Estivillova metoda-jak dlouho dítě plakalo, než usnulo?
a kolik dní trvalo, než bez breku uslo?
Prosím odpůrci nereagujte, diskuse je pro "aplikátory" této metody.
Holky, ja mám skúsenosť s dvomi deťmi, u každého bol ten uspávací prístup iný a iné sú aj osobnosti detí. U prvého sme skúšali aj to "vyřvání" (mali sme "múdre" knižky, ktoré dávali "múdre" rady) a tak to aj dopadlo. Dieťa bolo o to závislejšie na blízkosti rodičov, po tých "pokusoch" už nezvládal spať sám vobec, nielen zaspávať. Takže spal s nami veľmi dlho. Až vo veku takmer 3 rokov bol schopný zaspať aj bez niečej sústavnej prítomnosti (ale chodili sme k nemu). Druhý syn je "mojkaný", nosený od malička a nemal problém ani sám zaspať, keď bolo niečo práve riešiť so starším. Pokojné, vyrovnané dieťa, v pohode zaspáva (v náručí či v blízkosti), v pohode s úsmevom vstáva.
Takže @eficenka má v tomto pravdu - proste každé dieťa potrebuje blízkosť mamičky, alebo tatina. Nevravím, že sa treba obetovať v tom zmysle, že ani neísť na WC, ale čo najviac uspokojiť potreby dieťaťa je základ.
p.s.áno, aj mňa niekedy obťažovalo, že starší často plakal apod., a nevedela som si s tým poradiť. Škoda, čas sa nedá vrátiť. Vtedy by sa mi taký "preplesk" od Eficenky moc hodil.
@nae preplesk? Jakože když nosím 3 hodiny a opět se pro položení rozeřve, tak je třeba nosit dál?
já to vnímám naopak. pokud si to aplikuju na situaci, která se několik let odehrávala u nás, tak slova eficenky jsou pro mě kopanec pod pás. A že je to už hodně let. Bohudík jsem tenkrát nikoho tak "empatického" nepotkala.
@lenka5731 Také nejsem příznivce toho, když má maminka dítě věčně v náruči, popř. při každém zavrnění jej hned bere z postýlky a chová a to upozorňuji, že mé děti nemají studený odchov .Obávám se, že to je nejlepší způsob, jak si z mimča vychovat malého tyránka, který ještě i v pubertě ovládá celou rodinu zvednutím malíčku.Stejně tak ale nejsem nějakým radikálním příznivcem metody nechat dítě vyřvat.
Každá z nás si musí najít svou zlatou střední cestu.
@eficenka nevím, kde jste se dočetla 8 měs, ale v mé knize je věk zhruba 5-6 měs...svého syna miluju a trávím s ním 24 h, nemám v blízkosti babičky ani jiné hlídání, ale vůbec mi to nevadí, jsem s ním ráda...zaváděli jsme to kvůli němu, ne kvůli mě...bylo potřeba, aby se vyspal...pořád se budil a nepomáhalo nic - plakal v náručí, všude...teď mi usíná v postýlce, hladím ho, ale nevytahuju, v noci spinká, k ránu si ho beru k sobě do postele...takže nesuďte, když nevíte, jak to je... 🤐
@gosa22 ahoj. Vim, ze je milion odpurcu teto metody, ale myslim, ze pro dite je lepsi aby hezky spinkalo a ne bylo v noci vzhuru - neni to dobre pro matku ani detatko. U prvniho syna zabrala snad behem 5-7dnu. U male to trva delsi dobu. cca dva tydny usinala i hodinu - chodily jsme k ni. Pak se to zlovilo a plac trval cca 20min a posledni tyden usina v podstate s jednim zaknucenim🙂 a haja. jinak vas muzu ujistit, ze syn - 6let - do dnes v 7 vecer zalehne do postele a spi! Jako krkavci matka si nepripadam a myslim si, ze to na nem zadnou psychickou ujmu nezanechalo🙂 Pritel mi taky nejdriv vycital, ze malou prece nemuzeme nechat tak plakat, ale kdyz uz jsme ji nekolik dnu do pulnoci nosili na rukou, houpali a v omaziku premisteni do postylky - rev - uznal, ze tak to dal nejde. Pevne nervy, vysledek se dostavi a spokojena budete vy i miminko. Muze pomoci i nejaky zvuk - aplikace white noise, zabirala nam taky - ted uz usina i bez ni. Ja momentalne resim spanek pres den...Taky nemuze zabrat. BTW pro pochybovacky - ono to neni ani o tom, ze miminko vas tak uzkostlive vola, ale ze "neumi" usnout, honi se mu hlavickou spousta vjemu...a tim, ze ho dal vecer "rusime" mu hlavinku pleteme jeste vice. Ale JE TO KAZDEHO VEC, jak ke svym ditkum pristupuji - jednou budou spat vsechny🙂
@gosa22 Já si myslím, že dítě nemá usínat v absolutním klidu, myslím si, že normální prostředí a zvuky mu neublíží, naopak.Moje dcery usínaly vždy u otevřených dveří, samozřejmě jim do ucha neřval Ozzy Osbourne 😉, ale určitě byl slyšet tlumený hovor nebo TV.
