• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Estivillova metoda-jak dlouho dítě plakalo, než usnulo?

17. ledna 2014 
Když to tak čtu, tak mi to nedá nereagovat na "supermatky" (resp. supermatky jen díky tomu, že mají klidná a spavá miminka...). Mám 6ti měsíční holčičku, která od narození přes den nespinká. Nesnáší teplo, takže v létě (narozená v červnu) přes den nespala, neboť nemohla v tom vedru usnout (v noci to celkem šlo). Teď, jak už je chladno, tak přes den si zdřímne dvakrát - poprvé na půlhoďku, podruhé na celou hodinu. (Nepočítám dnešek, kdy celý den nespala!) Pokud zrovna nespí, tak vyžaduje moji nebo manželovu pozornost - je klidná a hraje si pouze, když ji držíme nebo jsme někde kolem ní. Jakmile ji položíme a vzdálíme se, tak hned řve. Chci-li jít na záchod, umýt se, najíst se, uklidit, uvařit apod. tak to musím všechno stihnout v té hodině a půl, co teda spinká, anebo ji prostě nechat křičet. Ještě během těhotenství jsem počítala s tím, že během rodičovské dovolené budu pokračovat v práci (mám volný úvazek), což teda nakonec nemůžu, neboť jsem ráda, že se vůbec stihnu za den najíst a uklidit hlavní bordel... i když se chci třeba podívat jen na internet, tak ji musím mít často na klíně, aby neplakala... Vím, že je na mě hodně fixovaná, ale s tím asi nic nenadělám, musím vydržet... Nicméně na závěr uznávám, že toto celé je mi kompenzováno tím, že v noci spinká pěkně, ale to jsem po celém dni tak hotová, že padnu do postele a totálně vytuhnu... Tak by mě fakt zajímalo, jak byste to řešily, když je vám tak proti mysli, nechat miminko nějakou dobu plakat? Omlouvám se, ale příspěvky některých (těch, které v žádném případě nenechají miminko plakat) mi fakt přijdou jak z jiné planety...
13. pro 2013 ve 22:15  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@pavlise zkousela jsi nositko/satek? U syna se spani zlepsilo az po roce veku. Do te doby spal treba 3x 10 minut. A ani vecer to nebylo lepsi... Ma 18m a uspavam i pres den i vecer. Ted je schopny spat pres den i 2,5h! Driv nemyslitelne. Kazdopadne jsem vyplakat nenechavala. Syn spi s nama v posteli (tim se to trochu v noci zlepsilo), a uspavame proste denne. Ted uz je schopny si i sam hrat. Fakt zkus nosit, me to zachranilo nervy :grinning: prazdne ruce a pritom maly u me :wink:
Ber to jako zkusenost nekoho, kdo si prosel podobnym obdobim :slight_smile:
13. pro 2013 ve 22:32  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@mochenkaa Nosítko je bohužel v mém případě nepoužitelné, neboť jsem drobnějšího vzrůstu - šestikilové dítě při mých čtyřiceti kilech je dost nepoměr. Malou stejně samozřejmě občas nosím, ale bohužel si to dost šeredně odnášejí klouby... Snažím se ji dáva alespoň v lehátku tak, aby na mě viděla, když něco dělám - ale to také není vždy možné (když např. potřebuju uklidit koupelnu, jít dát do sklepa pračku atd.)
13. pro 2013 ve 22:47  • Odpověz  •  To se mi líbí
@pavlise ja mam 148cm, syn mel v roce polovinu me vysky... Ja te pochopitelne nenutim ji nosit. Jen ti davam tip co pomohlo nam. Jak s tim nalozis je na tobe :wink:
13. pro 2013 ve 23:00  • Odpověz  •  To se mi líbí
@pavlise Jako bych četla o naší malé! Taky přes den nespala, jen v kočárku či nosítku, doma tak 2x půlhodinky. Tak jsme bývaly dlouho venku... Naštěstí v době, kdy nespala, si většinou sama hrála a naši pozornost nevyžadovala, prostě zlatíčko. Ale trochu víc toho spaní by bývalo bylo fajn. Zlepšilo se to někdy kolem 9-10 měsíců. Jestli se to bude opakovat teď i u druhé, rozhodně ji budu od začátku doma nosit, s nošením už zkušenosti mám...
