Zlomila jsem si kotník, manžel to těžce nese..
Ahoj holky, nejak se dnes potrebuji vypovidat a jinou moznost nez to napsat tady v podstate ani nemam. Jsme s rodinou v cizine, kamosky tu jeste nemam.. 😒
Ted prochazim neprijemnym obdobim, pred par dny jsem si na vylete s rodinkou zlomila kustku v nartu a mam zasadrovanou nohu na ktero nemuzu stoupat ☹ Manzel je cely den v praci a ja jsem doma s rocnim deckem co zacne za chvilu chodit.. Je to prvni moje zlomenina a je to dost neprijemne, jsem odkazana na pomoc manzela, nemuzu se dostatecne starat o sve dite, sotva se pohybuji po byte o berlich (zvykam si) 😔
Kdyby jen to, tak toto sem nepisi a neresim. Ale co se to stalo tak mezi mnou a manzelem je odcizeni ☹ Zacalo to tedy jeho reakci na to co se se mnou stalo.
Od chvile co se to stalo byl bez nalady a zamraceny, odcizoval se.. Popisi vse podrobne aby to nebylo vytrzene z kontextu .
Byli jsme na prodlouzenem vikendu na vylete s kamarady co prijeli k nam na navstevu. Posledni den dovoleny, tesne pred odjezdem zase k nam domu jsem si blbe slapla na schudek, uklouzla a zlomila jsem si kustku v nartu. Tenkrat ale jsem si myslela ze je to jen vyvyrtnuty kotnik, nic vic.
Bolelo to moc, udelalo se mi nevolno a mela jsem zavrate, takze me manzel odnesl si sednout a jsme to ledovali pres hodinu (diky tomu vlastne se pozdrzel nas odjest z rekreace). Pak jsem uz nebyla schopna se postarat o naseho maleho a tak vse musel zaridit manzel (sbalit veci, prebalit maleho, odnosit vsechny veci do auta a jeste nakonec i me odnest do auta). No, od chvile co se mi to stalo manzel byl zamraceny, zamysleny, odtazity..
Ale delal vse potrebne. Pak nasledovala 4hodinova cesta domu. Vecer jsme tedy byli uz u nas doma a nohu jsem mela moc oteklou.. Kamaradi se balili na cestu do Cech, protoze druhy den uz se vraceli do CR. Proste bylo pylno..A ja jsem do toho rekla, ze je potreba jet se mnou do nemocnice, noha nevypadala dobre. MAnzel tedy me odvez, kamaradi zustali doma s malym. V nemocnici nam tedy rekli ze mam zlomeninu, dostala jsem sadru..Po ceste z nemocnice manzel se stavil v lekarne a koupil mi berle. Domu jsme se z nemocnice vratili pozde, manzel byl uz uplne "hotovy" totalne bez nalady, zamysleny, podrazdeny. Ovsem chapu, ze pro nej to nebyla prijemna situace, bylo take jasne ze sama se o maleho nepostaram.. bylo treba neco podniknout a nejak to resit.. tak jsem navrhla, ze by mohla k nam prijet jeho mama pomoci.. Na co on necekane ryhcle vypalil, ze to nepujde, protoze by nemohl chodit pak do hospody (jeho mamaodsuzuje hospody ,on proto nerad pred ni dela neco co se ji nazamlouva).
