Chtěli jste mít jen jedno dítě?

paja83
25. led 2013

Zkusím co nejlépe naformulovat můj problém. Já sama jsem jedináček a vždy jsem věděla, že chci jen jedno dítě, měla jsem vše, naši se mi naprosto výborně věnovali, prostě super dětství, žádné strádání a i teď s nimi báječně vycházíme (i s manželem). Teď máme roční holčičku a já začínám v sobě řešit otázku zda nemít ještě jedno, jestli toho budu někdy litovat nebo ne. Nevím, co je to sourozenecká láska, zda je dobré mít sourozence. Manžel byl smířený s jedním a také neví, co nám může druhé dítě přinést. Prosím o vyjádření názorů, proč mít druhé dítě, může mít člověk rád obě děti stejně? Já mám ráda malou a mám strach, abych jí nezačala omezovat a odstrkovat druhým mimčem. Jen vím, že pokud druhé, tak teď, tj. v rozmezí dvou let od sebe. Díky moc za pomoc.

horana
25. led 2013

evitaa: ja by som tomu aj verila. Vztahy mozu dopadnut rozne, ci uz medzi surodencami, ktorych si nevyberame, ale dokonca aj medzi tymi ktorych si vyberame teda kamaratmi (podrazi ta, opusti, rozhadate sa, naraz si uz nemate co povedat, vase cesty sa rozidu), rovnako so zivotnym partnerom. Ale - a teraz stava sa to casto zas si nehovorme ze nie, ale aby sa tomu clovek vyhol by musel byt cely zivot sam, nemat ani kamarata, ani partnera, lebo "to nemusi vyjst". Kvoli tomu ich clovek nebude mat? A rovnako je to so surodencami.
Nejist do niecoho len preto ze niekde toto nevyslo, nesadali by sme za volant (statisticky najnebezpecnejsi druh prepravy) atd atd. A predsa to robime, ked nie, je to skor alibizmus zakryvajuci ine sutocne dovody.
Dodam len ze u malych deti mozu skutocne vela ovplyvnit rodicia, ako "vedu" rodinu. Na okoli vacsinou co vidim surodenencke problemy, nie je to vina ani tych deti, ale rodicov, skutocne mozu jedno protezovat, aj ked nevedomky apod. a potom aj ti surodenci sa vzdialia. Vacsinou vsak co vidim skor maju rodicia na jednom dietati radsej to, na druhom ono, nie je to vyber jedneho surodenca ako takeho. Samozrejme su aj take extreme pripady, ale suvisi to skor s vnutornou zrelostou rodica, ktora sa aj tymto testuje. Teda rodic sa ma sancu dostat osobnostne na vyssi level, ak sancu vyuzije. Ak nie, len sa ukaze jeho "prava" povaha, ktora by tam ale bola aj vtedy ak by mal len jedno dieta a v podstate aj to by bolo, aj ked neviditelne tymto tiez ovplyvnovane.

Ja osobne nepouzivam nikdy argumentaciu typu nasladlych romanov, ako sa mi deticky nadherne hrajkaju na koberci, a pod. nevedela by som povedat ze je jednoznacne lepsie nemat surodenca. Vidim ze u nas dieta na tom aj strati aj ziska. Nebudem popierat ze dvom jednoducho nemozme dopriat tolko co jednemu, to naozaj nemozme. Ani financne, ani venovanim. Ani ze je to vzdy idylka. A aj ked si teraz rozumeju, nemalujem si ruzove farby ze to tak nutne musi byt aj v dospelosti, ked sa prejavia charaktery.
Ale nebudem ani zakryvat, ze ten vztah co maju, niektore jeho zakutia proste nemaju ani s najlepsimi kamosmi. To ze sa venuju jeden druhemu, pomahaju si vramci rodiny, ze aj vramci nej nemaju rodica presilovku kedy mozu jedno dieta aj prehnanou starostlivostou naopak dusit, aj ked to kazda mama jedinacika poprie - pohlad zvonku moze byt iny 🙂. Takto mozu mat pakty proti rodicom, skusat zlozitejsie taktiky nez by mohol jeden sam. A uzije si v istom zmysle volnejsie detstvo.
Proste plusy aj minusy to ma cele.

