• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Jak odnaučit holčičku uspávání v kočárku?

12. října 2012 
Ahoj maminky,
řeším už pár měsíců, jak odnaučit naší roční holčičku usínat v kočárku.
Zhruba do 11 měsíců bylo uspávání v pohodě, usnula buď u lahve s mlíčkem, nebo sama s hračkou. Ale od té doby, co se umí postavit v postýlce jí musím uspávat v
kočárku, jinak neusne. Snažím se jí vždycky dát lehnout, dudlíka, hračku, ale nic, postaví se a pláče. Vybrečet jí nechat nemůžu, protože po pár minutách mega řevu se
pozvrací. Takže uspávám v kočárku, pak jí přenesu do postýlky a když se v noci vzbudí ( opět okamžitě stojí a pláče ) musím si jí vzít k sobě do postele, jinak opět neusne.
Máte to některá taky takto? popř. jak jste se toho zbavovaly? rádi bychom jí dali za pár měsíců do svého pokojíčku, což takto nepůjde a ráda bych už, aby s námi spal i taťka ( teda spíše semnou v posteli ) takto je odříznutý v obýváku :frowning2:.
Děkuji za rady a tipy.
10. říj 2012 ve 20:35  • Odpověz  •  To se mi líbí
neustupovat.... naše mala je v pokojíku už sama od 10 měsíce a první dny peklo ale už sis zvykla a pohoda....
10. říj 2012 ve 20:50  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
souhlasim, neustupovat. Jaky si to udelate, takovy to budete mit (coz vidite ted :sweat_smile: ). Nase dcera je v pokojicku od 9.m a spi uplne bez problemu, do te doby delala sileny brajgl :pensive: . Budete to holt muset zkusit a vydrzet, jina cesta neni :sweat_smile:
10. říj 2012 ve 20:58  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Ja jsem tento problem mela uplne stejny, jen se to tykalo odpoledniho spanku. Vecer pohoda v postylce, ale odpo proste odmital spat jinak nez v golfkach v pokoji...trvalo to vic nez pul roku.Pak jsem na nej vyzrala tim, ze jsem ho proste "ustvala", unavila. Vzbudil se brzy a hned se slo ven a proste byl tak unaveny, ze prestal odporovat a po urcite dobe - naporu na nervy! to celkem jde:slight_smile: Vecer by to u vas mohlo jit lepe. Vynech treba odpoledni spanek, at je unavena a opravdu doporucuju "system" nechat v postylce a prodluzovat intervaly, kdy k ni chodite. Je to otrepana rada, ale opravdu funguje. To zvraceni je trosku teatralni, nenechte se ovladat!!! Pevne nervy :wink:
10. říj 2012 ve 20:59  • Odpověz  •  To se mi líbí
U nás to bylo stejně jak píšou holky. Prostě vydržet.
Samostatné usínání v postýlce jsme ji učili v sedmi měsících a do pokojíčku šla v devíti měsících.
Taky jsme měli problém se stoupáním v postýlce, ale to jsme vyřešili díky týdennímu spaní v cestovní postýlce, ve které se neuměla postavit. Takže chvilku bojovala a pak to vzdala a usnula. A když se pak vrátila do klasické postýlky, tak už se nestavěla :slight_smile:
10. říj 2012 ve 21:08  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tak my kočárkového spáče nemáme vůbec :frowning2: Od příchodu z porodnice spí ale sám v pidi pokojíčku u ložnice. Odpolední spánek jedině po velkém utahání, začne děsně plakat a sotva leze a to stačí vzít do náruče a hned usíná. Pak ho prostě položím do postýlky a je chvíli klid. Večer máme rituál bez pláče, naštěstí. Prostě přebalit, převléct, flašku u nás v posteli a potuleníčko a u toho se usne. Pak opět přenesu do postýlky. Když se v noci vzbudí, tak si lokne z flašky, strčí si dudlík do pusy, otočí se ke mě zadečkem a jde spát znovu :grinning: Ale občas jak říkáš vstane blbě (ale to asi špatný sen, protože flašku nechce), stoupne si v postýlce a děsně pláče. Ale zase funguje chviličku pochovat a položit. No jsem zvědavá, jak budu odnaučovat tu máminu náruč :grinning: Ta zatím funguje spolehlivě. I když, snad to nebude tak hrozný, když večer usíná i sám. Je fakt, že ale v naší posteli :-/
Když ti v noci usne v posteli, tak už se ti ji přenášet do postýlky nechce? Já myslím, že si prostě potřebuje zvyknout, že na spaní má svůj prostor. Jak píšou holky - vytrvat. Já bojuju každou noc s leností, kdy se mi děsně nechce vstát a jít za ním a podávat dudlík nebo flašku, ale pokaždé si říkám, že nesmím vyměknout, že má svoji bezpečnou postýlku a do naší smí nejdřív v pět ráno. Stanovte si pravidla a držte se jich. Já vím, že je to těžký, nejste v tom sami. Ale vy jste rodiče a dítě má poslouchat vás a nemávat ono s celou rodinou :wink:
10. říj 2012 ve 21:15  • Odpověz  •  To se mi líbí
ale vždyť dítě není robot, který funguje jak si přejeme my! Má svoje potřeby, které bychom jako rodič měli respektovat. Já vím, že máš strach, že ji rozmazlíš a bude ti poroučet a skákat po hlavě. Takhle malé mimi však nedokáže manipulovat. Jenom má svoje momentální potřeby, které by měly být uspokojeny.Dítě získává pocit bezpečí tím, že jsi u něj a jeho potřeb pokaždé, když tě potřebuje. A teď zrovna chce být s tebou v postýlce. Jak to vnitřně cítíš? Chceš se k ní tulit nebo radši budeš svázaná předsudky a tím "jak se to dělává" a necháš ji vyplakat, tak že se v ní zlomí důvera ve své blízké. Tu správnou odpověď máš jenom ty. Na tvoje dítě platí tvoje srdce, naslouchej mu.