14. pro 2013 v 00:01  • Odpověz  •  To se mi líbí
@cajomilka s tim nenechavat spat pres den u nas bohuzel nefunguje,ja sama jsem uz bezradna..prcek 17 mesicu,pokud nespi pres den vubec,tak vytuhne v 20 hodin,ve 22 je totalne vyspalej,zadnou moci ho neudrzim v lezici poloze a hraje si treba do 1 rano a az pak ho uspim..kdyz to vychytam,podari se mi ho uspat kolem poledne a za hodinku ho probudim,tak usina kolem 22 hod a to uz jde..samozrejme se jeste v noci probudi v dobrem pripade 2x na kojeni..ted rostou zuby,tak treba 8x. Dnes priteli usnul po veceri v naruci cca na 5 minut,koukali spolu na zpravy a pritel si toho nevsiml a lital doted,pred chvilkou teprve usnul..pokusy o nejaky rad naprosto selhavaji...fakt uz nevim co s nim,je to zkratka sova,vecer ma nejvic energie. Uz jsem se snazila mu prekopat rad tak,ze jsem ho budila v 7,kdyz sel pritel do prace,v poledne spat a od 8 uspavat..vydrzela jsem to 3 dny a vysledky byly spis horsi,stejne usinal kolem 22 a v noci se vic budil..
Jen doufam,ze se nam to povede nejak upravit,nez pujde do skolky..
14. pro 2013 v 00:39  • Odpověz  •  To se mi líbí
@brightnwhite Prosím te takových fyzioterapeutek bylo......a jinak jsem vyjádřila názor jako žena, matka, člověk. Co je víc ? Pokud jde o konejseni dětí, tak ti nikdo neporadi lépe, než vlastní srdce. Me už se tolik lidí snažilo nakukat nesmyslů ohledně dětí..jejej.
14. pro 2013 ve 02:56  • Odpověz  •  To se mi líbí
@pavlise Já bych rekla, ze tohle je norma skoro u každého dítěte, to co jsi popsala. Ja se hlásím k rodinám, kde tedy ani tak nenechavame brečet. Domácnost je teda většinou jak po atomovce, protože malej od 5ti měsíců leze a rád kramuje. :slight_smile: jinak taky neuspavame, většinou je vzhůru a snažíme se mu nedělat kaspary. Takže zábavu si hledá sám. Jinak na půl roce nepřicházelo v úvahu se od něj vzdálit do jiné místnosti. Vlastně do dnes a je mu rok a půl. Ja si myslím, ze je to normální. Když byl malý, tak jsem taky každý den tak na dvě hodiny používala manduku. Skoro vždycky v ní na chvilku usnul.
14. pro 2013 ve 03:04  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@pavlise To je řekla bych normální, mě přes den nenaspí ani tu hodinu a půl a za noc se budí i třikrát, sama zůstat nesmí, za supermatku se nepovažuju (kodo tuhle blbost vymyslel si ale můžu jen domýšlet) a z jiné planety taky nejsem (nejsem zelená ani nemám chapadýlka), ale dítě vybrečet nenechávám, nevím proč bych to měla dělat.
14. pro 2013 ve 03:40  • Odpověz  •  To se mi líbí (4)
@kytkakvete Neberte to jako odsuzování , každá máma dělá pro svě dítě to nejlepší, pokud je tato metoda praktikována z rozumem, proč ne, ale u vyzrálého dítěte které už chápe co se po něm chce a ne do jeho skorokolapsu (zvracení apod,), jemný přístup aby dítě vědělo že máma je tu pro něj i když s ním není neustále. Štve mě oslovení supermatky, tohle občas poslouchám v souvislosti s nošením, a nechápu proč je mi to tvrzeno, každá jsme pro své dítě supermatka, tak se snažme aby to nic nenarušilo.
