Syn nechce na školu v přírodě. Má jít? Jsem na pochybách
Ako prosim uvažujete vy u Vašich detí? Náš prvák nejdrive chtel na školu v prirode, ted si uvedomil že to je 10 dnu a kazdy den rika ze tam nechce ist. Manžel by ho poslal, že ho to prejde...ja zas som na pochybach či ma ist ak nechce....Co myslite?
Když nechce, neposlala bych ho, přišlo by mi to jako zradit, když vám říká, ze nechce a vy by jste ho presto poslali. A taky to nevidim jako nejakou nutnost, jet na skolu v prirode. Jsem možná příliš měkká, ale na zvykání si byt bez rodičů ma ještě času../predskolacku ve školce neposilam též, aktuálně/.
@neyaa_cr já bych se ho snažila nějak přesvědčit, když už jednou jet chtěl. Vždyť se určitě připraví o hezké zážitky 😉 .
Dcera má jet v září ve 2. třídě, to jsem spíš řešila, jaké budou mít počasí. Do školky v přírodě nikdy nechtěla a nejela. Teď teda řekla, že jet chce a už to měnit nebudem. Mají to i jako "adaptaci" s novými spolužáky, kteří přijdou po prázdninách.
Nejsou dovolené mobily, aby děti neměly pořád na drátě rodiče a stejně tak učitelka říkala, že si občas mohou zavolat od ní, ale že to nedoporučuje, protože se pak dětem zbytečně stýská.
Byla jsem jako instruktorka na táboře, kde byly školní děti a jen v době osobního volna bývaly slabší chvilky, protože si vzpomněly na mamku 😉 . Jinak nebyl čas 🙂 .
Já bych nechala rozhodnutí na něm - netlačit a pokud každej den tvrdí že jet nechce, říct mu, že to je na něm... Nejsem nějakej extra starostivej rodič, ale věřím v dětskou svobodnou vůli a pokud se mu nikam nechce, nenutila bych. Sama jsem školy v přírodě nenáviděla :oD
Záleží na dítěti. Moje dcera je na nás hrozně fixovaná a má potíže i s chozením do školky, takže tu bych nepřemlouvala a nechala bych ji doma nebo bych ji poslala a domluvila se s učitlkou, že v případě, že tam bude plakat, si pro ni přijedeme.
Syna bych poslala i kdyby jet nechtěl, hrozně dobře se adaptuje a není mamánek 🙂
Ja mam teda velice negativni zazitky u tabora, kde jsem fungovala jako tlumocnice (mezinarodni tabor) a za sebe muzu rict, ze moje deti pojedou, pouze pokud o to budou hodne ale opravdu hodne stat. Nikdy bych je nenutila z nekterych momentu tam mam trauma ja a to mi bylo 22. Myslim osetreni hygieny, bezpecnosti, stravy,prvni pomoci atd. Samozrejme, ze na verejnost se tyhle veci nikdy nedostanou a uspesne se tutla.
Vždy záleží na dítěti a jeho povaze! Naše Emmička má za sebou týdenní školku v přírodě, od pondělí do pátku a přijela nadšená a už u autobusu mi řekla, že příští rok pojede znova. Kdyby však nechtěla, takovým způsobem, že opravdu poznám, že nechce (občas je to dost hrané), tak bych jí nechala doma. Naštěstí tohle řešit nemusím. Předpokládám, že je po mě nebo po manželovi a v obou případech jsme tábory milovali 😉 Ale jak píšu, vždy je to o dítěti.. 😉
Nas ta skola v prirode caka o tyzden. Syn ma 6 rokov, je to predskolak, ale je na mna docela naviazany. Najskor sa do skoly v prirode tesil ale teraz ako sa to blizi tak akosi zacina vycuvavat. Ked sa snazim mu rozpravat ako sa tam budu mat super, aky program tam budu mat, vidim mu slzicky v ockach. Viem, ze sa tesi, ze pojdu do zoo, bude s kamosmi ale stale tvrdi, ze mu bude smutno za mnou a ze 5 dni je dlho bez maminky. Neviem co robit, ci ho radsej nedat, ale bojim sa, ze potom bude lutovat alebo ako ho ukludnit a posmelit. Ak mate nejake napady, sem s nimi 🙂
Já bych ho zkusila přesvědčit, aby jel. Jednou to přijít muselo, že bude pár dní bez rodičů 😉 Navíc děti budou mít společné zážitky, budou vzpomínat, povídat si o tom a váš syn na ně bude jen koukat, bude tím vyčleněn z kolektivu. To by mu bylo určitě líto. Náš syn byl poprvé bez nás na 5 dní se skautem již ve svých 5 letech a taky to zvládnul. A dnes jede klidně na týden (a jestli je to týden nebo 10 dní, je už jedno)a nevadí mu to, sice se mu stýská, ale nepláče. Takže dle mého názoru, poslat dítě mezi děti - čím dřív, tím líp.
