• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Dvojčátka 2014

@hanulikb tak to sem poznala ze si moravacka,tusim ze z Pavlovic me nabizela jedna mamina bumleride,kočár,ale nechci kecat.Jako pokud je mas otocene kazde jinak,tak bych se toho ta nedesila,nejwpis pujdes cisarem,protoze se muze stat,ze mimco co pude prdeli na pred,nebude mit obe nohy venku a to by je polamali,ja to chci riskovat,v pripade ze me reknou ze to pujde,jinak je seru a rodit nebudu.
Navic mas i vyhodu,mono decka sou větší,kdybys rodila prirozene dvoukilace,neni potreba se tak otevrit a dou lip ven.Ja bych radsi tuto variantu,chvili trpet nez je vyplknu a pak byt ready,navic je to lepsi i s kojenim,mleko nastupuje rychleji.Ja ma od 26tt zakaz cokoliv delat a nejde to,musim skakat okolo male a na prochajdu si vyjdu,okolo baraku nebo aspon sedet ja prdeli pred barakem.Musim malou nejak zabavit.
Dnes jedeme do brna,pro postylku,ohradku a nejspis i periny do ni,na ty sem zapomela.Mrknu i na ty tesco plenky,zjistuju ze z hypernovi stoji za hovno,mala ma po nich olezenu ritku.
Potrebovala bych i nejaky uzsi prebalovak s odkladacim prostorem,at mam kam davat ty sracicky na prdelky a nevim co jestě.
@lucavka Super ze sou prdelky v pořádku,ty odpocivej a nech se obskakovat,at se muzes brzo tesit z prdolek.Drzim palce at si rychle v pořádku.Mam te pozdravovat od savci a ze gratuluje,ta bojoje pro zmenu s Tomikem.
15. bře 2014 v 09:06  • Odpověz  •  To se mi líbí
Holky, kdy si začnete připravovat postýlky? nevím jestli si to připravit dopředu, nebo to řešit až pak budem s mimčama doma.
Nemáte nějaký tip co na bolest hlavy takhle v těhu? já na bolest hlavy normálně netrpím, ale teď už mě to trápí několik dní a hlavně sem kuli tomu v noci nemohla už ani spát a když si nemůžu vzít pořádnej prášek tak to je fakt utrpení.
15. bře 2014 v 09:39  • Odpověz  •  To se mi líbí
@lucavka gratuluji k mimískům!!! Ať se jim na světě líbí a dělají Vám jenom radost. Přeji Ti, aby jsi byla co nejdříve zdravá ....


@nikina88 na bolest hlavy mi pomáhá takový inhalátor, hap-čí . Je to na rýmu, ale má takovou ostrou mentolovou vůni, mě to hezky uvolní a přestane bolet hlava. Ale pravda je, že mně bolí hlava, tak jednou za rok.
Záleží z čeho ta bolest pochází. Hodně holek bere paralen. A piješ dost vody?
15. bře 2014 v 10:17  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
@lanitana jo a postýlky, peřiny a matrace mám už asi měsíc. Když to tady člověk všechno čte, co se může stát. Tak jsem neváhala a pořídila už asi všechno, ať se nemusím stresovat. Už jenom dokoupit pár drobností a kosmetiku.
15. bře 2014 v 10:25  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
@lucavka Gratuluji!!!! Přeju at se rychle uzdravíš a můžeš mít miminka u sebe....

Holky tak už jsme doma, zatím je vše v poho jen si nechce malá odkrknou po jídle o to větší strach máme ji dát spát :frowning2: ... Mno ale starosti mi začíná dělat Pátula zvrací neustále mé mléko tak jsem mu dala trochu sunarku a spí jak pařez tak nevím... Já se z těch starostí o miminka zblázním.
