Používáme cookies. Více informací zde.
Zavři

Žárlivost - už nevím, jak dál. Poradíte, prosím?

Dětská postýlkaHračkyVýchovaVýchova dětíKojenec (2 měsíce až 1 rok)6. měsíc vývoje dítětePéče o kojencePředškolák (3-6 let)3. rok vývoje dítěteVztahová výchova
12. dub 2020

Ahoj mám problém, se kterým si uz nevim rady a jsem z toho nešťastná. Mám synka (3r) a dceru (6m). Potykame se se žárlivostí, teda myslim si to. Popisi vam situaci. Dcera je v postylce nebo se stavi u gauce a syn pribehne a začne ji davat hrube pusinky na ruce az spadne. Nebo ji da hrubou pusu na oko apod. Hodně tlaci. Nebije ji, ale ty pusiny dava tak hrube, ze si myslim, ze ji tim chce delat naschvaly. Stale dokola mu vysvětlujeme, ze to nesmí delat, ze spadne, ze ji to bolí. At to dela jemne nebo ji treba jen pohladi. Zkousime se ptat proc to takto dela. Zkousim kde co. Rikala jsem mu, ze at se zepta jestli chce pusinku a da ji pak jemnou pusu.Uz jsem mu rikala i at dava radeji pusu mne,kdyz chce nekoho pusinkovat. Porad vysvetluji a nepomaha to. Ted zacal byt i lakomy a krici na ni stale moje moje. Vysvetluji zase, ze o některé hracky je dobré se podelit, ze o ty nejoblíbenější nemusi, ale aspon neco at ji půjčí. Kdyz je uspavam, tak s nimi lezim v posteli nez usnou oba. Synovi rikam pohadku, malou u toho uspavam kojenim. Pak se s nim ještě tulim. Jenze u uspavani ji několikrát stoucha do hlavy, taha za ručičky apod. Snazim se mu venovat kazdou chvili. Snazim se s nim co nejvic mazlit, aby videl, ze je porad milovanej stejne. Nekdy, ale kdyz musim treba na zachod nebo varit a nechám malou v ohradce tak nestiham nic, protože musim porad litat k nim, aby ji bratr neublizoval. Kolikrát uz mi ujely nervy a dala mu po zadku nebo na nej zakricela. Ja nevim kde jsem udelala chybu a jak to napravit, aby byl k ni lepsi. Po celou dobu těhotenství jsem se pripravovala spolecne s nim, ze prijde mimco, rikali jsme si jak budeme spolu jak bude vozit a pomahat jak si budou hrat a on se tesil. Po porodu jsem ho snazila zapojit do pece a bavilo ho to, byl na ni jemnej a hodnej. Jenze pak se to nejak zlomilo a zacal asi zarlit a ja uz si nevim rady. Ja uz si pripadam jak úplně neschopná, ze neumim udelat svy deti šťastný

urtica
12. dub 2020

Jojo, u nás to stejný.
Nemyslím, že bys udělala chybu - jak tu někdo kdysi psal - nutit dítě milovat mladšího sourozence je stejné, jako kdyby si chlap domů přivedl milenku a chtěl, aby byly s manželkou nejlepší kamarádky.
Asi bych zkusila akceptovat, že momentálně žárlí, situace je pro něho nová a nelehká. Má to samozřejmě jisté hranice - tzn. že ubližovat nesmí. Určitě bych ho ale nenutila dělit se o hračky - má právo rozhodovat o svých věcech (na druhou stranu - naše starší dcera si chce od mladšího brášky neustále něco půjčovat, takže tam jsme ji poučili, že pokud si chce ona vypůjčit nějakou jeho věc, měla by mu na oplátku nabídnout něco svého).