Ale opět-uznávám, že každé dítě je individuální a má jiné potřeby.
@lubinkova
odpověděla sem, že metoda je vhodnější pro starší dítě , které to dokáže trochu pochopit! 🙂 pro tatkto malé dítě vhondá bohužel není...
a moje dcerka nemá vše co chce, naopak od 10ti měsíců věku velmi dobře chápe že něco nemůže, na něco se nesahá, na něco se sahá jen s maminkou, je naopak vychovaná velmi dobře a všímá si toho i okolí - nevzteká se, posklouchá a dokáže i v roce sedět půl hodiny na místě.. nesud
@lenka5731
dcerku sem do 6tého měsíce uspávala u prsu - kojila sem ji a spící přenesla do postýlky, spinkala celou noc..
po 6tém měsíci ji začali růst zoubky, budila se i 10krát za noc, ano byla sem vyštavená , ale nenechala sem ji plakat - začala s námi spávat v posteli.
přeed měsícem v jejich 13ti měsících ze dne na den začala spávat celou noc - po koupání si spolu lehneme do postele - povídáme, zpíváme, občas ještě kojím až usne a spí celou noc 🙂
ahoj,ja to vezmu z jineho pohledu - je mi 19let a v dobe,kdy jsem byla ve veku vasich deti,se moje maminka rozhodla,ze neco jako tuto metodu vyzkousi a bude aplikovat. Nevim,kolik mi bylo,ale bylo od hodne utleho veku🙂 Od roka a pul jsem mela svuj pokojicek. A dneska je ze me normalni sobestactna samostatna jednotka,vim ,ze me rodice bezmezne miluji a nenechavali me vyrvat jen proto,ze se chteli venovat sobe,ale protoze ze me nechteli vychovat rozmazlenou slecinku,co ma vse,co si vybreci.
Jen jsem chtela prispet nazorem z "pohledu ditete" a verim,ze tim kazdopadne svemu miminku neublizite. Pokud pred spinkanim dostane to co dostat ma-veceri,pohlazeni a pusu na dobrou noc,tak si ze sveho detstvi rozhodne neodnese negativni zkusenosti s usinanim🙂 A vim,ze az ja budu matkou,tak budu mit hodne podobny pristup jako vy,priznivkyne.🙂
Za 3 dny to byla pohoda. Na malou jsme to aplikovali od 3 měsíce a do teď nádherně usíná. Doufám, že mě tady některé mámy neukamenujou, že jsem to aplikovala tak brzo. Ale malé to vyhovuje a nám také. Má pevný režim
S metodou zatím teda zkušenost nemám, ale také mi přijde přehnané hned běžet sotva miminko zabrečí - někdy totiž miminko brečí jen proto, že nemůže usnout... Ale jak psal někdo výše, je to hodně individuální. Dcera (6.měsíců) usíná sama - když ji položíme do postýlky, tak si chvíli pobrekává (ale spíš je to už takové unavené pobrekávání) a za chvíli usne. Když k ní ale jdeme, tak ji to spíš ještě probudí a má pak větší problém usnout. Takže se nám osvědčilo, nechat ji se vykňourat a zbytečně ji nerozptylovat. V poslední době se ale občas v noci vzbudí a nemůže znovu usnout - někdy to trvá fakt dlouho, takže si asi něco o této metodě načtu, neboť ráno jsme pak nevyspaní všichni (vč. dcery)
@eficenka a jakou aktivitu od tebe dcera vyzadovala, kdyz se v noci vzbudila? Předpokládám, že sis jí vzala do postele, strčila jí prso a to bylo celé. Nebo jsi po každém probuzení 50 minut musela chodit po bytě s ní v náručí, aby se to 10 minut od položení do postýlky zase opakovalo?