To me tedy prekvapilo.. Ale nic .to neni podstatne.. Nakonec jsme se ten den na skypu domluvili s babou ze prijede. Manzel tedy musel zaridit letenky.. Pro nej to byla take palka a dalsi starost.. Vse co citi a proziva bylo videt na jeho vyraze (otraveny, zniceny).. Nicmene to vse zaridil. To ocenuji, ale vadi mi to jak k tomu vsemu pristupoval a ze se vubec nezajimal o tom jak mi je, nestaral se vlstane o me pokud jsem ja o neco nepozadala (o maleho naopak se vzorne staral). Nevim, nemela jsem z nej dobry pocit, pripadala sjem si na obtiz a vycetla jsem z jeho chovani jen to ze mu zpusobuji dalsi starosti, zadny soucit a pochopeni jsem nepocitla :( To bych ani tak neresila dokud mi vecer nerekl, ze valstne za svoje zraneni si muzu sama, ze sem neopatrna, detinska, nezodpovedna apod..(vlastne proto se tak i chova ke mne). To mi rikaval i drive, ze sjem naivni a nekdy se chovam detinsky, ze to ho rozciluje a vadi. Ten vyrok me trochu zklamal a hodil do lehkeho smutku. A vecer si manzel sel spat do jineho pokoje sam, ja zustala s malym v loznici ☹
Druhy den vecer kdyz jsme po koupani prevlikali maleho do pizama na prebalovaku jsem skoro spadla, a abych se udrzela tak jsem se chytila toho brebalovaku ze jsem ho posunula dopredu svou vahou. Na to manzel hned neprijemnym tonem zareagoval "jeste mi tady spadni, tohle jeste chybelo".. Nepamatuji si presne ten vyraz ale neco v tom smyslu.. Toto se me uz dotklo...takova necitlivost vuci me a memu zraneni..
Rano si me ani nepozdravil kdyz sel do prace, jen kluka :( tvaril se vazne a jako cizi.. Na a v noci toho dne jsem si sla na toaletu a udelalo se mi nevolne, ztratila jsem na chvili vedomi a spadla na chodbe. Manzel vybehnul, odnesl me do loznice na nasi postel kde uz spal maly (obycejne maly spi ve sve postylce, porad kojim v noci. Jelikoz nemuzu stoupat na jednu nohu neumim si ho dat do postylky, tak jsem ho nechavala u sebe ). Kdyz manza uvidel ze maly spi v nasi posteli tak mi to vycetl a rekl at ho davam do postylky..(manza je nekdy az moc uzkostny a opatrny a mysli si, ze maly muze z postele spadnout). Zase ten neprijemny ton a to tesne po te co se mi udelalo spatne a jsem byla mimo, tocila se mi hlava..
Druhy den rano zase odesel do prace jako by byl cizi, s vyrazem otravenym. To uz me nastvalo a to byla posledni kapka. Vse jak se choval ke me doted po urazu jsem si pretpcila v hlave a bylo mi smutne. Pak v tomto smutku a hnevu jsem mu napsala na skype do prace vse co si teda o jeho chovani mYslim.Neco v tom smyslu ze je sobec, necitlivy apod. No a vecer kdyz on prisel z prace tak byl nastvany, nemluvil, a kdyz sjem se ho zeptala proc tedy nemluvi a ani nejde za nami do obyvaku rekl ze jsem mimo, ze ho porad jen kritizuji a ze si nevazim toho co mam apod.. Pohadali jsme se..
Utkvelo mi v hlave jen to ze rikal ze sjem mimo a ze mam neco delat se sebou, ze sjem vztahovacna a jen osocuji..
Ted jsem tak trochu na rozoacich, jestli treba nejsem opravdu mimo.. proto to pisi sem..
Pripada mi nespravedlive jeho chovani ke mne, navic kdyz jsem ted takova "bezmocna" a potrebuji peci a pomoc. Vubec jsem necekala ze takle zareaguje.. Nikdy se tak nechoval kdyz jsem mela zdravotni problemy. Navic zrovna ted uz dlouho jsme meli klidny a spokojeny obdobi. Spoustu problemu jsme prekonali ve vztahu, ovsem ne bez me ochoty, toleranci a snahy.. Ale prece. Nechapu takovou zmenu u nej, vadi mi to, mam i svou hrdost a je to neprijemne byt nekomu koho milujes a veris na obtiz, neprijemne kdyz je nekdo v okamzik me slabosti nepekny, kdyz milovany clovek neprojevuje vrelost a pochopeni..
