Ze dne na den řekl: Končím. Zažily jste něco podobného?
Ahoj holky, zajímají mě vaše zkušenosti a názory, protože já sama už tomu nerozumím. S manželem jsme spolu 9 let, máme 2,5 letou holčičku a náš vztah byl vždy skvělý. První velké trhliny nastaly po narození malé, kdy jsme hlavně ze začátku byli oba hodně nervózní, nevyspalí a často nevěděli, kudy kam. V poslední době jsme se občas pohádali - většinou to začalo kvůli hlouposti. Z pár vět se ale najednou stalo spoustu hodin křiku, slovního útočení, odcházení a zase vracení se. Vždy jsme to ale dokázali ustát, odpočinuli jsme si z hádek a pak zase fungovali v pohodě dál. Po poslední hádce řekl manžel, že končí. Od té doby mi tvrdí, že vztah se mnou už nechce. Zatímco já brečím, on je ledově klidný. Jako rodina fungujeme - chodíme na procházky, povídáme si, žertujeme s malou; jakmile ale dojde na nás dva, je to divné. Manžel se opět spojil s kamarády, které dlouho neviděl a zdá se, že se ze dne na den rozhodl vyrazit jinou cestou. Je to vůbec možné - v jedné chvíli říkat "miluji tě" a v druhé "už tě nechci"? Zažily jste něco podobného? Jak to dopadlo? Jak a díky čemu jste to zvládly?
Holky, moc děkuji všem za podporu. Dnes mě přepadla depka. Je první máj, vždy jsme ho slavili místo Valentýna. Ještě loni jsme se líbali pod třešní a mluvili o budoucnosti. A za dva měsíce byl konec. Nechápu, co se s tím člověkem stalo, že se změnil v nezodpovědného sobce... Asi na to nikdy nepřijdu. Jen je mi smutno, tak jsem si chtěla postěžovat 🙂 Chjo!
@espada Od nás manžel odešel po 13-ti letech, když byli synovi necelé tři roky. Byl můj první úplně ve všem a myslela jsem, že spolu budeme už napořád. Nejdřív tvrdil, že má deprese, potřebuje se léčit a potřebuje být sám. Asi deprese doopravdy měl, ale měl je nejspíš z toho, že mě už nějakou dobu podváděl s kolegyní z práce. To jsem ale zjistila až po tom, co se od nás odstěhoval. Prvních pár měsíců bylo pro mě docela těžkých, ale oklepala jsem se z toho docela rychle, hlavně kvůli synovi. Nejdřív manžel tvrdil, že nic nechce a nakonec nás obral o co mohl a rozvod se táhne do dnes. Sice jsme se nakonec na všem dohodli, ale jen díky tomu, že jsem v hodně věcech ustoupila. Jen soudu to nějak trvá. Máma mi vyčetla, že jsem blbá nechat se takhle obrat, ale já jsem potřebovala být v pohodě, kvůli synovi a nechtěla jsem to dělat ještě horší. Chtěla jsem, aby syna ten rozvod moc nepoznamenal. S tatínkem se vídají jednou za 14 dní a mají spolu pořád moc hezký vztah. Nikdy na něj před synem nenadávám, i když mě tento člověk velice zklamal. Začala jsem se soustředit na jiné věci a po nějaké době jsem našla nového partnera, za kterého jsem neskutečně vděčná. Je to ten nejhodnější chlap, jakého jsem kdy poznala a má nás oba rád a my jeho taky. 🙂
@filipfilik je skvělý jak jsi byla schopná se k tomu všemu postavit i s děckem, chlap který podvádí ženskou s dítětem a nakonec ji u rozvodu ještě obere, je ubožák a nedivím se, že jsi z něj zklamaná, ale je od tebe statečné a úžasné, že podporuješ jeho vztah se synem, protože ač jako partner zklamal na celé čáře, tak jako táta může být fajn...a je skvělý, že jsi našla fajn chlapa, který vás miluje, tomu se říká příběh se šťastným koncem🙂... to je hezké číst...
