Chtěli jste mít jen jedno dítě?

paja83
25. led 2013

Zkusím co nejlépe naformulovat můj problém. Já sama jsem jedináček a vždy jsem věděla, že chci jen jedno dítě, měla jsem vše, naši se mi naprosto výborně věnovali, prostě super dětství, žádné strádání a i teď s nimi báječně vycházíme (i s manželem). Teď máme roční holčičku a já začínám v sobě řešit otázku zda nemít ještě jedno, jestli toho budu někdy litovat nebo ne. Nevím, co je to sourozenecká láska, zda je dobré mít sourozence. Manžel byl smířený s jedním a také neví, co nám může druhé dítě přinést. Prosím o vyjádření názorů, proč mít druhé dítě, může mít člověk rád obě děti stejně? Já mám ráda malou a mám strach, abych jí nezačala omezovat a odstrkovat druhým mimčem. Jen vím, že pokud druhé, tak teď, tj. v rozmezí dvou let od sebe. Díky moc za pomoc.

camelinka
25. led 2013

@eimmy mám stejný názor, hlavně v tom, co všechno chci malé dopřát 🙂 😉

eimmy
25. led 2013

někomu to může přijít snobské ale já jí chci moci pořídít to o čem bude snít...
já občas nechápu rodiny co mají 3-4 děti, žijí v bytovce mají po zaplacení nájmu 5 tis. na měsíc a do toho si pořídí kupu dětí... podívejme se na to očima těch dětí když se jim budou ve škole smát za obnošené oblečení, že nebudou moci jet na hory se třídou nebou budou jakkoliv out oprati ostatním....... tohle nikdy nedovolím aby naše dcera zažila... aby plakala že se jí ostatní smějí nebo že nemůže jít s ostatníma na kurz na hory protože na to nemáme.... NIKDY!!!!

jancip
25. led 2013

Já bych tuhle otázku asi moc neřešila rozumem, ale spíš pocitem. Řídila bych se tím, jak to s partnerem cítíme.

camelinka
25. led 2013

@eimmy naprosto doslova jsi popsala, jak to mam ja 😅 😉

pralinka25
25. led 2013

ja som jedinacik a mne niekto cely zivot chyba. neviem to vysvetlit. hoc detstvo som mala super. s nasimi si vychadzam super mala som takmer vsetko co sa dalo .ale niekde vo vnutri mam kusok prazdna.
ja som bola vzdy presvedcena ze chcem dve deti
po zlozitom tehotenstve este zlozitejsom porode po tazkom prvom roku ktory bol pre mna nesmierne narocny by som povedala ze jedno mi bohato staci. ja som ani nebola nikdy vyslovene materinsky typ. nerozplyvala sa nad kazdym kocikom. napriek tomu niekde mi svieti kontrolka a blika ze mali by byt dve. sama to nechapem. neviem preco. stale su dni kedy si poviem ze jedno fakt staci ale to je racionalna myslienka. zaroven si kladiem otazku preco vlastne mat dve ked som ani neni taka ta typicka mamina s velkou tuzbou mat velku rodinu. viem ze surodenecka laska sa neda zarucit ale verim zaroven ze vela mozu ovplyvnit rodicia. to ze su zle vztahy medzi detmi moze byt preto ze ako tu bolo pisane niektore je protezovane alebo skratka inak su vztahy v rodine pomylene. ja mam vo svojom okoli celkom pekne a pozitivne priklady. ale ked to pozeram do hlbky tak zasluhu na tom maju zvacsa rodicia. samozrejme ze nikde to neni ruzove od pondelka do nedele ale ani katastroficke ze by deti nechodili na kruzky ani na lyziarske ani na vylety. sesternica ma 3 deti. maju velmi pekne vztahy naozaj neoplyvaju majetkami. donedavna robil len jej muz. ale decka maju vsetko. chodia na kruzky ktore ich bavia. chodia so skolou na vsetky vylety. kazdy vikend v lete na jar a jesen chodia s rodicmi po vyletoch po slovensku dokonca aj v lete k moru hoci nie do 5 hviezdickovych hotelov. ale maju plno uzasnych zazitkov. decka su kreativne s kopou zalub a podporou rodicov. takze nemusi to byt taka tragedia. vsetko je o uhle pohladu. kazdy mame svoje krieteria ktore sa obcas pod vplyvom udalosti obcas zmenia.

