• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Kvákám na metodu 5,10,15!

18. července 2008 
elishka spi se mnou od narozeni v posteli, ja nevim proc...asi jsem to ja debil nasla na netu...uz si nikdy nenecham radit a pojedu si podle sebe, me intuice, ridit se srdcem a laskou!!! a ne podle statistik!!!...rozhodla jsem se, ze...
....malou dam zvyknout na postylku, musi mit sve teritorium....to svoje male kralovstvi...kazdy to potrebuje, slo o to, ze mi "pila" z prsu v noci i kdyz nepila, jen se pricucla, delala si ze me zivy dudlik...a to se pak budis s kruhama pod ocima, no des! takze jsem ji smontovala postylku a davala usinat tam, v noci samozrejme sla ke me, bo kojeni a pak mi ji bylo lito davat zpet do studene postylky...tak mi spala do rana u me, ale uspech byl uz to, ze mi usinala v postylce...
...dalsi problem jsem chtela odstranit...usinani v me pritomnosti...evidentne na to jeste neni pripravena...tak jsem se rozhodla na ni vyzkouset metodu, ktera je uspesna u 96%deti, asi je elishka ctyrprocentni...hiihi...
...das ji haji, pusinku, plysaka, a jdes pryc...rev, vratis se az po minute, pusu, dudel, odchod...rev, vracis se po dvou minutach...tak prodluzujes intervaly... mit tak El slabsi srdicko, tak mi tam chudacek umre...debilni metoda!!!!!!!!! Busilo ji srdicko, myslim ze strachy ze uz se nevratim...vydrzela jsme to 20minut, pak jsme ji brala a byl klid...ona je moc hodne miminko, vubec neplace...a rano se mi vzbudila s brekem a ...
...a plakala pokazde co jsem ji dala na zada, nebo odesla, hodilo me to uplne na zacatek...opet musi mit moji kozu aby usla, predtim uz ji stacila jen ma ruka....se na to fakt vykvaknu!!!ale co...poucila jsem se, doufam, ze zadne trauma si neodnese, z 20min vriskotu...nejsem pro nechat dite vyrvat! nejsem a nikdy nebudu...pojedu si po svem...kvacim na neci rady!
miluju ji a tohle nebyla laska! jak bude pripravena, da mi sama vedet...spinka v postylce vedle me postele...
2. lis 2007 v 18:50  • Odpověz  •  To se mi líbí
Souhlasím s Tebou!!!!!!!!!Taky bych na to neměla,poslouchat jak pláče.........
2. lis 2007 v 18:54  • Odpověz  •  To se mi líbí
intuice je nejlepší-každé dítě je jiná a já rozhodně věřím na individuální potřeby-držím ti palce, ať se ti daří naslouchat tomu vnitřnímu hlasu :slight_smile:
2. lis 2007 v 18:57  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahojky, my sice usínáme večer v pelíšku, ale v půlnoci se budíme na kojení a to už se suneme do "velké" postele... a jsme tam do rána a vyhovuje nám to, kašlu na to co říkají ostatní. NAM to takhle vyhovuje - všem třem. Každý si tohle musí udělat podle sebe a podle potřeb mimi
2. lis 2007 v 19:03  • Odpověz  •  To se mi líbí
Já se přiznám, že jsem malého naučila na postýlku... ale intervaly jsem neprodlužovala - chodila jsem za ním po minutě a vždy ho uklidnila. Nejdřív usínal dvě hodiny, teď už jen chvilku - třeba půl hodiny. Ale už nepláče... jen kňourne a já letím.
U nás to ale jinak nešlo. Usínal mi v náručí, po půl hodině jsem ho dala do postýlky a do půl hodiny byl vzhůru. Být v noci vzhůru každou půlhodinu - nic moc. Když jsem ho nechala spát s námi, ani jsem se nehnula, abych ho nezalehla a spala celá zkroucená... po třech hodinách bez hnutí jsem pak byla celá bolavá a nemohla se hnout... :frowning2:
2. lis 2007 v 19:09  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
My jsme samy...tatinek chybi...rikam si, ze do budoucna si pravdepodobne beru moznost navazani dalsiho vztahu...ale chytry chlap uz neco vymysli, ne???