Četla jsem celou diskuzi a prožívám něco podobného.
V některých příspěvcích co čtu je přesně to co ted prožívám já doma asi měsíc.
Manžel si nenašel milenku.Ale kamarádku na psaní svěřování trvá to asi pul roku to mi pak řekl.
Našla sem u něj něco co jí napsal erotickou sms.
Tvrdil mi že u ní přestřelil že to bylo prvně že si jen píšou kamarádsky atd....
Pak z něj vylezlo že chce od nás odejít jsme spolu 13 let mame 2kluky 11,7.
Že se cítí svázaný,že ho děti štvou,že mě nemiluje atd....
Nikdy sme se nehádali měli nějaké problémy hlavně finanční ale žili normálně.
Nakonec sem z něj vytáhla co mu vše vadí proč hlavně chce odejít.
To jsme vyřešili uvědomil si že je blbej že chtěl kuli prkotinám odejít.
Jenže mezi tím mi i řekl že si není jistej city k té ženě co si s ní píše i když ona je štastně vdana atd...ona ho nechce ale on k ní něco cítí.
Slíbil že si s ní psát nebude ale že to nejde ukončit ze dne na den,že si rozumí svěřují se atd....
Dala sem mu na výber já a rodina nebo psaní s ní.
To mě seřval že mu dávám ultimáta atd.......
Je to několik týdnu,zhubla sem kuli nervum z toho co mi řekl z bolesti ze strachu kdy přijde a rozmyslí si to že od nás odejde.
Jen sem zvracela brečela atd...
Doktorka mi dala nějaké leky na nervy sem po nich celkem v pohodě ale strach mám pořád,šíleně mi vadí i to že si s ní píš dál
i když jak říká 1x za týden jen jak se mají atd....že k ní nic necítí že chce být s náma atd...i sex máme každý den možná i lepší.
Ale cítím že je tu nějaké napjetí.
V srpnu sem nám koupila menčí dovolenou jen pro nás dva snad to bude fajn.
Jen nevím jak se vyrovnat srovnat v sobě vše co mi řekl.
Hlavně to žebere to psaní s ní normálně ještě mi řekne at sem nad věcí.
Že není takovej aby to s ní ukončil když vidí že mi to vadí a ničí mě to tak že sem už musela začít brát leky na uzkost a zvažji psychologa.
Včera z něj vylezlo že mě nemiluje že mě nikdy nemiloval,jen si na mě zvykl má mě rád atd...ale že tím že jsme spolu od 20let on měl jen jednu předemnou a já nikoho.Tak že má občas pocit že by měl hledat tu pravou že ja to nejsem.Že třeba to tak i je že já sem ta pravá a on to nevidí.Cítí ale že kdyby odešel že po nějaké době by chtěl zpět.Už sem se objednala k psychyatrovi,ráno sem se tak klepala bylo mi špatně i do krámu sem došla jen tak tak,ted odjel s tím mladším na koupák a já s tím starším do kina.Po včerejšku co mi řekl se chová jako by nic včera neřekl,prostě jako ve starých kolejích sex,pusa na rozloučenou škádlení.
To je to nejhorší on to bere vše jinak ví že ty řeči mi ubližují že ho mám ráda nechci ho ztratit ale on to bere jinak.Proto mám pořád stach kdy si vše rozmyslí a odejde.
@codal: Ahojky, četla jsem celou diskuzi a chtěla bych se zeptat, jestli se vyplňuje věštba kartářky, která Ti předpovídala novou lásku?
Ahoj, krejcirice, pokud si čteš zdejší příspěvky, návod na řešení své situace lehce najdeš. Čím víc se upínáš na manžela, čím křečovitější je tvoje závislost na něm, tím víc se on snaží uvolnit svůj krk od tvého sevření. Je třeba se postavit na vlastní nohy, zbavit se závislosti na něm, ukázat mu, že se bez něho obejdeš. Jakmile získáš sílu (ano i na to, abys mohla být bez něho, kdyby něco nevyšlo), přitáhneš si ho zpět. Trosku (ponižujícího se a žebrajícího partnera) můžeme litovat, ale milovat...to těžko.
