Prosím o názor,pozvali byste dejme tomu po třetí za několik let člověka na oslavu, přestože on vás nikdy nepozval nebo jen jednou(protože on tak velké oslavy nedělá,nebo jen ma kulaté narozeniny, které za poslednch pár let ještě neměl)? považovali byste takového člověka za ,,vyzirku,,, přestože vždy donese nebo přispěje na větší dar, normální sumou(dejme tomu cca kolem 1000kc i vice) a jaký máte názor na vyjádření typu, když chci někoho pozvat,tak od něho neočekávám, že mi je povinen mi to oplatit?
Oslavy nedělám, když mě někdo pozve tak ráda přijdu. Když mě nepozve, tak je mi to jedno. Zase na druhou stranu dělat oslavu, jen z povinnosti mi přijde taky mimo. Neřeším to ani u ostatních, neřeším ani dárky atd. Přijde mi to povrchní celkově.
V moji bubline: jo jsou lidi co slavi kazdou chvili neco a lidi co neslavi, a nevsimla jsem si, ze by to nekdo nekomu pocital. Ono od toho, kdo prijde je to taky nejaka "obet" - vyhradi tomu cas, vazi cestu, pripadne ten darek... ale teda 1000,- mi navic prijde nenormalne moc. Jsme dospely, kdyz darek, tak spis symbolicky, nebo jidlo/piti na oslavu.
Já osobně zásadně nic svého neslavím. Co pamatuju. Ani kulatiny. Prostě nic. Ale na oslavy, kam jsem pozvaná, chodím. A jsem zvaná furt i přesto, že nevracím 😀 Ale je fakt, že jsem host za odměnu. Jsem abstinent a v jídle jsem vybíravá, takže většinou ani nejím 😂 Takže donesu dárek a za celou párty vypiju dvě sklenice vody. Tak možná proto 😃 Každopádně považovat za vyžírku někoho, kdo ti dá dárek za litr, je docela extrém.
Tak jste me docela uklidnili... právě by mě nenapadlo si o člověku si myslet, že je vyžírka, když přijde na oslavu a donese dar, tak tim ,,kompenzuje,, to pohoštění atd. A právě tech 1000 Kč mi nepřijde jako malá částka,ale beru to, že prostě ae něco sní,vypije,...a pak se dozvědět, že je vyžírka, když on sám nic neudělá a nikdy nepozve....
A přece není ani povinnost ho zvát,zvu přece většinou člověka, kterého si tam přeji mít...jo vim, že obcas stává, že se ,, musí,, pozvat někdo,, nechtěný,, , ale prece nikdo niloho nenutí,pozvat lidi, který tam nechci...
Já když někoho chci pozvat, nebo někomu něco dát, určitě nechci aby to oplácel. Dělám to prostě proto, že chci. A když někdo chce něco za něco, přijde mi vyžírka spíš on sám 😄
@klokanka31 děkuji 🙏jsem stejného názoru
Vůbec neřeším, jestli někdo dělá oslavy nebo ne. Někdo na to je a někdo ne. Zvu toho, koho chci. Též chodím, kam jsem pozvaná a oplátky neřeším. Vůbec nedělám velké oslavy. Ale taky se trochu snažím kompenzovat větším dárkem. Např. jedni naši přátelé dělají větší návštěvy u nich, pro větší počet lidí. A vím, že je trochu mrzí, že nikdo z toho okruhu nic takového nedělá, jen oni. A my také ne a ani do toho nejsem ochotná a nemáme takové možnosti. Tak tam si vždycky aspoň trochu víc nechávám záležet na dárku pro hostitele, aby bylo vidět, že si toho vážíme. A tak dále, jde o kontext. Ale vůbec nehraju na oplátku a to ani skrz svatby, oslavy dětí apod.
Jsou lidé, kteří neradi něco slaví a organizují. Ale jsou ochotni přijít. Nemyslím si, že to něčemu vadí. Taky je rozdíl, když má někdo dům se zahradou a pořádá oslavy tam, než když někdo bydlí v malém bytě a vejdou se mu domů navíc tak akorát dva lidi a zbytek si nemá kam sednout😉
Já prostě oslavy mých narozenin nedělám, nemám to ráda, takže vždy maximálně upeču dort pro nejbližší rodinu. Pokud mě někdo z kamarádů pozve na svoji oslavu, musí to být proto, že mě tam chce, ne proto, že očekává, že mu to oplatím, protože to se nedočká 😀
Tohle mě přijde total blbost … když někoho zvu, zvu ho protože ho na oslavě chci … on donese zas dárek a tím beru akci za vyřešenou… ale naši zas nikam na oslavu nešli, ikdyz byli zváni, protože oni pak oslavu delat nebudou… kdyz to vezmu treba ke svatbe - budu zvát někoho kdo uz svatbu měl a nepozval me ? Neznali jsme se .. svatba jenv úzkém kruhu rodiny… nebo na svatbu kamarádky nepůjdu, protože vím, že ji nepozvu, protože se budem chtít sami dva vzít někde přes půl světa ? Pripadne se vůbec brát nechceme … tak nepůjdu, nebo me kámoška z toho důvodu nepozve? To stejné mě přijde u oslavy narozenin…Jiná by byla; kdybych dotyčný oslavy měl a nikdy mě nepozval a všechny okolo ano 🤣
Ja zvu koho tam chci mit, ale nečekám oslavy na oplátku, nekdo proste treba ani nic neslaví, nepořádá. Jo pokud bych vedela ze me treba po několikáté nepozval, kdyz něco pořádal a ja jeho jo, tak bych se za tim pídila, ale jinak bych to neřešila. Bud ho tam chceš nebo ne.