ja sama neviem co je ideal. ked si predstavim ze by som zazila zas prvy rok podobny tomu ako to bolo pri prvom tak maly by bol jedinacik nacisto. na druhej strane ten pocit ze predsa len pri dvoch je viac srandy a tak dalej. zivot sa neda prehrat viac krat na skusku a vybrat si najlepsiu verziu takze sa nikdy nedozvieme ake by to bolo keby sme sa rozhodli inak. treba sa riadit intuiciou, siestym zmyslom a nie nazormi inych.

ale padlo tu niekolko krasnych prispevkov pre ktore som rada ze som tuto temu otvorila 😵

danjelca
25. led 2013

Ja nechcem jedináčika už pár dní po pôrode prvého som si bola istá že ak sa bude dať dáme mu surodenca🙂))

zamilovanadonej
25. led 2013

Já bych jedináčka opravdu, ale opravdu nechtěla. Jeden z hlavních osobních důvodů je, že se o syna strašně bojím, a kdyby se mu něco stalo a já neměla jiné děti, nepřežiju to. Jedna věc je dát dítěti všechno,ale druhá věc je, zda to je skutečně potřeba a není to spíš na škodu než k užitku.

olusenka
25. led 2013

@paja83 Já jsem jedináček a manžel taky, tudíž nemám ani žádný vzor, jak vychovávat dvě děti atd. Manžel dvě děti chce a asi nejspíš chtěl vždycky, nevím, my o tom nemluvili nikdy dřív (moje různé zdravotní neduhy,enemělo by to ani cenu). Od začátku vidím, že by bylo fajn mít děti dvě, tím, že my jsme jedináčkové, tak je o malého hodně zájem u babiček a dědečků, a taky aby nebyl na to sám, až po nás zdědí ten všechen majetek, když my sourozence nemáme. 😀 Každopádně já bych asi potřebovala, abych druhé dítě "koupila v sámošce" už větší, protože moje zdravotní problémy nejsou zanedbatelné, a nevím, zda bych druhé těhotenství zvládla, a pak skákání kolem dvou dětí po porodu také (protože zdraví se mi světe div se zhoršilo až po 1.porodu a ne tolik už při těhotenství). I psychicky nevím, zda bych to zvládla, mít dvě děti, nemám dost trpělivost, a to je malý přitom hodné dítě. No, každopádně člověk míní, život mění, tak uvidíme.... 😉

olusenka
26. led 2013

@paja83 Ještě dodám....taky pokoj a vše ostatní jsme nakonec zařídili spíš pro jedno dítě.... A taky si říkám, teď už bude větší, na jaře nebo v létě bude chodit, budou výlety zase, s jedním dítětem jde všechno líp nejen po finanční stránce, ale i ho uhlídat, naši se mi taky věnovali, měla jsem hezké dětství, táta mě bral bruslit, lyžovat, na běžky, plavat, se dvěma dětmi už to tak jednoduché není, jak organizačně tak finančně, i když vidím, že dvě děti má většina lidí, taky to nějak zvládají, ale to já nedokážu posoudit jak a zda bych to zvládla já, to se právě bojím. Já neznám, jak to u nich doma chodí, tyhle podorbnosti, a každý má jiné schopnosti. Takže u mě je to 50% na 50%, ale to je už jedno.

vendullka
26. led 2013

@katkas1 Věřím, my si to taky užíváme. Včera Kubíčkovi (9m) píchali ouško, tak se ke mě celou noc tulil a ráno se už na mě smál, tak jsem byla ráda, že je mu líp. Oba jsou hodně "mazlící" a i se sestřičkou se mají moc rádi, nedá na něho dopustit. Tak třeba se mi ještě podaří manžela zpracovat🙂

@eimmy Já nevm, my jsme s bráchou taky o 4 roky, ale nikdy jsme žádný problém neměli, možná to bylo tím, že jsme byli holka kluk nebo nevím🙂

kokorunecka
26. led 2013

@eimmy
@camelinka
Baby, zdieľam váš názor i pocity.

