Kdy přestěhovat dítě i s postýlkou do svého pokojíku?

saraka
3. led 2013

Mám 18 měsíčního syna a spává se mnou v ložnici ve svojí postýlce. Oba máme lehký spánek a často se vzájemně budíme. Jednu noc prospí celou a druhou je i klidně 3x vzhůru. Většinou pochovám a spí dál. Někdy stačí, když na něj zašeptám "udělej hají". Ještě kojím, ale většinou až nad ránem. Tak přemýšlím jestli by bylo vhodnější přestěhovat syna do svého pokojíčku??

petra49
3. led 2013

náš tam je od 4m

adelaz
3. led 2013

Určitě ano, my jsme stěhovali malýho v 8 měsících.. taky jsme se navzájem rušili... a pomohlo to!!

adeden
3. led 2013

U každého je to asi jinak .. My jsme malého stěhovali v patnácti měsících - také právě kvůli tomu, že se budil naším přetočením , manželovým pochrápáváním .. Ale výsledek žádný - budí se do dneška - a to mu byli dva roky v září . Jak ráda já bych přišla na to, proč se pořád budí ..

blahova_andrea
3. led 2013

náš malej spal od narození ve svém pokojíčku a teď v roce jsme mu museli postýlku přestěhovat do ložnice. začal nám odmítat v pokojíčku spát (je fakt, že ložnice je klidnější pokoj), spal tam tak 21-00h max. do 2h (a to s přerušením) a pak musel k nám do postele, jinak bychom už nespali nikdo. takže my jsme bohužel spíš opačnej případ. jsem zvědavá, kdy budeme v pokoji zase sami 😀

cuci25
3. led 2013

Naší malé je rok a zrovna se jí dělá pokojíček a za pár dní půjde do svého. Je to teda hned vedle naší ložnice, ale slibuju si od toho asi to samé jako ostatní. Já se často v noci budím jen kvůli tomu, že pocumlá dudlík, ona zase, když se jen na posteli otočíme ☹ tak snad budeme mít obě větší klid 🙂

maciik
3. led 2013

My jsme syna "přestěhovali" v 10 měsících.. druhé dítě bych ráda nechala v dětském pokojíku od narození...u prvního jsme tu možnost neměli.

ssassi
3. led 2013

moje dítě spí se mnou. má postýlku bez bočnice přiraženou k mé polovině postele. většinou spíme přitulení. spím klidně, když cítím, že dýchá vedle mě. několikrát za noc vnímám, jak "zkontroluje", že tam jsem. kromě toho, že ho dám v noci vyčurat, spíme klidně až do rána. nehodlám na tom nic měnit ještě dlouho. počkám, až bude opravdu natolik velký, abychom se mohli rozumně domluvit na tom, že bude spinkat ve svém pokoji (který funguje zatím jako herna).
je normální, když spí dítě s matkou. a navíc je to krásné!

člověk je jediný z mnoha savců na světě, který svá mláďata vyhání do dětského pokoje. :o( noste své děti, spěte s nimi. dotýkejte se jich, milujte je

betelgeuzz
3. led 2013

Obě holky šly do pokojíku v roce. V té době už spaly celou noc a spí tak stále (kromě období, kdy jsou nemocné, nebo rostou zuby).

kami1984
3. led 2013

My porad mame maleho u sebe,ma 18,5mesice. Planujeme presun v lete,ale uvidim... presunout dite moc brzy by se mi pricilo.. dodnes obcas,kdyz se vzbudim,rada posloucham tichy spanek nase zlaticka. obcas ke me preleze z postylky,prituli se a hned usne, je to fajn pocit..

