Jak moc se staráte a zajímáte o dění ve škole, v družině, na kroužcích?
Zdravím 🙂
Rovnou se omlouvám za delší příspěvek. Starší dcera je v první třídě, od začátku řeším množství takových drobností, i větších problémů, nicméně bych teď měla dotaz řekněme všeobecný.
Jak moc se staráte a zajímáte o dění ve škole, v družině, na kroužcích? Ptáte se mladších školáků, co bylo ve škole, prohlížíte učebnice, děláte domácí přípravu, zajímá vás, co bylo odpoledne? Jasně že puberťák moc sdílný nebude, na nějaké společné učení už taky nejsou kapacity a o volném čase si do určité míry rozhoduje sám. Spíš mi jde o ty menší školáčky. A další věc, která mě právě momentálně pálí - co rodiče z vašeho okolí, zajímají se? Nebo jim je prostě buřt, co se ve škole děje, jakým způsobem se chová učitel, jiné děti, jakou "službu" dostane dítě za prostředky vynaložené např. na kroužek.
Rodiče, kteří se starají a zajímají totiž "potkávám" jen ve virtuálním světě a v realitě si pak připadám jako jediný nespokojený kverulant. Příklad maminka jde na konzultační hodiny hodně naštvaná, sama původním povoláním učitelka, slíbí, že bude referovat, ale pak to vyšumí a ani už o tom nemluví, já se neptám, protože nechci být za negativní a přece věděla, že mě to zajímá, holky jsou spolužačky a týká se nás to tudíž taky. Další příklad, kroužek stojí za houby, slibovali, co nesplnili, peníze se samozřejmě nevrací, ale slovy kamarádky, dítě má kroužek, tak co řeším (nechci vypisovat, jen krátce mělo jít o keramiku, ale pracovali s jakousi hmotou, na webu mluvili o vypalování v peci, reál je lámavá hmota a dítě zklamané, protože keramiku měla ve školce a nosila výrobky, ne hodina týdně hraní s "modelínou" za přes šest tisíc za rok). Ale prostě dítě má kroužek, odškrtnutá kolonka, zda to za to stojí nebo je spokojené, nezájem, zabaví se odpoledne a to je oč tu běží, přece. Jiné kamarádky třeba spokojené nejsou, ale prostě to nějak lepí doma - co se netýká jejich dětí, neřeší a problémy si lepí doma (což je naprosto v pořádku, tím nechci říct, že se mají starat o vyražené zuby cizího dítěte apod.), jestli mají děcka v učebnici správné řešení je nezajímá, to je věc školy. Tak si říkám, jestli to když rodič řekne, že není spokojený, někdo je naštvaný , ale prostě si to řekneme jen mezi sebou, ale se školou se nikdo nedohaduje, prostě si říkám, jestli je to naše česká povaha, nebo jestli je to prostě rezignace, ke které bych měla dojít taky.
Zajímají nás vůbec naše děti v institucích, nebo je prostě máme tendenci odložit a doufat v nejlepší? Protože prostě řešíme práci, druhé či další dítě, prostě život. Potkala jsem nedávno maminku domškoláka a to nadšení a starost, to prostě nebylo totéž jako utahaná matka, která vede dítě z družiny a oba mají očividně jiné starosti než vzájemnou komunikaci. Asi bych jen potřebovala vědět, že rodičů s přehledem o tom, co ve škole, je víc než těch, co nechávají odpovědnost jen na instituci.
Jasně, že se zajímám. Problém je, že se mi nedostává odpovědi 😃 je mi schopný říct 15 minut po obědě, že neví co bylo 🤷 ale dřív nebo později něco řekne, takže se dozvím. Taky znám dobře rodinu synovy spolužačky, takže občas porovnáme a vyměníme informace.
Starám, ptám se, zajímám - u dětí i vyučujících. S ostatními rodiči nic neřeším, nebylo potřeba
@mourovatakocka ahoj, dělej si to tak, aby Tobe bylo dobře a ostatní neres 🤷🏼♀️ to jak to mají ostatní, neovlivnis. Tak jsi UFO nooo... oni budou mít v budoucnu problem
@mourovatakocka mam 4 deti a kazdy den si sedneme probereme co bylo ve skole,co se jim povedlo a co ne,maji to radi a chteji o tom vypravet 🙂 Zase z druhe strany jako trenerka florbalu vidim,ze 90 % rodicu dava deti na treninyk jen proto,ze maji praci a nemaji na deti cas.Nejlepsi jsou odpovedi pracuji na urade mame do 18 h uredni hodiny a vy mate treninky do 18. hodiny.To ,ze dite je nespokojene nechce tam byt je jim jedno...A verte mi,ze i kdyz se snazime jako treneri sebevic,pokud to dite je proti,neudelate nic...
