Můžeme si dovolit miminko? Nemáme dost peněz
Ahoj slečny a paní 😝 , prostě holky...
Nemam tolik "projetýho" koníka, je pro mě teď aktuálnější beremko 😉, ale jedna věc, dotaz se hodí spíš sem...
Zanedlouho chystáme s přítelem svatbu, mně je 24, jemu 28. Oba už tak mluvíme o miminku, ale problém je v tom, že si ho snad ani nemůžeme dovolit... ani jeden z nás nedostal byt, dům "od rodičů" jako spousta našich známých a kamarádů, nemáme našetřeno žádný peníze, protože přítel teprve před rokem a půl dostudoval. Máme spolu pronajatej maličkej byt (1+kk), kde platíme dost velkej nájem (Praha...), kterej si za momentální situace můžeme dovolit. Kdybych ale v tomhle okamžiku otěhotněla, tak už na ten nájem nejspíš mít nebudem, při výšce mateřský... Navíc hned jak otěhotnim, tak půjdu na neschopenku, protože mam takovou práci, kde těhotná pracovat nemůžu.
Plánujeme si vzít na hypotéku nějakej větší byt, chceme ho začít hledat po svatbě... Když by to bylo mimo Prahu (což bude, na pražskou hypotéku opravdu mít nebudeme), tak máme spočítáno, že bysme platili zhruba tak to, co platíme teď za nájem - možná ještě tak o cca. 2-3 tisíce víc.
Z toho všeho mně ale logicky vyyplývá, že by to znamenalo rozhodnout se, jestli hypotéku nebo dítě!!?
Řešila jste některá podobnou situaci? Mluvíme o tom od rána do večera a mě už nenapadá nic...
wrtulka, petua, diky. Ja jsem taky chodila po brigadach (za coz jsem na jednu stranu vdecna, pac me to naucilo vazit si prace a vydelanych penez) - prave, ze ja nechci cely zivot setrit do zblbnuti a nic si neuzit (protoze jsem si nic neuzila jako dite/pubertak a to mi stacilo) - dite vidim jako 'prekazku' k tomu dovolit si byt 100% sobec (receno s lehkou nadsazkou) 😉
Jak už tu někdo psal, "dovolit si" mimčo dnes může v podstatě asi každý... Ono to je spíš o prioritách - chci ho hned, nebo přišlo neplánovaně, a pak se tedy musím uskromnit, a nebo si chci předtím užít dovolených, kupovat si dražší věci, a pak je tedy asi vhodnější počkat...
My spíš řešíme, jestli si můžeme dovolit v budoucnu druhé miminko. Dokud jsou děti malé, tak to jde, ale až se začnou platit koníčky, studia, spoření apod. tak už je to složitější 😨
Ahoj holky, rozhodla jsem se oživit svojí diskusi 😉.
Nechali jsme to s přítelem tak nějak "plavat", ale teď nedávno jsme začali řešit, jestli vlastně ta hypotéka "ano-ne" - s tim, že jí asi budeme odkládat na neurčito, změnili jsme názor po různých "kolem a kolem"... A tim pádem došlo i na řešení miminka a asi bude nakonec všechno úplně jinak... 😝 🙂
a jak????
No, řešili jsme jak skloubit hypotéku s mimčem - a dospěli k závěru, že pokud si teď na hypošku pořídíme byt, tak pak nám nezbude než doufat, kdy tomu mýmu zvýší plat, abysme si miminko mohli dovolit... Z čehož vyplývá, pořídit si malý dřív než hypošku...
Teď bydlíme v 1+kk, kde se při dobrý vůli dá s malým v pohodě bydlet. Platíme dost, ale pořád míň, než bysme platili hypotéku. Takže když teď otěhotnim a ty první roky dítěte budem tady, tak se to dá zvládnout - a hypotéku nebo jinej způsob většího bydlení bysme řešili, až se já po těch třech letech vrátim do práce - kdy už budeme mít zpátky oba platy a bude to tak zas o něčem jiným...
Kristi, to Tvoje "A jak" se čtyřma otazníkama, to je jak "jste se zbláznili, nééé???" 😀 😀
Ale ne, nejsme rozhodně extrém, jako tu v diskusi někdo psal - "skoro nejim, abych mohla koupit malýmu jogurt" - to proboha NE, to máme zas spočítaný, abysme věděli, že hlady rozhodně nikdo trpět nebude. Jen si nebudem vyrážet 3x týdně na večeře do restauračky, no... S malým je ten život stejně o nečem jiným...
A jak tu zas psal někdo další - nechcem mít bydlení, práci, veškerý materiální zajištění, a pak zjistit, že to nejdůležitější nemáme...
ne, jen jsem zvedava...
a proc nejdete do vetsiho pronajmu? a mimochodem byty jsou tedka levnejsi, okurkova sezona...a taky bude lepsi kdyz si vezmete hyposku kdyz budete oba chodit do prace
No, já myslim, že zatim neni větší potřeba, tak proč platit zbytečně víc...
Pokud bysme si jí brali, tak právě až já bych se vrátila do práce.
petua: kde se nají dva, nají se i tři 🙂, nemusíš mít pro mimčo nové a značkové věci, tohle se zvládnout dá. Na druhou stranu, pokud o mimču zatím jen uvažujete a není to nějaká šílená touha, můžete určitě i chvilku počkat, něco málo našetřit, jste přece jen dost mladí - stejně ta hypotéka bude pořád stejná, našetříš max. na výbavičku, ale trošku to odsunout to určitě jde. Hlavně musíte mít oba pocit, že by vám nevadilo, že vás mimčo bude finančně omezovat a musíte na tu situaci být připraveni...
campi: nás stálo 30.000,- Kč, ale je to za dvě, to jde, ne? 😉 😀
petua:to vaše řešení mi přijde dobrý 😉 Za předpokladu že se vrátíš opravdu do práce a nebude další mimi,to by se pak v 1+kk asi zvládalo blbě
petua tak držím palce 😉 kolik m2 má váš byt?
Petua: Máš to vymyšlené dobře. My jsme nedávno počítali a vlezem se jen tak tak bez mimča a bez hypotéky. Na konci měsíce nám zůstává 4 tisíce, což je na byt (který ale neplatíme, bo bydlíme u rodičů), ale ne na byt a hypotéku. Takže čekáme na a) až manželovi zvýší plat, b) až dostuduju a najdu si práci, c) až budu mít rodičák. No nejreálněji vypadá to za a) 😒
Ahojte holky 😉, díky 🙂.
Fiallinka: My jsme právě do toho stadia, kdy po malým hodně toužíme, tak nějak už dospěli, víš.. 😅 😝
Janey: Cca. 38 m2, jde to... Nedávno jsme byli u kamarádky, která bydlí s manželem a malým prckem v malým pokojíčku u jejích rodičů, takže proti nim bydlíme v paláci... 😀
Tak holky, nemyslíte si, že jsme se zbláznili...
Já myslím, že ne. To my bysme se zbláznili, protože právě i my bydlíme v pokojíčku u rodičů 😉
My jsme to právě probrali všechno kolem a kolem a jelikož hypotéku tak jako tak odložíme až po malým, tak to už je jedno, jestli ho budem mít teď nebo za rok..
Teď jen jestli se zadaří.. Když to tady tak někdy čtu, tak z toho mam trochu strach, ale člověk is to as iensmí připouštět...
Jasně, pokud máte kde bydlet, hypotéka na větší byt nebo domeček počká. Hypotéka jo, ale mimčo třeba ne. Taky čtu pořád, jak to nejde, proto jsem už taky vysadila HA předem a snažím se dát tělu čas, aby se naučilo samo fungovat. Nehodlám se ale pustit do snažení, až budu po mimču strašně moc toužit, až budu mít všechno kromě něj. To by mě stresovalo hrozně. Do snažení se pustíme, hned jak to bude aspoň trochu možné a nemusí být všechno perfektní. Nemusí se zadařit hned, vlastně s tím radši ani moc nepočítám. Bylo by to pěkné a věci by se asi daly rychleji do pohybu, ale radši së připravuju na to, že si na mimi chvilku počkáme.
Tak přeju, aby vám to brzy vyšlo a měli jste dalšího obyvatele vašeho minibytečku. 🙂
Zanett:
Tak já jsem měla to dětství a dospívání téměř stejný jako Ty - s tim rozdílem, že nás s bráchou živila máma sama, ještě ke všemu, takže o to to bylo horší. Já jsem od patnácti chodila po bricgádách, abych si aspoň něco mohla koupit - s tim, že to nebyly zbytečnosti, ale věci, který jsem tak jako tak potřebovala, třeba zimní bunda, boty atd.
A taky mě to dá se říct "poznamenalo", a přesně naopak, než by si asi máti představovala. Nešetřim si korunu ke koruně, ale kupuju si hezký oblečení a spoustu jinejch věcí, bez kterých by se určitě dalo žít. Když přijedu domů, tak už se mě ani neptá, kolik to a to stálo, protože ví, co by slyšela - u vietnamců jsem si to nekoupila..
Ale neovlivnilo to tak radikálně muj postoj k dětem jako Tebe. Taky rozhodně nechci, aby prožívali to, co já, a právě proto řešim, kdy miminko jo a kdy ne - já mam možnost to plánovat, moje máma se musela vdávat, protože otěhotněla, v takový situaci já nejsem.. Chci tim říct, že já mam toho chlapa, se kterým věřim, že to bude všechno lehčí (moje máma se rozvedla po šesti letech, kdy už měla dvě děti), a věřim, že to zvládneme, aniž bysme sobě nebo dítěti (dětem) museli "odtrhovat od huby". Kdybych tomuhle nevěřila, tak to malý taky nechci, takhle se na něj těšim 😉.