14. pro 2013 ve 03:50  • Odpověz  •  To se mi líbí (4)
@leni78 Tak jsme asi i matky, které vždy prostě nepoznáme, co miminko zrovna trápí a ať děláme, co děláme, tak prostě dítě brečí třeba i dvě hodiny v kuse :unamused: No, syn už je 4letý, takže to už neplatí :slight_smile: ale od ledna to začne nanovo, tak snad takových uplakaných chvil bude co nejméně. Mimochodem mám více kamarádek, kterým lépe děti spí samy, jen se to musely naučit...a taky u toho plakaly :stuck_out_tongue_closed_eyes:
14. pro 2013 v 08:01  •  1 dítě - čeká miminko, termín má v lednu 2014  • Odpověz  •  To se mi líbí
@barca_e :slight_smile: " ať děláme co děláme " je přeci to nejlepší pro dítě. :slight_smile: je to úplný protipól toho, kdyz necháváme dítě brečet a počítáme vedle v mistnosti minuty, za jak dlouho to vzdá a usne. A ta rada, že po x minutách mam jít dítě pohladit a pak zase odejít...
14. pro 2013 v 08:42  • Odpověz  •  To se mi líbí
No, stále jsem se nedočetla, jak to mám teda udělat - když chci jít třeba na záchod, vynést koš, pověsit prádlo apod., aby malá neplakala. To, že je nemyslitelné, abyste odešli od dítěte do jiné místnosti, mi neříkejte, protože to považuju za totální blbost a výmysl (nebo vy jste žili mezi odpadkama a špinavým prádlem - když jste nešli ani do popelnice nebo dát prádlo do pračky?). Malá prostě pláče jen proto, že chce, aby ji někdo držel a nic jiného nepotřebuje - když ji vezmeme do náruče, tak rázem přestane a směje se. Jak jsem ale psala už výše, tak není v lidských silách miminko celý den držet v náručí (pokud to dovedete, tak jste fakt supermatky - máte asi nějakou nadpřirozenou schopnost) a, když je chvíli sama na dece, tak začne křičet - no, tak prostě musí chvíli křičet, jinak já se k životu (abych tu pro ni vůbec mohla být) potřebuji najíst, umýt, uvařit atd.
Kromě toho z hlediska výchovného je lepší začít vychovávat už miminko (samozřejmě s rozumem), protože si hned od začátku zvykne, že takto to prostě chodí a pak ho to tak nerozhodí. Když se začne vychovávat až batole, tak ho to víc zraňuje, protože nechápe, proč se maminka najednou chová jinak - když doteď měl vždycky všechno hned, jak si umanul a najednou musí čekat...
14. pro 2013 v 09:44  • Odpověz  •  To se mi líbí
@pavlise To, co popisuješ, je opravdu u mnohých dětí úplně normální. A ještě se to mnohdy zhorší v období separační úzkosti. Syn tedy vyžadoval nošení v šátku jen do 3 měsíců, pak se mu líbilo v houpačce, ale vzdálit jsme se nesměla. Když jsem vařila, měla jsem ho pod linkou a povídala mu, prádlo jsem věšela, když spal (taky málo) nebo když došel muž (chodil pozdě večer každý den - stavíme), stejně tak s koupelnou, na záchod jsem si tedy v rychlosti odběhla. Zem nebyla umytá každý den, koupelna taky ne..Prostě jsem to tak nějak šolichala po trochách celý týden. Až bylo synovi půl roku, bylo to snad ještě horší, protože to jsem si už nemohla odběhnout ani na záchod. Lezl a během chvilinky dokázal udělat neuvěřitelné věci, takže jsem ho musela mít pořád na očích, takže i na záchodě jsme byli spolu kvůli jeho bezpečí....Bylo to a je to pořád extrémně náročné a i mě nadzvedávají rady od maminek, co mají hlídání, kterým děti pěkně spí, které si hrají v postýlce apod. Ale snažím se mu opravdu v jeho potřebách vyjít vstříc. Supermatka rozhodně nejsem. Vždy si užiji a těším se na to, když mám hlídání a mohu někam vypadnout :slight_smile:
14. pro 2013 v 10:02  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@leni78 Takže žádnou odbornost ohledně dětí nemáš, chápu to správně? A přesně jak píšeš, nejlépe ti poradí vlastní srdce. Takže se prosím přestaň navážet do těch, které to dělají jinak než ty. JInak není vždycky špatně.