2. lis 2007 v 19:18  • Odpověz  •  To se mi líbí
Naprosto souhlasím. Celé tři měsíce jsem měla prdíska u sebe ve "velké" posteli a částečně jsem z toho měla výčitky...že si na to zvykne, že nebude chtít spát sám atd...a najednou jako když utne...asi přibližně před měsícem přestal chtít k nám do postele. Jak jsem si ho tam vzala, tak se začal mlít a neusnul a ve své postýlce hned vytuhnul...teda budí se každé dvě hodiny, ale jak ho vezmu k sobě, tak je vzhůru každou půlhodinu.
A uspávání??? Noooo od kolotoče jsme přešli na prso...a teď si žmoulá deku a najednou chrní...ale vím, že jsem si to právě zakřikla a že bude chtít opět jenom prso :grinning::grinning: ale co...miminko je to jenom chvilku...je to moje zlatíčko a do patnácti mi u prsa určitě usínat nebude :slight_smile:
2. lis 2007 v 19:24  • Odpověz  •  To se mi líbí
januska tak jsem senzibilní u toho tvého příspěvku bulim :cry: :cry: ale chytlo mě to za srdíčko a jsem moc ráda, že v tom nejsme sami, komu tato metoda dala zabrat, my vydrželi hodinu, ale nakonec jsem to byla já, kdo řval jak tygr, když jsem ho viděla úplně vyřízeného stát v postýlce. bylo mi ho strašně líto :cry:
a v noci mi vůbec nevadí, že spí se mnou v posteli, taky se ráda tulim :grinning:
2. lis 2007 v 19:30  • Odpověz  •  To se mi líbí
januška - jsi super máma!!! Strašně moc mi mluvíš z duše!! Malinká spí taky se mnou v posteli a já jsem tak nejšťastnější a myslím, že i ona. Kašlu na všechny ty, kteří mi říkají, jak ji rozmazluju, jak se mi to jednou vrátí... Ano, vrátí, ale já myslím, že jenom v tom pozitivním. Existují i vědecké výzkumy na to, jak je spaní s rodiči zdravé pro děti. Děti jsou potom sebevědomější, jsou dokonce i zdravější... A až na to mimi bude připravené, přejde samo.
2. lis 2007 v 19:37  • Odpověz  •  To se mi líbí
My spime od zacatky spolu a ted kolem roku se v noci po nakojeni sama odpidali na "balkon" (jeji postylka pridelana k nasi). Proste potrebuje prostor, tak tam jde. A nekdy se zase pripidali ke mne a chce se tulit :slight_smile: A myslim, ze je to super, ze to dite citi prijeti a samo se rozhodne, kde a jak a s kym chce hajat...

Odpurci spolecnyho spani maj takovy ty reci jako co manzelskej zivot, no ja myslim, ze soulozit se da i kdekoli jinde nez na manzelsky posteli :slight_smile:))
2. lis 2007 v 19:37  • Odpověz  •  To se mi líbí
SOUHLAS. Ještě nedávno jsem byla nešťastná a totálně vyfluslá, že se malý v noci budí co dvě hodiny a dožaduje se přesunu k nám do postele a cucání prsíčka. Pamětliva varování, že ze sebe nemám dělat živý dudlík, jsem se snažila malého uspat jinak, nevytahovat ho z postýlky a kojit max 2x za noc. Podařilo se mi odbourat kojení před půlnocí, ale pak už se malý stejně celý zbytek noci pořád budil. A samo nechápal, proč ho někdy, když se vzbudí, k sobě vezmu a někdy ne. Metodu 5,10 atd. jsem nikdy neaplikovala, celou dobu jsem seděla u postýlky a snažila se ho uklidnit, ale nebyl k utišení. Měla jsem šílené nervy, když se v postýlce vztekal a řval. Když jsem nevydržela a vzala ho k sobě, cítila jsem se provinile, že jsem slabá a neschopná matka a dítě si se mnou bude dělat, co chce.

