• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Syn (9 měsíců) nechce spát sám v postýlce

16. dubna 2014 
Ahoj,

prosila bych o radu či zkušenost...náš syn (9 měsíců) nechce v noci spát ve svojí postýlce a dožaduje se, abych ho brala k sobě do postele. Každou noc je to prakticky stejné-syn usne mezi 8-9hodinou (zpívám mu a nosím ho, když usne uložím ho do postýlky), kde klidně spí až do půlnoci, kdy se s křikem probudí a chce mámu. Nelze jej utišit a musím si s ním lehnout ke mě do postele, kde se ke mě tiskne a pak usne a spí až do rána. Pokud ho přemístím do jeho postýlky (stojí hned vedle mojí postele), tak se opakovaně budí a s každým probuzením křičí víc a víc.

Nemáte někdo podobnou zkušenost? Už jsem zkoušela syna položit do postýlky,stáhnout postranici (čímž leží prakticky vedle mě) a mluvit na něj, ale to vůbec nepomáhá. Asi jsem na začátku udělala chybu, že jsem ho nenaučila samostatně usínat-vždy ho kolébám v náručí a zpívám pár písniček než usne a pak ho uložím. Ale už od malinka měl problémy s usínáním a také velmi lehký spánek- vzbudí ho sebemenší šramot.

Nevíte o nějaké metodě? Já jsem slyšela jen o té Estevillově a ta se mi nelíbí, navíc se bojím, že to by sousedi nevydrželi, syn dokáže křičet opravdu dlouho a silně. Jsem z toho už dost unavená, ráda bych spala v posteli zase sama. Manžel i matka mi vyčítají, že situaci nezvládám. Prý mám dítě uložit večer do postýlky a odejít a ono usne. No ale s naším synem to tak skutečně nefunguje.

Děkuji za rady....
7. dub 2014 v 16:12  • Odpověz  •  To se mi líbí
@sarad Tak za sebe bych Ti doporučila "situaci nezvládat" i nadále a dítko přestěhovat k sobě do postele natrvalo :slight_smile: Sama píšeš, že poté, co si jej vezmeš, tiskne se k tobě a pak usne a spí až do rána. Jakpak by ne? Vždyť je to mláďátko a potřebuje mámu - tak jak je tomu u všech savců. Pokud by toto bylo pro vás s mužem technicky možné, viděla bys jak by se tobě i malému ulevilo :wink:
7. dub 2014 v 16:22  • Odpověz  •  To se mi líbí (18)
@sarad Jsme v podstatě ve stejné situaci, jen já už jsem smířená a zvyklá. :slight_smile: Dcera začala plakat v postýlce kolem čtvrtého měsíce, tak jsem si ji nastěhovala k sobě a byl klid. Taky si občas kladu otázku, jestli jsem ji neměla "naučit" spát samotnou. Nicméně lze takto malé dítě něčemu učit? Jsou děti, které v postýlce nepláčou vůbec a jejich matky pak machrují, že je to tak naučily. No jestli to není tím, že zkrátka měly děti, které v postýlce neplakaly.
Takže radu nemám. Je potřeba si prostě položit otázku, jestli zvládneš jeho pláč ty jako máma (na sousedy kašli), jestli je pro tebe společné spaní tak hodně únavné, že bys ho dlouhodobě nezvládala a probrat s manželem, jak se staví ke společnému spaní.
7. dub 2014 v 16:51  • Odpověz  •  To se mi líbí (5)
To je jako u nás :slight_smile: Od narození nechtěl spát ve své postýlce, pořád potřeboval moji přítomnost. Teďka je mu rok a ve své postýlce být pořád nechce, ale nějak to neřešíme :slight_smile: Manželovi to nevadí a do dospělosti s námi spát nebude :slight_smile: Užíváme si, že chce být s náma :dizzy_face:
Na názory ostatních se vykašli, taky si to dělali podle sebe! A mě teda nepříjde nic špatnýho na tom, že malé dítě spí s rodičema. Když není manžel doma, tak mě je v posteli taky smutno :slight_smile:
7. dub 2014 v 19:10  • Odpověz  •  To se mi líbí (6)
U nas to bylo stejny. Vzhledem k tomu, ze takhle malymu diteti nic nevysvetlim a nechat ho rvat odmitam, spal taky s nami. Nejdriv to byli narocny, kopal nas atd., nevyspali jsme se. Zkusili jsme mu prisunout jeho novou velkou postel, abychom meli aspon misto, ale stejne spal mezi nami. A do toho v noci stale pil mliko (um), to az dosud. Ale pak si to nejak sedlo, naucil se spat v klidu a ja si to jeho telicko vedle sebe doslova zacla uzivat. Ted uz vetsinou spi v ty svoji posteli prirazeny k moji a ja se desim toho, az bude chtit spat v pokojicku :wink: Vnimam to tak, ze prte proste potrebuje citit svou mamu a tim, ze mu to dopreju se jen posiluje pouto mezi nami. Vecne s Tebou spat nebude :wink: a jednou na to treba jeste rada budes vzpominat.
7. dub 2014 v 19:39  • Odpověz  •  To se mi líbí (4)
@sarad myslím si, že ti bohužel nikdo žádnou spolehlivou metodu nedá.