14. pro 2013 v 10:03  • Odpověz  •  To se mi líbí
@pavlise Dítě nemusíš vychovávat. Určité věci ma v sobě geneticky zakodovane a tím, že ho lameš mu ublizujes. Ale to je široké téma. Dítě nemusíš nosit. Co se týče jít s košem, jak to chceš řešit ty ? Snad ne odejít z místnosti, z bytu, a nechat dítě samotné i když pláče ? Naše sousedka to tak dělá a jsme z toho teda vykuleni. Ona jde veset prádlo do sklepa, nebo přes ulici ns nákup a dítě jí řve v postýlce ale to je tedy řev ze strachu, ze se člověku kraji srdce.
14. pro 2013 v 10:06  • Odpověz  •  To se mi líbí
@leni78 Dítě se nemusí vychovávat? Odkdy?
14. pro 2013 v 10:09  • Odpověz  •  To se mi líbí
@pavlise Na záchod si odběhnout musím, koš vynáším cestou s dětmi ven a v celkovém úklidu jsem samozřejmě musela udělat ústupky. Radím vyzkoušet šátek popř. nosítko i když jsi nížší váhová kategorie za zkoušku nic nedáš a nemusíš nosit hodiny, ale třeba jen na to jít pověsit to prádlo.
14. pro 2013 v 10:11  • Odpověz  •  To se mi líbí
@brightnwhite Já nemam žádnou " odbornost " a zároveň mi dovol, jako člověku, odsoudit týrání dítěte. Sorry. Ale navazis se do me ty, takže když jsi tak upřímná, budu taky a poper se s tím. Takže. To, že jsi nechala záměrně dvouměsíčního kojence třičtvrtě hodiny plakat z tvého umanuteho, nelidskeho a hloupeho důvodu, aby usinal sám a nechtěl mámu, načež jsi riskovala poškození na srdci, cevach, plicích, mozku a psychice dítěte, což mohlo vést i díky přehřátí k nahlemu úmrtí ve spánku, což jsi dalsi tři dny opakovala a věřím tomu, ze bys pokračovala i nadále, pokud by to dítě nevzdalo, dovol, abych toto chování matky k nemluvneti, které ma jedinou obranu pláč, protože se zatim neumí ani převrátit na bok, hrubě odsoudila. A metoda nemetoda. Tak, teď tedy upřímnost za upřímnost.
14. pro 2013 v 10:15  • Odpověz  •  To se mi líbí (7)
@brightnwhite Ty si opravdu myslíš, ze prave s tebou budu rozebírat výchovu dětí do jednoho roku ? Po tom, jak jsi se podělila o to, jak jsi pěkně zacla s výchovou na dvou měsících ? Ne, s tebou nenajdu spolecnou řeč.
14. pro 2013 v 10:18  • Odpověz  •  To se mi líbí
@brightnwhite praktikovat estivilla ve 2,5 měsících je opravdu na přesdr..u :frowning2:
14. pro 2013 v 10:30  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
OK, tak teda ještě jednou. Dceru jsem nechala usínat sama poté, co mi to bylo doporučeno fyzioterapeutkou, a po konzultaci s jiným dětským fyzioterapeutem. toho jsem se výslovně ptala, zda si takhle malé dítě může pláčem nějak ublížit. Jak se liší to, když dítě pláče pět minut od toho, když pláče minut 45? Chodila jsem za ní, uklidňovala, zpívala, takže to byl sled pětiminutových pláčů, ne jeden velký třičtvrtěhodinový řev. Já vím, že jsem udělala správnou věc, udělala bych to znovu. Pokud si kdokoli myslí, že je to špatné, má na to právo. Ale o tom tato diskuse není. @leni78 Je lehké soudit, když ještě v té situaci nejsi. Já jsem jako bezdětná měla taky zkreslený pohled, takže tě omlouvám.
14. pro 2013 v 10:44  • Odpověz  •  To se mi líbí
@pavlise @jancip Já jsem se taky snažila hodně věcí stihnout během té půlhodinky, co dcera spala :unamused: Např. vynešení koše, pověšení prádla, a dělám to tak doteď, nebo vynáším koš večer, když už je v postýlce. Do kuchyně jsem si ji brala v křesílku, aby mě mohla pozorovat. Na záchod jsem prostě šla, pláč nepláč, ale u nás to naštěstí takový problém nebyl, malé nevadilo (a doteď jí nevadí) být v místnosti chvíli sama. A nebylo to výchovou, to si fakt nemyslím, to je podle mě povahou dítěte, já jsem taky byla a jsem samotářka.