Jsem na tebe tvrdá, ale je to tím, že mám podobný vztah za sebou.
Tvůj manžel tě deptá, momentálně si dělá prostor, aby mohl juchat s tou druhou, a ty budeš vše tolerovat, protože...bez něho se přece neobejdeš. Udělej něco nečekaného, šokuj ho, ukaž mu, že se v tobě zmýlil (že jsi pořád silná a schopná ženská), pak se tvoje šance na pokračování plnohodnotného vztahu zvýší. Konkrétně, na tvém místě bych mu např. předložila návrh na vypořádání v případě, že odejde. Aby si mohl srovnat v hlavě, jak na tom bude. Rozhodně bych se mu nevrhala k nohám, a nežebrala bych, aby mě (nás) neopouštěl.
@micha.bello nejsem si jistá, jestli se věštba kartářky plní, myslím si, že když člověk chce nebo spíš potřebuje, vždycky si v ní najde, co mu v tu chvíli pomůže se zvednout a vykročit, v tu chvíli to byla velmi potřebná berlička, která mi pomohla začít. Každopádně je pravdou, že mám teď nového přítele a jsem velmi šťastná. Trvá to teprve krátce a nechci to zakřiknout, ale momentálně je to opravdu moc krásné...🙂
@krejcirice jak to děláš? Jak vedle něj dokážeš ležet, jak dokážeš snést jeho doteky? Mě tohle kdysi udělal partner, a v den, kdy jsem se to dozvěděla, měl deku na gauči. Když to ještě vystupňoval a já našla v PC jeho rozhovory s ní . ve kterejch popisuje jak jsem nemožná, tlustá, jak se mě vlastně v posteli štítí dotknout, protože mi narostl zadek, dostal hodinu aby si z práce přijel pro věci. A představ si, že on ani v tý podělaný práci nebyl. Lhal i v tom kde je. Hrozně překvapenej, že jsem s ním vyrazila dveře.
Jsem v tomhle dost nekompromisní. Možná vám holky nabídnu trochu jinej úhel pohledu. Dost podrobně si totiž pamatuju, jak se rozváděli moji rodiče. První, na co musíte - ale fakt musíte - zapomenout, je věta "nechci brát dětem tátu". To je hrozná hovadina. Pokud je dítě malé, je mu fuk, jestli ten pán, co ho vodí do školy a blbne s ním na zahradě je jeho biologickej otec. A pokud je dítě starší, stejně ve většině případů k takovýmu člověku ztratí jakoukoli úctu. Naší spolu byli patnáct let. Táta byl mámin první (prý, u toho jsem fakt neasistovala). A přesto se začli hádat. Máma tátovi vyčítala všechno možný, kolikrát až fakt hrozný hovadiny. Mě bylo 11. 14 když se rozvedli. Dodnes si pamatuju jak spolu "diskutovali" když si mysleli že neslyším, nebo spím. Dodnes si pamatuju, jak jsem tajně poslouchala na chodbě a opakovala si "tak už se sbal a táhni, a nech nás napokoji". Dokonce si pamatuju, jak máma tátovi pohrozila, že mu mě vezme, a on už mě nikdy neuvidí. Chápejte, můj táta, to je táta kterýho pro svý dítě chce každá ženská. V tu chvíli mě jen napadlo, že mě od něj dostane leda svázanou do kozelce a s roubíkem. Táta se tehdy složil s tím, že to už se pak může rovnou zabít, už mu nezbude nic. Víte jak těžký je po tomhle se podívat máme do očí a neplivnout jí do obličeje? Nějakou dobu pak zkusili žít "spolu". Kvůli mě. Nenáviděla jsem každou tu minutu nepřirozenýho napětí, toho jak