No prave o to sa snazim, presvedcit ho. Ale ked mu zacnem hovorit aky super program tam budu mat, aku zabavu a kde vsade pojdu na vylet zacne byt nesvoj a radsej to zahovori niecim inym. Bojim sa, aby to len nedrzal v sebe a potom rano pri autobuse to vypusti a nebude chciet ist.
@unique Já když si vzpomenu na své dětství, tak s námi se nikdo nemazal. V létě pěkně na 3 týdny na tábor, nikdo známý a bylo to. A to jsem měla velmi milující rodiče. Dneska pořád řešíme, jestli pár dní bez rodičů není pro dítě moc, jestli nám tam neumře hlady, steskem, aby z toho nemělo málem psychické trauma, protože je přece na nás strašně fixované apod. Také jsem tohle řešila a řeším, ale ono opravdu dítěti jen prospěje, když si co nejdříve zvykne jezdit samo mimo domov. Třeba už jen proto, že po příjezdu si aspoň chvilku svých rodičů váží 🙂 🙂
Podle povahy dítěte, já prosila chvilkama rodiče, abych nemusela do školky, mám z toho období trauma a pamatuji si to do ted, že sem musela do jiné než na terou jsem byla dřív zvyklá...jako přežila jsem ale pamatuji si to, jako dnes, jak jsem prosila a plakala. Poud je váš syn něco podobného a aždej den říka, že nechce, nenutila bych ho. Až bude starší, tak se to zlepší.
Mam to podobne. Prechazela jsem v poslednim rocniku skolky jinam a mam z toho trauma. Poprve na tabore na 3 tydny v 6 letech..hnus.. Ve druhe tride uz to bylo lepsi, asi jsem k tomu vyzrala! Pak jsem jezdila moc rada.. za me nenutit.. az bude starsi ,treba bud e uz chtit byt s kamarady
@neyaa_cr
@unique
Je místo pobytu školy v přírodě daleko? Je možné se s dítkem domluvit, že to zkusí a kdyby to nešlo, přijedete pro něj? Možná se děti jen zalekly toho času a neumí si představit, co je čeká. Odjedou s příslibem, že si je vyzvednete, když to nepůjde, nakonec se jim tam zalíbí a bude vše ok.
Je ale dobré se na tom domluvit i s paní učitelkou, jak se na to dívá.
řídila bych se tim co chce dítě...ne rodič...
Můj starší syn je teď v 1. třídě, ve školce na školku v přírodě nikdy nejezdil, nechtěl a mě by ani nenapadlo, ho nutit, proč proboha. Teď jede s fotbalem na soustředění (jen na 3 dny) a jedeme celá rodina (podotýkám že jeden z rodičů musí jet, spí se ve stanech), syn projevil zájem, že by chtěl, abych jela taky a já pojedu, když o mě stojí. Na školu v přírodě se v naší skole nejezdí, jen na jednodenní výlety, to jezdí moc rád, každý si velmi užije a těší se, ale na více dní vím, že by jet nechtěl a rozhodně bych ho nenutila. Jsem ráda, že o mě i v 7 letech ještě stojí a ještě si užiji období, až bude v pubertě, kdy o mě už nebude stát, tak teď s ním budu trávit co nejvíce času, co to jde!!! Já také nikdy nejezdila (až pak na druhém stupni na školní 3 denní výlety) ani na tábory, byla jsem jednou a nenáviděla jsem to, jsem z vesnice, babička na stejném dvorku, nebylo to potřeba. Manžel má na tyto aktivity také jiný názor, jako ten tvůj. Můj muž jezdil na tábory už od velmi útlého věku a dodnes nechápu tchýni, že to tam poslala, když poprvé přijel, zeptala se ho, jestli se mu líbilo, on kývl, že jo a tak se ho zeptala, zda pojede znovu a on řekl, že už ne. Tak jak se tam asi takovému dítěti líbilo. Takové aktivity uznávám jen tehdy, kdy si už dítě samo řekne, že chce jet (podle mě ne dříve než v 10letech). Tím, že budeš syna nutit, si akorát pokazíte vztahy, zradíš ho a to děti jen tak nezapomínají a manžela bych já osobně poslala do háje 😉
Pokud bych mohla, tak bych nechala asi na dítěti, pokud denně říká že nikam nechce tak bych ho nechala doma ale taky mu řekla že o hodně přijde, musí se rozmyslet sám. A nápad @teetee bych zavrhla, takto uričtě ne, to si může nést do budoucna když se mi to nebude chtít dělat nebo někam jet tak mohu "na zkoušku", tak by to chodit nemělo. Navíc co ostatní děti, ty tam musejí zůstat a kamarádovi by záviděli, sama jsem to zažila na táboře v druhé třídě, sestřenka tam brečela tak si asipo 3 dnech pro ni přijeli strejda s tetou, dostala panenku a hlavně jela domů... já to hodně obrečela, byla jsem tam pak sama.