horana
26. led 2013

eimmy: tvoje zdovodnenie je uplne v poriadku, ale nema vseobecnu platnost. Cim viac dietatu doprajeme tym slabsia osobnost z neho bude. Tak to byva vzdy ked nie je nutnost prekonavania realnych prekazok. Hmotne zabezpecenie dava taky plytky druh spokojnosti, ktory nenaplna. To vidime na bohatych tohto sveta, stastni nie su ani nahodou. Ani pred dusevnym utrpenim ich to nechrani, z ktoreho potom robia rozne excesy. Nechcem vraviet ze opacny extrem, nemoznost ist na lyziarsky, obnosene saty a tlacit sa v izbe s x surodencami nosi stastie. Ide o to dat diatatu/detom motivaciu vlastnym zivotom, dat im obcas zazit aj nedostatok, a nutnost zabojovat, realne a nie nesimulovane, aby si vazili a nebrali automaticky hojnost. Pises ze si sama zazila neharmonicky vztah so surodencom, preto chapem ze nechces nieco podobne privodit svojmu dietatu, logicky nechces aby zazivalo to co ty. Aj ked podla toho ako to opisujes, nebola to chyba toho surodenca, ale vychovy zo strany rodicov. Chyba bola "v nich". Preto je najskor dobre ze chces aby bolo jedinacikom, nakolko si myslis ze by sa situacia opakovala.
Ide o to ze tu v tejto diskusii vidis x jedinacikov ktori tym trpeli, niektori uz v detstve a niektori az v dospelosti. Hmotny dostatok ani kamarati im tuto dieru nezalatali. Nevravim ze vsetci, ale je takych dost. Cize aj tvoj plan moze mat trhliny a nemusi vyjst. Ono je to totiz vsetko o niecom inom, nez o pocte surodencov, to s tym nie tak uplne suvisi. Privodzovat dietatu sklenikovo dokonaly zivot skor dusi, a to je prave ta pasca jedinacikov, prilisna pozornost na nich, ktora im nedovoli zit svoj zivot, ale naplnaju ocakavania dosplych. Kazdopadne nech ti to vyjde!

camelinka
26. led 2013

jeste dodavam, ze mit jedinacka, neznamena z nej vychovat rozmazlenyho spratka, ktery dostane, na co si ukaze, to je jen na vychove, ne na poctu deti 😉 😉 😉 😎 😎 😎

shaolin
26. led 2013

ještě před rokem bych vám s čistým svědomím řekla, že chci pouze jedno dítě z podobných důvodů jako píše eimmy. abych se mu mohla plně věnovat a dát mu co bude potřebovat (nikoli co bude chtít). dneska jsem 29týdnů těhotná, protože jsem si řízením osudu uvědomila, že materiální nedostatek nikdy nezpůsobí, že dítě bude jako člověk nepoužitelné. že jsou v životě i jiné hodnoty a chtěla jsem Vikince dopřát sourozeneckou vazbu, radosti i šarvátky, protože to člověka formuje. byla bych jiný člověk nemít společné dětství s bráchou, o kterého jsem před rokem přišla. i když jsme taky v dětsví neměli všeho dostatek...
a poslední věc, když se na tu událost dívám očima své mámy, jakkoli to zní hrozně, když vás tohle jako rodiče potká...prostě máte pak aspoň jedno a s ním i důvod dál žít. moc mi chybí. ☹

horana
26. led 2013

camelinka: To teda neznamena, ved aj to "dopriat vsetko" je len relativne, u nas aj povedzme aj dobre zabezpeceny rodic nie je to iste ako este vacsi bohac odvedla, ktoreho dieta aj ked so surodencami sa moze mat materialne lepsie nez nas jedinacik a teda nikdy mu nebudeme moct dopriat skutocne vsetko. A bude moct zavidiet tomu dietatu odvedla. Je to vzdy len teoreticke vsetko.

Problem s ktorym sa jedinacik nemusi popasovat je ten, ktorym prirodzene prejdu deti so surodencami a sice poznanie ze "nie som stredom vesmiru", pretoze nim pre rodicov je. Spolu s prehnanou pozornostou. Moze to neskor viest k osamelosti aj medzi ludmi. Toto nenahradi ani snaha rodicov jedinacika davat ho do roznych kolektivov a obklopovat kamaratmi, aj ked zmiernit to moze.
Dolezite je aj z akeho dovodu jedinacik "nastane" a verme ze to dieta vnima, teda je podla vztahovych terapautov rozdiel ci rodicia uz nemohli mat dalsie deti alebo z obavy ze by viac nezvladli atd. toto aj ked nevyslovene sa premieta a ovplyvnuje. Jedinacikova nevyhoda sa moze nazvat skratene "sklamanym perfekcionizmom".
Ked o tom obsirnejsie citam v knizkach tomu venovanych vacsina naozaj sedi ako r.t na serbel, nakolko som sama jedinacik, musim uznat ze je to tak...