táta s každým pohledem trpěl a doufal... A oni si mysleli, že to je ok, jak jsou báječní herci.Trvalo roky než jsem se s tím srovnala. Ne s tím, že se rozvedli, a máma odešla. (Původně totiž automaticky počítala že půjdu taky - a ráda - jsem přece její dcera. Nějak asi zapoměla kdo se mnou blbnul venku, komu jsem usínala v náručí, kdo mi četl pohádky, kdo tu pro mě vždycky byl, a kdo mě pokaždý kryl, když jsem byla v maléru... Ona to nebyla. Dodnes si kvůli mému rozhodnutí připadá ukřivděně.) Neměla jsem problém s tím, že jsou od sebe, naopak, bylo to podstatně lepší než když byli spolu. Ale vážně hodně dlouho mi trvalo než jsem se smířila s tím, jaká moje máma je, jak se zachovala a proč. Dneska už jí to nevyčítám, chápu jí. Ale... Nikdy - ani kdybych se v pase zlomila - prostě nebudeme mít ten typickej maminko-dcerunkovskej vztah. Pro mě už napořád bude žena, kterou znám celej život, mám ji ráda, ale která za celej můj život nepochopila jaká jsem, kdo jsem. A mě přestalo už před lety bavit jak jsem se k ní snažila najít cestu.
A aby to neznělo tak plačtivě - oba dnes mají jiného partnera, a oba jsou šťastni. Táta dokonce víc než máma. Našel si úžasnou ženskou, kterou znal už jako mladej kluk. Je... Neuvěřitelná. Báječná. A přestože nemusí, je pro mě nesrovnatelně víc máma, než ta, která mě porodila. Je to ona, komu volám, když je průšvih. To ona mi pomáhala s mojí svatbou, ona byla po manželovi hned první, komu jsem řekla že jsem těhotná. A táta je s ní tak šťastnej a spokojenej, jak s mámou nikdy nebyl. Takže když ten, se kterým žijete - jedno jak dlouho - se chová jako vůl, práskněte dveřma od chlíva, čeká na vás opravdovej chlap. Možná ne hned za prvním rohem. Možná ani za tím druhým, ale někde tam je.
Takže, když vztah dojde do bodu, kdy to sakra bolí, a je v tom třeba i jiná ženská, položte si holky otázku. Dovolím aby mi tohle dělal? Aby tohle dělal našim dětem? Děti nejsou pitomý, viděj a vnímaj. A naštvanej partner, kterej je pod tlakem, dokáže plácat nesmysly. A kolikrát namluví i těm dětem, že on je vlastně ten kdo trpí, že je všechno vaše vina. A to pak taky na vás může váš prcek koukat s odsouzením v očích. Jen proto, že ten člověk, kterého jste roky milovaly, a který se ráno probudil jako naprostej kretén, moc dobře věděl, čím vám ublíží nejvíc, a čím se bude krýt před okolním světem, aby vypadal jako borec.
Chlap, kterej podrazil jednou a úmyslně, má charakter hovězího lejna. A projeví se to znovu. A třeba jinak. Hůř. To, jak moc ho milujete, jak dlouho ho znáte, to najednou neznamená vůbec nic. Nezůstávejte s někým jen proto, že ho milujete už tolik let. Položte si otázku, a buďte k sobě naprosto upřímné, jestlipak byste ho milovaly tak, jak je teď. S tím jak se k vám chová. Ne proto, jak to bylo krásný. Ale proto, jaký to je třeba poslední týden, měsíc. Život není nekonečný, nemrhejte ho s někým, kdo si to nezaslouží jen proto, že bude hodně bolet, až budete začínat znova.
