Dárky od příbuzných a jejich vhodnost
Milé maminky, je mi trochu ouzko z toho, jak se zopakovala situace - je po prvních narozeninách a objevilo se mi doma několik věcí, které bych sama nekoupila, protože se mi nelíbí. I když se nepovažuji za zcela biomatku, tak některé tendence, jako například vyhýbat se hrajícím hračkám mám. Stejně tak co se týče vkusu, tak se mi zkrátka líbí víc hračky z Agátina světa, nejlépe české výroby, stavebnice woody atd... dcerce se většinou líbí úplně cokoliv, včera si sama vymyslela, že přehází 10 kamínků ze zídky dolů, stačilo je potom zvednout a znova, vystačila si tak dobrou půlhodinu... k narozkám pak dostala třeba plyšového zajíce na usínání z Nextu a panenku Baby Born First love (https://www.prodeti.cz/panenky/my-little-baby-b...). Přitom jsme jí na spaní koupili už před Vánoci zajíce z Tchiba. Vím, že to myslí babičky dobře a jsem ráda, že vůbec malé něco koupí, ale... prosím, pochopte, že ty věci pak budu mít doma já a mně se prostě zdají navíc, ani jednu z těch dvou věcí bych nekoupila, i kdyby na spaní ještě nic neměla... vím také, že to jsou drahé věci. Kromě toho jsme dostali rovnou dvě látkové houpačky, jednu jsem si vybrala (přesně) a chtěla jsem jednu, nicméně jsem dostala dvě. Vzhledem k tomu, že jsem i já měla narozky, dostala jsem oblečení, které ale opět - bych si sama vůbec nevybrala. Čím víc věcí se takto nekupí, tím víc se cítím prostě taková moc zahlcená a... některé věci mohu zastrčit, nebo si třeba párkrát ze slušnosti vzít a pak vyřadit, ale.. s hračkami pro malou to bude za chvíli problém.
A zrovna podobné hračky - příšerně barevné, hlučné a blikající - děti nejvíc milují. Můj manžel je podobného ražení jako ty a občas je dost těžké mu vysvětlit, že je dobré dětem dát alespoň občas to, co se líbí jim a ne jemu. Dokud jsou malé, je to fuk, ale až budou starší, budou mít priority někde jinde a čím víc budou v tomto směru omezovány, tím víc po takových věcech budou toužit. Takže je dobré to nepřehánět a jít cestou kompromisu. Jo a mezi námi, manžel taky nesnáší hlučné hračky, ale pochopil, že občas "zachrání" psychickou pohodu v rodině. Mrňata u toho vydrží taky nepředstavitelně dlouho a právě ve chvíli, kdy už je omrzí ty kamínky (a nebo různé těstoviny a fazole v PET flaškách, to je taky výborná hračka, můžu potvrdit z vlastní zkušenosti 😂 ). No a co tím svým příspěvkem chci říct - není dobré se čehokoliv dogmaticky držet a uvidíš sama, že časem se u vás objeví i "plastová hrůza" jménem lego duplo. Ono to totiž narozdíl od třeba dřevěných kostek drží hezky při sobě a to včetně všech figurek a zvířátek. Máme spoustu dřevěných kostek a stavebnic, ale duplo hraje prim už 8 let a nikdy je neomrzí. Takže nikdy neříkej nikdy, ani nevíš, kdy s velkou úlevou vyndáš panenku z krabice a dítěti jí podáš, protože už bude mít okoukané to, co bude mít doma a zrovna bude třeba rozmrzelé díky nemoci. To se pak tonoucí i stébla chytá, veř mi.
U nas syn dostal ke 3.narozkam hromadu hracek - to mi nevadilo, jemu se libily vsechny, ale za mesic mela narozky mladsi dcerka a pak jeste Vanoce a uz bysme se pomalu mohli stehovat do vetsiho :D takze po tehle zkusenosti jsme se domluvili bud na penezich nebo ze si priste sam pujde vybrat do hrackarny jednu hracku. Staci se jen domluvit a urcite to pujde 🙂
Děkuji mockrát za soucit některých a za zastání. Popravdě jsem si moc nenašla čas říci přesně, co chceme. Spíš než říci byl problém to vymyslet - dcerka je přecejen moje první dítě, člověk vážně neví, co pro něj potřebuje, a popravdě teď se mi zdá, že pro ni nic nepotřebujeme, stejně jako mám pocit, že nic nepotřebuji já - jediné, co jsem si přála, byla textilní houpačka pro dospělé a dřevěná houpačka pro malou - obojí jsme dostali a je to perfektní, problém mám pouze s věcmi navíc. Mám pocit, že jediným řešením je se prostě ještě víc zamyslet, co bychom mohli potřebovat, sama pokud možno nic moc nekupovat a nechat to na babičkách a těm prostě dát jasnější instrukce odpovídající jejich cenovým relacím, které jsou větší než moje. Teď mne zpětně napadá, že jsem mohla chtít třeba rodinnou vstupenku do pražské zoo... víte, na podzim jsme se stěhovali do 3+1 a já jsem asi 75% svého šatníku, který jsem měla částečně ještě u našich a částečně u manžela v podnájmu, odnesla do kontejnerů na textil, finančně to bylo spíš v desítkách tisíc... a nic mi z toho dosud nechybělo. Pořád mám cca 10 pyžam, 40 triček, 8 pěkných jeansů, 8 šatů, 15 párů bot, 4 zimní kabáty... a i tak, když stojím ráno u skříně, si kolikrát říkám, že nemám co na sebe - protože se v tom člověk ani nevyzná. Tak ještě občas nějakou kupičku zredukuji. Docela ráda bych dcerku naučila, aby v životě konala smysluplně a nikoliv podle společenské tendence... spíše než tedy stěžovat si mám potřebu číst tipy, jak to kdo přede mnou řešil a vyřešil, jak se s babičkama zkrátka domluvit a také jak na ty správné dárky přijít (tedy ta poslední část je spíš na jinou diskuzi a prostě dát si práci a vymyslet to).