To je presne to, co se mi nelibi na svatbach. Jsem zvana, ocekavam, ze pozves i ty me. Blbost. Na akce se snad zvou lide se kterymi jsem rada a chci to oslavit s nimi a ne z povinnosti.
No...donedávna bych napsala jasně, zveš přece někoho, protože ho chceš na oslavě ne proto, že tě má zvát taky, tyhle kalkuly jsou blbost. Pak se nám ale vyskytla taková situace v rodině, kdy my opakovaně zveme a organizujeme a dotyční se jen vezou, přičemž své přátele opakovaně hostí (takže to jde), ale na rodinu už "nemají čas" - když se jim třeba má jít popřát, tak to zakecají, nepozvou ani na kávu, takže pak vznikají divné trapné situace, jestli jim vůbec přát - člověk se nechce vnucovat, zas tvářit se, že narozeniny neexistují je taky divné. Mě osobně už tohle štve, zatím jsem to nahlas neřešila, ale už zvažuju, jestli vůbec oslavu dělat a v jakém rozsahu. Protože my na to máme mít čas, pořád péct a chystat a ostatní ne? 🤷♀️
@prejeta_zaba ano v tomhle případě to chápu, že pokud hostí jiné lide/kamarády,tak v tom případě by to bylo slušné oplatit a pozvat,ale pokud slavim jen v kruhu rodinném a nedělám,oslavy,kam bych zvala jiné třeba kamarády, tak ten dotyčný, přece nemá právo o mě říkat, že jsem vyžírka, ocekavat, že ho budu taky zvát a pořádat megalomanské párty,jako on...
Jinak děkuji, za vaše názory, včera me to nějak rozhodilo,ze jsem si připadala, že jsem opravdu vyžírka, přestože dotyčný zapomněl,ze ještě před dětmi a svatbou byl běžně zván na oslavy a i na svatbě byl a i když mi byli i jemu později.
Bydlím prakticky v centru, proto většina různých posezení s kamarádkami a s dětmi se odehrává u nás, samozřejmě včetně pohoštění. Ráda je všechny vidím, ráda je pohostím. Nečekám za to nic, jakkoliv se taky někdy sejdeme u jiné kamarádky, ale ty bydlí na kraji města, už tam pěšky nedojdeme nebo se tam nezastavíme cestou z kroužku jen tak na kafe a hraní pexesa (což je další věc, jsme fakt vybavení stran společenských her, tvoření atd) nebo když se scházíme plánovaně, tak holky donesou něco k jídlu, ale nepovažuju to za jejich povinnost.
Mě včera rozhodila partnerka mýho bráchy, ona je zrovna ten typ co jen něco za něco, ta ani kafe neuvaří pokud se jí to neoplatí. My se skoro nestýkáme, ale včera jsme se všichni potkali u našich. Moje Eliška se s nima nikdy nechtěla bavit, ale včera se odhodlala, můj brácha si jí získal tím, že ho baví vesmír jako jí. No a Eliška mu začala vypravovat jak má příští týden 5.narozeniny, jakou si nakoupila výzdobu, jaké bude mít dorty. A že jim kousek dortu dá. A pak říká "a strejdo, chtělo by to nějaký dárek". On to vzal naprosto v pohodě s úsměvem, a vyptával se co by si přála, co dostane od ostatních, ale jeho partnerka na Elišku zakřičela "jó, a ty jsi někdy strejdovi dárek dala?!" No trapárna 🤦♀️ Hned pak zavelela a odešli.
Zvu lidi, které na oslavě chci já, manžel nebo děti. Neřeším jestli jsme byli na jejich oslavě nebo ne. Já jsem naposledy slavila svoje 18 narozeniny a je mi 31 let. Nepořádám pro sebe oslavy. Nemám ráda být středem pozornosti. Ale dětem oslavy dělám nebo manželovi jsem dělala naposledy před 5ti lety. My chodíme pouze na rodinné oslavy nebo oslavy přátel. Zatím nás nikdo nenazval ,,vyžírkami”, když oslavy neděláme. 🙂 Nikdy jsem nad tím takto nepřemýšlela, buď nás chtějí pozvat nebo ne. Všichni ví, že svoje narozeniny neřeším.