A taťka nechce spát s váma?Možná máš i pocit, že dítě vám kazí manželství a mělo by vás konečně začít respektovat. Tak mu to ukažte, jak se respektovat má :slight_smile: Přeji odvahu a sílu.
11. říj 2012 ve 02:41  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
Nehrotit to, nespěchat a hlavně nestresovat (dítě to vycítí a pak tuplem neusne), netlačit ho do něčeho, na co není ještě připravené - jděte na to pomalu a postupně, v prvním kroku uspat u vás, spící dát do postýlky (pokud se vzdudí, tak zkusit pochovat a zas položit, pokud pochování nezabere, tak zase uspat úplně od začátku), v dalším kroku dávat dítě do postýlky polospící, pak krátce po zavření oček a držet a hladit, šeptat uklidňujíci slůvka nebo potichu zpívat ukolébavku, pak položit do postýlky s klížícíma se očkama a jen pohladit, šeptem uklidňovat, že je všecko v pořádku (tam jsme teď my) ... každý z těch kroků je na dny až týdny. Dítě v postýlce nenechávat brečet, jen si to spojí s negativníma emocema a budete to s uspáváním akorát horší.
11. říj 2012 ve 04:31  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
najskor by som ti poradila, vzdy ju do postielky polozit a odist, ak place, po case sa vratit, upokojit ju a znova polozit...ale ked hovoris, ze sa az pozvracia, tak to sa asi neda. Potom ma napada jedine, ze skus s nou zaspavat v posteli a prekladaj ju do postielky ked zaspi, neskor by som ju zacala prekladat este bdelu a ked sa to nauci, tak jej to skus ukazat v novej izbicke. Bude to trvat asi mesiac, ale podla mna sa ti to podari. Este jedna vec, ak pijete v noci mlieko, aj to by som zrusila. Nie nahradit vodou, ale celkom prestat v noci davat. Drzim ti prsty. Moji drobci to zvladli. Ak by si sa chcela nieco opytat, spokojne IP :wink:
11. říj 2012 v 07:49  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Já bych využila toho, že aspoň něco funguje. Tak co zkusit uspávat v kočárku (bóže, do 15 to dělat nebudete :slight_smile:)) - v tom pokojíčku.
Já mám už první holčičku velkou a dospěla jsem k tomu, že největší blbost je řídit se tím, co kde píšou, že by se mělo. Stejně najdeš články o naprosto protikladných postupech a nejvíc brát s rezervou, co dělají druhý mamky - každé dítě je jiné, jinak "funguje", maminky, co jim děti proleží den v postýlce budou horlit proti chování a zabavování" dětí (když je necháte ležet, jsou přece v klidu...) a tak.
Stejně to každý dělá tak, jak jemu to vyhovuje, co je u nich v rodině příjemné a přijatelné. Už jsem v okolí viděla tolik věcí, který já bych teda nedělala ani omylem a u nich se "musí"... A předpokládám, že i naopak. Teď narychlo si vybavuju je jednu babičku, která byla v šoku, že nechám dítě skákat ze zídky (ohromná zábava) - protože jejich stejně starý chlapeček v tu dobu sotva chodil, natož aby vylezl na zídku. Byla pohoršená, že to dítě spadne, prostě "se to nedělá".

Pokud jste s kočárem v pohodě - funguje to, je to nejrychlejší, tak dokud se tam vejde, klidně ho používejte.