Pak jsem se na to vykašlala. Vzpamatovala mě věta, co napsala v souvislosti s otázkou učení spaní jedna z holek diskutujících na attachment parenting. Bylo to v tom smyslu, že potřeba lásky a mámina objetí je pro miminko stejně důležitá, jako potřeba jídla. V tu chvíli jsem si uvědomila, jak jsou všechny ty metody proti přírodě. Vždyť je přirozeností rodičů, že když jejich dítě pláče a chce jejich objetí, tak jim je poskytnou a utiší je.

Protože s mimčem v naší posteli se taky ani jeden nevyspíme, tak jsme přirazili matraci dětské postýlky k naší a odmontovali bočnici, takže miminko vlastně spí ve svém a přitom je blízko nás a nedělí nás žádná překážka. Myslím, že jsme teď spokojeni všichni. I když se malý pořád často budí, tak z toho už nejsem vůbec tak vyčerpaná - jednak nejsou stresy a jednak nemusím vlastně ani vstávat. Jen si malého přisunu k prsu a jak usne, tak ho zas pošoupnu zpět.
2. lis 2007 v 19:40  • Odpověz  •  To se mi líbí
janusko :wink: :wink: :wink:
tak nejak....ja to nevyfrzela asi tech 20 minut, asi jen 5 a to uz byl maly rozervany tak, ze byl fialovy, mokry od slzicek a uplne se trepal. Nebudu to delat,neni mi to sympaticke - kdyz vim proc to dite rve a vim, jak mu pomoct. tak ho proste rvat nenecham. A spi od tzacatku s nama v posteli, ale me to nevadi, ja jsem stastna ze ho tam mam :dizzy_face:
2. lis 2007 v 19:40  • Odpověz  •  To se mi líbí
Teď jsem naše usínání psala do vedlejší diskuze : Od kdy začít dítko učit usínat samostatně?
Já mám taky Terezku strašně moooc ráda, zbožňuji jí, nikdy bych jí neublížila, ale od narození jen brečela a chtěla se chovat, takže jsem jinou možnost než jí nechat vyřvat ani neměla. Náruč bylo jediné místo, kde byla schopná aspoň na chvíli usnout. Byla jsem z toho uhoupávání naprosto zdeptaná, unavená, protivná, nic jsem nestíhala, protože jsem jí měla na konec na ruce už skoro celý den. Užíralo mě to, byla jsem z toho fakt na prášky. Teď usíná naprosto sama a bez řevu, jak přes den, tak večer. Myslím ale, že jí tahle metoda nijak nepoznamenala... Naopak bych řekla, že je teď víc v pohodě a já taky.
Neberte to, jako že s vámi nesouhlasím, váš názor respektuju, já neměla nervy na celodenní nošení, vy zas nemáte nervy na to nechat dítko plakat :slight_smile::slight_smile:
2. lis 2007 v 19:40  • Odpověz  •  To se mi líbí
med, nas adam byl to same, ale rvat jsem ho nenechala....do 3 mesicu chtel byl porad v naruci a tak proste byl....bud v naruci, nebo v kocarku venku. Po 3 mesicich se to upravilo, ted uz si vydrzi sam povidat a kouka klidne pul hodky na hracky

rvat jsem ho nechala fakt jen kdyz jsem sla treba na zachod, nebo pro nejake jidlo
2. lis 2007 ve 20:09  • Odpověz  •  To se mi líbí
med ono to možná bude i tím že je malá starší, samostatnější a míň brečivá. aspoň u nás to tak bylo. Dneska to vidím tak, že nejhorší je přežít první tři měsíce a pak už je to v pohodě. Jakmile se začne zajímat o hračky a hrát si, je vyhráno (to je moudrá věta co? :sunglasses: :grinning: )
2. lis 2007 ve 20:15  • Odpověz  •  To se mi líbí
Napsala jsem jen svou zkušenost.... Každý má na to jiný názor :wink:
2. lis 2007 ve 20:26  • Odpověz  •  To se mi líbí
Janulko, slunicko moje, tak ted tu sedim a placu..za to muzu ja.... :frowning2: :frowning2: :frowning2: :frowning2: :frowning2: :frowning2: Mne je to tak lito...ja se strasne omlouvam... :frowning2: :frowning2: :frowning2: :frowning2: ja jsem fakt takova krava...mne bylo smutno, ze jsi psala, ze se nevyspis, ze Eli chces naucit na postylku.. a dala jsem ti takou debilni pitomou radu...kdybych vedela..ono seto totiz krasne cte, jake jsou uspech, ale hur porvadi...a pritom jsem si to mohla odpustit, sama bych to nedokazala a Neli uspavam tak, ze ji drzim za rucicku...ja jsem fakt krava...prijde mi strasne lito, ze kvuli mne je Elinka ted cela rozhozena a navic to davas za vinu mne..promin...
3. lis 2007 v 01:35  • Odpověz  •  To se mi líbí
Holky, fakt je mi ted do breku a pripadam si strasne...jsem proste husa...pritom taky bych nenechala Nelinku plakat tak strasne moc, jednou jsem to vyzkousela a stacilo a sama to poradim Janci..jsem pitoma pitoma pitoma... :pensive: :pensive: :pensive:
A pritom, ja taky kvakam na metodu...
Nase Nelinka byla od narozeni plactive miminko, nevim, mozna mou chybou, ze jsem to s ni neumela, neplakala v podstate jen v naruci, kdyz jsem ji hladila po hlavicce, kdyz jsem ji objimala..jinak plakala porad...postupne, asi mou zkusenosti a taky tim, jak rostla a stavala se "silnejsi" to plakaci obdobi postupne mizelo pryc, ale plakani pri usinani zustalo...at pres den nebo v noci...naprosto veskere usinani(krome kocarku)probihalo tak, ze mi usinala u prsa.Pote jsme ji úrenesli do postylky...ale asi kolem 5.mesice se to nejak zvrtlo...Uspavani u prsa se natahlo, uspavala jsem i dve hodiny, a po presunuti do postylky se Neli probudila a plakala a chtela zase k prsu...tak vse nanovo....asi po tydnu teto situace, kdy navic se Nelinka budila v noci strasne casto a zase jsem i v noci pokazde uspavala treba i 45 minut,nekdy i dyl, jsme se s manzelem rpzhodli, ze vyzkousime metodu 5,10,15...kazdy o ni basnil, ja cetla o vybornych uspesich a s vidinou klidnych veceru jsme se do ni pustili...byla to hruza...totalne to nabouralo chod nasi poklidne rodinne atmosfery...Nelinka tak strasne usedave plakala, zalykala se, oblicejik mela cely smaceny slzickama a ja taky, stala tam, v postylce, drzela se sprusli, volala me, ocicka plne zalu a otazek, co ji to dela, a ja sedela v obyvaku a slzy se mi kutalely po tvari...vydrzeli jsme to dve hodiny a ja si to asi nikdy neodpustim... :pensive: Potom jsem si ji vzala k sobe do naruce a malem jsem ji umackala, tak moc mi to bylo lito..a kdyz se me krecovite chytla kolem krcku, polozila hlavicku, jeji slzy jsem mela na krku, myslela jsem ze laskou k ni v tu chvili asi umru...prisahala jsem ze uz nikdy je takto vedome nebudu ublizovat, nechci ji trapit, ona me proste potrebuje, chce usinat semnou, citi se semnou bezpecne, to ji nemuzu delat, odtrhavat ji od sebe...
Janicko, promin, nevim co me napadlo radit ti neco, co jsem sama zavrhla :pensive: :pensive: :pensive: Asi jsem mela pocit, ze treba Ela je jina, ze to zvladne...prosimte, nezlob se na me...