Tak já tedy doufám, že ti, co se nezajímají, stále tvoří jen nepatrnou hrstku... Dceru máme v 5. třídě, syna ve 3. třídě a zajímáme se o oba stejně, jsme jim k dispozici při domácí přípravě, včetně přípravy na testy a pokud se nám něco nezdá, nemáme problém se obrátit na vyučující. U kroužků zrovna tak. Přijde mi to tak naprosto v pořádku, byť já to ve svém dětství vlastně nezažila...
Osobně bych řešila věci, se kterými nesouzním, sama, nečekala bych na výsledek jednání někoho jiného.
Ja se ptam stale. Po kazdem treningu jdeme 20 minut autom domu takze stihneme vsechno probrat. Skolkovniho ditete se ptam ale nedozvim se vetsinou nic 🤷🏼♀️ Ve skole taky nekdy "nic nebylo" ale vetsinou z ni aspon cosi dostanu. Doma pak delame spolu ukoly a vidim co se uci, co ted berou.
U nas teda krouzky jsou na ukor meho a manzelova volneho casu a fakt tam deti neodkladame ale chodi tam protoze chci aby meli zajmy i mimo skolu. Jinak by pro mne bylo o moc jednodusi si je nechat doma a nikde je nerozvazet. Navyse bych si usetrila nekolik desitek tisic rocne 😏
Já se zajímám každý den. Dcera (1. třída) mi vše hlásí, úkoly si sama dělá, já se zajímám (učivo, kolektiv, jídlo, co dělali zajímavého, známky, úkoly...). U syna ve školce se taky ptám, ale ten mi často řekne "nevím" 😀 Mám ráda věci pod kontrolou a chci mít informace.
Každopádně je to obří mikromanagement. Pracuji (jako asi většina těch znavených a často rezignovaných rodičů), do toho si musím pamatovat všechny věci okolo dcery školy a synovy školky, všechny úkoly, co si mají kdy přinést, co kdy mají za akci a co na ni, do toho domácnost a dalších milion věcí na mikromanagement. Lítám mezi prací, školou, školkou, kroužky, logopedií a home officem. Když mi a dceři kroužek nevyhovoval, zrušila jsem ho, poslední měsíc a půl se z nich snažím vymlátit peníze a dcera chodí na jiný a jinam (dál).
Dost lidí (matek) je pak z toho mikromanagementu unavená a rezignovaná, zvlášť když se snaží a nic se neděje... takže nad tím pak mávnou rukou, že to nějak samo dopadne.
Zajimam se, nicmene u me starsi neni vubec potreba. Ona nema potrebu resit neco s nama. Je svedomita a skolu bere vazne. Zato mladsi, u ni se muzu zajimat jak chci a ta ma vsechno na salamu. Doslova. Takze to co nemusim delat se starsi, dohanim u mladsi. 🤦♀️🤷♀️
Já teda nevím, co ostatní rodiče, na to fakt kapacitu nemám 🤷♀️ ale o své dítě se zajímám tak nějak prubezne, rika mi co probiraji, z ceho puse pisenku, s cim potrebuje pomoct, je ve 4.tride🍀 kolem přípravy do školy, musí mít ještě dobrou kompenzaci kolem cukrovky, do toho trenujeme pamet (kvuli VD), ale že bych jí jeste prohlížela i ucebnice??? Na to fakt není čas...
Na kroužky zatím nechodí (3roky mívala kroužky v rámci druziny) loni prestoupila ze specky na klasickou ZŠ, domluvily jsme se až se tu rozkouka, kroužek vybereme 😉
Do toho mladší syn, zatím ve školce, půjde v září do 1.tridy, takže i kolem školky se dozvím dost, do toho trénujeme grafomotoriku, chodím s ním na logo.
Jinak si myslím, že s nimi dělám víc než dost, ono skloubit cukrovku u starsi dcery a navic oba mají VD, je náročné samo o sobě a ja potřebuji taky určitý relax, než být "uhnana matka" 🤔 navíc nelze srovnávat matku domskolaka a matku dítěte ve škole...to je nebezpečný rozdíl...