Ovsem chapu, ze jsou to malichernosti, drobnost, ze hadky a nedorozumeni do vztahu parti..Jen mi bylo z toho dnes hodne smutno, potrebovala sjem se z toho vypovidat a hlavne vedet vas nazor, jestli treba neprehanim, jestli jsem opravdu precitlivela..
Dekuji za nazory
@beruska2x
@brumdinka Dámy, závidím vám - vzhledem k tomu, že dokážete hodně věcí takto rychle a radikálně řešit, musíte mít život o hodně jednodušší než my chudinky bez úcty samy k sobě, které o věcech přemýšlíme a řešíme a snažíme se najít východisko s ohledem i na ostatní a není nám úplně jedno, co máme za sebou. Kdybychom uměly pálit mosty, asi by nám bylo líp...
@beruska2x popravdě řečeno mě Tvé názory zde nepřekvapují, narazila jsem na ně už v několika diskuzích a vždy to bylo v duchu "jedině tak a ne jinak". Docela by mě zajímalo, jestli jsi taková doopravdy a jak se k tomu staví Tvé okolí a zejména ti, kterých se to bezprostředně týká...
navic mysli ze vic "hrdinky" si prijdou prave ty druhe - zustavaji s chlapem jen kvuli diteti, ze zvyku, soucitu a pak najednou koukaji a zivot pryc.... a ony jsou chudinky pac si nic neuzily a jeste je nejakym zpusobem "deptal" chlap 😅
tohle si kazdy musi rozhodnout v sobe, pro me proste udrzovat umele neco bez citu, zajmu o druheho, nema smysl, ja tak zit neumim a nechci...
@beruska2x a jak ty prosím tě víš, že trávím neužitečné a zabité měsíce? 😕 zase soudíš něco co nevíš . Já nebyla tak nezodpovědná, abych se nechala do svatby namanévrovat, ale brali jsme se o své vůli a zařizovali si taky všechno sami a platili ze svého. Tak jak sebe můžeš uvádět za příklad rozhodnosti, když ani nevíš, jak se stalo, že jsi v chomoutu?? 😀 To je snad vtip,ne?
Raději přestaň radit a soudit a přečti si nezaujatě to, co si o svém životě zatím napsala. ... Já bych rozhodně po rozvodu nemluvila o MM jako o "někom, kdo mi za to nestojí" - protože to není jen pablb a onuce, kterou odkopnu, když "se vzpamatuju" - takhle o lidech nesmýšlím a nechovám se k nim. Je mi líto, to, co se mezi námi děje...
Mám s ním dvě úžasné děti, které ho milují a tak se k němu budu chovat i po tom, se ses případně přátelsky rozejdeme. Protože skrze mé děti bude vždycky součást mého života. Což ty rozhodně nejsi schopná pochopit, ani cítit.
tady se to rozjelo...ale k horšímu.... ☹
@beruska2x zřejmě to byla úleva pro obě strany... jen si uvědom, že nemůžeš vynášet soudy o něčem, co neznáš do všech detailů a trvat na kategorickém řešení, protože každý jsme jiný a to co by tobě mohlo poskytnout úlevu, jinému může podrazit kolena... pro někoho může být ukončení i ne právě dokonalého vztahu větším utrpením než setrvání v něm. A mámy mají většinou tendenci myslet spíš na děti než na sebe a nedělají to proto, že se chtějí jevit jako "hrdinky"... I když nepopírám, že jsou i případy, kdy se dítě může od egocentrické citové vyděračky dovědět, že ona se pro něj/ni obětovala a on/a jí teď tak ubližuje (protože si chce vzít partnera podle své volby, protože nechce jít studovat medicínu, aby z něj byl/a MUDr, aby Máňa v cukrárně čuměla, apod.)
no prave.... ja jsem takovahle urco taky nebyla, jak rika Brumlinka, dospela jsem k tomu, proste jsem uz nemohla a nechtela urcite veci prhlizet ) nejdriv mozna ze zamilovanosti 😅 ) , ex si taky urco myslel ze me ma jistou, ze bych ho prece nikdy nopustila, vzdyt jsem s i ho vzala ... ale jen o tom to neni, je to i o chovani potom...