Nas pribeh ma ale pokracovani...nelinka se od toho vecera strasne bala..vecer zacala byt neklidna, uz jak se setmelo, nehla se odeme na krok, pofnukavala a pri poslednim vecernim kojeni se me tak strasne krecovite drzela...uplne se chvela, srdicko ji tloukloa mne to rvalo ssrce, ze za to muzu ja...usinani zacalo trvat i tri hodiny a pri sebemensim pohybu se probrala, jeste pevneji se me chytla a zacala na me upirat sve krasne oci..bylo to strasne...vypestovala jsem tim jednim vecerem u ni strach ze spanku...nakonec jsem uspavala tak, ze se amnzel odstehoval do pokojicku a ja si vzala nelinecku k sobe do postele, kojila jsem v leze, a jak konecne usnula, jen jsem nas vice zababusila do perina a spaly jsme k sobe pritisknute...
Jenze neli se zacala budit co 45 minut, plakala, sapala se ke mne bliz a bliz, takovej strach mela...situace zacala byt strasna...az jsem se zhroutila...malo spanku, nervni a bojacne miminko...tak Jirka zakrocil, do pokojicku jsem se odstehovala ja a Jirka zacala spavat s nelikem a svete div, zase ji naucil, ze spanek je fajn.Dokonce neuspavame u prsa...Az je Nelinka unavena, jde s ni do loznice, polozi ji do nasi velke postele, lehne si k ni, rekne:"hají Neli", ona si polozi hlavicku a do 5 minut usne, jeste si ocickem sem tak zkontroluje, jestli ji nezdrhla spinka :dizzy_face: :dizzy_face: V noci na kojeni zamnou prijdou a zase jdou spinkat :dizzy_face: Zacalao to fungovat i pres den a ja jsem tak rada, nelinka se uz spanku neboji.Mame taky zdelanou bocnicic u postylky a co nevidet jirka zacne s premistovanim do postylky, ktera je prirazena k nasi posteli, pak se muzu vratit..
Jen jsme u ni asi vypestovali tou desnou noci vetsi fixaci na me(coz se trosku bije s tim, ze uspava tatinek :confused: ), pres den se odeme nehne na krok, porad si me hlida, je mi hodne nablizku, nechce k nikomu do naruce..ale mne to nevadi, hlavne ze uz spokojene spinka :dizzy_face:
Proc to vsechno pisu?Ja nevim, strasne je mi lito, ze Elishku jsem defakto takhle zdeptala ja a pritom sama vim, ze nase Neli ji nezvladla...Jani, jeste jednou se moc omlouvam :pensive:
Naprosto se podepisuju pod to, ze dite nasi lasku potrebuje a ja jsem tu pro ni, pro nasi holcicku, myslim, ze rozmazlena neni, je to nas drak, usmevava raubirka je to, ale strasne moc me potrebuje a ja ji nebudu trapit pro nas nesmyslnym uspavanim.....
3. lis 2007 v 01:58  • Odpověz  •  To se mi líbí
Alči, to je teda slohovka srdcervoucí :slight_smile: :dizzy_face:

Já jsem už taky od 5,10,15 upustila a mám spolehlivější, která zabere za 5 minut. Pokud malá nevytuhne únavou u krmení (nekojíme) nebo se nezachumlá s tatínkem (říkám jim Bolek a Lolek, ti dva si bez sebe ani neprdnou, tatínek je vzácný, protože chodí kolem 7h domů, sice posranděnou Ivanku nikdy nepřebalí, ale je to její miláček a maminka může jít někam :grinning:), tak řeknu "Ivanko jdeme do postýlky", malá to zopakuje, řekne postika haji :grinning:, a že budeme koukat na hvězdičky (to jsou u ní jetičky :grinning: ), které jsme ji nalepili na strop a když se předem trošku nasvítí, tak ve tmě chvíli floreskujou. Položím do postýlky a lehnu si na válendu vedle postýlky. Malá na mě přes nebesa nevidí, ale ví, že tam jsem a cítí moji přítomnost. Za chvilku usne. A pokud mi při odchodu nezapraská ve starých kostech, tak už se neprobudí :sweat_smile: . Odpoledne to probíhá podobně, jen tam dostane po obědě mlíčko, které si v postýlce vypije a pak většinou usne sama a když ne, tak si zase vedle ní lehnu a za chvíli vytuhne. Nemusím ji ani hladit, nebo držet za ruce, prostě jen má tu jistotu, že tam jsem s ní.