lenya79
3. led 2013

náš malej má rok a u nás teda nehrozí ani přesun do postýlky natož pak do jiného pokoje 🙂 od narození spinká s námi v posteli a líbí se nám to všem třem 🙂 radši jsme si koupili širší postel a nový pokojíček zatím bude sloužit jako herna 🙂

ofelieee
3. led 2013

já ho mám taky pořád u sebe a jsem šťastná a vnímám, že i on (1r9m). Občas pomýšlím na to, že by bylo prima někdy s manželem mít vlastní pokoj 🙂 ale jestli, tak to budu měnit až s nějakou větší změnou - ideálně kdyby šli do vlastního s mladším bráchou/ségrou (které ale ještě naní ani na cestě 🙂 ) necítila bych se dobře, kdyby tam najednou začal být sám. Ty společný probouzení jsou ťuťu 🙂

anoli85
3. led 2013

My Sofinku přesunovali teprve nedávno, v jejích cca 19,5 měsících. Máme jí ve vedlejším pokoji, takže ji slyšíme, když na nás v noci volá. V noci pořád budí, dám napít nebo jen pohladím a spí dál.. Chtěla jsem počkat až bude spát celou noc sama, ale u Sofi je to dost na střídačku. Před měsícem už se v noci téměř nebudila a teď se budí i několikrát za noc. Takže jsme si řekli, že nemá cenu čekat. Snad se to spaní časem upraví..

nerreidda
3. led 2013

já bych byla pro. Malý se mi budíval i 20x za noc...a když už toho bylo opravdu moc,šel do svého pokojíčku. Spí až do rána,někdy se 1x max. 3x vzbudí,ale jinak spí. Šel tam asi v 18 měsících.Dveře od jeho pokojíku jsou přivřené a my v ložnici máme otevřené,takže ho pěkně slyším 🙂

zdezli
3. led 2013

Dcera sla z duvodu casteho buzeni jiz v 5 mesicich a od te doby spi celou noc. Synek sel za sestrickou v 8 mesicich a od te doby take spi min. 12 hd v kuse. Za zkousku to rozhodne stoji 😉

vera_vila
3. led 2013

Měli jsme sice dvoupokoják, ale větší pokoj jsme rozdělili skříněma a syn měl vlastní postel s vlastním prostorem od necelých 2 let, já většinu času trávila ve vedlejší místnosti, takže to měl vlastně jako vlastní pokojíček, nechávala jsem pootevřené dveře, abych ho slyšela, kdyby se něco dělo... Zkusila bych to, za zkoušku nic nedáte...

mili01
3. led 2013

Naše dcera vystěhovala z ložnice tátu okamžitě po narození (a po příjezdu domů) - táta chrápal a budil. Mně vystěhovala asi v 6 měsících, kdy se zároveň odstavila (od začátku jsme přikrmovali UM, po císaři se laktace nerozjela jak měla a už jsme nikdy nenaběhli na samostatné kojení). Asi jsem ji taky budila. Před měsícem (to jí byl rok a 3 měsíce) jsme udělali pokojíček, kam jsme jí nastěhovali i s postýlkou a my rodičové jsme se slavnostně vrátili z pohovky do vlastních postelí. Děkujeme Ti, dceruško 😀

cuma
5. led 2013

Malá neklidně spávala,tak šla ve 2 měsících do svého pokoje, a krásně spinkala celou noc.

andulka86
5. led 2013

My stavíme a jsme v provizorním malém bytě, kde musí spát dcera s námi ve dvou letech. Spala vždy ve své postýlce, ke mně nikdy nechtěla. Skoro do dvou jsme kojily i v noci, tak nevím zda by pro mě přecházení do pokojíčku bylo ideální, i kdyby jsme ho měli. Teď už spí celou noc a budíme jeden druhého, takže už bych jí do pokojíčku šoupla ráda, ale musím vydržet do léta. To se nám do ložnice, ale nasáčkuje jiný "vetřeleček", který jestli bude takový kojitel jako dcera tak u nás asi taky pobude 🙂

lynks
5. led 2013

Nejlepší doba je ta, kdy to budeš cítit, že to tak má být.. Každé dítě je přece jiné, nejde aplikovat rady a zkušenosti jiných. Koukni se do sebe, představ si tu situaci, jaké by to bylo kdyby spal sám. Jestli cítíš, že je čas na samostatný pokoj, tak to nejspíš bude to správné...Možná , že tě zdržuje od rozhodnutí uskutečnit to strach, že zůstaneš v tom pokoji sama... Zkus se nesobecky podívat na tu situaci a co by nejvíc prospělo synovi....určitě se rozhodneš správně, důvěřuj si.