@ammp no, vyzněl ten příspěvek trochu jinak původně🙂
hele doporučuju tady třeba kouknout na nějaký alba, kde se můžeš inspirovat, co kdo kupuje pro svý děti. poznáš na první pohled nějaký zaměření rodiče🙂
jinak ti fandim s tím, co bys ráda dcerku naučila, jen bacha na příklad. blbě se tvrdí, že člověk nemá mít všeho příliš zbytečně, když ti přetejkaj skříně 40ti tričkama🙂)))
no a jinak ono se to časem vyvrbí, uvidíš, co bude dcerku bavit a co budete opravdu potřebovat. a jak moc si vůbec s hračkama bude hrát, nebo jestli pojedou spíš knížky, nebo budete pořád venku apod. ono je toho poměrně dost, i když se snažíš bejt skromná.
@ammp Takhle je to vysvětlení lepší, já to brala jako ohromnou stížnost. No hele, některé babičky nezměníš. My se dopředu v rámci možností domlouváme, co ano a co ne, ale stejně se vždycky objeví nějaká blbost. Jestli ti můžu poradit, tak pokud tě to nějak hodně nezatěžuje, zkus to, co momentálně neupotřebíš, dát zatím do krabice. Je jasné, že když dostaneš dvě stejné věci, tak je skladovat nebudeš, ale když babička dá třeba nějakou věc, která se tobě zdá jako blbost, můžeš to odložit a vyndat za pár měsíců a znova zhodnostit. Aby ses pak nedostala do fáze, že najednou zjistíš, že by se ti ta blbost docela hodila, ale už jí prostě nemáš. První děti jsou takový pokusný králíci, měla jsem to stejně. Načtené knihy a vše jsem strašně řešila - zdravá strava, zdravé hračky a představy, že tohle ano a tohle ne. A teď jsem ráda, když babička pohlídá a vůbec neřeším, co s těma dětma dělá a ony babičku milují. Pořád lepší, než druhá babička, která přesně na slovo poslouchá, co ano a co ne, ale děti hlídat nechce, protože je to pro ni strašně stresující a ona už chce mít svůj klid a když je hlídá, je to samé nesmíš tohle a támhleto a diktuje jim, ze které strany talíře mají jíst první. To je pak spíš za trest pro všechny. Takže za milující a rozmazlující babičku buď ráda, byť to není podle tvých představ. Věcí se dá zbavit, ale získat hodnou babičku, která pohlídá a děti ji budou milovat, zas tak snadné není.
Už přes deset let říkám, co chci k narozeninám/vánocům. U malého je to stejné. Mamka má stejný názor jako já, babičky už jsou poučené od oznámení těhotenství - nikdo mi na malého nic nekoupil, vždy jsem dostala peníze, ať si pořídím, co potřebuji a nebo jsem hned říkala že bych ráda to a to.
Taky máme doma několik plastových hrajících blbin, které bych nejraději zavřela do sklepa, ale dostal to syn jako dárek, tak mu to brát nebudu. Zabavila jsem teda třeba malé plastové rybičky na magnet, protože na udici je ten magnet tak slabý, že to rbičku neuzvedne + je ten plast hrozně náchylný na polámání. U nás dávají "nevhodné" dárky tchánovci, já už to neřeším, protože jim můžeme říkat horem dolem, co by se synovi hodilo, občas dáme i přesně konkrétní typ a stejně si většinou udělají, co chtějí oni. Mě to částečně mrzí i kvůli nim, nemají moc peněz a místo, aby koupili 1 pořádnou hračku, koupí 5 blbostí. Ale mají z toho hroznou radost, tak když už to mají koupené, tak jim tu radost nekazím
hlavně, že se rodina zajímá! Pak jsou takový lidi, který řeknou "přát a dávat nic malýmu nebudu, protože je moc malej a nemá z toho ani rozum". - jako třeba u nás.
Takže dopředu zakazuju v rodině nebezpečný blbosti jako třeba plastový odrážedlo, ale říkám co naopak pořídit chceme a potřebujem a docela to funguje. No a dárky navíc, cokoli, za to jsem ráda a dávám to najevo. Ikdyž je to blbost, jsem za ní ráda!🙂
Mně přijde líto diktovat babičkám úplně přesně co chci, ideálně poslat i link na webovky s cenou... To pak přijdou o radost s vybíráním a těšením se na to - není to pak dárek "od nich", je to zase něco, co si vymyslela matka a oni jen zacálovali... Nech jim tu radost, oni si to vybírání určitě strašně užívali a těšili se na to, až dárek předají.
Osobně dávám babičkám "okruh" co by se hodilo, výběr nechám na ní (a ona kolikrát něco vybere a chce to schválit, ale to ani není pro mně nutný). Nejlepší dárky jsou stejně nakonec ty, které někomu někde cvrnknou o nos...
Nejlepší je si dopředu rozmyslet , co člověk chce a nechce za dárky jak pro dítě tak pro sebe a pak každému jednotlivě říct , co má koupit 😉 když člověk neví , hold koupí co se líbí jemu, do hlavy si nevidíme 🙂