andelka
26. led 2013

Jedináčkem jsem nikdy být nechtěla, ani jsem jedináčka nikdy nechtěla (leda by to opravdu nešlo). Sama mám sourozence dva a jsem nesmírně ráda že je mám.I když spolu nebýváme často, přece jen je to dobrý pocit, vědět že člověk není sám na světě..partner ani kamarádi tohleto nenahradí.
Mám ráda oba kluky, strašně moc. Chvíli mě štve jeden, pak druhý..jednou mě dojme jeden, pak druhý...však nejsou přes kopírák. Ale oba jsou moji a miluju je moc. S druhým prckem je to náročnější (opravdu člověk pochopí že "jendo dítě žádné dítě" není fráze ale fakt) 😀 ale jsem moc ráda že mám děti dvě, je to úžasné.

orchidis
26. led 2013

@andelka Myslim, ze vetsine lidi partner staci k pocitu, ze neni na svete sam. Sama sourozence mam, ale ma svuj zivot svou rodinu. Bez manzela bych si ale pripadala na svete sama, sourozenec by nepomohl. Stejne tak mam dve natolik dobre pritelkyne, ze jsou pro me jako sestry a jsou pro me vic, nez ten sourozenec, ackoliv mame dobre vztahy a vychazime. Pro nekoho drsne, ale je to realita....
Take chapu, ze pises, ze ses rada, ze deti mas. Ono bys taky tezko hledala zenskou, co uz ma dve deti a rekne, ze to druhy uz se fakt nemelo narodit a ze by to rada vzala zpatky - takova uprimnost by byla asi hodne tvrde potrestana, zvlast mezi zdejsimi matkami 😉. Nicmene, pokud se chce nekdo opravdu zodpovedne rozhodnout, mel by si zvazit argumenty a situaci, ne dát na osobní pocity spokojených dvoj/tri/petimaminek 😉 🙂.

andelka
26. led 2013

@orchidis to rozhodně. Ale je fakt že jsem taky řešila, jestli budu mít stejně ráda i druhého, jaké to bude rozdělit pozornost..a nakonec to přišlo úplně přirozeně. 🙂
Partner je pro mě přece jen něco jiného než sourozenec, je to úplně jiný rodinný osobní vztah, jiná společná minulost, jiné kořeny, jiná krev.
Záleží jaký vztah k sobě sourozenci mají, jaký mají vztah k rodičům..třeba my jsme se teď s bráchou dělili o péči o nemocnou mamku, to jsem byla moc ráda že jsme dva.

horana
26. led 2013

@orchidis "Ono bys taky tezko hledala zenskou, co uz ma dve deti a rekne, ze to druhy uz se fakt nemelo narodit a ze by to rada vzala zpatky - takova uprimnost by byla asi hodne tvrde potrestana, zvlast mezi zdejsimi matkami "
Toto sa musim pousmiat, nakolko mna mala mama len preto ze sa akosi patri na zenu mat dieta, a az v dospelosti sa mi v slabej chvilke zverila ze ked vidi starsich bezdetnych manzelov, ze im zavidi, a ze dieta (aj ked som bola v podstate ticha, nekonfliktna a bezproblemova - dobre sa uciaca) som jej ukradla tu slobodu ktoru vidi u tych inych. Cize banovanie nemusi vyjst len z radov viacnasobnych matiek, ba som si ista ze od matiek jedinacikov by to bolo snad aj percentualne viac, nakolko sa casto ledva rozhybali k tomu jednemu a uz aj to ich zatazilo. 😉

vendullka
26. led 2013

@horana v dnešní době mi přijde, že je takových lidí jako tvá mám kolem mě spousta. Znám čím dál víc párů, co si nepořizují ani jedno dítě, právě kvůli ztrátě svobody, popř. aby se nemuseli "omezovat" finančně a to na tom nejsou nikterak špatně...

pepibubu
26. led 2013

já jsem jedináček a vždycky jsem věděla, že jedináčka nechci. Kdybych viděla dopředu, tak bych URČITĚ NEMĚLA dvě děti tak brzo po sobě, jako jsem měla. Byla to hrozná makačka, oba ukočírovat - vzdorný batole, k tomu miminko.... Navíc ted se mi ještě začíná projevovat velká vyčerpanost, protože jsem vlastně pět let doma, odříznutá od světa....

