Ze dne na den řekl: Končím. Zažily jste něco podobného?

@littlejane on mi nechce dávat naději, proto mi taky řekl sopustu těch věcí, aby mi tu naději nedával, on není hajzl, co by si chtěl udržet zadní vrátečka.. nebo si to aspoň nemyslím...to je já jsem tak hloupá, že pořád doufám, že čas mu ukáže, kde je jeho místo..a ještě husa jdu ke kartářce, která mi to potvrdí, bodejť by ne, když mě viděla, jak jsem hotová, že ode mě odešl... takže tím spíš jsem v tý naději utopená... dělám si to sama... ale pro mě to všechno bylo příliš důležité, moc jsem chtěla, aby to bylo na celý život..

@codal @laurital - samozřejmě, nikdo znás ho nezná tak, jako ty. proto netvrdím, že je to nějaký "hajzl", ani být nemusí. Ale z vlastní zkušeností, když na někom takhle visíš, ten druhý toho po čase začne trošku zneužívat a může to být úplně normální člověk. Píšu to hrozně opatrně, protože ted jseš v takový "rozjitřený" náladě, že ho budeš bránit před celým světem a já se hádat nechci. Na nás (nebo teda na mě, at nemluvím za ostatní) to jen působí tak, že si tě chlapec stále nějakým způsobem drží, protože ví, že o něj pořád stojíš, po tom všem, že má stále u tebe otevřené dveře i náruč .... a co si bude povídat, kterýmu chlapovi by to nedělalo dobře. Prostě jen pro tvé vlastní duševní i fyzické zdraví, snaž se odpoutat, krůček po krůčku. Třeba nejdřív jen tím, že při té vaší schůzce mu klidně, ale pevně řekněš, že ted nechceš nic rozebírat, že se chceš jen domluvit, jak půjdete do té poradny a pak ho s úsměvem poslat domů. I když pak prořveš zbytek dne, co jsi to udělala, že on tě určitě potřeboval 😉 Prostě začít. Ale je to těžký, vím 🙂

@littlejane o to se chci pokusit..vážně, budu se o to zuby nechty snažit..nebudu ho už prosit... stejně by to nemělo žádný význam... já vám, že jsem závislá, nezdravě závislá a snažím se odpoutat, jen to nění tak snadné... ale děkuj u ti za podporu, za tvůj objektivní pohled..já si toho vážím!

@codal - a prosit už vůbec ne 😀 zkus, co ti radím. Až přijde a začne zase rozebírat, že s tebou nemůže být a že už to tak necítí a že a že a že .... klidně říct: " víš XY (neznám jméno) já ted tohle s tebou nechci řešit, oba to vidíme jinak a nemá smysl to celé stále dokola opakovat, akorát nám to ubližuje. 13.5. jdeme do poradny, pořešíme to tam s odborníkem, kterej nás může nasměrovat." Uvidíš, jak mu sklapne (fuj to bylo ted ode mě ošklivý 😉 ) Pak se usměj a řekni: "sejdeme se tam nebo mě tu vyzvedneš?" Počkej na odpověď a pak už jen: "tak jo,jsme domluvený, promiň, ale já musím ..... cosi .... (pracovat, odejít, atd, klidně si vymejšlej)" A zhroutit se můžeš, až za sebou zavře dveře 🙂 🙂 Ale až se vybrečíš, dostaví se bezva pocit, že jsi to zvládla, že můžeš být silná ... uvidíš 😉

@littlejane Nakonec to bylo celkem rychlé. Řekl mi, že už si je jistý, že v tom dál pokrčaovat nechce, že ve mě nechce vzbuzovat už další naděje... že ta poradna toho 13.5. je asi zbytečná, protože on nijak bojovat nechce...