15. bře 2014 v 10:52  • Odpověz  •  To se mi líbí
@vrtulka81 přidávám info do tabulky: TP 19.4, porod 25.2 (32+3), Anna a Štěpán, bydliště Praha 6 - Řepy, porodnice Podolí, porod císařem
15. bře 2014 v 11:37  • Odpověz  •  To se mi líbí
Někteří z Vás chtěli vědět, jak to bylo s mým porodem a hospitalizací v Podolí, tak jsem to konečně sepsala, je to dlouhé, ale snad jsem nezapomněla na nic:slight_smile:
Ve středu 12. 2 mě celý den pobolívalo břicho a bylo mi špatně celkově, k večeru se to uklidnilo, ale ráno jsme se rozhodli, že radši do Podolí sjedeme. Udělali mi kompletně vyšetření a čípek byl 9mm, tak si tady trochu poležíte, napícháme kortikoidy, kdyby přišel porod dřív, aby děti měly vyvinuté plíce a uvidíme. Uložili mě na porodní sál, protože jinde nebylo místo, porodní asistentka byla zlatá, pořád chodila a opečovávala mě. Kolem odpoledne se uvolnilo místo na rizikovém odd. a přestěhovali mě. Střídavě mi dávali kapačky magnesia, kapačky antibiotik pro případnou infekci, pak po pár dnech zjistili, že děti mi tlačí na ledvinu a neodchází moč, jak by měla a vytvořily se mi tam bakterie, tak další antibiotika. Ve čt 21.2 a na vizitě mi mudr řekla, že zítra uděláme vyšetření čípku a mohla bych jít domů. V pá však jiná mudr na vizitě řekla, že mám vyšetření naplánované až na pondělí, tak to uděláme v po a ještě ten tón, když jsem se jen zeptala. O víkendu mi nebylo nějak dobře, pořád jsem pospávala a cítila se celkově strašně divně a měla zvláštní pocit. V pá po sprše koukám na břicho v zrcadle a koukám, že mi dost spadlo dolů, navíc na pohmat jsem měla povolenou kůži v podbříšku, ptala jsem se na to mudr a nic. V ne bylo nádherně, tak jsem poprosila, jestli bych mohla jít odpoledne na 30min ven, víkend před hospitalizací nás totiž měl fotit fotograf, ale pak jsem zůstala ležet v nemocnici, tak jsme se dohodli, že přijede za námi do Podolí. Vznikly krásné fotky, které ve finále byly opravdu 36hod před porodem, což jsem v tu chvíli ještě nevěděla. V po přišel na vizitu jiný doktor a že bych tedy mohla jít domů. Strašně jsem se těšila, byla jsem tam už 12dní, chyběl mi manžel a naše kočičky, ale vnitřně jsem cítila, že to není správné a domů jsem ani moc jít nechtěla. Nicméně dr si mě pozval na vyšetření a já se mu tam rozbrečela, že mám strach, že se doma něco stane…ani nevím, co mě to popadlo se tam takhle rozbrečet. Říkal: „Já myslel, že Vám tím udělám radost paní Kudová, hezky si odpočinete doma, vyspíte se a pak bych si Vás pozval tady k nám do poradny a uvidíme, jaký bude nález.“ Nicméně ještě dodal, že uděláme vyšetření a to ukázalo, že čípek z 9mm se zkrátil na 4mm a že na propuštění to stejně není. Přišla jsem na pokoj a brečela jak želva, bylo mi to strašně líto, že domů nakonec nejdu. Prostě pomatená  Večer jsem nemohla vůbec usnout, nakonec jsem ve 23hod usnula. Ještě předtím mi manžel napsal, že nebude lajdák a nabije si telefon a nechá vyzvánění, prý kdyby něco. Odpo na návštěvě jsme se trochu i nepohodly s mamkou, prostě jsem měla blbej den a ta mi večer napsala zprávu, že si nechává zapnutý telefon (vždy jej vypíná na noc). O půlnoci jsem se vzbudila a bolest v podbříšku jako menstruační, ale ty jsem měla celou dobu, co jsem tam ležela, tak jsem si říkala, že budu koukat na mobil na čas a příp.zavolám sestřičku, dali by mi zase kapačku magnesia, aby se to uklidnilo. Další bolest byla v 00.15hod a pak jsem usnula. Vzbudila jsem se přesně v 01.32hod (úterý 25.2.2014)a ve vteřině, kdy jsem se vzbudila bouchly špunty a praskla voda…opravdu to bylo jako když bouchne sekt, strašně velké množství vody, rychle jsem se posadila a automaticky zvedla deku a tam kaluž vody, zazvonila jsem na sestru a ta přiběhla, „sestři, asi mi praskla voda“, „tak pojďte na monitor“, „sestři já tam asi nedojdu, strašně to teče“…no nicméně jsem popadla župan a vzala pantofle a celou chodbu za mnou louže a boty čvachtaly, sedla jsem do křesla, napojili monitor a chtěli odejít a já vyděšená se celá klepala a říkám: „co teď bude?