• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Kvákám na metodu 5,10,15!

18. července 2008 
Holky,

já nezkoušela sice tuhle metodu 5,10,15,ale na rady mých kamarádek, kterým dítka usínají v klidu v postýlce a nejpozději do osmé hodiny večerní, jsem zkoušela metodu nechat vyřvat ( u jejich dítek to prý zabralo).Vydržela jsem to první večer, malej řval asi 40minut srdceryvným pláčem, chodila jsem po chvilkách pohladit,podržet ručičku, dát napít čaje, pak vysílením chudinka usnul, další den to samé, zase jsem vydržela, horší byl třetí den,kdy řval už hodinu, očička červený, spustila se mu rýma, ochraptěl, vyndala jsem ho z postýlky, myslela jsem ,že mě těma svýma malýma ručičkama umačká, jak se mě snažil držet, horší bylo ,že jsem ho vůbec nemohla uklidnit, tak hodně plakal...V tu chvíli, kdy jsem viděla, jak moc se tam bál, jak moc mě u sebe potřeboval, jsem si řekla,že kašlu na to, že mým kamarádka jejich děti usínají přímo ukázkově,já odmítám nechávat svého syna vyřvat, holt bude usínat u prsu nebo v náruči nebo se mnou v posteli,ale bude to tak, aby se cítil on dobře a v bezpečí. Už pár dní za sebou mi ted usnul v devět hodin večer..u prsu,ještě ho chvilku držím v náruči a pak ho jdu dát do postýlky, já jsem spokojená, on taky. A po pravdě řečeno je mi úplně putna, jestli mi někdo bude říkat ,že mám rozmazlený dítě a že ho mám nechat vybrečet, já jsem máma a bude to podle mě a podle mého svědomí. :wink:
3. lis 2007 ve 23:12  • Odpověz  • To se mi líbí
autor
Presne tak holky,

jen se zkuste vzit do sveho miminka a podivat se na ten velkej svet jeho ocima...my projdem kolem milionu veci bez povsimnuti, protoze jsme uz je milionkrat videly, ale si predstavte to ditko, jeeee zabradli na schodech, jeee schranky, jeee neco proletelo, stromeckyyyy, ted do toho zmena teploty z domu ven...nova hracka, vas novy uces, ted zacatky prikrmu, velike milniky v jeho zivote...vratte se zpatky na zacatek do vaseho briska, teplo, bezpeci...mamka furt na dosah, zadny problem s papanim...pak prijde cas a ven!!! Po cisari, drive nez je treba nebo komplikovany porod...to vse ma v zive pameti...jen my si toho hned nevsimnem, neuvedomime...davame pusinky, mazlime a pak dobrou noc a spat, studeno (i kdyz je teplo), ticho(i kdyz jsou nekde zvuky), ale hlavne bez mamy, bez pocitu bezpeci...

Ja furt otravuju s tou prirodou, ale si vemte jak se chovaji savci...nespi oddelene po dobu co koji, myslim, ze v tom je to spolecne...a nemusime ani kojit, muze byt na "amarounech" =pro ty mladsi rocniky=umela vyziva (z komunistickeho suprovniho serialu Navstevnici)...ale ditko si rekne kdy prisel jeho cas...a odtahne se samo...

Takze prirode zdar a materstvi zvlaste!
4. lis 2007 v 10:40  • Odpověz  • To se mi líbí
januska:Moc hezky napsáno :wink:
4. lis 2007 v 11:07  • Odpověz  • To se mi líbí
ahoj, obnovuji tuto diskuzy. Ja take nemam srdce nechat malou vyrvatz a usina u prsa. A vyhovuje nam to :wink:
17. črc 2008 v 07:11  • Odpověz  • To se mi líbí
souhlas s tim, ze kazde mimi je jine...

proto nekomu naopak ta metoda pomuze.. ja ji teda nepouzila, vyuzila jsem nektere rady z knizky Kazde dieta vie spat, kde je i uprava denniho rezimu atp., takze se tim jakoby vytvori podminky pro to, aby to mimco bylo vecer na to spani uz nachystane lip...

takze me kamenujte, ale tady je moje story: tri mesice byla jak zombie, protoze jsem si rikala, ze kdyz nebude miminko u me, tak jsem spatna matka... vysledek byl ten, ze jsem malem zkolabovala, pres den i vecer jsem musela dlouho uspavat, vecer i hodinu.. malej se v noci hazel, brecel, chtel dudu nebo to nebo ono, mela jsem pocit, ze prakticky nespim....do toho maly byl pretazeny, jak neumel usnout sam, tak spal nedostatecne a neustale mu tekly nervy..stacila trochu mokra plinka a byl neskutecny rev... ja jsem se vedle maleho moc nevyspala, mam hrozne lehke spani... do toho je clovek tak naladeny na to mimi, ze jsem vyskakovala snad i pri vyplivnuti dudliku... pak uz jsem byla tak unavena, ze jsem se jednou pristihla, ze skoro spim kdyz u prechodu cekam na zelenou

skoncila jsem u doktorky, ta se podivala na baculateho spokojeneho Matyska (ktereho drzel manzel, protoze sama jsem k doktorovi uz nezvladala) a rekla mi to, co kazdemu jinemu cloveku asi bylo ocividne, mne ale hnane predstavou perfektni matky ne: dite je evidentne v poradku, ale brzo nebude, pokud se nedate dohromady Vy...

takze jsem byla dokopana nastolit rezim.... po kouskach samozrejme... malemu se to vubec nelibilo, tyden vecer brecel hrozne, musela jsem si sedet na rukach, abych ho nesla hned zvednout.. bylo mi z toho mizerne, muz me ale podrzel, vedel ze nemame na vyber... podotykam, ze jsem kdysi mela unavovy syndrom, babicky nejsou k mani a muz byva i tri tydny na sluzebkach... tudiz je moje zdravi dulezite, jinak by se o maleho nemel kdo postarat, kdybych nedejboze zase nekde zkolabovala..

Matysek od te doby nejen spi o dve hodiny za den vic, ale je i klidnejsi, ma vic energie a vic se usmiva :slight_smile: :slight_smile: vecer misto hodinoveho noseni a kolibani, ktere predtim vyzadoval placem - prectu pohadku, pochovam (tedy kdyz je k mani, tak to dela manzel), pomazlime se v posteli, vezmeme spaciho zajicka a davame do postylky.. mrkne na me, pretoci se na brisko a vetsinou okamzite usne... :slight_smile: obcas po postylce pocestuje a u toho si povida :slight_smile:

vecer mi to usetri spoustu energie, takze mam konecne cas na manzela :slight_smile: a zdravotne jsem na tom o kus lip, vetsinou spim jak spalek od deviti od vecera do sesti do rana, takze mam vic chut si s malym hrat a chodit ven...

pisu to proto, ze opravdu kazde mimi je jine.. s velkym prekvapenim jsem zjistila, ze nasemu ten rezim vylozene vyhovuje.. :slight_smile: za tyden si ho vzal za svuj a ted uz honi on me :grinning:

takze materstvi zdar! :wink:
17. črc 2008 v 09:20  • Odpověz  • To se mi líbí
jeste to ctu jednou a naprosty souhlas s Morusou: kazda jsme mama a mame prave si to udelat podle svyho... pokud nekomu vyhovuje spat s mimi ve velky posteli, at s nim spi :dizzy_face: at to mate nastaene jakkoli, tak pokud to vyhovuje vsem, tak neni co resit :slight_smile:
17. črc 2008 v 09:24  • Odpověz  • To se mi líbí
Ja taky kvakam na METODU. :wink: A chtela jsem jen napsat, ze s tema 96% je to pekna blbost. To tam pisou, jen aby se ta knizka lip prodavala. Uz ten nazev (v ruznych obmenach) KAZDE dite se muze naucit spat. KAZDE dite je JINE a nekdo se treba teto metode brani min a jen si trochu poplace, ale jine dite potrebuje blizkost, vuni a treba i mliko maminky k tomu, aby se citilo v bezpeci a pokud mu to vezmete a nechate rvat, tak ho to jen do zivota nauci, ze ani na ty nejblizsi se nemuze spolehnout a kdyz mu neni dobre (place) tak zustane samo :cry: dost smutny, ne?
Ja se tesim z toho usinat s pritulenym ditetem, i kdyz mam stale znovu zachvaty, ze by mohla spat ve svoji postylce a budit se minkrat za noc, ale co, kdyz uz jsem to vydrzela rok a pul, tak to jeste nejakou dobu vydrzim a bude to stale lepsi. I kdyz teda musim priznat, ze kolem 3 a 4 mesice jsem mela taky peknou krizi, ale vyrvat ji na to jsem nikdy nemela srdce, jen nosit a kojit az do umoru.... ale to byla jen takova faze a pak to bylo porad lepsi. :wink:
17. črc 2008 v 10:02  • Odpověz  • To se mi líbí
Taky se přidám, protože máme dost problém se spinkáním...
Zkusili jsme metodu okolo 6. měsíce, a šlo to dobře. Malá si poplakala okolo deseti, dvaceti minut a pak usnula. Párkrát se stalo, že usnula dokonce i bez pláče!!!
A pak se to celý podělalo, nebyla jsem důsledná, navíc rostly zoubky, takže spánek uplně narušenej, pak jsem jela navštívit na čtrnáct dní mamku, tam jsem nechtěla nechat dítě plakat (jiný prostředí, stres... a tak) no a teď jsme ve stadiu, kdy je ta metoda nepoužitelná, protože jakmile dám myšku do postýlky nespící, tak se hned postaví a řve. A nechápe, že si má lehnout, aby mohla spát.
Takže jsme minulej týden měli pár večerů, kdy řvala třeba dvě hodiny, až jsme se nad ní slitovali a buď já nebo manžel si k ní šel lehnout.
No, a tak uspávám zase u prsa a čekám, až je dítě uplně vytuhlý, abych ho přenesla do postýlky. Někdy je to o nervy. :confounded:
17. črc 2008 v 10:38  • Odpověz  • To se mi líbí
Paula> vsak jo, jak rikam, pokud to vyhovuje diteti i Tobe, neni co resit..
mne se nelibi, kdyz nekdo je spatna matka proto, ze dite necha chvili brecet.. a nekdo je spatna matka proto, ze dite uspava do prsu
co je komu do toho??? pokud je dite v pohode a mama taky (a tata taky, ze), tak do toho nikomu neni nic..

ja jen pokladam za trapnost, kdyz se mi nekdo v parku chlubi, ze dite spi 12 hodin v noci bez jidla od 3 mesicu, od narozeni ve svem pokoji... a pak zas nekdo na me kouka jak na dementa, ze mam dite v satku nebo latkovy plinky nebo se sousedka divi, ze dite jeste nejedlo maso..

jako pardon, ale myslim, ze kazda mama (nebo drtiva vetsina) se snazi o svoje dite starat co nejlip...a pokud ji nekdo nepomuze, tak ji do toho nema ani co kafrat :wink:
17. črc 2008 v 11:28  • Odpověz  • To se mi líbí
Uspáváme na prsu do teď a kašlu na všechny :wink: , užívám si broučka ... měli jsme problémy první 3 měs se spaním, prdíkama atd. byla jsem ráda, když usnul, my jsme vůbec rádi to teď když chvíli spí, takže neřešim, kojit budu klidně do 2 let a pak se uvidí, věřím, že už se dá 2letýmu něco trochu vysvětlit, takže to nechávám být a uvidíme.
17. črc 2008 v 11:39  • Odpověz  • To se mi líbí
"někomu tato metoda pomůže" - tak to přeju hodně úspěchu :frowning2:
Opisuju z knížky "Věda zvaná rodičovství": "Stres z nezklidněného pláče může vést k poruchám mozkových struktur. Základní systémy, na jejichž funkci se podílejí chemické látky které vznikají v nezralém mozku, mohou být nepříznivě postiženy, což vede v mozku k chemické nerovnováze. Dítě se v pozdějším věku obtížně soustředí a může trpět poruchami učení, depresí, agresívním chováním, strachu z osamění, úzkosti z odloučení, záchvatům panické úzkosti, kuřácké závislosti....
17. črc 2008 ve 12:05  • Odpověz  • To se mi líbí
samozrejme, pokud dite breci casto nebo dlouho! nebo je nejak zanedbavane!
ale nedelejme tyrani z toho, ze dite tri minuty breci, tolik urcite nabreci kazde matce kazdy den, i kdyby se strhala a byla 24 hodin jen s ditetem..
myslim, ze kazdy z nas v detstvi urcite brecel, vice nebo mene.. to bysme museli byt vsichni postizeni podle toho citatu...

asi zalezi na povaze.. ja treba neusnu kdyz me nekdo drzi, no...ani kdybych chtela.. a to jsem pry v detstvi spavala u mamky dlouho.... a u Matyska je to naprosto stejne.. tak treba to mame v genech, ja nevim.. on mi proste breci, dokud ho nepolozim..
kdyz jsem ho kdysi uspavala v posteli, tak to trvalo treba hodinu a celou tu hodinu pobrekaval... tudiz nam nauceni se usinat skutecne pomohlo, no... pardon, ze to sem pisu, ale nic neni jen cerne nebo bile, no... zivot je barevnej a kazdej jsme jinej
17. črc 2008 ve 13:00  • Odpověz  • To se mi líbí
JÁ jsem totu sice pročítala,ale nevím o jakou metodu jde :sweat_smile:
17. črc 2008 ve 13:09  • Odpověz  • To se mi líbí
pridavam se k tem, co na to kvakaj..

Mala mi cca od dvou mesicu zacala krasne usinat v postylce, pustila jsem ji kolotoc, dala pusu, obcas na ni mrkla a ona usnula, ale po par tydnech najednou zacala v postylce desne plakat a uklidnila se jen kdyz jsem ji chovala a hladila, to pak usnula ale trvalo to treba i hodinu.. jednou jsem si rekla, ze zkusim taky metodu 5,10,15, i kdyz jsem byla s ni v loznici, tak jsem sedela na posteli a nezvedla ji, dala jsem ji zpet dudanka, ale nebrala ji ven a ona plakala a plakala az se zacala zalykat a to uz jsem rvala taky a vydala ji, jeste dobrou pul hodinu mi na ruce vzlykala a ja se citila jako desna mama, ze ji necham takhle se trapit, preci pokud me potrebuje tak mam byt u ni, na koho jineho se ma spolehnout kdyz ne na mamu??? od te doby uz jsem to neudelala, nakonec se z toho po tydnech vyklubal zoubek a mala uz je opet klidnejsi, ted uz ji dam do postylky, mam vedle ni zidli, ctu ji asi sto pohadek, zpivam, hladim po tvaricce, proste cokoliv aby byla spokojena a ona uz usne v postylce bez drzeni. Asi nikdy ale nezapomenu na ten jeji vyraz plny strachu a jak moc byla nestastna, ze jsem ji nechtela zvednout. Hodne lidi mi rika at ji necham vyrvat, ale ja radeji "obetuju" hodinu a pul sveho casu a budu mit stastne usinajici dite...A pokud zase treba zacnou zlobit zoubky nebo z jakehokoliv jineho duvodu bude potrebovat abych ji chovala tak budu!
17. črc 2008 ve 13:10  • Odpověz  • To se mi líbí
Tak taková metoda je pěkně blbá,když někdo nechá dítě řváát a řváát :unamused: !!!!!!Malou tak yobčas uspávám,jinak spinká sama v postýlce :slight_smile:
17. črc 2008 ve 13:25  • Odpověz  • To se mi líbí
Já teda taky nejsem zastáncem toho nechat dítko řvát třeba hodinu vkuse,ale myslím že 10,15 minutek pláče mu nijak neuškodí a už vůbec nezpůsobí nějaké mozkové poruchy.Moje mamča mě taky nechávala vyplakat,když jsem se vztekala večer v postýlce,páč jsem tam nechtěla být sama a nemyslím,že bych byla nějak "jiná" :wink: ..a já to dělám taky tak.
17. črc 2008 v 15:33  • Odpověz  • To se mi líbí
No já nějak nechápu, proč má roční (nebo i starší) miminko usínat samo. Přijde mi úplně normální že takhle malé dítě chce být u mámy. A nepřijde mi normální že to máma ignoruje, přece každá máma má nastavený mozek tak, že když dítě zapláče tak ho musí utišit. Mě když mimčo brečí 5 minut co jsem na záchodě tak jsem pěkně nervózní - myslím, že je to tak zařízené přírodou. A že bych měla nechat mimčo samotné večer vyřvat - vůbec si neumím představit, že to nějaká máma dokáže.... i když některé dokáží i horší věci :frowning2: .
17. črc 2008 v 19:43  • Odpověz  • To se mi líbí
janca souhlasim s tebou, ja ji take nenechavam plakat, kdyz zacne plakat tak je to signal, ze neni stastna, vzdyt to neznamena ze to detsko clovek rozmazluje, naopak mi prijde, ze z nej vychova dite, ktere je si jiste laskou rodicu a neni frustrovane a vystrasene. Stastne dite je podle me nejdulezitejsi. Kazde dite se jednou nauci usinat samo, ale uspechat to nehodlam, ony deti, ktere se nechavaji vybrecet usnou ne protoze by uz tu mamu nebo tatu u sebe nepotrebovaly, ale tim, ze jsou proste tak nestastne a unavene z place az z toho usnou, ale to mi neprijde spravne, ja chci mit stastne usinajici dite, ne vydesene..