Ahoj holky... píšu, abyste věděl že nevísím někde na šňůře od sprchy🙂... je mi pořád hodně smutno, ale naštěstí mám kolem sebe spoustu skvělých přátel a rodinu, kteří mě nenechají ani chvíli o samotě. Doma se moc nezdržuju, chodím až večer a ty večery jsou pak hodně drsný, hlavně když si jdu lehnout...hodně mi chybí jeho přítomnost... mám pořád v hlavě hromadu otázek, příští týden se chystám na rodinné konstalace, tak snad najdu alespoň nějaké odpovědi, například proč jsem se k němu tak připoutala a stala se na něm závislou atd. Uvidíme, mám z toho trochu strach, ale na druhou stranu je to možnost, jak některý věci třeba uvidět a možná se s nimi smířit a vyrovnat. Taky mám zítra schůzku s kartářkou, nevím, jestli na to věřím, ale kamarádka k ní chodí a moc mi jí doporučila, tak asi proč ne. Nemám už co ztratit, třeba mi to pomůže se na věci podívat jinak a posunout se o krok dopředu.

@codal to je dobre,ze je ti lip🙂 rodinne konstalace jsou podle mne super,ale kartarku moc nedoporucuju nebo alespon neupinat se k tomu co rika,ja kdyz byla v podobne situaci jako ty, tak jsem sla taky ke kartare-predpovedela mi spoustu veci,ktere se nikdy nestaly, mimo jine i to,ze se ke mne vrati a budeme mit spolu syna🙂 tak to se taky nestalo,navic ja se k tomu tak upnula,ze kdyz to mam napsany v osudu,tak to tak urcite bude, ze jsem se od nej nedokazala odpoutat dalsiho pul roku a totalne ho tim doprudila🙂

@terez27 Je mi jasný, že kartářka je ošemetná, ale kamarádce to hodně vyšlo, tak to prostě zkusím... potřebuju nějakou naději, že zase bude líp...ty konstalace budou asi nářez, bojím se abych to ustála, ale chci do toho jít, potřebuju najít nějakou cestu, momenátlně žádnou nevidím.. pořád tam někde hlubokou doufám, že se to spraví a díky tomu stojím na místě...

@codal Nečetla jsem všechny Tvoje příspěvky, ale můžu doporučit knížku Závislé vztahy (autor Röhr, Heinz-Peter). Hezky se čte a věřím, že by Ti i pomohla. Přeji hodně sil!

@ivular děkuju ti🙂

@codal Ahoj, po všem, co jsi prožila, jsem moc ráda, že se konečně soustředíš sama na sebe a na to, jak se odpíchnout od dna. Dej vědět, jak jsi se cítila po návštěvě kartářky (těch dobrých je opravdu moc málo, ale jestli máš doporučení, tak je to fajn) a zda ti pomohly rodinné konstalace. O šílených večerech plných samoty bychom si mohly vyprávět. Rozhodla jsem se totiž vyzkoušet tvůj tip od psycholožky - být s partnerem na nějakou dobu od sebe. Přes den to jde, hodně mě zaměstnává malá, ale večery... je to občas peklo. Přesto bych ti chtěla za ten nápad poděkovat, a to ať už to s naším vztahem skončí jakkoli. Cítím se totiž mnohem silnější, než kdykoli předtím. Myslím na tebe a držím ti palce, ať pochopíš sama sebe a díky tomu budeš mít možnost postupně zapomenout na lidi, kteří si tě dostatečně nevážili. 😉

@safrana ahojky,je mi jasny,ze to musi byt tezky byt od sebe,ale vydrzte to aspon ten mesic,ono si mozna oba uvedomite,jak se veci maji,jestli vam je lip spolu nebo bez sebe,budu vam drzet pesti,hlavne tobe!Obe si zaslouzime byt stastne!Kartarka byla neuveritelna,vedela spoustu veci aniz bych ji neco rekla,popsala nas vztah tak,ze jsem jen koukala.Nebrala si teda servitky,rekla mi to na plnou pusu.Podle karet je mezi nama uplny konec,nevrati se,uz me nemiluje,bude s ni,i kdyz jim to asi nedopadne. Rekla mi,ze bych s nim uz nikdy nebyla stastna. Ja pry do roka potkam cloveka,ktereho budu moc milovat,ktery me bude schopny ocenit,bude mi verny a budu s nim pry opravdu stastna..a budeme mit i deti..je pravda,ze jsem si nechala udelat vyklad i pres email od jedne pani a obe se hodne shodly,jen drobnosti se lisily,takze na tom snad neco bude.. Musim verit.. Chystam se na prazdniny odjet do ciziny,podle kartarky je to skvely napad,snad to bude novy zacatek..