11. říj 2012 ve 12:21  • Odpověz  •  To se mi líbí (7)
Úplně souhlasím s ivuskou. Opravdu to funguje. Snaž se to vydržet a neustoupit, ale musíš být fakt rozhodnutá to udělat. Držím palce
11. říj 2012 ve 13:00  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
je mi smutno, když čtu, že stále někdo radí nechat děcko vyřvat a zavírat ho do pokojíčku. dítě patří k matce. všechno to začíná od narození. dítě nosit, spát s ním, uspokojovat všechny jeho potřeby. mám postýlku bez bočnice přiraženou ke svojí straně postele. máme tak oba s manželem dost místa i prostor pro "tulení". v noci se ke mně dítě více či méně tiskne (nemoc, zuby...) a je nám všem krásně. nechápu, proč řešit noční vstávání k dítěti, proč řešit uspávání v postýlce. není to normální, není to v pořádku. pokud má chlap problém s dítětem v posteli, je to jeho problém. žena by měla mít tolik rozumu a citu, aby nenechala vlastní dítě někde řvát. spokojené dítě nebrečí - nemá k tomu důvod.
proč asi dítě v postýlce stojí a řve? asi se mu něco nelíbí. je normální, že chce mámu. seš savec, seš naprogramovaná na to, abys se svým dítětem byla. možná bych mohla napsat, že když to uděláš, ubydou ti starosti. ale neděláš to pro sebe. děláš to pro svý dítě (který, jak předpokládám, miluješ)
11. říj 2012 ve 14:26  • Odpověz  •  To se mi líbí (4)
Malý má 15měsíců a stále spí s námi a já se děsím toho, až ho přestěhuji do poojíku.Kolikrát ponocuji a je to jeden z nejkrásnějších pohledů na ty dvě moje zlatíčka:slight_smile:
Mě malého babička naučila,jak byl malinký v kočárku,přes zimu jsem měla kočárek v obývaku a jezdila,houpala.. potom mě to naštvalo a naučila jsem ho, že si k němu lehnu a on usne. Obetuji 15-20min,nekdy i hodinu,kdyz tam s nim usnu:slight_smile:)) , ale on usina spokojeny, vi, ze tam jsem a je vse v poklidu..
A rychle bych manzela prestehovala zpatky,s nami manzel nespal do konce 6ti nedeli, vstava v 5 a potreboval se vyspat. Oni ti chlapi neco vydrzi...
V noci si nekdy k nam preleze,pockam az tvrde spi a vratim ho zpatky...zkousela jsem 2x, ze jsem ho nechala vyrvat a akorat pak sipal a me to trhalo srdce...
souhlas s @ssassi v dnesni dobe se matky predhaneji,kdy sve miminko soupnou nekam jinam do pokoje... pritom se pripravuji o nejpeknejsi chvile s ditetem... Maleho chceme dat do pokojiku pristi leto,to uz by mohl pochopit,proc to delame,kde je maminka s tatinkem a ze za nami muze kdykoliv prijit...
11. říj 2012 ve 14:39  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
maminka Zimka má svatou pravdu. Moje první dítko bylo tabulkové a takové jakoby na vaškerá doporučení a u druhé se řídím mateřským citem a instinktem. Ani nevíte, kolik mi to ulehčilo práce!!! já bych ze zkušenosti uvozila, nechala ji v kočárku, šla koukat s taťkou na telku a s prvním jejím probuzením ji přenesla do postýlky.
11. říj 2012 ve 14:43  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
take nepraktikuji a nemam rada metodu "nechat urvat" ale pokud ti to hodne vadi -tak ti nic jineho nezbude. Jasne,ze dite si vybere pro nej tu prijatelnou cestu-to znamena obvykle blize k mamince- takze ty ho pak musis jedine zlomit ( asi to jde, ale me osobne to je proti mysli ) Kazdy ma na rodicovstvi jiny nazor.... A hlavne kazde dite je jine..... nektere ti bude v pokojicku spat treba od 9mesicu a jine proste ne..... moje sestra spala v jinem patre bez problemu od 4 let.... a ja jsem tam nedokazala spat ani v 8 letech.
takze bud malou zlomit ted nebo tomu nechat volny prubeh -nauci se spat sama drive nebo pozdeji:slight_smile:
Na 16m jsem odstavovala syna (sla jsem na operaci) takze jsme ho proste zlomit museli -3 dny hruza a pak dobry.......ale spi se mnou v posteli -me to nevadi a nemam na to ho treba preucovat do pokojicku,takze se do toho nehrnu:slight_smile:
12. říj 2012 ve 14:08  • Odpověz  •  To se mi líbí
Naší starší Luci jsou už 4 roky pryč, mladší Michalce je 14 měsíců. Všichni spíme v ložnici, říkámsi, že přijde doba, kdy nás děti už "nebudou" potřebovat. Tak si to užívám, dokud to jde.Manžel spí jako dřevo, takže mu nevadí, že občas některá z holčiček v noci zabrečí. Myslím si, že dokud děti pláčou, potřebujou mámu, vidím to na našich obou holčičkách. Naštěstí manžel obě holčičky miluje, takže to tak nějak zvládáme. Pokud ti malá brečí, tak si jí prostě vem k sobě do postele. Já jsem si taky myslela, že dáme malou samotnou spinkat do pokojíčku, ale nakonec jsme k tomu zatím nedospěli. Přeju pevné nervy a srdce ti ukáže cestu, jak dál. :slight_smile:
12. říj 2012 ve 14:22  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
Tvůj příspěvek