Tak ať dětičky pěkně usínají a Alča ať nemá depku, že Jance špatně poradila :slight_smile:, ona ta metoda fakt většinou zabírá a určitě to myslela dobře :wink:
3. lis 2007 v 09:37  • Odpověz  •  To se mi líbí
My metodu praktikujem, když se v noci probudí, protože, se naučil, že když v noci zapláče tak přijdem, takže ho nechám klidně chvíli řvát-on se spíš vzteká. Od začátku spí ve svý postýlce nmimo ložnici-já praktikuju sex s manželem nejradši v posteli-je to moc pohodlný a já mám sex moc ráda. Dítě nemá jinou možnost, než plakat, když neumí mluvit a neznamená to vždycky, že je nešťastný-jen chce něco říct a já Olimu rozumím, ale taky mu na všechno nemůžu kejvnout a vyhovět mu. To by nás měl za chvíli pěkně omotanýho kolem prstu. Chodim tam dle intuice-většinou dřív než 5 min a někdy dýl než 10.Někdy se vzteká i půl h, ale nakonec usne. Kdyby spal s náma-nevyspala bych se-probudí mě, když se zavrtí ačkoliv spí jinde. :wink: Taky nemám ráda, když pláče. Miluju ho, ale nenechám se úplně odrovnat nedostatkem spánku :stuck_out_tongue_closed_eyes:
3. lis 2007 ve 13:13  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Jak ctu vase prispevky, na jednu stranu jsem rada, ze nejsem sama kdo "kvaka"...na druhou stranu nechci pohorsit zastankyne sexu v manzelske posteli ani vyse zminovane metody...jak jsem psala uspesnost je u 96%deti!!!! To je docela dost, ale jak uz nekdo psal nahore...priroda je priroda...taky nesnasim jakoukoli chemii, tabletku beru jak je fakt nejhure...

Kazdopadne Alcatecko moje milovany!!!!!!!!! Ty blbaňu muj blonďaty....jak uz jsem ti psala textovkou...me ani na minutku nenapadlo myslet, nebo spojovat to s tebou...poradila jsi mi akurat tu diskuzi a pak uz bylo jen a jen na me, jestli se pro ni rozhodnu a ja blbka jsem neposlouchala svou dusi a sla po vědecky metode, uz to nikdy neudelam...vem si, ze me to priblizilo k Elishce vic!!! Jako bych ji rozumela vice...a jak se rika, vse zle je k necemu dobre...zlatko, nedelej si vuuuubec vycitky, slysis?!? Po prijedu a seberu ti lentilky!!!
Pro ostatni holky z kona:
S Alcatkem jsme se seznamily na uplnym zacatku tehu, jsme internetove kamosky a mame se rady, vid Alus??? Jo a na jare se slezem a seznamime spolu nase prďolky...

A holky, at je to jak chce, nejdulezitejsi je to ze se maminka i miminko citi dobre...kde je napsane, ze MUSI dite spat, usinat v postylce...jo, v chytrych knizkach, ale pisou chytre knizky co delat, kdyz vam to rve srdce, kdyz na vas vase mrňe natahuje rucky, a cele se chveje a zalyka se slzami?
Me osobne se delalo fyzicky spatne, normalne na bliti...

Ali mam te rada :slight_smile:
3. lis 2007 v 15:54  • Odpověz  •  To se mi líbí
Holky,jste mě málem rozbrečely :cry: :cry: :cry: Já bych na to taky neměla :frowning2:
3. lis 2007 v 16:28  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ja myslim, ze ty nase miminecka nas uz nikdy nebudou potrebovat tak jak ted a je skvely, ze maj takovy maminy jako jste vy, holky :slight_smile:
3. lis 2007 v 16:29  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Gedren, ani nevis kolikrat jsi mi pomohla ty...