každé dítě je jiné a má své potřeby. Dneska jsme zahlcení informacemi, tabulkami ... Jak má dítě správně růst, jíst, spát, čůrat .... a pokud jsme jen milimetr mimo, tak vyšilujeme, že je něco špatně. Na jednu stranu se preferuje kojení málem do puberty, bio, super bio, látkování, super zdravá eko strava ...., ale na druhou stranu - sotva přijít z porodnice - šup s dítětem do jeho postele a zavřít dveře - ať si řve jak chce. :angry:

Okolo 8 měsíce se začínají dítěti zdát "živé sny" - zpracovává veškeré informace, které přes den vidělo a to může způsobovat noční můry, pláč ze spánku .... To, že ho vezmeš k sobě do postele - na tom nevidím nic špatného - naopak - je to super.

Já jsem chodila a uspávala obě dcery. Starší musím uspávat do dneška a v noci mě stále volá. Mladší lehne, přikryje se a spí až do rána :slight_smile:
7. dub 2014 v 19:39  • Odpověz  •  To se mi líbí (5)
Dcerka spala v postýlce do půl roku...s prvním zubem odmítala, když jsem ji do postýlky uložila již spící, během chviličky se budila s řevem...takže spala u nás...jinak to nešlo...no a odnaučila se to v cca 2.5 letech, kdy dostala svoji postel...malý spí s námi snad od počátku, ale již 4. noc jej nechám usnout ve své posteli a potom jej opatrně přemístím do postýlky...první 2 noci paráda, poslední byla horší, vzbudil se mi 2x(přibylo noční probuzení)...uvidím, jak dnešní, 4. noc....
7. dub 2014 v 19:40  • Odpověz  •  To se mi líbí
@sarad Pokračuj dál, jak to děláš :slight_smile: ! Nevím, proč by se mělo dítě takto "znásilňovat"a nutit spát za každou cenu samotné. Každé dítě potřebuje matčinu přítomnost, to už dávno věděly národy, kde dítě celý den neopustí tělo matky (jsou v šátku) a samozřejmě i v nocí spí schoulené u ní. Moje dcera nespí v postýlce od 4 měsíců, dnes je dvouletá a spí v přiražené posteli vedle naší. Pro jeho psychiku uděláš nejlépe, když mu vyhovíš. Já jsem zastánce kontaktního rodičovství, kde se dítěti vůbec chování a bezmezný kontak neupírá. Dříve se tvrdilo, i starší generace říkají, že bude dítě rozmazlené, nesamostatné atd. Už dnes je dcera extrémě samostatná, na vše říká sama, sama, ve společnosti i nové mě občas tak jako zkontroluje, jestli tam sem, rozhodně není dítě, které se drží máminy sukně. A to proto, že už v miminkovském věku nabyla naprostou jistotu. Spíš vidím problém s manželem, který má spíš staromódní přístup a tlačí tě ke zdi. Asi bych být tebou trvala na svém a nějak rozumně si s ním o tom pohovořila. Mmch, můj manžel má dvě dospělé děti, které s nimi také spaly v posteli cca do 6 let, a jsou dnes úplně v "pořádku" :grinning:
7. dub 2014 v 19:41  • Odpověz  •  To se mi líbí (5)
Já bych se vykašlala na všechny metody a chytré rady a řídila se intuicí... Každé dítě je jiné a jen máma ví, co potřebuje... Manželům se to chytře radí, když jsou celý den v práci... Tak může zkusit uspávat sám... v některých rodinách koupe a uspává manžel, aby máma mohla mezitím třeba žehlit nebo odpočívat...
Jo a tchýně! Ty bývají vůbec nejchytřejší! Dcera je křikloun a vztekloun od miminka a taky mi radila, že ji mám dát do studené místnosti a odejít, ať křičí.. Nikdy jsem to neudělala! Jednak mi přijde hrozné, že máma opustí plačící dítě, které nechápe proč. Jednak by řvala až by zmodrala a začala se dusit... Zpětně mohu říct, že jsem udělala dobře. Cca kolem toho roku se dožadovala k nám do postele. Vzali jsme ji mezi sebe, každý za jednu ruku a spali dál. Pak ji třeba přendali. Postupně zase spávala v postýlce sama (stačí jí jen prostrčená ruka. Ale já jsem uspávala, že jsem pomalu popojížděla s postýlkou a dala jsem jí ruku do postýlky.). Postupně se uklidnila a začala spát v postýlce. Jen ráno vylezla a šla za mnou.
V 9 - ti měsících to ještě nedělá schválně. Vymýšlet začínají až tak v 1,5 roce. Vždyť to je ještě miminko! Prostě se bojí, to je všechno.
7. dub 2014 v 19:58  • Odpověz  •  To se mi líbí (5)
Hlavně se dej do klidu, vykašli se na to co ti kdo v okolí říká a radí, ty jsi máma a ty nejlíp víš co je pro tvého synu nejlepší. Pokud má tvůj syn potřebu být s tebou tak to tak má asi být, my jsme mámy - jejich nejbližší člověk na kterého spoléhají, tvůj syn je již ve věku kdy se mu zdají sny a častokrát je to na tak malého človíčka prostě moc a je sám, potřebuje tě cítit kůži na kůži. Neuznávám metody ,, nechat dítě řvát ,, ať ti matka a manžel říkají co chce - možná by syn začal spát sám ale globálně by to jeho psychice rozhodně nepomohlo - zklamat své vlastní dítě které pláče a potřebuje mně bych nedokázala. Je opravdu problém že to vadí i tobě ? jen prostě jsi vystresovaná z toho že manžel a matka tě prudí že nemá v posteli co dělat ? Náš syn spal od narození ,, na lusknutí prstu,, usnul sám, nikoho nepotřeboval a spal až do ráda ( od 6-ti týdnů se nebudil už ani na kojení) , pak kolem půl roku projevil potřebu spát s náma a to ho máš vidět jak je šťastný když se otočí na jednu stranu a tam je maminka a na druhou a tam je tatínek. Syn je klidný, vyrovnaný a i my s manželem jsme spokojení, už si ani neumíme představit že tam syna nemáme - když je občas na noc u babičky tak já se nevyspím ( zato on spí sám v cestovní postýlce jakoby se nic nedělo :grinning: )