pro me to pak byla (a jsem si jista ze po case je to pro kazdou pak) uleva ze stojim na vlastnich nohach, ...
to odhodlani je podle me jen takovy "proces umirani" toho vztahu a cim delsi... tim bolestnejsi i kdyz si to asi neuvedomujou... 😉
Kubako,
máš dva krásné syny, co se dívám, a určitě i s manželem se milujete, i když se asi často i "vraždíte" ,fakt není nějaká možnost že byste si to vyříkali a snažili to změnit? co nějaká manželská poradna?
kubaka - já ale vůbec nepíšu ze zloby 😅 - to bohužel spíš ty - viz. tvůj poslední příspěvek a to, že budeš obvinovat celej svět ti taky nepomůže 🙄
jeste jsem chtala napsat posledni -
@kubaka ty myslis ze kdyz nmate posledni 2 roky krizi tak ze deti to nevnimaji?? myslim ze dost a ze je i pro ne kolikrat lepsi mit dva samostane vyrovnane rodice, nez za kazdou cenu rodinu pospolu ale v nervozni nalade, oni jsou vnimave vyciti to a dobre to neni... to se klidne pani psycholozky zeptej....
collette - a na to si přišla jak prosim tě, z pár řádku -- já osobně sem teda fakt ten poslední člověk co by po sobě pálil mosty 😀 jen si prostě a jednoduše nenechám srát na hlavu 😉
p.s. a ještě něco sama mám dítě takže bych se rozhodovala především s ohledem na něj 🙂 protože nejvíc to vždycky odnesou ty děti - na to se taky kubako psycholožky zeptej...
dál to nemínim komentovat, jelikož je to zbytečný hezký den dámy 😉
Dobry den🙂
Nejprve me tema prislo jako "kravina"...po precteni vsech prispevku musim reagovat....
KUBAKA naprosty souhlas!!!! Tve dve oponentky naprosto nepochopily o cem to cele je.
Mam v hlave podobne myslenky, bohuzel....
@brumdinka
@beruska2x to dávno vím, co moje děti vnímají - ten starší hlavně, malému je to fuk - sama má tři děti a je rozvedená. Děti ustojí rozvod tak dobře, jak ho ustojí rodiče. Nejsem blbá, abych neznala a nezjišťovala si okolnosti. Navíc držet nefunkční manželství kvůli dětem je chyba.
Ale u nás to ještě není tak hrozné - to, co tu píšu, se děje ve mě - MM vůbec nechápe, "vo co gou" Nebo nechce slyšet. Takže to, jak se rozhodnu, jak dlouho mi to bude trvat, jak dlouho mi to v hlavě bude šrotovat je jen moje věc a je to tak jedině správně, protože se to týká jen mě a mé rodiny.
@svoja chápu, není to snadné, vˇiď . ☹ Ještě s takovým miminkem.
@meleri no my právě chodíme, tam vylezlo napovrch tolik věcí, ze kterých mi je teď nanic. Tušení se stalo jistotou a náprava nic moc Psala jsem to všechno v předchozích příspěvcích.
@collette po ničem jiném než po fádním rozchodu bych ani netoužila 😀 Dva bytečky na jednom sídlišti, každý s jedním dítětem, ten starší u tát, tedy a každý den může být u mě celé odpoledne po škole s bráchou, přespat, když bude chtít. Děti budou moc být s tím druhým kdykoliv budou chtít. To nejlepší, co by se dalo z toho vykřesat.
T ose mi honí hlavou - mám to promyšlený. 😝
KUbako,
já to měla tak že když jsem se odstěhovala od rodičů, bylo to hned k manželovi, nikdy jsem nežila sama, nezažila jsem co to je mít svůj byt, být nezávislá, pracovat jen na sebe a být vlastně samostatná...tak nevím neměla jsi to i podobné?