“ „no, natočíme Vám monitor, buď začnou kontrakce nebo můžeme počkat 2 dny“. Rychle jsem volala manželovi, že mi praskla voda, ale že ještě čekám, co bude. Stačila jsem zavolat i mámě, že mi praskla voda a že jí Petr zavolá, chtěla přijet, „mami nejezdi, Petr ti zavolá“ a zavěsila jsem. Celá vyděšená jsem čekala, co bude a začala strašně brečet a v tom to přišlo, jedna kontrakce za druhou, jako bolelo to dost, ale dalo se to vydržet a já věděla, že tohle je konec. Znovu jsem tedy manželovi zavolala, ať přijede hned, že jdeme rodit. Když mi praskla ta voda v posteli, tak první, co mě napadlo…ještě ne, do prdele ještě nemůžu rodit, ještě ne, je brzo. Za chvilku přišly a řekly, že půjdem na to a zavolali doktora, ten přišel během 3min, kouknul a řekl, že jdeme na sál, jen se zeptal, jak jsou uložení, tak říkám, že A koncem pánevním. Sestra mi řekla, ať jdu za ním na vyšetřovnu a on na ní začal trochu křičet, že žádná vyšetřovna, ať si tady hned lehnu na lehátko, strčil do mě ruku a řekl jedem. V tom jsem začala zase brečet, klepat se, zimnice. Sestry tam byly najednou asi čtyři. Začaly mi sundávat mokré oblečení, napíchli kapačku, rychle cévku, andělíčka, punčochy… Najednou tam byl sanitář a dr, jestli se chci na něco ještě zeptat. „Jak to tedy teď bude?“ „Císařem v celkové narkóze“ „Pane doktore, můžeme ještě počkat na tatínka?“ „Ne, to nemůžeme, hrozí nebezpečí, že se něco stane, zaklíní se tam, jedeme hned“. Cestu na sál jsem probrečela, začala mi být ukrutná zima a klepala jsem se jako osika. Přijeli jsme na sál a tam už bylo asi 8 lidí, všichni se oblíkali, natahovali gumové rukavice…ten zvuk si pamatuju. „Posaďte se tady na lůžko“ „Paní Kudová, kdy jste se narodila?, Jaká jména máte pro děti?...“ Nemohla jsem si vzpomenout na nic, ale reagovala jsem. Anesteziolog: „Kdy jste jedla naposledy?“ „V deset, měla jsem ovocný jogurt.“ „Jaktože jste ještě jedla v deset?“ „Mám těhotenskou cukrovku, mám druhou večeři“ „Kdy jste pila?“ „O půlnoci dva loky minerálky“. „Pane doktore, jak to bude s tou anestezií, doktor mi říkal, že bude celková.“ „Víte, pan doktor je gynekolog, ten tomu nerozumí, já jsem anesteziolog a taky se jim do císaře nepletu…uděláme spinál.“ Seděla jsem na kraji lůžka a jak se klepala, tak mě musely dvě sestřičky držet, aby mě nepíchnul vedle. Za chvilku jsem cítila, jak jde rychle teplo od nohou. „Paní Kudová, zvládnete si lehnout?“ „Jo, to zvládnu.“ Haha, nezvládla, jednu nohu jsem na stůl dala, ale druhá mi upadla…jak hadrová panenka. Sestra rychle zareagovala a pomohla mi. Pořád mi byla zima a anest.říká, nebojte mi Vás přikryjeme, vydržte chviličku. „Cítíte něco?“ „Jen takový lechtání“ V tom se ozvala sestřička: „Paní Kudová natírám Vás dezinfekcí a celkem to bude 3x, nebojte se ničeho.“ Pak na mě natáhli fólii přes břicho, okraje byly papírové a zbytek plachty dali předemně, abych nic neviděla. Natáhla jsem ruku a další kapačka. Do toho pod plachtu nakouknul neonatolog mudr. Kučera, představil se mi a říká: „Jsme připravení, máme pro děti inkubátor, nebojte se, všechno bude v pořádku.“ Anest.mě začal hladit po vlasech a po tváři, protože viděl, jak pláču. „Paní Kudová cítíte teď něco?“ „No takový šimrání“ a to už mě řezali pak mi mudr říká: „Nelekněte se, teď to bude trochu tahat.