Dá se vyjít se 6000 Kč rodiče+miminko?

popelka: Já taky ne. A co si vůbec neumim představit, když někdo bydlí třeba v bytě s rodiči a pořídí si do toho dítě/děti...! Ale každý má o životě jinou představu. Já se od rodičů odstěhovala ve 21 letech. A v době největší rekonstrukce baráku jsme bydleli rok u manželových rodičů. Teď už naštěstí bydlíme sami 🙂

mor: co na mě útočíš ..já jen podotkla s kým se musí rozpočítávat ...tedy jsem jim vyjádřila pochopení, že i přes veškerou snahu, když mají takové sousedy, je jim to prd platné

nun: taky si neumím představit žít s rodiči i když spolu výborně vycházíme a už vůbec ne s dětmi
nejsem žádná zlatokopk, ale chlapa, který neumí zajistit bydlení pro rodinu neshledávám jako vhodného otce pro mé děti 😅

hupcza: Tak to já jsem nerada závislá v tomto směru, takže to bydlení v mých očích musí umět zajistit oba, ne jen chlap. I ženská se musí umět postarat. Ta rodina a to bydlení je obou, ne jenom chlapa.

nun: no jasně ...beru to tak, že si ho umím zajistit i já sama ..takže od chlapa vyžaduji srovnatelnou úroveň
ale ve chvíli, kdy jsem na md, musí provozní náklady zajistit plně on

No pokud je na md ženská, tak větší část nákladů musí zajistit muž, pokud je na md muž, tak větší část nákladů musí zajistit žena 😉

No, záleží na tom, jak si to během soužití s rodiči uděláte. My tak bydlíme v bytě skoro 2 roky a jde to v pohodě celkem. Napořád bych to nechtěla, ale dočasně se to dá a finančně to pomůže. Něco máme rozdělené, něco děláme spolu, záleží na domluvě a například teď, když já se učím na státnice a manžel začíná v novém projektu v práci, jsem ráda, že neleží všechno jen na mně, že mi mamka pomůže. Na druhou stranu dítě bych mezi nás nepřivedla, takže jelikož děti chceme, v dohledné době budeme muset bydlení vyřešit.
Taky někdo je rád, když má rodinu a příbuzné hodně km daleko a někdo je má rád blízko (jako my).

andel: no ono to není o blízkosti ale o soukromí
volám si s mámou i ségrou denně, vídáme se pravidelně - s mamkou cca 2x týdně se ségrou 1x (i když bydlí 50 km daleko) ..sdílíme spolu takřka každý "prd"
ale vídáme se proto, že chceme,nikoli proto, že o sebe zakopneme v koupelně a proto, že nám nic jiného nezbylo 😉
a to je pro mě brutální rozdíl

hupcza: No tak to každopádně. Je to něco jiného, však my to takhle taky nechceme napořád. Nějakou dobu to jde, ale dříve či později chce do vlastního každý. Ale ne vždycky je soužití s rodiči peklo nebo problém, to jsem tím chtěla říct. Já už se moc těším do vlastního 🙂 No ale třeba moje švagrová bydlí s rodiči i s dětma, nic jiného jí prostě nezbylo a je spokojená (v rámci možností), bylo to nejlepší řešení a pořád má víc výhod než naopak.

andel: nemyslímsi, že to může mít nějaké výhody ..možná krátkodobě
ale pokud ženská má trošičku vztah k domácnosti, musí mít nutně i svou představu o jejím chodu, uspořádání - a to jsou třecí plochy
jako je mi jasné, že to je velmi pohodlné ... ale může to vést k tomu, že jeden pár se veze - opět konflitní situace ..a ruku na srdce, obvykle to jsou mladí kdo se vezou - staří phlídají děti, uvaí jim oběd,nakonec když jsou doma klidně i vyžehlí atd, že
tohle si udělám sama - moje matka se o mě totiž starala, když jsem to potřebovala - tedy v dětství - a mimo jiné mi dala takové vzdělání, abych si na své potřeby vydělala a takové vychování, abych neparazitovala (tím nechci rozhodně říct, že všichni, co bydlí u rodičlů jsou paraziti !!!!- bohužel ale v okolí často tento typ soužití vidím)

hupcza: No, pokud je v jedné domácnosti se svou matkou, tak to není pravidlo. S tchyní by to bylo asi horší.
No, pohodlnější to je, to určitě, záleží na přístupu. U nás se spíš nosí to, že rodiče dětem pomáhají a naopak, ale trochu jinak. Pak to bývá oboustraně výhodné. Ale vždycky je něco za něco. Ale stejně nejlepší je mít svou vlastní domácnost, absolutně nezávislou. Jenže někdy to prostě není možné.