Ja by som povedala ze ludske vztahy celkovo sa dost idealizuju, je to casto bojove pole, tak to skratka je. Ale na tom rastieme, obrusuje si hrany.
Prave ponorenim sa do roznych vztahov sa da nieco ziskat, nieco cenne. Ludia sme tvory spolocenske a ucia sa interakciami s inymi. A surodenecky typ vztahu je nieco specificke, nieco co ine typy vztahov nenasimuluju, v dobrom aj v zlom.

xsenova
25. led 2013

@paja83 som jedinacik, mame s priatelom miminko - jedinacika. Otec zomrel, mama je daleko ale ja mam vlastnu rodinu, a neskor budem v blizkosti dcery a jej rodiny. Byt jedinacikom nemusi byt tragedia.

slniecko77
25. led 2013

@paja83 presne tento pocit som mala aj ja, ze ked budem mat druhe dieta tak zoberiem lasku, pozornost tomu prvemu, len rozdiel je v tom, ze ja som chcela dve deti
..mala som pocit, ze ma nas maly potrebuje celu, ale...postupne sa zacina osamostatnovat, sice ked sa nieco stane vzdy ako za prvou bezi za mnou, ale uz ma nepotrebuje tolko ako predtym 😉
..posledne mesiace pocitujem, ze je zrejme dozrel cas na surodenca 😉 mozno to tak bude aj u vas a chce to len cas 😵

nalla
25. led 2013

zaujímavá téma 🙂
Myslím, že je dôležité si uvedomiť, že v normálnych rodinách ani deťom, ktoré majú súrodenca nemusí nič chýbať.
My sme dve, s takmer štvorročným odstupom a nechýbalo ani mne, ani sestre vôbec nič.

Mať súrodenca je obohacujúca skúsenosť. Nemusí byť vždy pozitívna, ale vždy ťa to v nejakom smere ovplyvní.

Ja so sestrou nejaký extra hlboký vzťah nemám, sme absolútne odlišné povahy, máme úplne iné hodnoty, svetonázory a pod., ale napriek tomu naše spolužitie dalo od malička veľa mne a určite aj jej.

Samozrejme, je rozdiel byť starší a je rozdiel byť mladší súrodenec, v mnohom to deťom formuje osobnosť, a je to rozhodujúci faktor pri utváraní ich osobnosti, ale podľa mňa je dobré, ak má dieťa z prirodzeného domáceho prostredia už od raného veku takúto sociálnu skúsenosť.

Napriek všetkym negatívam, ktoré skutočnosť mať súrodenca/byť súrodencom prináša, si myslím, že jedináčikovia sú stále vo väčšej nevýhode.

Držím palce, aby ste sa správne rozhodli.

horana
25. led 2013

@m.i.r.i surodenencke konstalacie su "vedcami" popisane ako "dokazane" skutocnosti, ktore nas formuju. Ano, bude na nas urcite vplyvat kolki v poradi sa narodime a to dost silno. Skutocne prve dieta byva nie vzdy ale vacsinou brane NEJAK a to druhe zase NEJAK - aj ked inak. Ale prave ani jedinacik nie je tohoto usetreny, lebo tiez je brany NEJAK a to zase maju tendenciu sa k nemu rodicia vacsinou tak chovat, je to uz davno vsetko vypozorovane a popisane. Cize ked je jedno, vobec neplati ze je usetrene nejakych tych vzorcov spravania sa k nemu zo strany rodicov, ze by sa k nemu chovali vyrovnanejsie a spravodlivejsie, to vobec nie. Len ma tie plusy a minusy inak rozlozene. Priblizne je to ale v rovine "prast jako uhod" cize nic nie je jednoznacne vyhodnejsie.
Dokonca nielen to kolkaty v poradi sa narodi, ale aj ake pohlavie. Napr. v knihach tomu venovanych sa da docitat ze ked sa tretie dieta narodi dievca, mava to tazsie nez keby to bol chlapec a je to tam statisticky aj psychologicky vysvetlene.
Toto clovek neovplyvni, ano skutocne mozme citit krivdu aj za to ze mame surodenca a nerozumieme si s nim a vinit rodicov ze preco, rovnako ako to ze surodenca nemame a vinit za to rodicov.
Asi najlepsie sa nezamyslat uz nad tym co nemozme ovplyvnit (do akeho prostredia sme sa narodili), ale len tak nejak prijat a naucit sa hrat s tymi kartami, poznat ich a naucit sa vyuzivat ich silne stranky. A pri rozhodovani o zlozeni vlastnej rodiny, tak dat skratka a dobre na intuiciu.