Tak podle mě je zajímání a ,, zajímání,,... někomu stačí pár informací, někdo jde do ,, hloubky,, Máme dítě v druhé třídě a jedno skolkove.Obe dvě jsou stejně sdílné...co bylo ve škole/školce ?...nic, dobrý.. známky?.... dobrý...co bylo k obědu?...ryba...Ochutnalas?...Jo,ale nejedla...
U skolkove ani není nic moc co řešit, případně se většinou pochlubi sama...
U školní je to takhle každý den,doma zkontroluji úkoly, 1-2 x do týdne projedu sešity, máme úmluvu, že když něčemu nebude rozumět, že řekne a projdeme to.Je totiž v učení dost samostatna a ve škole patří mezi nejlepší žáky (dle učitelky),ale jinak se víceméně o nic víc nezajímam (možná mě teď někdo ukamenuje).
U mladší to asi bude na kontrolu, zájem a učení víc,ale to budu řešit až to přijde 🫣
Tak nějak přehled mám, ale já budu asi ta matka, co na to nemá kapacity... Kdyby šlo o zásadní věci, tak řeším, ale nic takového u nás nebylo. Třeba učitelka dcery v první třídě mi hodně pila krev, ale dcera s ní problém neměla. Teď mi pije krev učitelka syna, ale jsem si jistá, že ten taky pije dost krev jí a na rozdíl od minulé, kterou jsem měla moc ráda, u téhle evidentně seká latinu.
Takže ano, výhrady mám, ale ne takové, aby mi stálo za to, je řešit.
Jo a učebnice taky neprohlížím a nikdy jsem neprohlížela. Pro mě bylo naprosté blaho, když s dětmi dělali úkoly ve družině. Až když se ukázalo, že malému to nestačí, tak jsme se zapojili i doma, do té doby jsem neviděla důvod.
Pro úspěšné vzdělávání je důležitá spolupráce mezi dítětem, rodiči a učiteli. Upřímně, rodiče, kteří se o své dítě vůbec nezajímají, mi přijdou dost smutní. Můj syn chodí do třetí třídy a vždy se ho ptám, co ve škole dělal. Domácí úkoly děláme spolu, a když je udělá sám, tak je zkontroluji. Učíme se na testy a písemky a sleduji i to, s jakými dětmi se kamarádí.
Ptám se průběžně, většinou se mi dostává odpovědi "nic nebo nevím". Někdy to na pokec je a probereme to. Ale na nějaký rozebírání nemám moc buňky. Ostatní rodiče neznám a nemám ani potřebu. Úkoly dělá sama, maximálně zkontroluju.
Mě by teda upřímně nenapadlo se nezeptat, co bylo ve škole..🫣 zajímám se o všechno, příprava, úkoly, písemky, družina, kolektiv, učitelka a o kroužky, jaký to bylo, co dělali atd.
@suzanna123 Můžu se zeptat, jaké jste měli s učitelkami problémy?
Holky moc dekuju, opravdu jsem potřebovala si přečíst, že jsou rodiče, co alespoň rámcově tuší, co děti a instituce. Někdy mám dojem, že to přeháním, když ostatní rodiče ani netuší, co bylo ve třídě za nejasnosti. Mrzí mě, že třeba jako rodiče nejsme taková parta jako ve školce, to se pak taky člověk občas dozvídá zajímavosti ze života hmyzu.
Moc nerozumím tomu, proč rodič šoupne dítě na kroužek, o který vlastně dítě nestojí a který musí platit jen aby prostě dítě zabavil. Smutné a vlastně na škodu i lektorům a ostatním dětem, jen teda odhaduju.
@felis Děkuju za UFO, budu si to opakovat jako mantru 😜
Já mám děti celkem sdílné, tak jsem většinou věděla hodně. Jedno dítě už ve dveřích, když přichází, tak se sebe sype, co se dělo a kdo co řekl, asi nějaký způsob duševní hygieny pro něj. Potřebuje to ze sebe vysypat.
Já mám 3 děti na prvním stupni, denně i povídáme o všem, ale určitě nemám kapacitu jít do detailu, školní věci nekontroluju. Je to ale proto, že mají skvělé učitelky, do školy chodí rádi a mají samé jedničky. Kroužky jsme vybrali zodpovědně, důvěřuju lidem, kterým děti svěřuju, ale po náplni jednotlivých setkání nepátrám. Nedala bych je nikam jen tak zkusmo, aktivity, kterým se věnují jsou skoro životní styl, ne něco jako "zaplatím peníze, aby bylo dítě zabavený od tří do pěti".