Ahojky holky, taky se přidám - pokoušeli jsme se s manželem o byt bohužel to nevyšlo a jeěte jsme díky realitce přšli o spoutu peněž. Tak zustaváme u manželových rodiců, a nakonec jsme se rozhodli zatim zustat a pokousime se o mimco. Myslím si ze je to o toleranci. Máme 2 pokoje jinak spoleckou kuchyni a koupelnu. Uvidime jak to bude fungovat s miminkem, ale v budoucnu máme v plánu predelat patro.

Tak nám se zatím rozpočet nijak nezmění, peníze máme ale až přije hypotéka tak to bude trochu jiné, měsíčně bez dítěte utratíme tak 18 až 20 tis. a pokud budu kojit, tak ušetřím ještě víc, že jo 😀 , nutrilon stojí majlant.
Bydlení s rodiči je vztahová sebevražda.

ali: hezký obrat 🙂

cher: ano je to o toleranci
chápu, že jste se mohli dostat do svízelné bytové situace a rodiče vám pomohli
ale nechápu, jak do toho můžete ještě plánovat přivést prcka - to mi přijde v duchu podáš prst a přijdeš o ruku
jasně,že rodiče své děti nevyhodí na ulici ..ale dle mého je na dětech, aby měly záklopku a řekly si dost
mám za to, že pokud se neumím postarat sama o sebe a musí tak za mě činit rodiče, mě.la bych děti odložit a ne tím otravovat okolí
moje máma se chodí na prcka koukat ob den - je z něj celá pokakaná ..ale už má své roky, odchované své děti a tak má právo na klid a ne mít byt hore nohami, všude plíny, hračky, noční pláč ....
je mi 100% oporou, protože ví,že se na ní nepověsím

No to máš pravdu, někdy se to trochu vymkne kontrole. Já sama bych do naší situace plánovaně dítě nepřivedla, i když mamka po vnoučátku touží, ráda by pomáhala a vlastně ještě pořád i v důchodu pracuje hlavně proto, že ho ještě nemá. Ale opravdu si myslím, že to není fér, zvlášť, když byt není velký, v domě by to bylo jiné.
Ale třeba moje švagrová se přestěhovala zpátky k rodičům proto, že zjistila že čeká dvojčata a sama by je nezvládla. Její mamka je v důchodě, mají domek a u nás opravdu platí, že rodiče pomůžou, když můžou. Nebo snad měla jít s dětma do azyláku, aby jim náhodou nepřekážela? Jasně, že to taky není napořád, všichni chceme mít vlastní domácnost, ale víš taky, někdy prostě člověk musí dát přednost přírodě. Děti se nedají jen tak snadno odložit.

hupcza: My jsme u nich už 3 roky, nestarají se o nás, vše co se má platit platíme sami a staraáme se o sebe, a zase je skoda toho kdyz je tu dvougeneracni dům aby na nej byly sami 2 starsi lidé.

chersi: A uvažovali jste prvně předělat patro, oddělit se od rodičů a pak teprve plánovat mimi?

Ale myslim, že pokud žijí mladí manželé s rodičema a rodiče souhlasí, aby do společné domácnosti přibylo dítko, tak proč ne. Ale rozhodně bych se rodičů zeptala, zda by jim to nevadilo, protože jak píše hupcza, tak v jistém věku už je dost těžké snášet noční pláč, vztekání, poválené hračky, apod...

nunacek: No, to je fakt. Naši sousedi mají malého chlapečka a ten se teda nařval, když byl mimino. Někdy to bylo o nervy, ale přežili jsme to a už je to dobré. Ale fakt mamku dost často budil, tak byla někdy nevyspaná, když šla do práce. Jenže v době, kdy my budeme mít děti už v důchodu bude a dá-li bůh, nebudeme bydlet pohromadě. I když i tak spolu budeme hodně. No a švagrové rodiče, ti dokonce měli jedno mimčo v ložnici (ale ti jsou v domě, leč nedvougeneračním) a pravdou je, že momentálně (kdyby tam ona s dětma nebyla) by byli v celém baráku úplně sami, což mamka nevím jak by snášela, když je v důchodě. Prostě, vždycky záleží na dané situaci, určitě nejde říct, že je to vždycky špatně a už vůbec ne využívání z jedné strany.

andelka: Určitě si vlastní bydleníčko brzy pořídíte 😉 Záleží na povaze lidí, někdo prostě bydlí s rodičema celej život, pořídí si do toho děti a jsou všichni šťastní a spokojení. Někdo si to neumí ani představit, že by bydlel s rodičema nějak delší dobu. A žádná varianta není špatně nebo dobře. Je to prostě fakt o lidech.

To jo.Já věřím tomu, že budeme brzy ve svém, příští rok určitě. Jen nevím, jak to bude mamka snášet. Asi ji budeme muset pak brzy udělat tou babičkou. 🙂

andelka: Mamka si určitě zvykne a bude jí dobře 🙂 Bude mít soukromí, a když bude mít náladu, tak vás pozve i s vnoučetem na návštěvu kdy se jí zachce 😉

nunacek: Jenže já se obávám, že se v tom soukromí unudí a ustýská. Kdybychom mohli postavit baráček a být tam všichni, tak do toho jdem. Já si vůbec nedokážu ani představit, co bude dělat, až opravdu bude na 100% v důchodu a popravdě ona to taky neví, proto ještě pořád pracuje a říká, že čeká na vnoučátka. No, jak ji ale znám, tak si nějakou činnost najde, ona je hrozně aktivní a třeba i někoho potká a budeme mít i dědečka. Kdo ví. 🙂

cher: počkej ..něco jiného je dvougenerační dům s dvěmi bytovými jednotkami a něco jiného je bydlení u rodičů ..to jen abychom si rozuměly 😉

nun: na rovinu - představ si potenciální babičku, která říká ne ....proto musí být ta záklopka na straně mladých

andel: do azyláku? a kde měla toho, co jí ty děti stvořil?

nun: možná máš pravdu
já třeba vidím děti, které vzešly z takových soužití - a ty si v 15 neumí ani nachystat chleba se sýrem...vždy tam byla babika...a nakonec, kde by se do kuchyně vlezly děti, když už tam byly dvě hospodyně
spolužáci, kteří žili v takových uspořádaních byli nesamostatní a nepraktičtí ..nepotřebovali to...bylo tolik dospělých na tak nalém prostoru, že děti se nemusely zapojit ... a není to jeden nebo dva případy 😉
nehledě na to, že ido svazku toho páru stále zasahuje nějaký další element - byť bez nějakých postranních nebo snad dokonce zlých úmyslů ...
ale pokud to někopmu vyhovuje ... prosím 🙂

hupcza: Ani se neptej. Člověk míní a život mění. Oni by zůstali tam kde oba byli, kdyby čekali jedno mimčo a ne dvě. Všechno si nenaplánuješ a pak jsi ráda, že rodiče pomůžou.
He he, to by ses divila, jak krásně se do jedné kuchyně vlezou dvě ženské a dvě pomocnice 😀 a děti jsou šikovné a samostatné různě, a nezáleží na tom, kolik lidí s nima řije, je to o výchově. Teda si myslím. Já jsem třeba žila jen s mamkou, ale teda mezery mám, to vím. A i když by tohle uspořádání bylo pro mě výhodnější a pohodlnější (kdybych byla potvora), tak stejně se těším do vlastního a snažím se ještě přiučit co se dá, abych svoji domácnost zvládala. Sice se starám o náš pokoj a většinou i o zbytek, nakupujeme, vaříme si sami, ( ale po dohodě, aby toho třeba nebylo moc) ale přece jen je to něco jiného.
a to vstupování - záleží jak se kdo nechá. Ohled ale musí být, to ano. Z obou stran.

andelka: Pracovat může i v důchodu, může chodit na brigády a tak 😉 Neboj, ona si určitě poradí, co s časem 😉 A třeba bude i ten dědeček 🙂

Jinak to vidím stejně jako hupcza, že dvougenerační dům s dvěma oddělenýma samostatnýma bytovýma jednotkama je úplně něco jiného než bydlení u rodičů 😉

hupcza: Nemusim si ji představovat, znám v okolí dvě takové... Ne tedy z blízkého okolí jako z rodiny, ale znám 😉

andel: no do mé kuchyně 100% 😀 ... jako já miluju, když se sejde rodina a spolu si uděláme jídlo ... i proto jsem si koupila obrovský stůl na míru

nunacek: No ona by se doma zbláznila a bez dětí tím tuplem. Ale nevím, jestli by chodila třeba do klubu pro seniory (leda by se jmenoval jinak), sice je jí 61, ale vůbec na to nevypadá a je zvyklá být pořád mezi lidma, dětma, vymýšlet akce a tak. No, bude se to muset nějak vymyslet a rozkouokat se, co by se dalo dělat.

hupcza: to bych chtěla taky, hlavně společné jídlo, to teď nemáme, ale s dětma bych to zavedla. A taky jsem ráda s příbuznýma, mám ráda rodinné akce (pokud to není zrovna pohřeb teda).

andel:no já nemám ráda takové ty oslavy, jak se sedí a žere jen proto, že je nějaké datum ...
ale takové ty sleziny jen tak jsou fajn

no a společné jídla - o víkendu na tom trvám ..přes týden to moc nevychází ..ale snažíme se

hupcza: No jo, ale nás je hodně a nebydlíme v jednom městě a taky máme spoustu dětí, takže se to plánovat nějak musí, jinak by to nešlo. ale vždycky je to super, povídá se, hraje, zpívá, mezi tím skotačí přírůstky...paráda.
My spolu taky o víkendu jíme, ale ne v kuchyni. s dětma bych chtěla u kuchyňského nebo jídleního teda, stolu, všichni pohromadě.