17. črc 2008 ve 20:41  • Odpověz  • To se mi líbí
takze konecne jedno rozumne tema :slight_smile: :wink: nechme je se osamostatnit az na to budou mit vek
17. črc 2008 ve 20:44  • Odpověz  • To se mi líbí
Já jsem se na tuto metodu chystala asi 2 měsíce, pořád jsem si říkala zítra, zítra....pak jsem to vydržela chvilku a stejnak jsem ho šla povozot v postýlce.Jednou jsem si řekla, tak DNES :grinning: a naštestí to za 5 min.zalomil, dýl bych to nevydržela.Dnes mi usíná sám, musí být pořádně utahaný, vykoupaný a napapaný, dám na bok, pohladím, do ruky mu dám bryndáček, on ho žmoulá po obličeji a za chvíli usne.Trvalo to dlouho, ale šllo to i bez vyřvávací metody.Spíš bych potřebovala metodu, aby se nebudil tak moc v noci - že by odvar z makovic :grinning: :grinning: :grinning: :stuck_out_tongue_closed_eyes:
17. črc 2008 ve 21:02  • Odpověz  • To se mi líbí
No tak já se k tomu "vyřvání" párkrát uchýlila v 6nedělí, kdy Ondra vyloženě omrzoval. Byl napapaný, přebalený, odkrknutý. Když jsem ho vzala do ruky, tak se uklidnil, takže se chtěl jen chovat. Já sama bych to asi nedokázala, ale manžel zapnul monitor dechu, odtáhl mě do vedlejší místnosti a čekali jsme,nahlíželi škvírou ve dveřích. Nekřičel dýl jak 5 minut a nejednalo se o nic hysterického, kdy by se zajíkal apod. Zhruba po týdnu to přešlo. Teď to máme tak, že buď usíná u prsa nebo si chvilku brebentí v postýlce a pak usne bez pláče a sám. Děti taky potřebují čas sami pro sebe, pro objevování a zkoumání okolí a vlastního těla. Obdivuju vás, které s dětmi spíte v jedné posteli. Já bych se nevyspala a malý taky ne.
A rozhodně souhlasím s tím, že ke každému miminku se musí přistupovat individuálně. Zkoušet pomaloučku, polehoučku, co mu vyhovuje a hlavně všeho s mírou :wink:
17. črc 2008 ve 21:07  • Odpověz  • To se mi líbí
No, taky u nás vyřvávací metoda neprošla, zkusila jsem 2x, vžy z toho byl hysterický řev, a pak ještě půlhodina konějšení, aby vůbec mohla spát. Nakonec to bylo tak, že dobře 9 měsíců jsem uspávala v náručí (ale ne u prsu), chovala jsem ji a jak usnula, tak jsem ji položila do postýlky, další dva měsíce byl pokrok, kdy ležela se mnou v posteli a usínala bez chování, jen že jsem ležela u ní, potřebovala mě cítit (a popravdě, mě se tak strašně dobře spávalo!), a asi 14 dní usíná v postýlce. Na dovolené to prostě v manželské posteli nešlo, byla úzká pro 3 a strašně měkká, sama tam nemohla spát a světě div se, usnula v postýlce, i když teda pořád uspávám, jsem u ní, hladím ji, pomůžu jí zavrtat se pod polštář... Doufám, že se to postupně odbourá a ona tam bude usínat opravdu sama. Pokud ji tam nechám samotnou,nebo prostě nemůžu dojít dostatečně rychle, začne stašlivě brečt, lítostivě...