Já hodně řeším, buď v klidu a ostatní rodiče mě vysí...jí úplně stejně jako Tebe, že jim nic nevadilo (to že ve druhé třídě dostali třídní učitelku na půl úvazek a ještě těhotnou, pořád tam nebyla a suploval kdekdo včetně logopedky, která jim pustila na dvě hodiny telku a nezájem, v bakalářích samozřejmě probrána látka..., děti byly označeny za lháře, že se to nestalo 🤬 podotýkám že se jednalo o druhou třídu, kdy první třída probíhala,resp. Neprobíhala kvůli covidu, byli brutálně pozadu, dcera zpruzelá, když jí v jídelně spadl příbor a odštípl kus talíře, nutili jí sníst to jídlo, kde mohly být úlomky keramiky!!!), takže jsem řešila často a hodně, chodila na zastupitelstvo, na škole proběhla inspekce se závěry přímo o naší třídě ale byl to marný boj. Vzdala jsem to, přendala obě děti do krajského města (Místo ZŠ pod kopcem kde bydlíme) a nemohla jsem udělat líp. Dcera rozvetla, zajímám se dál (i proto se nám podařilo utnout šikanu v prvopočátku, neb škola komunikovala a zjistila to právě od nás, resp. dcery (šikanovat začal přece ten hezký a šikovný hoch s modrýma kukadlama a samyma jedničkama)... Obecně a dětmi mluvím a zajímám se, kroužky vybíráme spolu. Pokud bych byla nespokojená, řeším. Spousta lidí holt nechce řešit, buď nestíhají, je jim to jedno nebo úplně obyčejně jsou líní. A co taky vidím je na vesnici/maloměstě přístup,,ono to tak je vždycky, to nezmenis,, prostě ten zažitý pořádek, který starousedlíci nechtějí měnit. Pak jsem to UFO, protože mě jde primárně o moje dítě/děti.
Takže přesně jak píšeš - dle internetu se všichni vzorně starají a doptávají a realita je někde jinde. 😀Já už jsem popravdě rezignovala. Školství úplně stejné jako za nás - pančelka má vždycky pravdu, všechno ví nejlíp a rodiče jsou neschopní analfabeti. 🙄 Cokoliv jsem chtěla řešit, učitelka si to ani neposlechla do konce, načež mě umlátila argumenty o ničem, takže si některé věci děláme po svém, některé věci jsem přestala řešit a nějak to prostě jít musí. V zásadě jde o drobnosti, dítě je bezproblémové (a extrémně nesdílné), takže to nechávám na dítěti, ono chodí do školy, ne já, nevměšuju se, semtam zkontroluji. Ale denně všechno opravdu neprocházím. To mi připadá ujeté. Jak se ty děcka pak mají naučit mít zodpovědnost, když i úkolníček za ně půlku školy kontroluje máma. 🤷♀️
Ja jsem to zkousela, ale od syna nikdy se nic nedozvim
@mourovatakocka o školu i kroužky se zajímám denně. Na výběru školy jsme si dali opravdu záležet, krom nastavení výuky školou, jsem řešila i konkrétní třídní, kterou budou mít. Kroužky rovněž pečlivě vybírám, a když najdu kvalitního lektora či trenéra, tak za ním dojíždíme, když změní místo. Každopádně je to časově i organizačně náročný.
Co ovšem nedělám, tak neřeším problémy svých dětí s ostatními rodiči a je mi úplně jedno, zda to oni řeší také či nikoli. Kdykoli jsem měla potřebu řešit nějaké provozně-organizační věci, vždy jsem si domluvila schůzku s pedagogem, kterého se to týká. Nemám problém se postavit za své dítě a nepotřebuji mít pocit, že to je problém většiny. Vždy přicházím s pochopením pro to, jak to má vyučující náročné, ale že bych potřebovala něco jinak. Ještě se mi nestalo, že bych se rozumně nedomluvila. Nicméně výsledky schůzky nikde neventiluji, protože odmítám učitele stavět do pozice, že na něho bude někdo hulákat, proč to má jeden žák jinak, a že to chtějí také. Mám specifické děti a jsem ráda, když mi škola vyjde vstříc, ale moc dobře vím, že to nelze kvůli organizaci uplatňovat plošně.