Třeba ted i toužíš po něčem takovém....aby ti už nikdo neztrpčoval život.....
jestli to v tobě hodně vře a dlouho to už trvá tak mu to musíš říct! přece jednou nebo později to musí pochopit že potřebuješ trochu citu! ..
no......sice nejsem jeste tak daleko, ale ty strasti mame velmi podobny. je nam spolu ale i krasne a ja si porad rikam, ze kdyz je tam porad to krasny, tak to porad za to stoji....
....nicmene, porad mam v hlave, ze neco je spatne....☹
svoja,
já měla s manželem taky krize, že jsem si někdy říkala že bych radši odešla...a bylo to i často....ale bylo to jen období, přešlo to a jsme spolu zase štastni, začali jsme se k sobě oba chovat líp, vztah je fakt dřina...nevzdávej to, pokud chcou oba tak si myslím že to může fungovat....
mel...oba chcou 🙂 dekuju 🙂
Rikam si, jestli nejsem moc "rozezrana", nebot jsem od nasich byla a stale jsem zvykla na to, ze udelali, co me na ocich videli....je me 26 , nikdy jsem nebyla nucena zit "v nouzi", nikdy me nic "netlacilo". Jsem dost emocni typ. Muz to mel doma jinak, neni na emoce moc zvyklej....nemuzu po nem prece chtit neco, co nezna, co "neumi"....a nebo muzu? Takovy ty kecy jako "kdyby te miloval, tak...." nesnasim, nejsou vubec z praxe. Nechci ho predelavat, chci jeho, takoveho, jakeho jsem ho znala...Ale presto to ve me trochu hloda, nekdy vic, nekdy min.....a kdyz to tady ctu, tak si rikam, ze na tom asi neco je....
U nas se hodne zmenilo prichodem nasi milovane.....asi jako vsude.
svoja,
tak u nás taky po porodu přišla krize..ne hned, ale asi po tom šestinedělí nebo o něco později..začlo mi trochu hrabat prostě co budu kecat, s malým to byla často nuda, jasně bylo to super, vidět ho vyrůstat atd,a le přecejen byl strašně malinký, nemohla jsem nikam chodit, nic dělat, kojení mě unavovalo a navíc jsem měla kila nahoře.... manžel trochu žárlil že se věnuju jenom malému, atd, no ale po roce se to hooodně zlepšilo, zaprvé jsem přestala kojit a najednou jsem začala i hubnout a taky jsem měla víc energie, a začala jsem se znova cítit jako žena, prostě jsem se tak nějak k manželovi "vrátila"...ted už oba víme že je to situace která pomine, a že počase zase bude vše ok, ty špatné nálady, únava.....že dítě vyroste bude víc samostatnější a všecko bude lepší....zkus to nějak přečkat..
jasně, je to blbost, jo jestli tě miluje tak udělá to nebo ono, jinak tě nemiluje, atd..to je přímo provokace..
jinak jak si vzpomenu jak hezky se o mě mamka starala, když jsem byla nemocná atd, tak je mi někdy smutno, že prostě toto manžel nedokáže, ale hold sem se s tím smířila, přestala jsem na něho tlačit aby byl za každou cenu takový jaký jsem chtěla, a on začal tak nějak víc dělat věci sám od sebe....věci jako že i doma už trochu pomůže, když je mi zle tak i obejme zeptá se co ti je.., postará se o mě, zaveze mě k dr. atd...občas je i romantický...není to furt, někdy je mi blbě a ani si toho nevšimne...ale aspon už ví jak se zachovat když je fakt hůř...
nejlepší je s manželem si o tom promluvit o všem co tě trápí, teda nám to dycky pomohlo,né vždycky byl ochoten mluvit, ale jednou když se zadaří tak i když ta rozmluva trvá jen pět min. tak aspon může dojít k nějaké změně k lepšímu...já tomu věřím, ale musí se mít ti lidi rádi...
