrovna u něj někdy pochybuju, že svědomí má 😅 nicméně k dotazu, zda se to dá překonat, dá, trvalo mi to ale minimálně 3 roky od okamžiku, kdy jsem to zjistila... Taky jsem chtěla vztah ukončit, on nechtěl, stará se o mě, i o děti, snaží se, to mě asi přesvědčilo... Ty 3 roky byly hodně těžké, tajně jsem ho vlastně nenáviděla, ale snažila se, nedát to znát... ani po sexuální stránce to od té doby, co jsem na nevěry přišla, není ono... Nicméně přešlo to a fungujeme relativně velmi dobře, tulíme se, objímáme, líbáme na pozdrav, před usnutím, a taky usínáme v objetí a ruku v ruce... Po 12 letech, co jsme spolu...
Láska je o odpuštění a minulost se stala ,nezměníme ji ,takže nedumat pořád dookola..Všechno zlé je k něčemu dobrému.Ja bych zašla do kostela abych našla v sobě klid .Stačí jenom chtít a nemluvit o tom , nevyčítat ,neotačet se .Hodně štěstí !
Me byl ex neverny pred vic nez 2 lety, predchazelo tomu jeste more dalsich jeho lzi, takze jsem odesla, ted mam stastny vztah, neumerne lepsi, ale z nejhorsiho jsem se dostala az po 2 letech od toho rozchodu a i tak me to jeste nekde vzadu obcas zaboli. A to spolu nejsme a nemusim ho kazdy den videt. Tyhle bolesti trvaji dlouho.
Hrozne rada bych poradila, ale ja sama nevimmco delat. Mam to podobne, jen chlap si nasel milenku kdyz jsem bojivala s rakovinou. Je to pet let a porad to boli, je to cimdal horsi. Jsem v invalidnim duchodu a nemam kam odejit: Kdybych mela, uz tu nejsem. Deti me vidi stale nestastnou a ptaji se, ja zatim rikam ze jim vse povim az budou vetsi. Muj chlap me podvedl minimalne dvakrat i za svobodna, to jsem jeste nejak prekousla, ale tohle ne. Dali jsme si dohodu, ze si kazdy muzeme delat co chceme, ja si nasla kamarada, ktery ma cas tak jednou za dva mesice a muj muz si nasel kamaradku a travi s ni kazdy vikend a i nekolik dni v tydnu. Detem se venuje cimdal min, a to me taky stve. Bohuzel mam kolem sebe vic lidi co jsou ve spatne situaci a nikdo poradne nevi jak z toho ven. Ja bych tak moc chtela umet jit dal, ale moje precitlivela povaha mi to nedovoli :( Byt vami, pokud mate kam jit, jdete. Jak to chlap udela jednou, udela to zase
Trvalo mi možná i 2 roky, než jsem opravdu odpustila, přestala vyčítat jemu i sobě, odpustila jsem dokonce i té milence. Bylo to na začátku vztahu, nechtěla jsem to tenkrát vzdát a udělala jsem dobře, náš vztah to posilnilo, ne ta nevěra, ale to potom. Ustáli jsme to, naprosto mu důvěřuju, a občas i zapomínám, že to někdy bylo mezi námi takhle špatný, protože je to vážně úplně jiný i on je jinej, lepší. Ale chce to čas, spoustu času a trpělivost z obou stran
Diky vsem za nazory, asi to bude chtit more casu. Ted me hodne zamestnavaji deti, ale jsou dny horsi, kdy si rikam, jestli radsi nejit kazdy svou cestou. Zatim je to vztah bez duvery (ac nemam duvod pochybovat, ze mi lze nebo neco pokracuje). Citim se, jak po prustrelu srdce delovou kouli, presto ho mam rada a zalezi mi na nem. Verim, ze bychom umeli byt dobrymi prateli a rodici detem, i kdyby to nedopadlo. Ta partnerska rovina je ted hodne narusena (hlavne z me strany k nemu) a vazne nevim, zda se to nekdy nejak srovna nebo prodluzujem nevyhnutelne.
Chvíli to potrvá až rok potom co se stalo je to na lepší cestě. To ještě udělal tak okatě. Ztratil se já ho hledala i pčr byl u kamošky pak byli na měsíc partneři no a asi zjistil co je zač a vrátil se. Ač mi spoustu lidi říká, že jsem blázen potom všem. Tak chci zachránit rodinu, protože si myslím, že je to nejdůležitější pro děti.
@lady_quinny to teda vymyslel! 🤦 Prve mysli na sebe a zachranovat vztah jen kvuli detem nema smysl. Drzim palce, at jsi stasna.
Je fajn, že jste se rozhodli komunikovat a v klidu si to vyříkali. Já bych to bez scény nedokázala. Kvůli dětem bych se zvládla akorát přetvařovat, ale nedokázala bych si hrát na žádnou šťastnou rodinku. Partnera už bych nikdy neviděla jako dřív.
Jsi silná žena, že jsi se rozhodla s chlapem zůstat, vidět ho každý den a myslet na to, co se stalo. Samozřejmě, že časem se něco málo zahojí, ale na ten pocit, jak ses cítila nikdy nezapomeneš. Důvěra už nikdy nebude jako dřív, protože při jakékoliv další krizi může chlap udělat to samé.