Ahoj

tak mi pomáhá číst tyto řádky!!! Manžel mě opustil ze dne na den před 7 měsíci po 17 letech. Také kamarádka. Je mi 52 a mám 17 letého syna. První půlrok si nepamatuji. Proplakala jsem ho. Neschopná ničeho jsem jela na "autopilota". Nyní pláču občas, ale je líp!!!! Nevěřila jsem tomu. Pořád bych chtěla návrat - ale již někdy cítím, že raději ne, že bude líp. A partnerství už nebude "to pravé a poctivé".
Bolí to. Je to závislost - ale to je normální!!!! I kafe by ti chybělo po 10 letech pití a nebylo by ti příjemné si zvykat bez něj.
Holky co mi na jiných fórech radily, říkají: půlrok děs, do roka bolest, pak už pořád lépe a lépe.
Ten můj odešel kvůli kolegyni (která chlapy dost střídá), bydlí ale pořád na ubytovně a čeká, že mu ona dovolí se k ní nastěhovat. Zamiloval se jak student. Zahodil všechno. Prý to chlapi v druhé míze (kolem 50 let) dělají. Chudák jejich ženy. No, ženy prý také, ale méně.
Neumím si představit, že budu mít někoho jiného, bojím se, že zůstanu sama. Je to děs. Myslela jsem si, že je to krásný a pevný vztah.
Snad bude líp. Bude. Musí. Musíme se naučit žít samy se sebou. A tu bolest a smutek nepotlačuj, musíš ji odžít. Bak budeme silnější. Drž se, bude líp, i když tomu nyní nemůžeš uvěřit. Jen čas pomůže.

@evinda12345 děkuju ti... i já tobě přeju, abys byla zase moc šťastná... já to zatím moc nedávám.. mám parádní depky, hlavně když jsem doma sama, to utíkám, co jen můžu..kamarádky naštěstí fungují, takže mě každý den nějaká vytáhne ven..ale je to hodně vyčerpávající, protože si nemůžu doma jen tak na chvilku lehnout a vypnout, odpočinout...vůbec teď nějak nedokážu vypnout a nemyslet... hrozně mi chybí, cítím se hodně osamělá, i když mám kolem sebe lidi, stýská se mi po našich společných rituálech, takový ty blbinky, co má člověk spojený s tou danou osobou.. s nikým jiným už nebudou... včera jsem byla u psycholožky a říkala, že je to úplně normální, že tohle stádium se prostě nedá přeskočit, že si to člověk musí odžít, je to jakoby někdo umřel, možná horší, protože "umřel" jen pro mě, jsem na to sama a navíc on je spokojený a šťastný, což mu momentálně nedokážu přát..je to dost děsivý, jsem unavená, chci aby to skončilo, už nechci aby to bolelo a vím, že to bude bolet ještě dlouho... hrozné vyhlídky... s tím návratem to mám podobně..na jednu stranu moc a moc chci..chci ho zpátky, pořád ho miluju, ale vím, že to není reálné, i kdyby se vrátil, nebude to jako dřív, ta slova a všechny věci, co se staly, se nedají vrátit a nedají se zapomenout... stejně by to mezi náma zůstalo... chci zpátky svůj život před rokem, to jsem byla ještě hodně šťastná, ale ten se nevrátí... zatím jsemse s tím ještě nevyrovnala... můj život se rozsypal jako domeček z karet a já nevím, jak ho znova postavit..

@codal přesně si napsala to, co cítím i já. nepomáhá mi nic, opravdu jen čas a odžití si všeho. pak budeš ale jiný člověk!!! - to je odměna za to, co´s musela vytrpět. a pamatuj - kdo to udělá jednou, udělá to znova. ten můj to udělal před deseti lety, přilezl, přísahal - a udělal to znova. té další to udělají znova. tak to prostě je. psychologové říkají, že čím víc vztahů, tím jsou méně pevné a kvalitní.
jo - a je zamilovaný - může se do roka probrat a zhrozit co napáchal. je to docela běžné. ale to už budeš silná a on bude na dně - obrátí se to myslím.