Jako tezko si budeme v klidu promlouvat, kdyz v klidu nejsme...to fraze "promluvime si" funguje jak cervenej prapor. Zpetne jo- ovsem je to porad dokola.
Muz nas skvele zabezpeci, materialne mam vsechno, miluje nas, udela co je potreba. Ale....
Porad si rikam, jestli resim kraviny a je to normalni zivot.....nebo jestli je to vazne hruza🙂 Jasne, manzel se nikdy nepostara jako rodice....neni muj rodic, je muj partner...to si musim opakovat🙂
svoja
nevím co ti poradit, dej tomu čas....
jasně už jsi velká holka musíš se postarat sama o sebe.... 🙂 někdy je to těžké....
dlho som tu nebola a tu sa zatial tak zaujimavo rozprudila diskusia....
@kubaka ten tvoj prispevok z 15.7. 19:54 je velmi vystizny! to ako pises, podla coho by si si dnes vyberala partnera.
ako by si mi hovorila z duse, len ty to vies tak krasne naformulovat.
len jedno by som poopravila, ze mozno ani nie ten vek je rozhodujuci pri vyvoji kriterii hladania partnera, ale ta skusenost!
Katty, ty uz ani nepises?
fakt ma bude stale prekvapovat, ake vedia byt zeny tvrde, bez kuska sucitu. a to ja si pripadam dost radikalna, ale skor u seba.... s Beruskou 2x som sa uz raz zrazila a stacilo mi, ten 2x si radsej odpustim.....
@beruska2x
@brumdinka tak pročítám tuto diskuzi a nestačím se divit. Určitě jsou body ve kterých bych se s vámi shodla.Taktéž si někdy myslím,že za lecos si může žena sama,ale abych byla takhle striktní a kategorická bez ochoty diskuze či podívání se na věc z jiného úhlu...... Beruska2x,já jsem taky rozvedená,ale rozváděla jsem se jako ty jako bezdětná a mladá a ono se daleko lépe takhle začíná znovu než když je ti 41,máš dvě děti veškerý společný majetek a už chceš mít taky trochu i svůj klid. Po 20-ti letech se člověk neopouští podle mě snadno. Ale nestačím se divit,kde bereš tu odvahu vynášet soudy nad vztahem,který znáš z pár příspěvků viz. 17.7. v 17,50hod o tom, že když kubaka drží doma náladu,tak vztah už prostě nebude. Ty bláho,něco takového neřekne manželský poradce po několika sezeních a seznámením se s daným párem a jejich problémy osobně. Ono teď už by se ti taky rozvádělo jinak a nebyla by jsi taková "hrdinka" ,když máš dítě a chtě nechtě je manžel jeho otcem a věci už se neřeší tak černobíle. A tvůj příspěvek o svatbě o mně bez mě,mě skoro až rozesmál, minimálně na mě působil dost alibisticky,celou dobu píšeš jaká si radikální,jak by jsi řešila tohle a tohle,jak by jsi nikdy nebyla v takovém a takovém vztahu a pak se vdáš a vlastně to,že jsi se vdala nebyla ani tvoje vinna..... 😀 Místo,aby jsi si uvědomila,že i ty jsi v životě udělala chybu a neřešila věci,tak jak teď vidíš,že jsi je řešit měla (nevdat se) a vzala si z toho ponaučení a vyjadřovala empatii k ostatním a jejich situacím,tak jsi stále tak striktní,jakože chyba nikdy není na tvé straně a když už by to tak vypadalo,tak je to protože tě do toho uvrtali a ty opět za nic nemůžeš....Píšete jak jste hrdé,že jste se o sebe dokázaly postarat samy a na druhou stranu to postárání se bylo takové,že jste se sbalily a šli k rodičům. Někdo ty rodiče třeba už nemá,někdo nemá existenční možnosti se ze dne na den sebrat a jít,tak by musel na ulici. Jak by jsi beruško, řešila rozvod teď,když jsi na mateřské a neměla kam jít