10ti měsíční syn je v postýlce neklidný, s rodiči pohoda

Zdravím všechny maminky. 🙂 Prosím o radu, nápady, tipy a triky, které Vás napadnou...

Máme chlapečka, má 10,5 měsíce, je to velmi čilý a velmi živý klučina, trpěl hodně na koliky (až do 5 měsíců), pak nás ještě dlouho trápily prdíky (cca do 8 měsíců), v noci se probouzel bolestí, namasírovala jsem mu bříško, on se vyprdinkal 😀 a spinkal dál. Zuby zatím postrádáme 😀 , ale vypadá to, že už se nám 2 statečně tlačí ven (bouličky, ručičky v pusince, kňourání, pláč...). Ale kdo ví, už před 4 měsíci jsme si mysleli, že mu rostou zuby, že jo... 😀

A teď k tomu našemu "problému". Asi před 2 měsíci jsme ho přestěhovali do samostatného pokojíčku, já tam s ním asi měsíc spávala (aby si v klidu zvykl na nový pokojík), on ve své postýlce, já vedle něj na posteli. Docela nám to šlo. Před měsícem jsem se přesunula zpět do ložnice k manželovi, ze své postele vidím na jeho postýlku skrz otevřené dveře. Budil se cca 1 - 2 x za noc, napil se (čajíku, noční jídlo jsme odbourali) nebo jsme namasírovali to bříško a zase spinkal.

Ale v poslední době začal vyvádět, budí se každou půlhodinu až hodinu. Vstanu k němu, dám mu cucnout čajíku, on usne, ale spí hodně neklidně, háže sebou. A za tu hoďku je zase vzhůru. Ovšem když mě to po pár dnech vyčerpalo, vzala jsem si ho k nám do postele a ejhle, dítko spalo jako zabité, žádné buzení. A když, tak zase už jen max. 1 za noc.

V zásadě jsem proti spaní dětí s rodiči v jedné posteli. Navíc máme spíš menší postel (2 x 80 cm), takže to ani pro spaní s prckem není, zrovna dvakrát pohodlně se tam ve třech nespí. 😖 No ale furt je to lepší než k němu každou hodinu vstávat. 😀 No a teď nevím, co s tím. 😝

Jako nezdá se mi, že by to buzení bylo zoubkama, byť mu asi fakt rostou, protože to by se asi budil bolestí i s náma v posteli, ne? Připadne mi, že tam prostě nechce být sám a když se probudí, tak prostě volá "o pomoc". Kdežto když spí s náma, tak se probudí, koukne kolem sebe, mamka spinká, taťka spinká, tak zase zalehne a spí klidně dál. Akorát tady moc dobře nechápu, proč to nějakou dobu (cca 3 týdny) fungovalo v pohodě u něj v pokojíčku... a teď takhle vyvádí...

Co myslíte? Souhlasíte se mnou nebo máte nějaké jiné zdůvodnění? A co s tím? Přemýšlím, že mu zase nastěhuju zpátky postýlku k nám do ložnice, přirazím ji vedle sebe k naší posteli a zkusím ho nechat spávat tam, tj. jakoby rozšířit naši postel. Ale nemáme sundávací bočnici postýlky, tak nevím, jestli to projde, jestli mi na to skočí, i když nás budou oddělovat ty šprušlíky. 😕

No ale moc se mi do toho nechce, máme dvoupokojový byt a všechny věci (počítač, televizi, šanony atp.) jsme přestěhovali z nynějšího dětského pokoje k nám do ložnice, abychom mohli pracovat, když on spinká (já dělám při mateřské účto, manžel taky občas potřebuje na něčem dělat). Takže když si ho nastěhujem zpátky do ložnice, tak to abychom zase všechno stěhovali zpátky, abychom ho nebudili... a do toho se mi teda vůbec nechce. 😝 No prostě nevím, jak si s tím poradit.

Nebo to chce jenom vydržet, zatnout zuby a nebrat ho k nám do postele? Zvykne si? Resp. zvykne si v nějakým rozumným čase? (týden vstávání každou hodinu a padám na hubu... 😝 - pro upřesnění, usíná ve 22:00, vstává v 5:00 a během dne nasí všeho všudy 2 hodiny, takže to ani nemám kdy dohánět...

Já prostě nevím. Být důsledná a vydržet... nebo vyměknout a spát společně?