Ty o voze, já o koze. Tvoje zkušenost se špatně usínajícím dítětem je nulová, vůbec nevíš, o čem zakladatelka tématu (nebo já) píšeme. Ztráta času pro nás obě.
Já k tomu napíši své zkušenosti, každá z mých dcer usíná jinak. První byla uplakaná, prořvala noci i dny, usínala okolo 4 ráno a to asi do 2 měsíce, poté usínala po druhé ráno do cca půl roku a nosila jsem jí neustále, chodila jsem jen na záchod, padala jsem na hubu ale nenechala samotnou, domácnost šla stranou , nebyla kojená, měla svojí postýlku, spala jsem s ní v pokoji do jejích dvou let, jsou jí čtyři, není rozmazlená a je samostatná. Druhá dcera se mnou spí od narození v posteli, usíná v náručí nebo u prsa, je kojená, jsem jí neustále k dispozici, když chce nosit nosím jí, ted začala lézt tak to nevyžaduje tak často. To že přiběhnete k dítěti při prvním zabrečení z něj neudělá rozmazlence, to je jen na výchově.
@suzanna123 Pěkně napsáno, vnímám to úplně stejně.
@lenka5731 Usiname spolu. My dospelaci se bavíme, nebo se díváme na telku, dítě se baví s námi a najednou vidíme, ze padnul za vlast, tak se bavíme dál bez něj a později usneme taky 🙂 Nejstarší šel do samostatné postele asi ve dvou a půl letech, byl pyšný a po pohádce si prohlížel časopis, pak usnul. Jde to bez pláče. Samozrejme každé dítě si zaplace, je to jejich způsob jak se bránit, nebo upozornit ze je v nebezpeci ( bolest, hlad, žízeň, strach ). Rozhodně tedy pláč tisime. Neumím si ani v nejhorším snu představit, že ho prizivuji, ze jdu přes něj. Pokud tohle dítě nepoškodí, tak uz nevim 🙂
Jinak vím, že autor píše, že člověk musí být na 100% přesvědčen o správnosti této metody a být rozhodný ji použít a dotáhnout do konce a ne to jen zkusit a druhý den vycukat.
Myslím, že uspat dítě stylem vezmu dítě k sobě, vrazím mu prso a spím dál taky není řešení, sice to sama praktikuju k ránu (cca 4.hodina ranní), ale spíš proto, že prostě aspon ty 2-3 hodiny spát prostě musím. Vím, že můj malý neumí usnout sám, plně kojený a u kojení zvyklý usnout a být přenesen do postýlky, ale že se za 10 minut probudí a pláče, uspí na ruce, položí, za 10minut pláče..mezitím kojení a opakuje se to celou noc, tak to také není normální, on je nevyspalý, my jsme jak zombie a mám otupené tak i reflexy a to je také špatně nejen pro péči o miminko, ale i druhého syna. Navíc miminka si velmi ráda zvykají na to, co je jim příjemné, tedy samozřejmě, když miminku ukážeme, že ho budeme chovat a nosit půl noci, začne to vyžadovat a nebo když ho necháme u sebe a uděláme ze sebe živý dudlík a ono si bude dumlat a sem tam mu přiteče trochu mlíčka ... a pak je těžko jakákoliv jiná cesta zpět.