@evinda12345 to že je zamilovaný si myslím také, ale on si to nepřipustil, podle mě to potlačuje, protože ví, že spolu nemůžou být, že by jim to nakonec neklapalo a pokazilo by se to mezi nima...podle jeho slov mě neopustil kvůli ní , prý mě opustil, protože už si se mnou nerozumí, nemáme společné zájmy a on si uvědomil mé chyby, špatné vlastnosti, se kterými se už nedokáže vyrovnat... kvůli tomu všemu mě prý přestal milovat...stále si nepřipustil, že ona v tom hraje velkou roli a že celou dobu v našem vztahu dělala porblémy..on tvrdí, že ona byla jen vyvrcholením našich problémů, ale já si myslím, že je z vélké části příčinou... možná, že jednou prokoukne, přála bych si to, protože jsem přesvědčená, že ona za to nestojí, že ho jen využívá, aby si zvedla sebevědomí, drží si u něj zadní vrátka, aby nikdy nebyla sama... a hrozně mu jednou ublíží, o tom jsem přesvědčená...zničí mu každý další vztah... a on je k tomu úplně slepý, vidí ji momentálně jako naprosto výjimečnou a neholdá se jí vzdát za žádnou cenu... osobně si nemyslím, že on je takový ten typický nevěrník, myslím si, že to jen tak nezopakuje, on není ve své podstatě špatný člověk, jen prostě ještě nedospěl a má najednou pocit, že mu ujíždí vlak, že si dost neužil, najednou má velkou ptřebu svobody a volnosti..ale jednou si myslím, že bude někomu věrným manželem, jen se musí odpoutat od té kamarádky a dospět, dokud to neudělá, tak mu žádný vztah podle mě nevydrží, protože žádná žena nedokáže dlouho tolerovat takový blízký vztah s někým jiným (a tím neymslím, že by s ní dál spával, ale i tak je těžký překousnout, že jiná žena je pro něj tak moc důležitá).. dokud tohle nepochopí, tak bude asi sám...doufám, že jednou potká někoho, kvůli komu bude ochotný se té kamarádky bez okolků vzdát, protože jen tak bude šťastný... já jsem to bohužel nedokázala..

@codal to je jako bych já psala o nás !!!
drží mě jenom naděje že bude líp, že ta bolest bude jednou pryč. je to strašné zklamání, šok a beznaděj která bolí a nedovolí normálně žít. trpět takto kvůli člověku který nás podrazil je těžké. snad to bude do roka opravdu za mnou.

@evinda12345 je smutný, kolik z nás tohle prožívá..kolik z nás je zamilovaná do lidí, kteří si to nezaslouží... připadám si jako úplný idiot, nechápu, jak ho po tom všem můžu mít ještě ráda, ale mám..byly krásný roky, kdy jsem byla oprvadu šťastná a chci věřit, že to byla doba, kdy mě opravdu miloval... hrozně mě bolí, že se to tak po..., vím, že i na mé straně je hromada věcí, které jsem pokazila... snad budu jednou schopná mu odpustit a odpustit i sama sobě, že se to prostě nepovedlo a začít znova, snad s někým jiným...snad budu zase jednou šťastná...

uvidíme. pokud to tady nezmlkne, bude to zajímavý příběh a někomu pomůže. mě moc pomáhá číst si osudy a rady žen které jsou na tom jako já.
je to takové zvláštní období. odborník Klimeš říká, ať neděláme nic, že se vzpamatují z 80 % se vrátí, ale někdy je to pozdě a ženy jsou už silné, odtrpěly si a nechtějí zpět zrádce. máme to brát jako nemoc. že nepomůže to ani společným rozebíráním ... . prý se jednou probudí a bude to pryč (v 80%). zbývá jen čekat. a čekají závislé ženy. ☹

@evinda12345 bohužel jsem závislá žena..stydím se za to a nechápu, proč jsem se k němu tak připoutala,ale vím, že to tak je..a že i když tomu nevěřím a nechci věřit, tak někde v hloubi duše trochu doufám (nechci ,ale doufám).. při tom vím, že by to bylo špatně, že po tom všem se k osbě vrátit nemůžeme, že bych byla zase jen nešťastná..ale hlava říká jedno a srdce druhé a srdce je v mém případě prostě silnjší... tak snad ho rozum brzo přehluší!

Možná si to přeju i proto, že by to bylo takové zadostiučinění...a pokud by se to stalo, chtěla bych být natolik silná říct: "promiň, je pozdě, už jsem jinde"...

Úplně to stejné cítím já!!!! Je to hrůza. A bolest. Musíme se s tím poprat, zapracovat na sobě.

Myslím si, že obě dvě děláte dobře, že nesedíte a nečekáte na zázrak.To, že se člověku do jisté míry, tedy alespoň v tom počátečním šoku, zhroutí na chvíli svět je normální.Ale není dobré se na vše vykašlat.Poplakat si, zanadávat, možná se i lehce 🙂 opít s kamarádkou, jen se neuzavírat do sebe.O hodně byste se ochudily a za to vám žádný chlap nestojí.
Taktéž souhlasím, že není dobré se hned vrhat do nového vztahu, tím si spíše ublížíte.Ne nadarmo se říká, že vztah si musíme odžít, v některých případech i obrečet, vzít si z toho něco do budoucna a jít dál.
Člověk se musí naučit, že šťastným ho neudělá nikdo jiný, žádný vztah, ale jen on sám.

@evinda12345 Já bych i věřila, že se časem bude chtít vrátit, ale pak je otázkou, jestli se dá po takové podpásovce znovu obnovit vzájemná důvěra.Za sebe o tom pochybuji, což ovšem neznamená, že to vylučuji u ostatních.

Napadá mě citát, který se na tuto situaci hodí a plně ji vystihuje...
Nejtěžší věcí v životě je rozeznat, který most překročit a který spálit.

Držte se holky!

Také jsem tu před nedávnem psala svůj příběh (nějaký měsíc už to bude) ... Naše manželství už bylo mrtvé od prosince 2011 a manžel to vyřešil až letost v lednu,kdy zažádal o rozvod a odstěhoval se od nás ... v tu chvíli se mi zhroutil celý život, ale nad vodou mě drželi mí 2 rošťáci 😉 Trápila jsem se až dosud,tvrdila jsem,že chlapa nechci ani vidět a i jsem se tím řidila ... Užívala jsem si dětí a toho "klidu" s nimi,horší byly ty večery,kdy tady všechno utichlo a já v baráku "sama" ... Ale člověk míní a život mění 🙂 Asi to tak osud chce a já tomu nechávám volný průběh, ale nyní už nejsem sama ... je to zatím na počátku a je to čerstvé ... není to pro mě tak úplně někdo cizí, je to moje PRVNÍ LÁSKA ... asi si teď tu budete klepat na čelo 😀 Manžel, když to zjistil, tak prohlásil, že by měl zájem to ještě mezi námi zkusit, že tedy rozovod chce dotáhnout do konce, ale že by nám šanci ještě dal ... Pár dní jsem o tom přemýšlela a říkala si, proč mi tu naději, že by jsme se mohli k sobě vrátit, nenaznačil dřív ??? ale na druhou stranu jsem si říkala, proč ten zájem projevil až teď, když zjistil, že někoho mám (a k tomu oni dva se znají) Pár dní jsem se tím trápila a měla výčitky, že je tady šance klukům vrátit tátu ??? Ale nevěřím tomu, že bych si k němu našla zpátky cestu a důvěru,oporu, porozumění, kterou já v partnerovi potřebuji !!! Rozhodovala jsem se mezi ROZUMEM A HLASEM SRDCE ... ROZUM mi říká, abych dala šanci manželovi a HLAS SRDCE mi říká, abych to zkusila s bývalou láskou (má první láska na střední škole,která byla před 15 lety a já ho svými způsobem nepřestala nikdy milovat) ... No rozhodla jsem se tak, že jdu ZA HLASEM SVÉHO SRDCE ... Bude to tam hodně složitý, s manželkou nyní teda nebydlí, ale o rozvod budou teprve žádat, mají spolu dvěz malé děti a jeho manželka z prvního vztahu má holčičku, kterou si přítel osvojil, takže má celkem tři děti ... Všichni, co nás znají nám moc fandí a já si říkám, že tomuhle vztahu dám šanci a buď to výjde nebo prostě zůstanu sama ... Spadli jsme do toha oba přímo po hlavě, nemůžeme bez sebe jeden druhý být a i když mi intuice říká, že mé rozhodnutí není zřejmě správné (jeho zatím nevyřešená minulost je hodně složitá a bude to běh na dlouhou trať), jdu ZA HLASEM SVÉHO SRDCE 😉

@mrnous81 Moc ti to přeju 🙂 , ale můžu mít dotaz?A nemyslím to nijak kousavě, ale ještě 22.4., tedy před třemi týdny jsi psala, že pokud nemůžeš mít svého muže tak nechceš nikoho a že ho moc miluješ a teď takový kotrmelec?
Není to spíše tak, že hledáš tzv. převozníka?Jen si říkám, že takový skok by vám oběma, potažmo i dětem, mohl ublížit.

@laurital Stále jsem si srovnávala city ke svému manželovi a hledala odpověď na tuhle otázku???Asi jsem si neuměla bez něho představit život a nejspíš to byla i ta závislost,přeci jenom jsme spolu žili 13 let a najednou jsem si neuměla bez něho představit život ... prožili jsme spolu hodně hezkého,ale za poslední 2 roky i hodně zlého a špatného ☹ Možná to tak vypadá,že hledám převozníka ... Sama jsem z toho stále špatná, protože ještě donedávna jsem stále věřila, že se s manželem k sobě vrátíme ... ale já jsem se tím jenom trápila,kežto manžel se tvářil spokojeně a že mu to takhle i vyhovuje ... rozhodující bylo pro mě teď, když mi manžel řekl, že teda chce rozvod dotáhnout do konce, ale že tomu chce dát ještě nějaký čas a že by i uvažoval, že by jsme to do budoucna mohli ještě zkusit ... ale ve mě stále zůstává to, když od nás odešel, tak mi řekl, že mě už nemiluje a že neodchází od nás, ale ode mě, že už nechce se mnou žít a že se se mnou nedá žít ☹ to mě hodně bolelo a stále bolí ... nechtěla jsem žádného jiného chlapa a ani ho nehledala, ale co osud chce, to asi bude ... nejsem ze svého rozhodnutí nadšená, ale takhle to teď cítím 😉 Zatím je náš vztah utajovaný v rámci možností, z jeho strany to neví nikdo, jen mají tušení, že někoho má a z mé strany to ví jen manžel (ten to odhalil,rozhodně jsem se mu s tím nešla pochlubit) a ví to moje mamka 😉 Děti,ač moje nebo přítelova, jsme se rozhodli, že do toho prozatím zatahovat nebudeme ... scházíme se na tajno a jen v rámci možností ...

děkuji za povzbuzení. laurital, důvěra je pryč. nevím sama co bych dělala, kdyby se chtěl vrátit. bojuji a je to těžké. snažím se neuzavírat do sebe, mám k tomu tendence. předělávám si byt, aby to bylo jiné než když jsme byli spolu, ulkízím dvůr, zahradu ... . Ale vidím ho všude. Tak pak brečím. Ale i tak cítím, že je líp a líp. Někdy je to k nevydržení, ale takových chvil je stále méně. Musím se naučit žít sama. Poradím si se vším, jen duše strádá. Když se ráno probudím, hned myslím na to, že odešel. Těžko se mi vstává. Ale věřím, že toto trápení jednou skončí.

@mrnous81

Jinak za tu určitou závislost, myslím v citové oblasti, která tě držela tak dlouho v naději, že se manželství dá spravit, se není třeba stydět.Ona to kolikrát není ani tak závislost na tom chlapovi samotném, ale spíše láska k dětem a touha zachovat jim kompletní rodinu.A také strach z toho kroku do neznáma...
A je fajn, že jsi našla někoho, kdo ti pomohl udělat ten rozhodující krok a díky kterému jsi, alespoň v rámci možností, v pohodě.
Tak to je fajn, je vidět, že i přes zamilovanost to berete rozumně.Nemáš se za co stydět, pokud už přítel žije v odloučení a ty jsi vlastně v rozv. řízení, tak jediné, na co musíte brát ohled, jsou všechny děti.Okolí je po vás prd, oni za vás ten život žít nebudou.A dál se uvidí...
Konečně jistotu nemáme nikdy nikdo, že nás čekají jen šťastné zítřky, že 😉 ?