lv
12. dub 2020

Chybu jsi neudělala. Zkus se vžít - tvůj milovany muž rekne, že tě miluje pořád stejně, a že si teď dovede jinou, roztomilou holku, co s vámi bude žít a bude to moc bezva, ty ji budes mit rada, a budete skvela šťastná rodinka - takhle to sem tam pripodobnuji psychologove. Žárlivost je normální, casem se zmírní. Ze ho mirnis, vysvetlujes je fajn, ale muze se citit karany, tedy že neco dela blbe (a tim se na vetrelce = sestru zase podvědomě zlobit) zkus nekdy jen tak nadhodit, že te malá štve, že porad brečí, že je to otrava, atp., tim se pridas jakoby na jeho stranu..

viridie
12. dub 2020

Ahoj.Souhlasím s holkama- nic špatně si neudělala, syn prostě žárlí.Vedle řečeného já ještě dodám jednu radu- každý den si zkus najít třeba 30min-1h času, který stravíš ty pouze se synem, bez rušení.Mazlení,zmrzlina, společné čtení...buď mu nablízku.To může taky pomoc ulehčit mu situaci.A Tobě.Držím palce, ať se to brzo srovná🍀

zuzkasim
12. dub 2020

Můžu se zeptat, není tam někde chyba? Dcera má 6m a staví se u gauče? Hračky by šly zatím oddělit na miminkovské (ty už velký kluk asi potřebovat nebude) a ty jeho. Jinak ano, asi je to žárlivost, ale zatím mi to nepřijde tak zlé. Vyzdvihovala bych pozitivní chování, takže kdykoliv, kdy se uvolí malé něco půjčit, říct, jak je to od něj hezké. Kdykoliv se k ní zachová hezky, opět to okomentovat, jak to udělal dobře.

autor
12. dub 2020

Prepsala jsem se je ji 8m a stavi se ale uz tak mesic, je sikovna. S tim stravenim casu jen s nim, to se snazim tak delat, nepr. jsem s nim zacala chodit na plavani a denne se snazim dat dceru manzelovi, aby jsrm mela cas jen na nej, jenze jsem s jimi casto sama tak to ne vzdy jde. Ty hracku to je jeste větší orisek, nenutila bych ho delit se vubec, ale dcera ma napr kousátka nebo neco dostane a on si to privlastni a dela sceny, ze je to jeho. Ona pak nema nic. Porad dokola mu to vysvetluji, jenze je to s nim těžké a me moc mrzi, ze tim trpi a sestru nechce prijmout. Mozna to je tim, ze jsou hodne casu semnou, nechodíme moc po navstevach, obcas k nam nekdo s detmi prijde, ale neni na to moc zkrátka zvykly. Venuji se jim sama..ted ma jit do skolky od zari a ja se bojim jak to bude davat, kdyz takto reaguje na sestru. Nejhorší na tom je, ze po celym dni co musim dokola resit tyhle sourozenecke rivality, ze se tesim az do ty skolky pujde a bude doma klid. Sem desna co

martt
13. dub 2020

Nejsi děsná a chybu jsi nikde neudělala. U některých děti to trvá než přijmou sourozence. Na víc tím jak malá roste, tak se starší může cítit více
" v ohrožení" tím jak je pozornost stocena i na mladšího sourozence. Spíš bych zkusila na syna jít trochu jinak. Neříkej mu, že něco vůči sestře nesmí nebo musí. Priklad: Honzíku ty pusinky co dáváš sestře tak ji boli a ty jsi hodný šikovný kluk tak určitě zvládneš dát sestře jemnější pusu. Tobě by se asi také nebylo příjemné kdyby ti někdo dával bolestive pusinky. Nebo s těmi hračkami : Já chápu, že se ti hračka líbí a zlobis se, že jsi ji také nedostal. Ale to už jsou hračky pro malé děti a ty jsi už velký šikovný kluk. A sestřička si s tím chvilku prohraje a určitě ti ji pak půjčí, aby jsi s tím mohl pohrát i ty. Zkuste mu i popisovat jeho pocity, že chápeš, že žárlí na mladší sestru, ale že není důvod,ze ho máte pořád stejně rádi. Ale věř, ze ta sorozenecka rivalita úplně nevymizi. Mám kluky 4 a 8 let. A včera se mezi sebou dohadovali koho mám radši. Mladší tvrdil staršímu, že mám radši mladšího a staršího vůbec. Starší vykrikoval, že to není pravda. Tak jsem jim řekla, že je mám ráda oba stejně. Mladší se postavil dal ruce v bok a říká ne ne mne máš radši 😂.