Fuj, zní to jako hrozný klišé, za to se fakt omlouvám, ale... I když jsem s manželem jen pár let, mám za sebou pár dost bouřlivých vztahů, které mě donutily ujasnit si, co všechno tolerovat dokážu, a kde mám hranici, za kterou nejdu. Zkuste si vzpomenout na dobu, kdy jste to měly taky tak a svět BYL černobílý. Bylo to buď dobré, nebo špatné. Zjistíte, že to, co vás drží na místě, je hlavně společná minulost. Ale ta zůstane, ať už s ním budete nebo ne. Jde jen o to, jakou si zvolíte budoucnost. Vzpomínám si na dobu, kdy jsem si říkala, že tahle mince prostě nemá jen dvě strany, že je to složitý. Ale při pohledu s odstupem pár let - jo, bylo to těžký, ale ne složitý. Bolelo to, ale naukončit to, by bolelo o moc víc. Dlouho jsem se vzpamatovávala, byla jsem na dně. Kdybych to ukončila dřív - ve chvíli, kdy jsem moc dobře věděla že mě podvádí, ale stejně jsem si namlouvala, že to by mi neudělal, ne když ví jak moc ho miluju, ušetřila bych si další rok vztahu kdy jsem byla každou chvíli na dně, všechno byla moje chyba, já byla ta špatná, nejhorší, hysterka žárlivá. A on byl ten frajer, co mi to toleroval. Kdybych si bývala už tenkrát položila otázku, jestli chci zůstávat ve vztahu jaký je teď, ne jaký býval, ušetřila bych dva roky života. Rok, kdy jsem byla ta špatná, a další rok, kdy jsem se z toho dostávala po malejch krůčcích. Dnesk auž vím, že ten člověk si nezasloužil jedinou mojí slzu. Jedinou probdělou noc. A tý holčině, na kterou "by nešáh, vždyť jí měl ve městě každej", se kterou mě dva roky podváděl a se kterou dneska žije a které udělal dítě - té ho ze srdce přeju. Znala jsem ji. A ona mě. Věděla co dělá. Mě. Nám. A víte co? Dneska jsem na tom nesrovnatelně lépe než oni dva. Takže, jestli tomu chcete říkat osud... 😀
Omlouvám se za ten výlev, ale přečetla jsem celou diskuzi, a nějak mě to zasáhlo, a potřebovala jsem to ze sebe vypsat. A teď když to tak vidím, nějak to vůbec nevypadá jako to, co se mi honilo celou dobu hlavou, ale spíš jako slátanina starejch a otřepanejch frází... 😀
Díky za odpovědi.V životě sem se s něčím podobným nesetkala je to ted pro mě hrozně těžké.Dnes mi řekl že chce hlavní duvod proč odejít ten že sem to já hlavně kuli minulosti nechtěl nikdy děti a ja na potrat nešla td...je toho víc.Trochu sme pohovořili vidíme oba že rozchod nejde kuli dětem jak by to vzali malej jde do školy tak hlavně finančně mame dluhy já bych je neutáhla s bytem a on podobně.To nás asi také drží.Řekl že chce aby vše bylo při starem jako dříve,řekla sme že to asi až takové nebude po tom co jsem chtěla aby byl ve všem upřimný a řekl mi takové věci.Objednala sme se dnes k psychiatrovi jd to semnou z kopce mám i myšlenky na sebevraždu vím že bych to neudělala ale je mi mizerně.Vim že se od něj nějak musím odpoutat s tíma aby pak případný rozchod mě až tak nezničil.U něj je hrozné to chování jako by pak nic neřekl chce sex pusu.Prostě jako v pohodě.Nejhorší je že já ho jetš chápu a lituju že spíš nenávidim sebe že kuli mě trpí ,jen doufám že doktorka a čas mi pomohou.....taky si říkám že za čas to budu vidět uplně jinak
@krejcirice
Drž se, holka zlatá, vydrž! 🙂 To, co se ti děje není konec světa (věř mi, že znám pocit, že už mě nečeká nic hezkého, a že by bylo jednodušší se vším skoncovat). Jsi mladá, zdravá, máš dva zdravé kluky ...to je tak mnoho! Jasně, k tomu sdílíš manželství s hovadem, kterému je momentálně úplně jedno, že se trápíš. Co bys chtěla od zamilovaného blba, který si potřebuje ospravedlnit své selhání. Asi mu nechceš vracet jeho vlastní medicínu, co? Já bych to tedy udělala, ale je vidět, že ty se raději stahuješ a čekáš, jestli ho to náhodou nepřejde. Zkus ho alespoň nelitovat, a trochu se stáhnout, potřebuješ získat odstup. Máš někoho, komu by ses vyplakala na rameni, komu se můžeš vypovídat? Pokud ano, udělej to. Myslím na tebe, a posílám hodně sil a tepla do srdíčka.