To jsem rada, ze me muj bracha pozval na svatbu...kdyz ja mela tajnou jen se svedky 😅 Ale u nas jsem centrem oslav ja, bavi me to, zvu na kdejakou prilezitost, mame jako jedini zatim zahradu a domek a to je velke plus... Ale jsou u nas oslavy jako rodinna setkani, kde kazdy neco k jidlu priveze, dle domluvy... a pak ty, kde neco slavi moje rodinka a to je logicky na me. Prijde mi to uplne v pohode. Jako bracha jednou za rok taky pozve na obed, prochazku po Praze a veceri, ale ne na "oslavu". Segra ma maly byt a nikdy me nenapadlo ji to vycitat...
Jako takhle, pokud by byl clovek, co prijde, nacpe bricho, pri "darkovych" oslavach bez darku, pri spolecnych zadne jidlo nedoveze a jen se "veze", to by mi lidsky vadilo asi...
Oslavu dělám proto, že chci ty lidi vidět a pobavit se s nimi. Nedělám oslavu proto, abych něco dostala. Tyhle hry, kdo koho kam pozvali, nemám ráda. Osobně oslavy nedělám hlavně proto, že nemám ráda dostávat zbytečné věci (což se vždycky najde někdo, kdo donese kravinu), alkohol nepiju a řezaných kytek je mi líto. Na druhou stranu, když mě někdo pozve, tak na oslavu dojdu. Jestli si o mně někdo myslí, že jsem vyžírka, je mi to jedno.
Btw, podobné názory o tom, že někoho musím pozvat, protože i já jsem byla na oslavě, slýchám od starších lidí. Např. moje mamka pořád řeší, kdo kde byl, co si kdo o ní myslí a sama taky pořád řeší ostatní lidi. Je to strašně únavné a hlavně naprosto zbytečné.
To je podobne jako s navstevama imho.
Ono je neco jineho, kdyz ma nekdo 1 dite, ktere je furt nekde na hlidani a ma casto prazdnej byt, tak to je proste vhodne misto pro rekneme dospele navstevy, ale treba u nas v malem byte, kde je nas 5 a porad tu nekdo je, tak to je na bezdetne alko navstevy pro vice osob nevhodne. 🙂
A s narozkama podobne. Nekdo slavi kdeco, ma to proste rad a ma pro to treba jeste navic vhodne prostory a nekdo neslavi, protoze to rad nema, popripade ani nema vhodne prostory. Zkratka jina situace.
Zaroven to chapu tak, ze kdo slavi, stoji predevsim o pritomnost tech pozvanych lidi a nejde mu o to, ze i on ocekava, ze bude pozvan na odpovidajici akci v pomeru 1:1.
Ja jsem přesně ten typ člověka, co se strašně rád baví, je rád mezi lidmi, extrovertní.....ale zároveň nenávidím slavit SVOJE narozeniny. Naposledy jsem slavila, když mi bylo 25. V lednu mi bude 40 doufám, že ho nenapadne uspořádat tajně nějakou velkou party.
My třeba máme malou rodinu - jen mé rodiče, žádné sourozence, manžel nemá nikoho, na oslavy tedy zveme plno přátel. Někteří z nich mají naopak rodinu obrovskou o pomalu 30 členech když se sejdou na oslavu. Chápu tedy, že nás nezvou a my je ano a pozvala bych je, i když by nepřinesli nic (což se samozřejmě nestane) ale i tak..
Uf, to mi trochu připadá jako ti lidé, kteří při pozvání na svatbu před pořízením daru propočítávají, kolik tam projí, aby se náhodou "nepředali". Neřeš to, nevypovídá to o tobě, ale o daném člověku. Zvát někoho proto, abych se pak mohla zadarmo najíst zase u něj, je nedospělé.
Co to je za troubu? Tak at narozeniny neslavi a nemusi tudiz hostit "vyzirky" 😂 To ho nenapadlo, ze ne vsichni mu to budou moct fyzicky vratit? Tedy 23 hostu nerovna se pozvanka na dalsich 23 oslav?
Tak záleží na tom, o koho se jedná. Když mám někoho ráda, tak chci, aby přišel a je mi jedno, kolikrát pozval on mě nebo co přinese. Pokud o někoho moc nestojím a zvu ho víceméně ze slušnosti, tak tam mám asi víc nutkání sledovat, jestli on tu slušnost dodržuje taky nebo se na to můžu vykašlat.