Ale už se tím musím poprat, mladšího ze skály nehodím že.... Nicméně, kdyby někdo chtěl slyšet ode mě, jaký věkový rozdíl je ideální, tak určitě řeknu 5 - 7 let.

a klidně do mě, super matky, já jdu do své diskuse Antimatky 😀

andelka
26. led 2013

@pepibubu a já jsem ráda že mám dítka brzo po sobě 🙂 myslím že žádný rozdíl není jen dobrý nebo jen špatný..vše má své pro i proti..záleží jak se kdo cítí, jak kdo chce, a taky jak se povede že jo. Ale zvládnout člověk musí každý rozdíl.

vendullka
26. led 2013

@pepibubu
Těch sedm se mi zdá už moc, ale ono vždycky záleží i na tom, jaké je to první dítko🙂 Já mám děti od sebe o 28 měsíců a jsem spokojená, ale myslím že 3-6 je takové optimální🙂

slithice
26. led 2013

@horana máš pravdu, dieťa si totiž zvykne, že má všetko, najlepšie hneď, všetci skáču ako ono chce, prispôsobujú sa rodičia, veď o by pre dieťa neurobili, na nič nemusí čakať alebo si vybojovať... a potom v dospelosti je to problém. niekedy môžu byť egoisti ☹ a tiež si myslím, že vzťahy medzi deťmi robia rodičia...

pepibubu
26. led 2013

Uvažovali jsme i o třetím, ale ve finále jestli, tak nejdřív za 2 roky - aby Pepovi těch 7 bylo a byl už ve škole....Martin už bude taky větší.... ale kdo ví jak to dopadne...

andelka
26. led 2013

@pepibubu je fakt, že jestli budem mít někdy třetí, tak to hodně záleží na finanční a bytové situaci a nebude to dřív než za 5let. Sice mám v okolí rodiny s více dětma, všechno třeba po 2letech, finančně zajištění tak normálně, žádný nadprůměr..ale já se držím při zemi. Dvě dítka v současné situaci jsou v pohodě, třetí už by teď bylo složitější.

camelinka
26. led 2013

@vendullka na druhou stranu i lidi, kteri nechteji mit dite vubec, chapu. Nekdo na to proste neni a pokud to vyhovuje obema v paru, tak je to jen jejich vec, nejsou o nic horsi, nez vsichni ostatni, kdo kolem sebe deti ma, je to pravo kazdyho a uprimne at je radsi nemaji, nez by je pak vychovavali s tim, ze je deti o neco "okradly" 😉 😅

pingu1
26. led 2013

ja som povodne chcela jedno, ale ked si predstavim, ze s mm zostarneme, nebodaj budu nejake problemy a ona by ostala sama jak prst, nemohla by sa na nikoho obratit, tak sme sa rozhodli mat dve....

svha
26. led 2013

jsem ze třech dětí, oba mí sourozenci jsou mladší a více si mezi sebou rozuměli, já od nich mám trošičku věkový odstup, ale teď se to stářím stírá 😉, to jen na úvod
nikdy jsem neuvažovala, nerozmýšlela, neplánovala a podobně, kolik chci dětí a vůbec, prostě mi to přišlo jako přirozený proces dospět k dítěti, nač si dělat násilí a pak být zklamaná
ještě že tak
mám jednu dcerku, při jejím porodu mi šlo o život, přežila jsem a můžu se o ní starat, o dalším dítěti neuvažujeme, jsme rádi za to, co máme a že nebude mít sourozence??
má velikou rodinu, která při mě stála v těch nejhorších chvílích po porodu, tam jsem si uvědomila, co je důležité
takže moc nepřemýšlej a řiď se srdcem

monad
26. led 2013

taky jsem chtěla mít jen jedno, a nechránila se a mám druhý, od sebe jsou necelé 2 roky. Ze začátku jsem tu starší ne odstrkovala, ale asi to těžce nesla, že se netočí vše kolem ní, ale trvalo to jen půl roku, bylo mi jí straaaašně líto, ale prostě toho půl rokujsem na ní neměla moc času a teď jsou to největší kámoši pod sluncem..ani tu mámu nepotřebují..
je to ale také pěkný ZÁHUL, co si budem povídat,, JÁ JSEM DENNĚ UŽ 10MĚSÍCŮ VYŘÍÍÍÍÍÍZENÁ, UŠTVANÁ UNAVENÁ, ale neměnila bych!!!
**sourozenci mají také lepší dispozice k tomu vytvářet si vztahy s lidma, vrstevníkama atd atd.. a muj manžel říká: "když se stane něco jednomu, budeš mít, druhé" samozřejmně to nemyslel tak tvrdě, jak jsem to napsala... On je ze tří dětí.. 😀

jsem ráda, že je mam obě dvě, a i doktorka dětská říká, že NIC LEPŠÍHO JSEM PRO STARŠÍ HOLČIČKU UDĚLAT NEMOHLA, než jí pořídit sourozence