No už to má pokračování,i když chce vše jak bylo nikdo prý v tom není ale stejně mám ten pocit že je.Tak už mi začal vyčítat že nejim že sem zhubla 9kg,nemám na to prostě chut sem z nervama v p....tak začal i s tím že je to kuli němu že jednou mu děti zavolaj do práce že to semnou seklo atd...Tak sem na něj spustila že at se nediví že po tom co mi vše řekl že budu asi v pohodě.Řekla sme at to dál neřeší a zavěsila mu.Myslím že pokud mě bude ještě takhle seřvávat za to že trpim tak ho kopnu někam.Už mě tím dost štve ja sem na dně nevyčítám mu to spíš sobě a on tohle tak ho začnu snad i nenávidět.Hlavně si už po tom čase co to řešíme asi 2 měsíce uvědomuju že kam mě dostal na prašky na nervy,s tím že jsui k psychiatrovi,na dno.Jen sem ted prostě počítala finance jak by to vypadalo a je to pro mě nemyslitelný zustat sama doma se 2 dětma.Jo a perlička.Řekla sem mu že sem pročítala diskuze ohledně rozvodu a že je to celkem masakr tak řekl že rozvod by nebyl že bychom jen šli od sebe.tak sem řekla to teda ne když konec tak uplnej i s rozvodem.
No ted jen musím vyřešit vše v sobě spíš se připravovat na rozchod než na to že to bude dobré pokud bude spíš se neupínat na to že budem spolu aby pak za čas opravdu to nebylo a pro mě to bylo horší.
@krejcirice ahoj, drž se, snáž se nenechat strhnout. Ostatní nám ublíží jen tak jak jim sami dovolíme. Nedovol mu to, nedavej mu to na jevo jinak se bude cítit na koni. Žádný sex a pusu, to bych nedelala, buď tě miluje a chce tě milovat, nebo si z tebe dělá matraci zdarma. Zkus to zvládnout s pomocí toho psychologa. Řešit finanční situaci a jak to udělat. Držím palce!
@wisttit Ahojky no valcim, snad dobre. Smiruji se že je konec. Dnes vim jak mi ublizil a nechapu, jak jsem byla blba, že jsem to neviděla, no rika se, ze laska je slepa. Takze se pomalinku zvedam. Zacinam si organizovat svuj zivot. Mame vyresenou otazku penez. On ceka holcicku a je u ni uz skoro porad. Jedine, co me mrzi, že ho odtahla od holek. Netravi s nimi vikendy, spise je to o tom ze odjede a nekdy se o vikendu ukaze treba v nedeli.Snad to nekdy pozna. No a co bude dal? Zalezi na situaci adi nejsem jeste pripravena mit nrjaky vztah a tak se spise nyni zameruji na sebe. Vsem holkam drzim palce at to zvladnou az se podivuji kolik je nestastnych zen tady. 🙂 a jak valcis ty?😉
@jezuras @wisttit @codal No ono to vzpamatování chvíli trvá, než člověku dojde, že žil s deb.... A pak se lze začít smiřovat s tou bolestí. Já jsem třeba zjistila, že ta holka mého manžela je ošklivá, nevkusná a hloupá. Skoro nikdo se s ní prý nebaví a on kvůli tomu už ani skoro nechodí s kamarády na společné akce a oni ho ani nepozvou na kafe. Je nepochopitelné, jak nás mohl opustit kvůli takové osobě. V mých očích už je teď i trapný. No nechápu nic. Takže nakašlat na ně a jít dál se vztyčenou hlavou 🙂 Držte se baby! A codal ať se tvému novému vztahu daří.