3. lis 2007 v 16:36  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj holky, souhlasím se všemi, které píší, že dělají věci tak jak je cítí a ne tak, jak radí odborníci :grinning: Nám také na začátku každý říkal, nenoste pořád to dítě, rozmazlíte si ho, nechte ho vybrečet, malá brečela pokaždé, když jsme jí jenom položili, ale jak jsme jí vzali do náručí, chovali a nosili po bytě, byla spokojená. A tak jsme to vydrželi a najednou, po 2 měsících byla už Nella velká holka a nechtěla se už nosit. Radši si ležela na bříšku a povídala si s hračkama. Pak přišlo, že nemám uspávat u prsa a u sebe v postely. Ale co. A asi před měsícem najednou Nellu přestalo bavit usínat u prsa. Nedávám jí spát pokaždý stejně, prostě má svůj čas v rozmezí 1-2 hodin, kdy vím, že začíná být unavená a jak vidím, že už si nehraje ale začíná si mnout očička, zkusím jí dát nabumbat, dám jí do postýlky (máme taky přiraženou u postele bez bočnice), někdy jí chvíli zpívám, někdy jí i trošku ponosím, jindy si jenom tak hajne a chvíli si cucá prstíčky a pak usne. V noci jí nakojím a dám zpátky na její místečko a když se mi zdá, že se moc mrská a nechce se jí spinkat, tak si jí vezmu k sobě a ona zase usne. Nejvíc mě už nezajímá takový to, že děti mají chodit spát v 7-8 hodin, aby měli rodiče taky večer chvíli klidu pro sebe. My holt chodíme spát mezi 9-10 večer a aspoň si ráno můžeme přispat:slight_smile: Tak teď jsem ve fázi, kdy už kašlu na takový ty řeči, že dítě si nesmí cucat prsty a musí se mu vnucovat dudlík a že jsem si zadělala, když jsem jí ho nedala hned na začátku (ale přeci jí nebudu cpát dudlík, když brečí, protože má hlad, nebo že se nudí, zato teď už bych věděla, kdy jí ho dát, ale to už ona zase nechce:slight_smile: a doufám, dle rad maminek starších dětí, že jednou také přijde čas, kdy jí přestane bavit dudat si prstíky :slight_smile:

Jo a nedávno se nám stalo taková hezká věcička. Nella byla vzhůru dýl než obvykle, ale nevypadala nijak přetaženě, bylo už 11 večer a ona pořád i když na svém místečku v postýlce byla se převalovala na bříško a lovila hračky :slight_smile: Nám už se s manželem chtělo spát, tak jsem si řekla, že prostě zhasnem (spíme teď společně v obýváku) a půjdem do postele taky a uvidíme, co ona na to. A abych to umocnila, dala jsem si jí doprostřed nás (jinak spí většinou na straně u mě). Zavřela jsem oči a pak jsem znovu koukla a Nellča pořád vzhůru a kouká na mě, co to blbnu. Tak jí říkám "Nelli, jdeme všichni spinkat, jo:slight_smile:" a dala jsem jí pusinku. A ona najednou zavřela oči a do půl minuty usla a docela tvrdě. Já na to koukala jak blázen :grinning:
3. lis 2007 v 18:30  • Odpověz  •  To se mi líbí
zajímavá diskuze...zdravím vás...

myslím si, že každýmu vyhovuje něco jinýho a je potřeba to aspoň vyzkoušet.

Naše Týna od šesti týdnů usíná sama v postýlce bez pláče. Po koupání dlabanec, pusa,"dobrou noc a hezký sny" a za chvilku usne. No problem. Až předminulý týden plakala každý den, tak jsme se snažili praktikovat metodu 5,10,15 a pro nás mohla mít klíďo pokračování i 20 a 25. Občas se to nedalo vydržet, tak jsem si ji vzala k sobě do postele a uchlácholila u prsu. Já jsem se celou noc nevyspala, protože se strašně mlela a navíc, ona se budila každou hodinu a plakala. Snažila jsem se jí víc porozumět a myslím, že se mi to podařilo, protože jsme se vrátili s usínáním do starých kolejí.