nalla
25. led 2013

inak, odporúčam knihu od J. Prekopovej: Prvorozené díte

perfektná kniha o súrodeneckých konšteláciach z pohľadu mladšieho na toho staršieho, ale taktiež aj z pohľadu staršieho 🙂
A pani Prekopová je uznávaná psychologička....

verusak87
25. led 2013

Sourozenci spolu nemusí nutně vycházet ani držet při sobě. Rozhodně je potřeba mít pokoj pro každé dítě zvlášť. Měla jsem pokoj s bratrem a proto bych dopustila, aby každé dítě nemělo své soukromí a tím i vlastní životní rytmus(potřebovala jsem se učit ale brácha chtěl jít spinkat). Kde se nají jedno nají se i dvě? Děti nepotřebují jen jíst a oblékat. Třeba budou chtít studovat VŠ. A říct, že na to nemám kvůli tomu, že mám dvě děti nebo může studovat jen jedno? VŠ je neuvěřitelně náročná na peníze i bez školného. Argument, že chci dvě děti protože kdyby jedno umřelo, tak budu mít ještě jedno? To snad ne. A mít rád obě děti naprosto stejně podle mě taky nejde. Já třeba cítím, že jsem u mámy ta druhá. Bratříček byl jako miminko vážně nemocný a od té doby k němu přilnula víc. Já se s příchodem sourozence nemohla dlouho vyrovnat a občas jsem mu ubližovala. Teď spolu vycházíme dobře, ale jako děti jsme se řezali jako koně a neměli se moc v lásce. Vlastní pokoj by určitě sporům předešel. Není nic horšího, než nemít kde strávit chvíli o samotě.

abecedka
25. led 2013

já jsem také jedináček, dětství jsem měla také velmi štastné. A také jsem toužila mít jedno dítě a myslím že matka své děti -sourozence stejně ráda mít nemůže. Když je každé dítě jiné, tak jedno je jí blíže. Bohužel si to většinou nechtějí přiznat.
A důvody proč mít druhé dítě myslím nejsou. Mít jedno dítě je pohodička, dvě už o dost více starostí a práce.

orchidis
25. led 2013

@verusak87 Mluvíš mi z duše...Každý jsme jiný, ne všichni jsme mateřské typy. Já jsem se pro druhé rozhodla opravdu až po velmi důkladném zvážení a taky trochu s ohledem na manžela. Je velký rozdíl mít jedno nebo dvě děti a ještě větší rozdíl mi přijde mezi "standardními" dvěma dětmi a vícečetnými rodinami, které jsou dnes zase docela hodně rozšířené. Máme jich jen tady na ulici několik. Pět dětí, tři děti, čtyři děti jsou tu rozšířený standard - těch 5 dětí je v 2+1, čistý příjem rodiny (plat + md) 29 000/měsíc, z toho platí nájem, inkaso, jídlo, vše... neplánují...klidně si ještě jedno, dvě pořídí. Děti jsou velmi inteligentní a nechápu, jak si to rodiče představují do budoucnosti. Sama vím, jak finančně náročná byla VŠ, jak moc jsem někdy potřebovala klid na učení a argument, že si dítě může vydělávat samo???? Proboha!!! to šlo v době ekonomického růstu a zvýhodňované práce studentů - ne nyní, kdy je práce studenta pro zaměstnavatele nevýhodná, práce je obecně málo a o to málo se perou kvalifikovaní lidé v produktivním věku, ochotni pracovat za minimum.