14. pro 2013 v 10:44  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
@cajomilka Dělala jsem to stejně.Vrnění v postýlce na pět minut než se vrátím z WC apod. přežila, na nákup jsem ji samozřejmě brala s sebou, nebo holt nakoupil tatínek.Vynést koš do přízemí jsem si dovolila, když spala, ale většinou ho vzal automaticky ráno manžel.A u ostatních domácích činností mě holky pozorovaly, postýlku jsem měla i v kuchyni, starší pak byly v křesílku.Nejsem příznivcem mít dítě neustále na ruce, nicméně si myslím, že dvouměsíční miminko stálý fyzický kontakt s maminkou potřebuje, dává mu pocit bezpečí a jistoty po devíti měsících v bezpečí břicha.Dítě reaguje na váš tlukot srdce, který zná, dech a zklidní se.
14. pro 2013 v 10:58  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@brightnwhite Mám dvě děti a třetí čekám. Precti si celou diskuzi.
14. pro 2013 v 10:59  • Odpověz  •  To se mi líbí
@leni78 Promiň, omlouvám se, měla jsem za to, že čekáš v dubnu první. I ty názory mi přišly jaksi zcestné. Moje chyba.
14. pro 2013 v 11:03  • Odpověz  •  To se mi líbí
@leni78 Z dlouhodobého hlediska spíš ubližuješ ty - když si dítě nezvykne, že v životě musí překonat i pár překážek a naučit se trpělivosti, tak se sesype hned jak narazí na první (přitom začít vychovávat, jak se dostane do kolektivu např. školky, už je pozdě). Vidím to kolem - známí, kteří měli jako děti všechno hned, nenechali se ani chvilku plakat, nic se jim nesmělo stát, tak jsou teď zadlužení, nemají práci nebo jsou v ní nešťastní, protože neměli dost trpělivosti dostudovat, dokončit kurz, počkat až si našetří nebo mají jiné problémy. Naopak ti, kteří si museli chvíli počkat nebo si prostě poradit a vydržet chvíli i sami se sebou, jsou úspěšnější, ale především šťastnější. Celý ten problém - nenechat dítě plakat - mi spíš přijde pohodlnější pro matku než pro dítě. Matka není schopna vydržet pát minut pláče, tak hned běží, ale to dítě bude následky trpět celý život, protože se nenaučí trpělivosti, zabavit se samo, zvládnout samo svoje emoce...
14. pro 2013 v 11:14  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@pavlise odpovím také když dovolíš, záleží na celkovém přístupu a výchově dítěte, to že budeš dítě nosit a chlácholit z něj přece neudělá neschopného člověka ...ale to je na jinou diskusi
14. pro 2013 v 11:35  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@pavlise Měla bys dokázat rozlišit samostatnost dítěte v tom kterém věku. Nelze mluvit stejně o samostatnosti ročního a patnáctiletého dítěte. Stejně tak emoce. Půlroční dítě při pláči konejsim, privinu k sobě, patnáctileté vyslechnu, obejmu, a nechám vyplakat. A mezi narozením a dospelostí je dlouhý kus cesty k postupnému uvolňování náruče. Nelze si myslet, že potomkovi zkazim osobnost, když ho v kojeneckem a batolecim věku budu plně respektovat a celý svět prizpusobim jeho přáním. Ono to tak totiž ma být. Dítě dlouho netuší, že ono a matka jsou každý jiná osoba. Opravdu :slight_smile: Stejně tak jako ma být v pořádku, když postupně to matcino sevření uvolnuju. Ale ne násilím, ne pro me krásné oči, ale zase respektem k potomkovi, k jeho přirozenému individuálnímu vývoji.
14. pro 2013 v 11:39  • Odpověz  •  To se mi líbí (7)
@pavlise Nezlob se, ale chtit od maleho kojence, aby byl trpelivy, mi prijde trochu mimo...
14. pro 2013 v 11:43  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek