Estivillova metoda. Máte zkušenost?

Já zas myslím, že na houpání je zvyklé, protože 9 měsíců bylo houpáno 🙂 Co bys dělala s úplně malým miminkem, kdybys ho večer dala do postýlky, jaks to dělala s tvým mimčem, ale s tím rozdílem, že rituály, hlazení v postýlce, natřásání by nepomáhalo? Prostě by navzdory tomu brečelo?

Je to určitě těžké a každá máma má instinkt na to, co mimi potřebuje. Miška měl taky období, kdy večer prostě brečell. Jednu dobu býval hodně mrzký odpoledne, tak jsem chodila ven od 4 - 6, aby tam spal, protože doma si třeba od 4 udělal noc a spal a spal, nebo zase nespal a k'ňoura (byly to tak kolem toho 2 měsíce)l. Každopádně mi hodně pomohlo, že jsem si psala, co kdy děláme do notesu - časy a co, a tak jsem ho pomalu směřovala k nějakému dennímu režimu a to prý miminkům dělá dobře, když ví, co kdy příjde. Od těch 2,5 měsíců chodí spát mezi 6-7 (to dodnes). Možná tady bych začala, snažila bych se zpravidelnit jeho denní rytmus - samozřejmě se nebavim o novorozeněti - asi tak od těch 2 měsíců bych si dělala poznámky. Každopádně děti bývaji odpoledne mrzutější, a večer brečí - prý se má člověk přesvědčit, jestli nemá hlad, není mokré, pokaděné a když se nezdá ani, že by ho něco bolelo, pak jediné, co může udělat, je být mimču nablízku a mluvit na něj konejšivě, hladit - nemusí to být zrovna nošení a kolébání - i když jak píšeš a souhlasím s tím, je to po 9ti měsících v bříšku přirozené - ale pozor není přirození horizolnální houpání, ale vertikální - jen si představ, jak se to bříško pohybuje při chůzi /to mám z nemocnice/ - takže si myslím, že to konejšení je taky otázka návýku.

jo, když jsem vždycky četla o režimu, taky mě to jedno období bralo, že ji teda zrežimníme 😅 ale taky nic z toho. Jednou vstala v 9 a v 10 už se jí zas chtělo spát a odpadávala, další den taky vstala v 9, ale celý den o spaní nebyla řeč a když jsem se jí snažila všemožně uspat, zvysoka se mi na to vykašlala 😅 Další den vstala v 7, další den spala do 11... A kdybych se jí ráno snažila probudit "v režimu", byla by maximálně mrzutá.
Nejlepší byly babičky, které vždycky přesně!!! věděly, proč momentálně brečí a co bych měla dělat. Po tom, co se babička snažila uspat a po půlhodině bylo stále veselé dítě a naprosto vyšťavená babička, nebo co se snažily krmit a všecko jim bylo vypliváno pryč, to nějak taky vzdaly 😀
takže já mám spokojeného bezrežimního samorosta, který jí, když má hlad, spí, když chce a v noci si lebedí většinou u nás v posteli 🙂 a všem nám to vyhovuje 🙂

tak hlavně, když to vyhovuje, pak není co řešit 🙂 ono je to asi i tom, jestli vy jako rodiče máte rádi režim. Já režim potřebuji, chaos nedávám - takže samozřejmě jej přirozeně zavádím u dítěte - a tím jej formuji. Když někdo má raději spontánnost a volnost, pak ji bude předávat i svému dítěti. Obojí má své klady i zápory:o) Já jsem musela zase babičky odhánět od usínání, protože se k tomu strašně měly a chtěly nosit atak, tak jsme měly dohodu, že usínání si řídím já. To, že vztává každý den ráno jinak - a v kolik ji dáváš do postele večer -respektive v kolik usne. malé děti (neívm do kolika měsíců, let) spí cca 11 hodin v noci - takže jestli pokaždé usne v jinou dobu, pak se i v jinou dobu probudí.

poslední příspěvek blandik mi mluví z duše, je to opravdu o povaze rodičů nikoliv dítěte 😉 🙂 děti mám ,,zrežimované,, od porodky, obě mi usínali hned po večerním mlíku, budim přes den tak jak je potřeba aby mi to vycházelo na krmení s odstupem minimálně 3 hodin, aby mi vycházel čas na to dítko unavit a taky aby mi vycházel čas věnovat se i druhému dítku, první týden byl maximálně chaotický, v porodnici mi Julča nespala v noci, doma sme zavedli jasný pravidla a naprostá pohoda, zásada u nás je, pokud dítku nic není, nevyndávat po uložení už z postýlky, maximálně chodím pohladit a nahodit dudlík, do 15 minut tvrdě spinká, řvaní před spaním je u nás jasná známka únavy a žádné houpání nepomůže, s Olim to probíhalo naprosto stejně, všichni se prospí a svět je hned veselejší 😀 😉

Teďka usíná tak kolem desáté, budí se kolem deváté ráno. Ale jsou dny, kdy to je naprosto jinak.

Ronie,

jak jste to tedy zvládli s dvěmi dětmi? Jaké to bylo na začátku? Mě právě moc pomohlo si psát, co kdy dělá a pak jsem jej prostě začala krmit v době, kdy to dlouhodoběji dělal - třeba jedl mezi 9-10 - tak jsem to pomalu přizpůsobila na přesnější čas, to samé se spaním. Pak jsme měli období, kdy spal 3x přes den, ale jen 40 minut (jeho spací interval) a to mi nevyhovovalo - bylo to tuším kolem 5 měsíce nebo 6, už nevím. Přečetla jsem tenkrát knížku - každé dítě se umí naučit spát /docela dost dobrých informací/ a přehodila ho postupně na 2x denně - výsledek je, že ráno spí 40min a po obědě 2,5 hoďky. Je naučený v určitou hodinu se jde spát a je v pohodě, když to trošku protáhnem, začne mrčet. Souhlasím s tím, že řvaní je známka únavy a pak je to o zvyku - pokud se naučí houpat, pak to bude chtít jako berličku k usnutí. Myslím, že pokud jsou tam pomocné berličky k usínání, pak stejně příjde doba, kdy se dítě bude muset naučit to udělat samo /možná to samo s věkem vymizí/.

já si naopak myslím, že je to hodně o dítěti, o jeho povaze, charakteru, dcera chodí spát kolem 22 hod., ale vstává opravdu pokaždé jinak, jednou už je vzhůru v 5 a už nezaspí, v 7 nebo dokonce v 8, každý den naspí trochu odlišný počet hodin, a pokud vstáváme v 5 ráno, tak ve dne už jde spát mezi 11 a 12 hodinou, pokud vstáváme až v 8, spát jde pak obvykle kolem 14 hodiny, a násilně ji budit určitě nehodlám 🙂

Janey..tak to sedí na těch 11 hodin. Prý ale záleží také na tom, kolik hodin naspí přes den, ten celkový počet se pak svěkem snižuje. Prý by dítě němělo spát cca 4 hodiny před nočním spánkem, aby nemělo problém s usínáním. Možná si zkus psát, kdy jíte a kdy spíte a jak dlouho a po nějaké časové jednotce ti to možná něco ukáže a možná taky ne...nevím.

Artuse - myslím, že každý máme určité vnitřní hodiny (prý ale jeden 25 hodin a ne na 24:o) a dětem se ty hodiny teprve tvoří. Já jsem třeba ranní ptáček, takže chodím brzy spát, ale jsem schopná si ty hodiny posunout a chodit spát kolem půlnoci a pak se mi do půlnoci spát nechce. Tím chci říct, že je to taky o zvyku a o typu (ranní ptáček, sova). Nevím, jak máš staré dítě - asi už přes rok? Podle toho, že spí jednou denně.

Tak to s tím že by nemělo spát 4 hodiny před nočním spánkem u nás moc neplatí...
Psát si to asi nebudu, já jsem bezrežimní, ona taky, a tak to zřejmě zůstane 🙂

OK, snažila jsem se pomoci.

O, díky 🙂 ale já tu nepsala, protože bych to chtěla nějak změnit nebo upravit, nám to tak vyhovuje a jsme maximálně spokojení 🙂

Jo, jo - to je moje povaha -strašna ráda analyzuji věci:o) Tak hodně zdaru, asi se diskuze dostala na mrtvý bod.

blandik, konečně někdo, kdo to má doma jako my 😀
pokaždý ,když někomu odpovídám, jak spí malá atd. tak na mě koukají , jako že si vymýšlím 😅
my pomalu i kakáme na minutu přesně 😀

Sonape, já to převzala od kamarádky - dala mi radu nad zlato - neber ho z postýlky, udělej cokoliv, jen ho nechovej. V 18 hod ho umyju, nakrmím a 18:20 chrní a já mám volno (do 5 do rána, ale ta hodina mi vyhovuje, páč jsem ranní ptáče).

Ahoj miška stehlikova 🙂 Jak jste včera dopadli? A dnes? Držim palce

blandik
jak já ti závidím,že jsi ranní ptáče 😉 😀
já jsem sova jako vyšitá 😀
ráno se horko těžko v osm hrabu z postele 🙄
sofince jsem postupně spinkání posunula na 19.00, max 19.20 a jsem ráda

Tak to ti Sofinka vstává tak kolem šesté, půl sedmé ráno? Nebo ji dokážeš spacifikovat na delší spánek? Kolik jí je? Nám je 8M.

30.6. bylo Sofince 6měs.
budí se tak kolem 6.hod. tak jí po slepu 😀 dám flašku s mlíkem a po ní mi zabere tak do 7.30.
je to moje zlatíčko 😵

tak jsem si početla a někdy se nestačím divit.... u nás se uspávání poslední dny protáhlo na 2,5 hodiny... příde vám to normální? a dvakrát nepomáhá ani to nošení, takže nevím v čem je zakopanej pes. kdybych dítě uspávala 15-20 minut, tak tuto metodu neřeším... mě se to taky zdá drastický, ale horší pro něj mi příde, že nemůže vůbec usnout a doslova řve... jsem u něj, hladím, podávám dudlíka, mluvím na něj - ovšem zbytečně, protože přes svůj křik mě prostě nemůže slyšet, pak nosíme - zpívat fakt nemá cenu.... u cecku usnul před dvěma dny (jinak je to teda od narození docela nemazlivý stvoření, klasickou chovací polohu doslova nesnášel), ale včera nefungovalo nic... on nás vidí, že jsme s ním, vidí, že se k němu vracíme, není sám... co byste tedy některé navrhovaly, než zkusit tuhle metodu???

jinak abych řekla pravdu... nejsem odpůrce metody - svoje dítě miluju, ale takovýhle usínání není k ničemu dobrý... a to nemyslím na sebe - ale na něj!!!! z logiky věci mi příde dobrá v tom, že dítě se učí pochopit, že se nemusí bát, že k němu dojdete, že tam jste - ale!, že pro něj je čas odpočinku.... ále musím říct, že nevím, jak bych se k tomu stavěla, kdyby mi dítě z pláče blinkalo... :( to bych asi nedala....

věty typu, že jsem si nepořizovala dítě, abych ho večer odložila a nechala ho napospas mi ale přídou trošku zcestné. pochybuju, že tady má někdo takový smýšlení. to, že je někdo pro tuto metodu z něj nedělá krkavici... a že by mělo dítě spát s maminkou v posteli, u prsa? no moje dítě se mnou v posteli spát prostě nebude - za prvé se bojím, že ho zalehnu, za druhé jsem to zkoušela a nevyspíme se ani jeden a za třetí než měl potíže s usínáním, tak chtěl prostě položit a mít svůj klid a nejlépe vůbec nedotýkat....

každá máme jiný dítě, jiný zkušenosti, jinej postoj, chápu, že nemůžeme mít stejnej názor, ale až tak radikální bych nebyla a už vůbec bych nemluvila (jak tu padlo) o týrání.... 😒

ahoj holky já jsem taky názoru že to není dáno temperamentem dítěte ale tím jak si ho naučíte. mě spíš příjde brutální uspávat dítě půlroku rok houpáním a spánkem se mnou v posteli a pak se ho to snažit odnaučit, z tohoto důvodu to malou neučím. jsou nám 3a půl měsíce a malá se uspává sama. nikdy jsme jí neuspávali houpáním v náručí,a nikdy se mnou nespala v posteli, jen si jí vemu k sobě do náruče a tak ležíme, jakmile je nalomená tak jí šoupnu do postýlky a tam se uspí sama. děláme to od začátku a teď už je malá schopná se takto uspat často, a to i v kočárku. taky i při chování kolem jsem nastolila jakýsi režim, nikdy jsme nešlapali kolem malé po špičkách, večer když usne máme dveře otevřené normálně mluvíme, já doma uklízím, peru, klidně večer jdu do ložnice a schovávám prádlo a klidně si při tom i rozsvítím světlo a malá je zvyklá na jakýsi hluk že se sice zavrtí ale spí dál. když malá spí tak klidně i vysávám v jiných místnostech. jsem zvědavá jak dlouho nám to vydrží ale zatím jsem ráda že jsem najela na tenhle režim hlavně večer je to úleva.
stejný názor mám na houpání v kočárku, sice nemám kočár který by houpal ale stačí jí naučit na jízdu a je konec, malá mi spávala v pohodě před barákem ale pak jí párkrát vozil manža a už to jelo, zastavilo se a okamžitě vzhůru, následovně jsem zjistila že když hlídal manža naschvál jezdil po dlažebních kostkách na náměstí aby to co nejvíc houpalo a malá mu brzo usnula a kdykoliv se zastavil tak houpal (už je tak zdeformovaný kočárem že hojdá neustále košík v obchodě) a trvá mi doteď malou od toho odnaučit. už je to lepší, když zastavím před obchodem tak tam vydrží stát i na zahradě vydrží spát v kočárku ale ne vždycky. takže dle mě je všechno jen o tom jak si děcka naučíme my maminy

a s tím řvaním no já taky k malé neběžím hned když zakňourá a teď mi někdy přijde že to i pochopila, často doma potřebuju uklidit a prostě malá musí být sama a jsou dny kdy vydrží v postýlce ležet osamotě a jen tak si pobroukávat i hodinu dvě. rozhodně si nemyslím že je to týrání dítěte nechat ho trošku poplakat, jedině že bych byla týrané dítě protože moje máti to tak s náma taky dělala a prý v pohodě jsme se brzo naučili usínat osamotě bez řvaní

@janeyzelvicka jsem ráda, že nejsme sami "bezrežimoví"... Já si myslím, že prcek musí dospět k tomu, aby usínal sám sám.. Některý mrně to zvládne hned ze začátku, některýmu to hold trvá... Já malýho většinou uspávám u prsu, ale měl teď období, že u něj prostě neusnul, dělal blbosti, tak ho manža vzal, přebalil, položil do postýlky a malej zvládnul usnout sám bez breku. Trvalo to pár dní a teď zase uspáváme u prsa... Možná to není ideální, ale pokud se vcítím do mrňouse, jak se musí cítit, když volá, volá a nikdo nepřijde, nevim, jestli je to dobrá cesta... 😕

Mimochodem hodně často jsem četla, že plusem samostatnýho usínání u dětí je to, že vydrží spát celou noc. U nás to teda absolutně neplatí, malej se budil stejně často, když usnul sám, jako když ho uspávám u prsu, i to mě tak nějak utvrdilo v tom, že budem u prsu uspávat tak dlouho, jak to malej bude potřebovat 😕

Jinak jsou situace, kdy tuhle metodu chápu (třeba když je mamina fakt vyčerpaná z nočního vstávání a začíná to dělat i zdravotní problémy), ale těch není zas tolik... 😕

tak u nás se to naopak potvrdilo, co se malá naučila usínat sama tak spí celou noc.

ahoj....rekla bych ze az moc ctete a nespolihate se na sebe... mamlej mel problemy s usinanim prvnich 6 tydnu a pak jsem ho nechala vyplakat tri noci to trvalo ale pak po koupani zacal krasne spinkat budi se jen na jidlo... jsem mama a vim co potrebuje a to ze s nim budu kazdou noc chodit mu nepomuzu... v noci si ho po papani davam do postele k sobe a vim ze jsem dobra mama a ze kdyz bude chvilku plakat mu neublizi pokud ho neco neboli ale to snad kazda mama pozna .... svoje deti nade vse miluju a davam jim vsechnu lasku ale otrocit jim nemuzu 🙂

holčiny, super kniha jak naučit spaní a pochopit režim svého potomka--Každé dítě může dobře spát, vyd.Press

hehena:my meli taky problemy po porodu...na ruce neusinal vubec sice nebrecelale ani neusnul.... mam jeste sstarsihi prcka a bylo dulezity mimi nase milovany naucit usinat protoze potrebujou to oba...nemame velkej bt a byl to tri dny hroznej boj...chodila jsem k nemu a davala mu napit dudu a odesla a za chvilku znova... byl unavenej ale nemohl zabrat... i ted to neni obcas hned ze usne ale chodit a davam dudu.))))

fakt nechapu jak muze nekdo pouzit vyraz tyrani... 🙂)))))) je hezky byt s miminkem a dotykat se ho ale co pak az bude treba nekdy spat u tety? babicky? dite pak bez mamy neusne a me to prijde sobecky si takhle uvazat dite na sebe ...to je muj nazor......

muff_101-tak to už jsi trochu daleko ne?Co až bude spát u tety,babičky?Snad nechceš dávat své 2 měsíční děti spát k babičce.Je jesné,že 2 leté dítě nebudeš uspávat na rukou,to už má trošku rozumu,aby pochopilo,že je čas na spaní,ale 2 měsíční mimčo opravdu takový rozum nemá.Jde vidět,že vaše miminka neměla žádná velká trápení,třeba s bříškem.Moje malá se mi budí co půl hodiny kvůli bolesti bříška a takto to jde celou noc(už jedenáct měsíců) a kdybych si i já řekla no co musíš se naučit spinkat v postýlce,protože už je na čase,přeci jen je ti už pomalu rok,tak by asi celou noc nespala a plakala a věř,že to dokáže,protože už jsme zažili pár nocí,kdy mi usnula až v 5 hodin ránno i přesto,že jsme chovali,masírovali,houpali,zabalovali,tak prostě plakala.Já jsem se nevyspala 11 měsíců a mám to o to horší,že malá nespí ani přes den,ale můžu ti říct,že i kdyby neměla bolení bříška a jen tak prostě plakala,protže by chtěla cítit mojí blýzkost,tak bych vždycky byla u ní a pomohla jí usnout a rozhodně jí nenechala vyplakat.Mě se tahle metoda příčí...I přesto,že se mi zavírají oči a já padam na hubu unavou,vždycky se seberu a malou pochovám dokud se jí zase nepodaří usnout,ne jednou mě přítel budil v křesle,že jsem tam usnula,při uspávaní malé...Ne jednou jsem se cítila totálně vyčerpaná a nadně,ale vždycky mi to pomohla překonat,myšlenka,že malá ví,že jsem tu pro ní a že tu pro ní vždycky budu.Dejme tomu,když se to zkouší na starších dětech i tak se mi tato metoda nelíbí,ale co když se to zkouší na 2 měsíčním miminku?Panebože dítě neni robot,neusne hned po uložení do postýlky,nebo vy snad ano,lehnete a spíte?Určitě ne,převalujete se,přemýšlíte a když usnout nejde,zvednete se a jdete se ještě nějak zabavit až na vás unava padne,ale dětí se nikdo neptá jsi unavený nebo ne(nemůže se zvednout a odejít,nebo se nějak zabavit),prostě se šoupnou do postele a máš smůlu,prostě budeš spát a řvi si.Vždyť já za tebou chodím,tak co se ti nelíbí.Rodiče jsme přeci taky od toho,aby jsme dětem pomáhali usnout,překonat těžké chvíle atd,ale to je můj názor....