Jak přemluvím dceru, aby spala v pokojíčku?
Ahojte maminky,potřebuji radu.Mám dcerku,která bude mít nyní 2 roky.Od roku a půl jsem jí učila spát už ve vlastním pokojíčku.Zpočátku nebyl celkem problém,většinou jsme před spaním prohlíželi knížky a usínala se mnou.V noci se 1-3krát vzbudila,křikla,já šla k ní,počkala až zase usne a vracela se do ložnice.Občas se stalo,že spala dokonce celou noc,ale to jen zřídka.Poslední dobou se ale vzbudí,začne plakat,a dokonce přiběhne k nám do ložnice a tam s námi spokojeně usne.Zpět do pokojíčku už nechce.Už se párkrát i stalo,že už tam ani večer nechce usínat,jako dnes a dožaduje se spát v ložnici.Nevím,jestli se něčeho bojí nebo co mám dělat.Dnes už jsem jí přemlouvala,že s ní budu v pokojíčku celou noc,ale nepomohlo.Už nevím,co mám dělat.Jinak je dcerka kojená 19 měsíců,tak si myslím,že je ke mně hodně přimknutá.Máte některá podobnou zkušenost?Lenka
Mám tu výhodu,že od malička spala dcerka sama,nikdy nespala se mnou ani v pokoji,ani v postýlce.Po stěhování kvůli místu jsme se museli uskromnit a byla jsem nucena jí nastěhovat k sobě.Nicméně,je velmi samostatná.V létě sedím na zahradě a ona usíná sama(monitor,chůvička,dvě chlupaté a otevřené okno je samozřejmostí),takže jsem si jistá,že pokud se budeme opět někdy stěhovat,vlastní pokoj pro ní nebude problém.Naopak jsem zastáncem vlastní postele,když už není možnost pokoje.V tomhle bych to viděla spíš na razantnější metody...Zkoušeli jste už jí tam nechat a odejít do vedlejšího pokoje?Samozřejmě,že si pobrečí,otázka je,jestli to zvládnete vy 🙂
Já bych jí nepřemlouvala 🙂 Jsou dětičky,kterým nevadí spát odděleně od rodičů a nebo jsou k tomu "nuceny"....Má dcera se mnou spala v posteli do 3 let...pak bez problému šla spát k sobě do pokojíčku a dnes syn-23m. taky ještě s námi spí 🙂 ....Nedělám si iluze,že by se brzy ve spaní osamostatnil... 😉 Navíc ještě kojím... 😅 Když chce spát s vámi,tak jí nech a až příjde její čas na spánek u sebe v pokoji,tak to bude bez nervů a slz 🙂
Taky bych jí nepřemlouvala, užívejte si že se chce tulit, dlouho to nebude 😀 a hlavně bych jí nelámala násilím, to nepřinese nic kladného 😉 .
Ahojky, my měli to samé přesně v tomhle věku, ale já to nijak nehrotila. Vlastně půl roku usínala s námi v posteli a spala s námi spokojeně celou noc, pak jsme ji koupili už dospěláckou postel a od té doby u nás spí jen zcela vyjímečně, ale jsem ráda, když přijde, protože za pár let už to vyžadovat nebude. Rozhodně bych ji nenutila spát samotnou, teď vás jen vyžaduje víc, ono to zase přejde a pak ti to bude chybět 🙂
nabízet pokojíček, i různými dětskými lestmi, ale asi nehrotit, já teda nejsem zástánce vyřvávacích metod, ale zase ani úplné benevolence. U nás se to tak různě přeměňuje. V roce a půl měla svůj pokojíček, nejdřív usínala se mnou a každý noční křik jsem musela utišit já. Potom si prozměnu začala stejným způsobem vyžadovat tatínka a mě tam vůbec nechtěla. S příchodem sourozence se nám na pár nocí nastěhovala do ložnice, ale to bylo náročné, protože tam sice chtěla být, ale nedokázala usnout. Pak zase začala už ale celkem normálně vyžadovat mě. Teď by se zase nejradši nasáčkoval do postele u brášky v pokojíčku. Kolem 2,5 roku začala spát téměř každou noc v kuse, usíná po pohádce od tatínka a občas potulení s maminkou. Pokud vám to vysloveně nevadí, tak bych prostě vyvíjela přiměřený tlak a respektovala aktuální potřeby malé.