Prostě jsme se rozhodli pro dvě, ale za trochu slušných podmínek. Vlastní pokoje, dostatek místa, komfort, zázemí. Láska na prvním místě, ale jen ta rozhodně nestačí - zvláště dnes. 😎

dais
25. led 2013

@paja83 láska sa príchodom druhého a každého ďalšieho dieťaťa nedelí ale znásobuje. Ale energia nie 🙂 takže ak cítiš že viac ako jedno nezvládneš, pokojne ostaň pri jednom. Inak je podľa mňa súrodenec pre dieťa najväčší dar aký mu rodičia môžu dať.

nadja73
25. led 2013

odpovim jen v bodech. S dvema detma je proste vetsi sranda 🙂 Clovek se citove nepripouta jen k jednomu diteti, ktere pak muze tim trpet. Ja teda miluju obe svoje holky strasne moc, nevim, jestli je kazda laska jina, nerozdeluju to. Chtela jsem, aby ta prvnorozena tu mela nekoho k sobe nejblizsiho, az my s manzelem tady nebudeme. Nauci se plno veci, ktere jako jedinacek ziska treba az ve skolce, ve skole. Je toho vic, ale myslim, ze ja jako matka dvou deti dokazu zabezpecit a dat svym detem vse, co bych dala i jen jednomu diteti. Proto jsem vsema deseti pro sourozence.

aknel72
25. led 2013

Je to jen a jen na tobě,kdybych dala na rady lékařů a mojí mámy ,tak mám jedináčka ,ale já chtěla víc dětí 😉 takže se musíš rozhodnout sama 🙂

vendullka
25. led 2013

@katkas1 A co na to manžel? Já bych šla taky hned do třetího, ale mužíček nechce ani slyšet🙂

tamara77
25. led 2013

myslim, ze sama chces druhe dieta 🙂 , citis tu tuzbu v sebe, lebo preco to vlastne riesis, ked si bola vzdy presvedcena mat len jedno dieta? Prestan pozerat na predsudky a na minulost, ci vysnenost? Zariad sa podla toho, ako to ty citis. Neznamena, ze ked si bola jedninacik, musis mat aj ty jedninacika. Mat dve deti a viac je uzasne, kazda mamina co ma dve deti ti povie, ze by nemenila, Ak citis tuzbu po druhom dietati tak ho maj bez ohladu na to, ze ty mas pocit, ze sa mu nebudes moc 100% venovat, ci cokolvek.... surodenecka laska je v tomto ohlade nenahraditelna a ta tvoja materinska sa len znasobi 😵

kokorunecka
25. led 2013

Ja nechcem druhé.

ritusuk
25. led 2013

ja som otehotnela neplanovane,dieta som nechcela,teda este nie a ked uz,tak naozaj len jedno a BUM,cakate dvojcata,chlapca a dievca🙂ok,prvy sok,porod druhy sok,o 6 mesiacov BUMBUMBUM,znova tehotna,napriek antikoncepcii.takze do roka 3 deti,niekto sa tam hore zasmial a povedal si,ze ja znesiem:D a znesiem,s troma stiham viac ako poniektore s jednym a hlavne,tak vam to otoci vas pohlad na svet,ze som velmi vdacna,ze sa to stalo prave mne!

barbora84
25. led 2013

Jednoznacne je lepsie mat surodenca, nemenila by som za nic na svete! So sestrou sme vyrastali spolu, je medzi nami rozdiel 23 mes a je to skvele, jedinacikom je dla mna tazsie... Sestrin snubenec je jedinacik, vidim to na nom. Dla mna cim vacsia rodina, tym lepsie- vacsia radost aj sranda. Ja chcem mat 2-3 deti, snad to vyjde🙂 moji rodicia stale hovoria mudru vetu "jedno dieta je len na batie" a je to velka pravda. Rodicia su na jedinacikov niekedy az patologicky fixovani, vidim to aj vo svojom okoli...myslim, ze aj tvoji rodicia sa potesia ked budu mat viac vnucat 🙂 ale rozhodnut sa musis sama.