Nejsem proti metodě 5-10-15, ale já na ni nemám nervy...známá s dvojčátkama vydržela týden a už je to OK...
17. črc 2008 ve 21:20  • Odpověz  • To se mi líbí
nam uz taky usina v postylce, ale potrebuje sveho plysoveho zajiicka { teda pokud do vecera z toho jejiho vecnyho zuzlani uschne} a plinku, zmoula si ji poo obliceji, kope nozickama do vzduchu { asi nejaky fitnes rezim nebo tak} a pak zacne pochrupkavat..sice to vazne trva cca hodinu nez usne, ale je to bez place a mi z manzou ten cas alespon travime tak, ze relaxujeme v loznici, ja si pokecam s holkama na netu, on si precte noviny nebo knizku a kdyz usne tak jdeme treba koukat na telku, vsichni jsme spokojeni a hlavne mame stastne usinajiici miminko :slight_smile: Kazde mimi fakt potrebuje jiny pristup, co funguje u jednoho nemusi platit u druheho. :slight_smile:

Preji vsem stastne a rychle usinajici miminka a maminkam spoustu relaxace :slight_smile:
17. črc 2008 ve 21:29  • Odpověz  • To se mi líbí
Já teda i když jsem velkým zastáncem kontaktu s dítětem a že se nemá nechat plakat, tak s Lucinkou v posteli nespím. Když usne, tak jí ve spánku přendám do postýlky.
mobino, to že mimčo pláče protože prostě chce být v náručí a jinak mu nic nechybí považuju na normální, vždyť bylo 9 měsíců v břiše a to, že je teď najednou na světě je asi velká změna. My to zvládly bez křičení. Prostě mi usnula v náručí a já jí pak uložila. Fakt je, že jednou jsem to dělala asi na podesáté, protože se mi u toho vždycky vzbudila, ale plakat bych jí nenechala.
17. črc 2008 ve 21:30  • Odpověz  • To se mi líbí
nenene zadne vyrvavani :stuck_out_tongue_closed_eyes:
17. črc 2008 ve 21:39  • Odpověz  • To se mi líbí
Jjaanco určitě je to normální. Nic jsem mu neodepírala. Když zaplakal, tak jsem ho pochovala, promluvila na něj, pohladila ho, ale tahání v náručí jsem se striktně vyhýbala. A usínání jsem popsala výš. Jednalo se o týden a pak si zvyknul. Vyhovuje nám to všem, kdyby ne, tak se ozve. Toho se fakt nebojím :grinning:
17. črc 2008 ve 21:47  • Odpověz  • To se mi líbí
ja teda taky dite v posteli nemela jedinkrat, ja bych se strasne bala, ze ji zalehnu nebo tak, nikdy tam s nama nebyla vic jak treba o vikendu dopoledne, kdyz uz jsme byli vzhuru a jen tak se mazlili nebo tak, ale nikdy tam nebyla na spani...Si pamatuju, ze kdyz ji bylo par dni atd tak jak jsem byla strasne unavena tak jsem se u nocniho kojeni bala, ze s ni treba usnu, ona totiz treba dve hodiny jeste nespala a ja ji musela chovat a i kdyz uz pak davno spala v kosiku a ja spala v posteli tak se mi zdaly sny, ze jsem ji zapomela dat spatky a ze jsem ji zalehla { pritom jsem drzela pod sebou nahnacanou perinu} Proste jsem z toho mela fakt hruzu, ze bych s ni mohla usnout v posteli a zalehnout ji :confused: takze hadam, ze dokud ji nebude tak 3-5 let tak semnou v posteli nebude :grinning: :grinning: :grinning:

Janca, presne jak rikas, devet mesicu bylo zvykle byt v tesnem prostoru, tudiz blizky kontakt a slyset mamino srdce atd a najednou ma byt zniceho nic samostatne? detem proste chybi ctvrty trimestr :grinning:
17. črc 2008 ve 21:51  • Odpověz  • To se mi líbí
Presne tak pise se to v knizce nejstastnejsi mimimnko v okoli:Dětem chybi 4 trimestr.. :grinning:
18. črc 2008 v 07:44  • Odpověz  • To se mi líbí
Možná, ale potřeba tělesného kontaktu by se měla respektovat i po 4. trimestru.
18. črc 2008 v 07:53  • Odpověz  • To se mi líbí
první dítě jsem si naučila do postele na chování a já nevím co ještě..do toho roka jsem to tolerovala, ale pak když byla starší, tak jsem jí to snažila odnaučovat, ale bylo to marný..takže přes oběd uspávat pak včer uspávat aspon nejméně hodinu..takže pak člověkj nic nestíha la nemluvě o tom že by si i člověk rád odpočinul....nakonec nám od toho teda pomohla ne metoda, ale laryngitida :stuck_out_tongue_closed_eyes: , kdy jsem jí pořád budila abych si poslechla jak dýchá..no a malá se prostě naštvala a šla si lehnout sama do pelechu a už tam zůlstala..prostě jsem jí prudila :grinning: ....nechtěla jsem ale tohle riskovat i u druhého...takže jsem zavedla metodu od deváteho měsíce..nebylo to přsně 5 10 ...ale prostě když začal plakat tak jsem tam za nim zašla pohladila ho a bylo...on potom pochopil že tam s ním prostě nebudu a byl klídek..a ted usíná uplně sám zavřenej za tmy...což třeba malá odmítá i ve svých třech 4,5 letech...
18. črc 2008 v 09:30  • Odpověz  • To se mi líbí
Tvůj příspěvek