@codal zajdi raději za psycholožkou neb lépe za psychiatričkou, nějaká antidepresiva,když už se člověk moc trápí a nemůže normálně dlouho fungovat, nejsou vůbec od věci...chlapi dne jsou hrozní (ne všichni samozřejmě,ale hodně), chtějí je svobodu,volnost, dělat si co chtějí, žádnou odpovědnost a bavit se ...a když je to přestane bavit otočí se na podpatku a můžete mít třeba 5 dětí, některým je to úplně jedno...a je to dost nevyzpytatelné kdy se může něco takového stát
@filipfilik jsi statečná a úžasná že jsi to vše tak v pohodě kvůli synovi ustála
@ivaflo Nevím, jestli v dobré. Ono na tom nic dobrého není. Mou bolest to bohužel nezmírní. A jemu to zřejmě vyhovuje. Popel na hlavu si rozhodně nesype. Malé je skoro pět měsíců a viděl ji 3x. A mezitím se ani nezeptá, jak se má. Takže je asi nadmíru spokojen tam kde je a jeho milenka je důležitější než dcera. Co na to říct?! Je to vůl.
Ahoj, nečetla jsem celou diskusi, ale stalo se mi něco podobného. Naštěstí jsme tedy neměli děti...ale chodili jsem spolu deset let, najednou z ničeho nic, zrovna na dovolené v Egyptě mi řekl, že se chce rozejít. Byl chladný, odtažitý a suverénní a já byla naprosto zoufalá. Přesně jak píšeš - choval se jakoby nic, ale o nás dvou měl jasno a nechtěla nic urovnávat. Neřekl proč, ale časem jsem zjistila, že v tom byla jiná slečna (právě shodou okolností také z bývalé party). Nic se neurovnalo, já ještě rok čekala, ale marně...on si žil svůj život a já ho už nezajímala. Dnes mám jiného muže, už jsme manželé, máme dítě a druhé na cestě a i když si občas vzpomenu, tak vím, že je to takhle lepší. Je to smutné a bolí to, ale nejspíš nemá cenu ho přemlouvat, nebo něco očekávat...
holky Já to mela opačné ! Řekla jsem dost! Končím !Já! Někdo by si mohl myslet,že je lepší dát kopačky než je prijmat,ale možná by to tak i bylo ! kdyby si Můj ex neusmyslil,ze i po rozchodu me bude dal otravovat,volat,... proste jsem se ho nemohla zbavit. a nejhorší věc byla ze jsem mu nabydla,ze mužem byt přátele,protože tímhle návrhem , jsem mu ne zavřela dveře a dala mu tim iluze ze jsi to rozmyslim.....😨 no hrůza ! děvčata i když to je krutý,,,,,, ale pro jedno kviti slunce nesvíti a čas všechny rány zhojí véřte,to mu! vse zle je k něčemu dobre, něco konci a něco začne....... tyhle moudra se neříkají jen tak👍👍👍👍👍✌✌✌✌✌✌
@espada Milá Espado 😉, vůbec Te neznám, ale četla jsem několik Tvých příspěvku. Chápu, jak moc je Ti to všechno líto a ja Te to mrzí. Věř ale, ze bude jednou lip. Tvůj muž se dobrovolně vzdal toho nejkrasnejsiho co ho v životě mohlo potkat a on to jednou pochopí. Az mu to dojde, tak bude možná jeste nestastnejsi než jsi ted Ty.
Moc Ti fandím a držím pěsti, aby Ti bylo brzy lepe. Užívej si holcicky!!! Přeju vám oběma co nejvíc štěstí!!!