gemini255
25. led 2013

@verusak87 ja si zas myslim, ze je dobre byt aj v jednej izbe so surodencom... na VS intraku potom clovek netrpi a pride mu to normalne... jedinacik trpi a rodicia mu musia zaplatit privat. a VS je financne narocna ale da sa vselico, ja som sa zivila celych 5 rokov sama, znamky som mala skvele, zvladla som to a bola to chemicka vs. samozrejme ak je to medicina to fakt nejde...takze treba dat detom vela ale nie uplne vsetko. posilni ich to. ja som si hladala po skole pracu 2 tyzdne na rozdiel od spoluziakov, ktori nikdy nikde nic nerobili, max vykladali tovar 😉 a mali problem aj pol roka a nenasli to co chceli

elzu
25. led 2013

Strádala bych v dětství bez bráchy, strádala bych, kdybych mu te´d nemohla zavolat, kdyby Johanka neměla strejdu, který by s ní blbnul...a až tady jednou nikdo z rodiny nebude, brácha snad anoo... 🙂 a všechno to, co mi brácha dal (o 4rky mladší), si přeji, aby mohla dostávat i Johanka od svých případných sourozenců...děti nemají být samy, mají se umět dělit s nejbližšími-o přízeň, o lásku, o pozornost, o prostředky...a to se nejlépe naučí od sourzenců 🙂 a co by vám mohlo dát další dítě? To samé, co vám přináší roční holčička-radost a nekonečnou lásku 🙂

nice202
25. led 2013

@paja83 ja chcem len jedno dieta a vyrastala som so sestrou, cize som surodenca mala. Je na to viac dovodov, preco nechcem viac deti. Mne moja bohato staci.

something
25. led 2013

Ono to ale s tou surodeneckou laskou nemusi byt vzdy take ruzove. A aj ked bude medzi nimi maly rozdiel, nemusi to byt tak,ze sa budu spolu krasne hrat...Ja som priklad..Mam o 23mesiacov starsieho brata a vzdy sme sa bili. Zalezi od povahy deti. Aj ked taraz sa uz samozrejme nebijeme, ale nie sme uplne ze skveli surodenci. Mame sa radi. A mozno je to inak ked je sestra so sestrou a brat s bratom. Tiez som chcela len jedno dieta, maly ma 6mes. a ja som sa rozhodla, ze by som chcela dalsie ale chcem rozdiel min.6 rokov, max 10

katkas1
25. led 2013

@vendullka ani moj velmi nechel, ked sa narodila dcera tak som ani ja nechcela pocut o druhom, hrozne tehotenstvo, potom porod, po porode problemy a ked mala asi mesiac tak som zahlasila ze chcem dalsie a muz ze ok, potom som bola chvilu v tom ze uz dost ale uz davnejsie som mm oznamila ze chcem este jedno, tak hned prehlasil ze on nebude cely zivot driet na plienky 😀 ale potom si na to nejako zvykol a dal sa presvedcit tak uvidime ci si to nerozmysli, ale este chvilu pockame 😉

katkas1
25. led 2013

@vendullka a mimochodom ani si neviem predstavit mat len jedno dieta, ved to musi byt nenormalna nuda, u nas je teraz od rana do vecera veselo, krik, beh a tak, deti sa navzajom lubia, nikdy jeden druhemu umyselne neublizili, stale sa mojkame, skrabkame a bozkavame a nemenila by som to za nic, boze ale tak rychlo rastu ☹

m.i.r.i
25. led 2013

@gemini255 suhlasim s tou izbou..a ja napriklad som prave vzdy chcela byt so sestrou v izbe..bolo mozno take kratke obdobie v puberte ked som si predstavovala, ze by sme mali cez izbu stenu a mali kazda vlastnu 😉 ale to bolo kratko..mne vzdy sestra chybala ked nebola doma..ked isla na sustredenie alebo neskor do zahranicia, ja tiez som nebola uz stale doma..ja som ani nezniesla pohlad na jej prazdu postel...ked sme boli male, tak sme sa suchli jedna k druhej do postele a rehotali sa pod perinou, stale sme sa tam spolu hrali, ucili...ja som naozaj netuzila mat izbu sama..lebo som taky typ, ze doteraz nie som rada sama...ale sestra tiez nie..
@katkas1 znie to krasne co pises..ale my mame napriklad ine skusenosti z mnohymi znamymi a pre mojho muza je to dokonala antikoncepcia...chaos, vreskot, 2 chlapci co sa vkuse mladia, vzdy niekto reve, doma sialeny dom..dupot, susedia vecne zvonia...atd...takze hlavne na zaciatku to take romanticke asi nebyva🙂