Jakmile vidím, že je unavená, tak honem šup do postýlky (zkrátím koupání nebo ji jen otřu), protože pak je přetažená a ani tahle metoda ani jiná nezabere.
3. lis 2007 v 18:58  • Odpověz  •  To se mi líbí
3. lis 2007 ve 20:16  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jani, ALcatko, já taky bulím, jako stará plačka!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
HOlčičky, jsme na stejné lodi....já měla taky ubulánka, byla jsem z toho na nervy...brečel všude...ani v kočáru ani v autě nespal...každý den míjím maminky, které mají spící miminka v kočárku a náš Mareček prostě řval, jako na lesy...
Tak jsem ho začala dávat jen na terasu, chytla mu ruku a začal být víc v klidu, pak neplakal, jen koukal...no další den usnul....tak jsem zkusila kočárek a spal 20 minut: Hurá!!!
Kašlete na pravidla, těch si ještě užijí až až!
Mě doktorka sama říkala, že je bojavej z porodu, císařem a ještě z fototerapie, kde byl sám a nahý....a mě ho dávali každé 3 hodiny jen na 10 minut. Mám ho hodně hladit, mazlit, brát ho do postele, k sobě na břicho...ale hlavně ho nemám necháváat vybrečet....a světě div se, začíná se to urovnávat, není rozmazlený....jen potřebuje mojí a manžovu lásku víc cítit...je moc hodný, už skoro nepláče a když se na mě ráno usměje, když se nad ním skloním, jsem ta nejšťastnější máma na světě! A je mi jedno, že někdy strávím 2 hodiny uspáváním....protože to mi nikdo nevezme...a chci být malému blízko dokud mě potřebuje :slight_smile:. Protože ho miluju!!!!
3. lis 2007 ve 21:43  • Odpověz  •  To se mi líbí
mám stejnou zkušenost jako xsipm04. Prostě to dítko něco potřebuje a když to dostává v dostatečné míře, časem (někdy i dost brzo), z toho zase "vyroste". Já to zatím měla jednodušší, protože jsem nečetla s jednou výjimkou žádné chytré knížky. A tak kupříkladu netuším, že dítě má chodit spát v 7 večer, Maruška jde spát když se jí chce, zrovna tak jako já. Většinou to bývá kolem 21. hodiny, dneska ale spí už od pěti. Nechávat dítko vybrečet mě nikdy nelákalo, protože jak psala alcatko, kdyz se nekdy stalo že malá zůstala sama, brečela a já jí třeba neslyšela a přišla až za chvíli, měla jsem z toho tak strašné provinilé pocity, že by mě nikdy nenapadlo dělat to schválně.
3. lis 2007 ve 21:47  • Odpověz  •  To se mi líbí
Natali, to je zajimava teorie s tou fototerapii! Nas maly tam stravil tyden, celkem 70 hodin, nosili mi ho jen na kojeni a pozdeji na par hodin...a pak chtel byt porad v naruci, jinak plakal. Je to lepsi az posledni mesic, to uz se zabavi sam, ale usina porad na rukou, nebo v kocarku. Nenapadlo me si to spojovat, ale muze na tom neco byt!
3. lis 2007 ve 22:08  • Odpověz  •  To se mi líbí
Yenn, taky jsem si říkala, že to muselo být pro něj hrozný...nahý, sám s páskou přes oči...narodil se ve 35. týdnu..byl malinkatý...říkala jsem si, že pro něj byl hrozný ten císař....ale když mi to takhle řekla ta doktorka, že má trauma, že ho máme opravdu hodně chovat, mazlit, ať získá pocit bezbečí a jistoty....věřím tomu...teď vydrží po hrazdičkou dlouho sám, nepláče, když nejsem u něj...prostě se to začalo hodně moc zlepšova...ze začátku jsem se od něj nehla, byla jsem na prášky...ale vyplatila se trpělivost. Je zlatej, úžasnej miláček.
3. lis 2007 ve 22:17  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tvůj příspěvek