Napíšu svoji zkušenost - nejstarší dcera jezdila ve školce na školu v přírodě, od 1. třídy jezdila každý rok na týden na tábor a vždy dobrý, vloni chtěla na jiný - 14-denní tábor, před odjezdem to ale na ni začalo doléhat, že vlastně neví, jestli chce jet, že to nevydrží. Já jsem neustoupila, bylo vše zařízeno, zaplaceno a myslela jsem si - je zvyklá a v 10 letech snad vydrží 14 dní mimo domov. No, šeredně jsem se spletla, po týdnu jsme si pro ni museli přijet, protože těch 14 dní bylo pro ni od začátku tábora jako strašidlo, prostě se jí to zdálo nekonečné, takže celý týden vlastně probrečela. A následek to má takový, že nechce spát ani u mých rodičů, ani nikde jinde. Třeba to tak u vás být nemusí, ale já jsem ponaučená pro příště, že mám své děti víc poslouchat.
@nov777 to se preci netyka vsech pobytovych akci. Tabory spoluporadam 12let a vzdy se snazime o co nejlepsi peci pro deti - psychickou i fyzickou, samo zajisten zdravotnik, hygienicke zazemi a dalsi. Tohle preci nejde zobecnit. Nehlede na to, ze akce se hlasi hygiene, ktera jezdi pravidelne kontrolovat.
@neyaa_cr - já bych ho zkusila nalákat, že to tam bude fajn, vysvětlit mu, že je normální, že se mu do toho moc nechce, když třeba neví přesně jaké to tam bude a co ho čeká....třeba můj druhák byl na podzim na škole v přírodě na 5 dní, pro něj to bylo úplně poprvé, co byl z domova pryč na pár dní...navíc je na nás dost vázaný a citlivý.....taky jsem párkrát slyšela, že asi nechce jet, že se mu bude stýskat....ale nakonec je ve škole tak navnadili, co tam všechno budou dělat a kam pojedou....že se všichni začali těšit....zvládnul to perfektně, při odjezdu žádný smutek a vrátil se nadšený, paní učitelka nám poslala asi dvě nebo tři zprávy, že jsou děti v pořádku a užívají si to....ani žádné pohledy jsme jim nedávali, jako se to někde dělá, že jim je paní učitelka pak dá jako od rodičů...a oni nám poslali pohled z výletu, který došel až dva dny po tom, co se vrátili 🙂 ....teď se zrovna v pátek vrátili z druhého pobytu, byli na stejném místě, takže už se těšili a počasí jim vyšlo super, na podzim bylo chladněji a mlha, většina jim propršela, ale i tak se vrátili nadšení a nikdo kupodivu ani neonemocněl, přesto, že zpátky šlapali na autobus 4 km v dešti 🙂
Moje dcera byla už ve školce na škole v přírodě na týden a v pohodě. Teď končí první třídu a pojede na 10 dní na tábor. Strašně se teší. Hlavně že bude bezemně. Já jsem dceru od mala učila k samostatnosti a aby na mě nebyla nijak závislá. Záleží na tom jak svého syna vychováváš a jakým směrem ho vedeš. Holka třeba chodila už od 4 let sama ven.