Poslední dny to třeba u nás graduje víc a víc, ale zatím vyčkávám, až si zvykne na příkrmy, aby neměl toho nového příliš najednou.
Myslím si, že každý je rozumný jedinec a umí se rozhodnout sám za sebe, co je a není dobré právě v jeho situaci a pro jeho miminko 😉
@leni78 Ano, "každé dítě si zaplace, je to jejich způsob jak se bránit, nebo upozornit ze je v nebezpeci ( bolest, hlad, žízeň, strach )", ale jsou i děti, které pláčou a v "nebezpečí" nejsou... prostě pláčou a pláčou...vynucujou si pozornost hodiny a hodiny... pokud vám doma dítě usne jen proto, že jste s ním v místnosti a třeba se díváte na telku, nebo si povídáte, tak to máte dobré... ale existuje mnoho rodin, kde to takhle hladce nejde... vy znáte svoje dítě, víte, že třeba brečí kvůli něčemu, že má důvod, tak tišíte.. ale jiné maminky zase znají svoje děti a ví, že tomu dítěti nic není, nic mu nechybí... třeba jen nemůže usnout, má divoké myšlenky atd.. jiné jsou zase rozmazlené a snaží se pláčem zjistit, kam až mohou zajít, co si můžou dovolit a učí se "jak ovládat rodiče" (oni nejsou vůbec hloupé..)... zkrátka vy máte takovou situaci, někdo jiný zase jinou... z vašeho pohledu je pláč špatný, protože máte určité zkušenosti a možná jste to jako dlouhodobý problém nikdy ani nezažila...
@eficenka tak to už je trochu moc, ne??! Tvoje slova zní jako normální psychický vydírání. O co se snažíš? Aby měla maminka černý svědomí a pocit, že není dobrá matka? Každý nemusí mít stejný názor jako ty... ještě, když zakladatelka jasně psala, že odpůrci se nemají vyjadřovat. Položila otázku a ty jsi na ní neodpověděla. K čemu jí má jako tvoje odpověď sloužit?
Jinak já jsem naprosto přesvědčená o opaku, než ty. Myslím si, že tím, že dáš dítěti všechno, co chce, tak mu v životě nepomůžeš. Docela naopak. Mám to ve svém velmi blízkém okolí.. narodilo se třetí dítě, bohužel už do doby, kdy začínaly prapočátky téhle "americké ne/výchovy"... maminka ho nikdy nenechala plakat ("chudáček"), dostal, co chtěl... a světe div se, ono to nefunguje tak, že se najednou maminka probudí a řekne si "dneska už je velký, už to musím změnit..".. nene, ona v tom pokračovala dál a dál... uklízela za něj, vařila..vše bylo po jeho (do toho je véélmi snadné upadnout... věty typu "jsem tu pro něj" to dokonale vystihují...)... dneska je mu 19, bude maturovat a absolutně se ve světě ztrácí... byl zvyklý, že se věci dějou tak, jak chce- ale teď naráží na to, že to tak v životě není... je akorát nešťastný, v partnerství nepoužitelný (to je to nehorší..), protože samozřejmě očekává od milující patnerky to samé, jako měl od milující matky, ale to je nemožné! ... já jsem strašě ráda, že je ještě plno maminek, které koukají i do budoucna, tak doufám, že někdo vychová normální budoucí nevěstu pro mého syna. Takovou, která ho nebude psychicky vydírat ("to jsem t na obtíž? Přece mě miluješ, ne?"), takovou, která se nebude snažit vynucovat si věci pláčem.. a nejvíc doufám, že se mi podaří vychovat Danečka tak, aby z něj právě takový manipulátor nevyrostl. Bude to mít pak celý život snazší, když bude hrát čistou hru.. Když ho v budoucnu nechám chvilku plakat, bude to víc bolet mě, než jeho, ale doufánm, že to vydržím, protože nu nechci zkazit život.