Zajímám se. A dost. Mám jedno jediné dítě, aktuálně v 1. třídě. Takže každé odpoledne se ptáme, jak se měla, jaké má úkoly, co dělali, co se mají naučit, co v družině (bývá v družině jen velmi krátce odpoledne, kroužky v rámci družiny žádné).
Rozhodně nepatřím mezi ty, co dítě do školy odkládá s tím, že budu doufat v to nejlepší. Nebo s tím, že dceru potřebuji nekam strčit, pohlídat.
Jinak máme rodiče z naší první třídy na Whatsappu skupinku, kde si často píšeme, takže jsme dost v obraze.
Paní učitelka nám do pololetí snad denně, nyní párkrát za týden píše zprávy s nejdůležitějšími body dne, týdne atd.
@mourovatakocka
Mám dva kluky, takže zajímat se můžu často, intenzivně a do hloubky, ale odpovězeno je mi jen občas při dobré konstelaci hvězd 🤣. Jsou to teprve druhák a třeťák, ale už máme klasickou konverzaci. "Co bylo ve škole?" "Dobrý." "Já se neptám jaký, ale co." A tak 😜.
@mourovatakocka neměli jsme problémy, spíš šlo o to, že to byly vyhořelé úči s přístupem, který bych radši viděla v propadlišti dějin. Nicméně za to, abych je nechala přeřadit (což jsem udělala ve školce) mi to nestálo ani u jednoho - jednak kam, aby si polepšily, za druhé no tak holt nebudou mít učitelku snů… Kdyby byly problémy, tak bych to řešila, ale určitě ne každý “prd”. A učitelku komplet nepředěláš…
@mourovatakocka Určitě se zajímám, ale hodně mi to usnadňuje fakt, že mám extrémně ukecané děti – co neví, to nepoví. Takže vím i věci, které bych možná ani vědět nechtěla. Každopádně s nimi přirozeně probíráme školu, družinu i kroužky, takže mám docela přehled. Na druhou stranu vím, že spousta dětí doma tolik nesdílí, takže jejich rodiče logicky nemají takový vhled.
Když mi něco nevyhovuje, snažím se to řešit. Třeba u kroužků máme pravidlo, že když si ho děti vyberou a já je přihlásím, dochodí dané pololetí. Výjimečně jsem ale už i odhlásila kroužek, kde mi neseděla práce lektora. Jinak nemám pocit, že bych narážela na vyloženě špatné zkušenosti, ať už ve škole, družině nebo na kroužcích. Obecně nejsem typ, co by si na všechno stěžoval – když něco nefunguje, řeším to přímo a konkrétně.
Myslím si, že spousta rodičů se o školu a aktivity dětí zajímá, jen třeba ne tak aktivně diskutují nespokojenost veřejně. Někdy je to o prioritách, někdy prostě o nedostatku energie. Ale rozhodně bych to neviděla tak černě.
Dcera v první třídě,ptám se co bylo ve škole někdy je odpověď jenom dobrý,někdy se rozmluví víc,kontroluji úkoly,chodí na kroužek juda moc nadšená není ,ale taky to není ,že by mi brečela,že tam musí,od září přemýšlíme ať si kroužek vybere další sama,jinak na bakaláři nám posílá co budou dělat příští týden
Co bylo ve škole, se ptám každý den, hlavně toho prvňáka, nadšeně mi hlásí každé nové písmenko, které probírali. Učebnice neprohlížím, jen namátkou, když z ní je úkol, u kterého je třeba mojí asistence. Úkolů naštěstí dostávají minimum, to samé dcera ve 4.třídě. Příprava na druhý den zabere max.10 minut.
Syn má samé 1, hodně s hvězdičkou, překvapil, jak hezky mu jde psaní, vzhledem k oslabené grafomotorice jsem čekala průser a vůbec. Práce v hodinách (a pomoc asistentky) mu stačí natolik, že doma psaní vůbec nemusíme trénovat. Takže odpadá i toto.
@mourovatakocka ano zajímám se, každý den probereme všechny předměty ktere měl ten den ve škole, zajímám se jaký byl oběd a co dělal v družině. Po každém krouzku se ptám co dělali. Pokud byla z jeho strany nějaká nespokojenost, tak jsem to vždy řešila.