bydlet? Opravdu jsi přesvědčená o tom,že by to bylo tak jednoduché? Nemám ráda lidi,kteří neustále fňukájí, razím heslo každý svého štěstí strůjcem,ale rozhodně nemám dojem,že by Kubaka tady fňukala,prostě má problém a snaží se ho řešit. Z vašich příspěvků o psycholožce vnímám až hanlivost a nechápu proč? Ono je to ve své podstatě jednoduché udělat za vším tlustou čáru a jít dál,když se mi něco nelíbí,ale řešit to a snažit se a zkusit všechny možné dostupné prostředky na záchranu vztahu je podle mě to hrdinství. Třeba to nedopadne,ale pak si člověk může říct,fajn něco jsem pro to udělala,aby to bylo lepší a né jen zbaběle utekla k rodičům po prvním problému. Rozhodně se nechci dohadovat,ale holky zkuste si najít ve slovníku slovo empatie a notabene ho i začít využívat v praxi. A empatií nemám na mysli,to jak píše Brumdinka,ktaové to litování a psaní o chudinkách a strašných chlapech,ale o to tu myslím ani nikdo nestojí.Ale nic není černobílé a pokud se nechcete každé 3 roky rozvádět až se vám chlap s něčím znelíbí,tak i na vás dojde s určitými kompromisy. Nicméně přeji hodně štěstí do života všem zúčastněným a některým i rozum do hrsti.
@beruska2x já četla pořádně a poučila jsi se z té chyby natolik,aby jsi si byla schopná uvědomit, že nic tedy není černobílé a že všichni mohou dělat rozhodnutí, které je podle jejich momentálního přesvědčení to nejlepší? Jak by ti bylo,kdyby jsi měla před svatbou a někdo ti říkal, bože to bych v životě neudělala,abych si vzala takového chlapa,to si nevážíš sama sebe,že si ho bereš? No,tak za to si teda ale můžeš sama.......A k tomu bytu 😀 😀 😀 ,když jsi na mateřské dejme tomu se 7 600 Kč + alimenty,tak jistě hned najdeš podnájem a uživíš dítě či děti. A půlka je její,ale ono to chvilku trvá než se byt prodá a manželé se majetkově vyrovnají,to se může táhnout třeba rok a co když ani jeden nebude mít na to,aby toho druhého vyplatil?Takže prodají byt,za jehož cenu dva různé nekoupí,ženská bude na mateřské,půjde tedy do podnájmu byť s nějakými finančními prostředky,ale už si nebude moc dovolit hypotéku,aby si koupila byt vlastní. Nebo byt ve kterém žijí,mohl mít manžel již před svatbou a tudíž z něj neuvidí ani korunu. Takže co pak,jak moc je to jednoduché odejít a živit na mateřské sebe i děti? Já ti tady nechci dávat všechny možné hypotetické příklady,ale byla bych ráda,kdyby jsi se byla jenom trochu ochotná zamyslet nad tím, že jsou situace,kdy nelze všechno řešit jednoduše a musíš ustoupit a slevit ze svých priorit či zásad. A omlouvám se, k rodičům šla tedy Brumdinka,kdyby je neměla šla by taky možná do pr.... a teď by tady takhle nemachrovala.
@kubaka protoze jsem byla mlada a blba a protoze nez jsem se ke svadbe vlastne mohla vyjadrit tak bylo zarizeno, takove o me beze me...
kdyz jsem se vzpamatovala tak pak stacila povestna kapka do poharu a bylo... vubec to neberu jako chybu, ostudu.. ja to beru jako zivotni zkusenost.. kazdopadne kdyz mi neco vadi tak to resim, natolik jsme se poucila.. a o tom to je , ne?
nejsem hrdinka, myslim ze takovych jako jsem ja je hafo - stejne takovych jako ty - nez se rozhodnes a jednas tak stravis x zabitych a neuzitecnych mesicu /let coz je pro me cas, kterej jde vyuzit lip a bez nervu...