evelina77
25. led 2013

Ja som vzdy chcela dve deti a mam tri,a nedala by som ich za nic na svete.po 13 rokoch sa nam narodil maly a priniesol so sebou tolko slniecka a lasky,neskutocne ho mame vsetci radi a starsi surodenci ani nehovorim,teraz je u nas tolko muckania a smiechu,taka som stastna ze ich mam 🙂

knobloska
25. led 2013

@paja83 nikdy nebudeš litovat toho, že máš více dětí. Ano, budeš unavenější, budeš muset dělit svoji péči i pozornost, budeš řešit jejich hádky, přemýšlet, abys jednomu neuškodila atd. Ale dostaneš za to mnohonásobně více lásky, štěstí a taky legrace. Já obě své děti miluju stejně a jsem moc ráda, že je mám. Mám sestru a i když se někdy hádáme, jsme přece ségry, my se neopustíme.

zvirka
25. led 2013

Asi budu v menšině, ale mám bratra a raději bych byla jedináček. Je tedy o 7 let starší a jako malou mě dost trápil, fyzicky, psychicky. Matka stála vždy při něm, ať udělal cokoli. Já mám jednoho syna a další dítě nechci. Chci dát všechno synovi, věnovat se mu na 100 %, aby se nikdy necítil sebemíň odstrčený, jako já jako malá.

lamarika
25. led 2013

Nikdy jsem nebyla rodinný tip, ten se ze mě stal až zapochodu a když jsme plánovali s manželem první dítě, tak jsem měla panickou hrůzu. Věděla jsem, že chci maximálně dvě děti a to s velkým věkovým odstupem. Když se nám narodil syn, tak všechny moje předsevzetí padly. S manželem jsme se rozhodli, že chceme velkou rodinu, že máme dostatek místa v srdíčku i třeba pro čtyři děti. Pořídili jsme si brzy druhé dítko. Z mého hlediska to byla ta nejlepší volba, kterou jsem kdy vůbec udělala. Nejstarší k sobě získal skvělýho parťáka, svou nerozlučnou polovičku. Nakonec jsme se rozhodli i pro třetí a kdyby to šlo, tak i to čtvrté by bylo, ale to už bohužel nejde. Nijak nestrádají, mají prakticky vše co chtějí. Všechny svoje děti miluju stejně a myslím, že jim to dávám i stejně najevo. Nedokážu si už představit, že by to mělo být jinak. Ano, někdy nevím kde mi hlava stojí, ale to pozitivní přebývá a za to ty děti stojí! Řekla bych, že mi dávají snad víc jak já jim 🙂

fidka79
25. led 2013

@hajajanka to je tazko povedat dakedy mozes mat aj 5deti a vsetky sa na teba vykaslu:((ked bolo smojou babkou najhorsie z 3det sa len nasa strana starala najviac takze akoby mala len 1no(((a poznam viac prikladov...
my sme vzdy s MM planovali dve aj ked ja som zo 4ch sestier...je to super,rozumieme si ale na vioac deti sa necitim...

eimmy
25. led 2013

já mám asi jako jediná zde odlišný názor...Vyrůstala jsem se ségrou o 4 roky starší a nikdy u nás nebylo to čím zde argumentují jiné maminky.. jakože parták pro prvorozené apod. Prd.. ségra mě sebou nechtěla brát ven, nebavily jsme se, praly jsme se, žalovaly na sebe... a k tomu všemu jsem po ní dědila věci.... cestu k sobě jsme našly až před rokem, kdy se mi narodila malá a jí za půl roku na to také...
myslím že nutnost mít v této době sourozence už není ...aspon pro mě ně... pro to budeme mít jen jedno dítě... chceme El dát dobré vzdělání, zajistit jí vše co bude potřebovat, ukázat jí kus světa a hlavně jí dobře vychovat.