A pokud manželovi ditě v posteli vadí tak ať vstává k němu on a nosí ho, uspává, klidně až do rána. Lepší klidné dítě a klidná maminka spící společně než když budete oba ráno nevyspaní a s nervama v kýblu :wink:
7. dub 2014 ve 23:18  • Odpověz  •  To se mi líbí (4)
@sarad nase starsi dcera s nama spala od narozeni v posteli snad dva roky, nez pak chvili chtela sama a pak s mladsi....a reci typu, ze nespi sama mi jsou nekde....bude doba, ze na to budeme vzpominat a k nam uz chtit nebude....proc tobe vadi, aby spal s vama v posteli?? Joooo a my si pak pridali k manzelsko posteli jeste jednu normalni abychom meli pohodli vsichni...

byt tebou beru ho k sobe..zadne donucovaci prostredky a muceni aby spal sam ;)
7. dub 2014 ve 23:24  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@sarad ps a sex bude alespon i jinde nez v loznici ;) manzel to treba oceni...my dokonce i obcas spali v obyvaku, ze jsme tam usnuli...a u deti zapnuli vysilacku ;))) ale to jen vyjmecne...jsme s nima stastny, smejeme se kdyz uz usiname a rano nas budi taktez zvesela a pusinkama..bekdy se probudim driv a pozoruji, jak krasne spi...a jsou spokojeny...
7. dub 2014 ve 23:31  • Odpověz  •  To se mi líbí
@sarad www.modrykonik.cz/detsky-spanek a www.modrykonik.cz/spolecne-spani :slight_smile: ... je to normální a přirozené, proč bojovat proti genetickému "naprogramování" dítěte? Tenhle boj bez následků nevyhrajete.
7. dub 2014 ve 23:47  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
vše podstatné již bylo řečeno. Jen taková poznámka k tomu, že se naučí spát jen u vás v posteli - vůbec ne. Dcera byla u nás v posteli od narození snad do roka a půl, pak šla sama dobrovolně do své postele, která byla přisunutá k mé, takže zase kdykoliv mohla přijít. No a teď (4 roky) si sama řekla o svůj pokoj, už potřebuje asi trošku klidu a soukromí. Je to jako s odplenkováváním, oddudlíkováním atd. - nikam to netlačit, ono to příjde samo, že dítě bude se chtít osamostatnit do své postele. A neboj, až do školy tam s tebou spát nebude :sunglasses: (popravdě i kdyby jo, tak super, člověk by se chtěl v tom věku pomazlit a ony ty děti už né)
8. dub 2014 v 06:00  • Odpověz  •  To se mi líbí (5)
@sarad tak to bud v klidu,našemu je 5 let a doted ho musíme pravidelně přenášet z naší postele do jeho.. :grinning:
8. dub 2014 v 07:21  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@sarad U nás je/bylo to stejné. Přibližně od 7mi měsíců kolem půlnoci byl budíček a už nikde jinde než se mnou v posteli být nechtěl, jinak řval. V 11m jsem zkusila Estvillovu metodu, vydržela jsem 3týdny a výsledek - stal se z něj hrozný mamámek už třetí den metody. I přes den. Pořád mě tahal za nohu, nemohla jsem se vzdálit ani na metr, kolem postýlky jsme nemohli ani projít, hned měl strach, že ho tam dám a odejdu a spustil řev. Ted, téměř ve 14m se to zlomilo. V noci k malýmu vstává chlap, položí zpátky do postýlky a spí se dál. Už je to víc jak týden, tak věřím, že se to fakt zlomilo a v postýlce už vydrží :slight_smile: Takže za mě - počkat a věřit že se sám rozhodne mít klid a vydrží v postýlce, nebo zkusit ať vstává chlap :slight_smile: Estvillova metoda zvlášť pokud je váš malý stejně uřvaný a vytrvalý jako ten náš dost možná nepomůže. :sweat_smile:
8. dub 2014 v 07:55  • Odpověz  •  To se mi líbí
U nás taky stejné :unamused: :angry:
8. dub 2014 v 10:48  • Odpověz  •  To se mi líbí
ještě taková drobnost,není to sice uplně o usínání,ale docela to souvisí...když se nám narodil Mareček,tak jsme ho plakat nenechávali.Od těch "zkušených" jsem si vyslechla,jak bude rozmazlenej,že nebudu mít chvíli klidu..blablabla..a výsledek našeho " rozmazlujícího" chování? Marečkovi je 5 let,strašně rád se chodí mazilkovat (někteří kluci v jeho věku mámy odstrkují-mami nech mě,už jsem velkej :slight_smile:)usíná sice v naší posteli,ale sám.stačí mu jen říct pohádku,zazpívat písničku,pomazlit a víc nepotřebuje.mívá vztekací a mamánkovské moresy,ale souvisí to spíš s jeho poruchou AS a vývojovou dysfázií.stačí mu vysvětlit a je v pohodě.ve školce je oblíbený,o všechno se podělí,atd.
já ty tzv.zaručený metody na to,jak dítě uklidnit neuznávám..v životě jsem nedala vzteklouna do studený sprchy,nevyhrožovala zamknutím do sklepa,nenechávala jsem ho usínat v brekotu.
8. dub 2014 ve 12:06  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@marecekavendulka hurá, další normální maminka co netrápí své dítě :wink: někdy ty matky nechápu, proč ci deti pořizují, když pak je u sebe mít nechtějí..znáte živehoo tvora, co odstrčí své mládě at jde spá jinam??

taky to neuznávám....je moje a asi mě pootřebuje....jednou přijde doba, že mě už u sebe v posteli chtít nebudou....ae pokud chějí, jsem máma a miluju je a chci je mí blízko sebe...
@cirrusa krásně napsáno....máme o stejně :slight_smile:


@lucieandrlova přesně a taky souhlas....a mi i přijde říkat - dělá to naschvál jako nesmysl....nebo že si vymýšlí....pořebuje cítit tepo....


@baris přesně :slight_smile:



@hhanca holky jsem ráda, že to máme dost podobné....díky Bohu za takové mámy!!! :slight_smile:
9. dub 2014 v 01:25  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Taky jsem tohle resila....Kdyz byl miminko,spinkal v kosiku,takove te kolebce...Pak najednou zacal sedat,tak jsme zkusili postylku.....Proste postylka se neujala...Nejsem typ mamy,co nechava dite vyrvat...Naopak,pokud zacne plakat,muchlam ho :slight_smile: On me solicha ve vlasech a je nam obema lip...I kdyz ho uspavam,chytne si me kolem krku a hladi ve vlasech...A to je mu 16mesicu...Proste spi s nama v posteli,je mamanek a ja jsem za to rada..Nakonec jeste budu vzpominat,kdy za mnou lezl v posteli,povidal mama,mama,abych se k nemu pritulila...A vubec si nevycitam,ze jsem neco udelala spatne...Manzel taky parkrat rekl,ze ho dame do postylky,ale to bylo,kdyz nam treba opatrne cestoval v posteli a spadl (nastesti mame nizkou postel),ale pak.jsem.mu rekla,ze pokud pujde do postylky,bude k nemu vstavat on a byl klid,uz nechtel :slight_smile:
9. dub 2014 v 06:55  •  1 dítě  • Odpověz  •  To se mi líbí
@tarra27 oo děkuji :slight_smile: na dnešek se ani nenechal malej přenýst...nejlepší je (a to bych ho v tu chvíli samou láskou flákla po kebuli :grinning: ),když mě celou noc kope a ráno řekne:"sem vyspinkanej do ružova" :grinning: zajimavý je,že chlapa nekope...
9. dub 2014 v 07:20  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@marecekavendulka to máš super...já to řeknu, že já tu starší nosila na sobě snad do roku a to už jsme byla těhotná, v 6měs a stejne usínala na mě a pak k nám do postele...a to když jsme ji položila o snad 2min dřív, když jsme si myslela, že už zabrala, ta cácorka se probudila že ještě ne...ale pak se naučila sama s náma usínat....

jsou to prdolky...a já si myslím, že mají spát s náma...pak cítí ceý život oporu a to pouto je lepší než když je necháš v postýlce....
9. dub 2014 v 10:42  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj, nevím, jestli tě moje odpověď potěší, ale dětem dozrává pocit bezpečí a jistoty mezi 2,5 až 3. rokem. V podstatě jde o to, jak úspěšně se daří rodičům budovat v dítěti pocit bezpečí a podle toho dozrává pomaleji nebo rychleji. Přesto se z nějakého důvodu drží mezi rodiči domněnka, že musí dítě naučit spát samo v podstatě už od narození a pak s tím bojují, dítě se snaží "naučit spát" a zkoušejí na něj různé metody většinou přebrané od pochybných autorů nebo zastaralých psychologů staré generace nebo podle mýtů předávaných generačně. Málokdo ví, že podle všech současných vědeckých výzkumů neexistují například děti, které by celou noc spaly. Naopak, každé dítě se budí, sedá si, vstává, některé si hrají. Rozdíl je pouze v tom, že některé děti jsou tiše a rodiče nevzbudí, jiné, většinou citlivější a trpící větší nejistotou (obvykle kluci) pak pláčí a rodiče budí.

Naučit dítě spát se nakonec stejně rodičům povede až v období, kdy dítě dozraje a není to zásluhou aplikace metod. Každá metoda aplikovaná před tím, než dítě dozraje funguje pouze krátkodobě, a to v obdobích "klidu". Není výjimkou, že dítě 3 měsíce spí bezproblémově a potom opět pod vlivem nejistoty se budí/pláče/vyžaduje náruč/prso nebo jakýkoli jiný konejšivý prostředek, který by mu zvýšil pocit jistoty. Jsou jistě výjimky, děti, které jsou mnohem klidnější (většinou holčičky) a které v podstatě pocity nejistoty téměř neznají, ale to jsou opravdu jen výjimky.

Současné špičky psychologie se shodně domnívají, že do 2,5 let nemá smysl dítě trápit. Klidně s ním spěte v posteli a nemusíte se bát, že tam zůstane navždy. Jakmile totiž dozraje pocit jistoty a bezpečí samo bude toužit po své vlastní posteli jako mají dospělí. Dítě dá samo najevo, že chce už spát samo a teprve tehdy je správný okamžik na vlastní postel ve vlastním pokojíčku. Úkolem rodičů by mělo být snažit se maximálně posilovat pocit jistoty a nepřetěžovat dítě vystavováním stresu například předčasným odsunutím do vlastního pokojíčku. Co dělat, když to pak po nějaké době dítě přestane zvládat? Pokud na to dítě ještě nemá věk, může mu to ublížit, byť se může zdát, že to první měsíce zvládá a třeba i dobře spí (podle rodičů celou noc). Je to obrovská zátěž na jeho psychiku neodpovídající jeho věku. Dítě se může v noci budit a bát se i plakat nebo volat rodiče. Jaké psychické následky to především u chlapců může mít do budoucna? Budou nejistí, plačtivější, bojácnější, neklidní, kňouraví, případně hyperaktivní a nikdo nebude vědět "proč".
16. dub 2014 ve 21:13  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
Tvůj příspěvek