Jestli vas to nejak vyrazne neobtezuje, tak ji nechte k vam v noci chodit. Usinani bych resila u ni v postylce bez debat, ale v noci, kdyz se boji, at prijde. Mam dve deti a ty kdyz mi vypraveji, co se jim zdalo, tak se nedivim, ze se boji a chtej k nam do postele.
JInak u nas dava za bezproblemovou noc ve vlastni posteli vila bombonek, zvykacku nebo piskotek pod polstar. Vecer deti volaji na vilu z okna, co by si praly. Casto to ani nesni, ale maji radost. Jen ja na to musim myslet a rano vyrazet nadilet nez se vzbudi.
Pokud se nepletu, tak někdy kolem druhého roku bývá druhé období separační úzkosti, tak pokud to u vás takto je, tak bych to rozhodně nelámala přes koleno... Je dost velká šance, že když jí necháte, ať prostě jde k vám do postele, tak se tahle její potřeba nasytí a časem se zas v klidu vrátí do své postýlky...
Dobrý den všem co jejich děti nemohou, či z jakéhokoliv důvodu nechtějí spát samyv pokojíčku a stále se vyžadují rodičů. Pomáháme rodičům již 7 let a ze zpětných vazeb víme, že to funguje perfektně.
Dekorujeme stropy dětských pokojů realistickou noční oblohou, kde si najdou děti svá znamení zvěrokruhu, planety, komety, mléčné dráhy. ( žádné plastové hvězdičky či promítací berušky a želvičky ). Výhoda je hlevně v tom, že je stále na co se koukat a to až na 7 hodin !!! To znamená, že pokud se dítě probudí, nevidí jen jedny plastové hvězdičky jak tomu bylo doted u vás, ale tyto dekorace jsou rozmanité na barvy, tvary a hlavně jsou zábavné a naučné. Děti co již od nás hvězdný strop mají, chodí podle zpětné vazby do postýlky samy, nemají strach ze tmy a když se náhodou vzbudí, tak se samy zabaví a nemají hned potřebu jít k rodičům. V jiném případě je s nimi rodič u postýlky a vypráví dobrodružné příběhy o vesmíru.
Navštivte naše stránky a přesvědčte se o originálnosti našich hvězdných stropů 🙂 Motiv si zvolíte sami a zbytek je na vás. Máme i volné termíny před vánoci a může to být pro děti ,ale i pro vás ten nejoriginálnější dárek.
Martin Falc
Hvězdné stropy
My máme dceru 28 měsíců a spí s námi v ložnici normálně :-/
Spala ve svém pokojíčku, ale po narození mladší dcery se k nám nastěhovala a odmítá spát samostatně. Tak to momentálně neřeším. Ani mi to nevadí 🙂 Když chceme s manželem hezkou chvilku, tak si rozložíme gauč v obýváku, pustíme nějaký film, otevřeme vínko a je to...
A pak je mi taky docela hezky, když se k ní můžu večer přitulit 🙂
Já bych jí nechala nějakou dobu klidně spát s vámi, my měli synovu postýlku v ložnici asi do 3,5 let, ze začátku spal v postýlce přiražené k naší a měl sundanou postranici, takže si kdyžtak přelezl k nám...pokojíček jsme mu dělali až ve 2 letech, to jsme mu tam dali i velkou postel a ze začátku tam spal jen po obědě...potom najednou kolem 3.roku jednoho večera přišel s tím, že dneska půjde spát do pokojíčku a už to tak zůstalo....teď je mu 5,5 a několikrát se vystřídala období, kdy v pohodě spal u sebe a pak měl zase období, kdy měl noční děsy a vůbec hůř spal, tak spával prostě s námi, vyspali jsme se tak líp všichni 🙂. Dvouletá je ještě maličká, já doteď moc ráda vzpomínám na dobu, kdy jsme spali přitulení k sobě...teď už k nám v noci nechodí prakticky vůbec a ráno volá a čeká až přijdeme...