jannym
13. dub 2020

Zarleni je bezne a zcela normalni, mam 6 letou a skoro dvouletaka, osciluji mezi bezmeznou laskou a snahou vzajemne se zcela znicit, cim je mladsi starsi tak jsou jejich techniky stale vynalezavejsi. U nas je povoleno zarlit a formulovat ci projevit okamzite negativni emoce a pokud si vylozene neublizuji tak do jejich vzajemnych putek nezasahuju. Dozblbnuti opakuju, ze je mam oba moc rada, ze jsou moje slunicka a obejmuti rozdavam co nejvic to jde.

veinnna
13. dub 2020

Neboj. Tím si projde 80% těch co mají dvě děti 1-2 roky od sebe. V mém okolí většina a všichni stejný průběh. Stačí čas. U nás se to upravilo po roce mladší dcerky kdy už s ní něco bylo a nebylo to jen mimino, které mamka furt chová a nosí. Začátky byly fakt drsné. Taky jsme se mu věnovali a věnujeme individuálně dal staršímu ale říkala jsem si, že to dlouho nevydržím pod nátlakem a taky dostal xkrar na zadek . Přeslo to. Stran hraček jsem zastánce půjčování. Kromě usinacku a lahviček na pití je učíme sdílet a půjčovat.

milius
14. dub 2020

Mám dvě holky, 6 a 3 roky. ze začátku to byla naprostá idilka, žárlení začalo až po roce. A to kruté, starší řvala na mladší, že ji nesnáší, že je nejhorší na celém světě. Dralo mi to nervy, 100krát denně to poslouchat. řešila jsem to s psycholožkou. poradila mi, ať si určím jeden den v týdnu, který bude pevný a ten den budu mít se starší nějaký čas jen pro nás. ale hlavní bylo, že o tom našem "rande" musím mluvit, třeba den předem říkat, že už se těším, že zítra zase budeme jen spolu a dělat kolem toho VELIKÉ divadlo, přehánět nadšení a tak. Moc jsem od toho nečekala, ale světe div se, ono to mělo veliký úspěch, ale asi až tak po dvou třech týdnech. Ale spolu myslím opravdu spolu, ne vyjít na hřiště a nechat prcka si hrát 🙂
Hračky bych oddělila, to patří tobě, tohle ségře. Potřebuje jistotu, že prostě některé věci ségra nedostane, že jsou jen jeho. Naše holky se dělí o hračky (teď co jsou starší), ale když jedna řekne o hračce, která je její, že teď ji prostě půjčit nechce, tak má na to právo. A starší má na své poličce nad postelí věci, které nechce aby si mladší půjčovala a má postel vyvýšenou a to je taky její království, mladší tam nesmí. To respektuji a dodržuji. Potřebuje prostor a věci, které jsou jen její.
To uspávání, nejde to oddělit, že bys na každého měla svůj čas? A občas upřednostnit toho staršího, když se na tebe hrnou oba, tak říct mladší dceři, že teď prostě ne, že starší tu byl první. On uvidí, že jsi pevná, že tě pořád má. Hlavně mu neříkat, že je starší, že by měl mít rozum apod., má tři roky, rozum ještě nemá 🙂
je to strašně těžké období pro všechny, vzpomínám, že jsem si říkala, že z mých holek nikdy nebudou kamarádky, že to nebudou sestry, které se mají rády. ale není to tak, teď už jsou skvělá dvojka, konečně.. nevzdávej se

Sem začni psát odpověď...

Odešli

Nenašla jsi odpověď na svou otázku?Zeptej se ve fóru