Vztah s člověkem trpícím OCD. Máte zkušenost?
Zajímalo by mě, jestli tu máte někdo vztah s někým kdo tímhle trpí?
Žiju s takovým člověkem už pár let, přes jedno desetiletí, nechápu, že jsem to tak dlouho vydržela, poslední dobou mám pocit, že ze mě vysává poslední zbytky moji energie...🙄
@miryp počkejte a jak vy víte co chtěla nebo nechtěla slyšet …mě teda přijde teda z jejího popisu tak nějak zoufala a zahanbena tím že už to s manželem nedává …já rozhodne nechci dělat chytrou nevím jaký je žít s takovým mužem já měla teda kdysi jiného cholerika …ale vím syn ma smíšenou dysfazii ano je to něco jiného je to náročné a je to syn
@miryp přesně tak to je. Psychicky náročné to je...nikdy jsem o žádném ukončení manželství nepsala a ani nepřemýšla...
Mám manžela s OCD, chodí k psychiatrovi, má léky, léčí se s těžkou formou plus k tomu měl i deprese, které už jsou naštěstí snad zažehnány, ale obsesivní chování trvá dál. Nebudu se tu víc veřejně rozepisovat, ale jestli si chceš o tom popovídat, postěžovat si a popřípadě i poradit, jak s takovým člověkem jednat (mám rady přímo od psychiatra), tak klidně napiš soukromou zprávu. 😉
Někdo tu psal, proč si zakladatelka takového člověka vůbec brala. No víš on téměř každý člověk trpí nějakou formou obsesivního chování, ale jen u někoho to vygraduje do takové míry, že mu to znemožňuje každodenní život a samozřejmě to zasahuje i do běžného života nejbližších. Bohužel jako každá nemoc se to vyvíjí a stupňuje dle toho do jaké míry je člověk vystavován rizikovým faktorům a zda je vůbec ochoten tu nemoc přijmout a vyhledat pomoc.
Já myslím, že každá z nás, co má osobní zkušenost, pochopila smysl příspěvku...
Je mi líto, že vám odborná pomoc nepřinesla prozatím očekávaný výsledek. Ale už jen fakt, že se začal léčit a pokračuje v tom již 4 roky, mi přijde jako pádný důkaz, že mu není jedno, jaké dopady má OCD na něj i na tebe a děti, což mi přijde pro ten vztah hodně důležité.
Pokud hledáš úlevu pro sebe, abys nebyla tak psychicky vyšťavená, tak určitě doporučuji najít si něco, co tě bude naplňovat a tomu se pravidelně věnovat. Já sama našla úlevu v procházkách kolem řeky o samotě a pak v jemných meditačních technikách, které jsem primárně začala praktikovat za účelem zpracování dětských traumat, ale pomáhají mi i s odbouráváním každodenního stresu. A pak si každé ráno dávám pár minut hormonální jógy + obličejovou jógu.
Zkušenost mám a popravdě jsem zbaběle utekla dřív, než by v tom byly děti. Teď je dotyčný trochu jako můj brácha a když má s něčím problém, píše mi, ale vztah byl náročný. Což já sama bych ještě dávala, ale pro rodinu by to bylo možná horší.
Dopady svých stavů na okolí si uvědomoval, bohužel to vedlo k dalšímu sebemrskacstvi a problémy to tím trochu zhoršilo.
Co pomáhá...
-doporučuji přečíst knihu "úzkost a obavy" od pana Jana Praška. Je tam například, že se má člověk ptát "a co se stane když..." a další hodně super věci.
-pomáhá zjistit prapříčinu. U toho mého kamaráda to byl otec co chorobně zarlil na mamku a citové ji občas vydiral přes něj, a taky ta mamka jednou řekla něco a podruhé to neplatilo. Prakticky skoro pokaždé to je z rodiny.
-pomáhá mluvit s tím člověkem o pocitech, pokud to on dokáže. Třeba si s ním večer lehnout a povídat si, ujistit ho, že je všechno dobré a on má mou podporu (u nás to tak fungovalo, ale někteří chlapi se bojí otevřít a to bby tohle asi tolik nešlo. Ale tím pádem to ukázat jinak ty emoce. Ukazovat, že emoce jsou v pořádku a ten člověk je smí mít).
-pomáhá při záchvatu toho nezlehcovat, neříká že je to kravina, ale uklidnit ho, že svět je bezpečnější než si myslí
A kde se léčí? Nam pomohlo se nechat na měsíc a půl (teď už je to tuším jen na měsíc) zavřít v Olomouci do "blázince" (budova U ve Fakultce) na oddělení C (tam probíhají jen tyhle "kurzy seberozvoje", jak já tomu říkám a co to podle mě nejvíc je). Když tam byl bývalý, tak tam navíc měli skvělou partu, asi nejlepší skupina co se tam kdy sešla, takže o to větší efekt to mělo. Když jsem viděla výsledky, šla jsem tam taky se svými menšími a ne tak specifickými problémy a tedy doporučila bych to každému jako psychickou prevenci, tyhle kurzy bych zavedla i ve školách. Bývalý po tom sice měl ocd dál, ale ty panikarici stavy kdy si musí strčit hlavu do kamen protože se podíval na nutelu která ho tím podivanim úplně zapatlala (to bylo tedy nejhorší - a pomohlo ho přesvědčit, že když bude v klidu stát a přestane vyšilovat, tak se to aspoň nezhorší a dá nám to čas vymyslet jak jinak to jeho hrozné zapatlani co už se nikdy nevyřeší vyřešit - po chvilce se uklidnil a sám přišel na to že je to blbost, ale ten stav trval asi půl hodiny a bylo to hrozné). Po tom pobytu sice pořád měl v určitých situacích psychický tlak, ale už ne ty stavy kdy by přepnul do nepricetnosti.
@montelvina ne, nechtěla slyšet, že se má rozvést. Ptala se, zda tu zkušenost někdo tady má. Patrně chtěla i zjistit, jak se jako partnerky takových partnerů opečováváme, abychom to vydržely v psychickém zdraví, možná chtěla zjistit, co třeba zabírá v jiných rodinách, aby to bylo pro rodinu únosné, prostě jen sbírá zkušenosti...