“ No, já se samozřejmě lekla, takový pocit, že se mi někdo hrabe v břiše, jako kdyby Vás někdo tahal za kůži na břiše…hodně…za chvilku slyším pláč... „Maminko, máte holčičku.“ Bylo 02.19hod (tedy přesně 47min od prasknutí vody). Anest. „Maminko, podívejte se doleva, uvidíte holčičku.“ Koukala jsem a do toho anest. „tak ji neuvidíme, už ji odnesli.“ „Teď to bude ještě tahat“…tahalo to víc…Štěpán byl totiž uložený u žaludku kolem žeber. Uslyšela jsem další pláč, ale ne tak intenzivní a hrklo ve mně. „Další je chlapeček.“ (02.20hod) „Maminko koukněte doleva“ a skutečně ukázali mi Štěpána. Byl tak nádherný, od krve, ale strašně krásný. Pak si už nic moc nepamatuju. Zašili mě. Přendali na postel, dali na mě deku a fólii na zahřátí a jeli jsme, v předsálí už čekal manžel, pamatuju si jeho obraz trochu matně (později mi řekli, že mi dali opiáty do kapačky, jak jsem se klepala, abych se uklidnila), ale řekl mi: „Děkuju ti za děti, jsou moc krásný.“ A dal mi pusu. Přivezli mě na jipku v 03.00hod a já měla pocit, že můžu kácet les, najednou mi bylo strašně dobře a kdyby mi řekli, že můžu vstát a jít domů, tak bych šla. Samozřejmě jsem necítila pořád dál nohy. Vůbec jsem nemohla usnout, nakonec jsem snad mezi 5 a 6hod ranní usnula (hned potom jsem si šahala na břicho a opravdu tam nebylo ) a pak celý den měla zavřené oči a tak podřimovala, kolem 8hod jsem se sestřičky zeptala, jestli ví, co je s dětmi. Hned šla ochotně zavolat na RES JIP (kde děti ležely) a přišla mi říct, že pediatr za mnou přijde po 10hod a řekne mi, co a jak. Opravdu přesně 5min po 10hod přišel, že je všechno v pořádku, že leží na RES JIP a až budu moct vstát, tak se za nimi můžu přijít podívat a ukázal mi fotky na telefonu, byla jsem dojatá. Ještě předtím mě navštívila laktační poradkyně, promasírovala prsa a začala mi mačkat první mlezivo do zkumavky a u toho všechno vysvětlovat. Celkově mě navštívila 3x a vždy to bylo stejné. V 15hod přišla rehabilitační sestra a vysvětlila, jak budu vstávat, vstala semnou, udělala hygienu u umyvadla, celou dobu byla u mě a čekali jsme na sanitáře, přijel s křeslem a odvezli mě na G2 – pooperační gynekologie, staré oddělení, strašně malé pokoje, ale dali mě na pokoj s dvouma slečnama se stejným průběhem, všechny po císaři a všechny jsme měly děti na RES JIP, tak to bylo fajn. Později jsem se dozvěděla, že nás takhle dávají schválně sem, abychom nebyly na šestinedělí s ostatními maminkami. Je to dost náročné vidět děti v inkubátoru a celé to psychicky ustát. Ve čtyři za mnou přijel manžel s mamkou. Oba mi přivezli krásnou kytku. Byla jsem šťastná, že manžela vidím. Po krátké návštěvě jsme vyrazili za dětmi. Moc jsem chodit nemohla, ale touha vidět je, byla silnější. Mamka chtěla jít s námi, ale návštěvy tam nesmí, pouze rodiče. Na RES JIP bylo moderní pracoviště, jak nějaká vesmírná stanice, všude obrazovky počítačů, vše čisté a krásné. Před návštěvou pořádně umýt ruce mýdlem a pak ještě dezinfekce. Sestřička, co se o ně starala se nás hned ujala a začala vše vysvětlovat, došli jsme k inkubátorům a já začala dojetím plakat, byly tak krásní, ale tak maličkatí, pláč z dojetí se změnil v pláč strachu o ně, aby byly v pořádku. Mohla jsem k nim strčit aspoň ruku a dotknout se jich na ruce a pohladit je. Bylo to pro mě moc těžké, vždy je tam nechat a odejít a po večerech jsem plakala. Další dny jsme začali s klokánkováním, na rizikovém stačili napíchat kortikoidy, tak nás nečekala žádná plicní ventilace. Dýchali sami a žádné obtíže nebyly, museli jsme tedy čekat 2dny, to jsou nejvíc kritické. Naštěstí všechno bylo v pořádku. V pátek 28. 2 je převezli na intermediární péči a jsme tam stále. Oddělení je staré, vše oprýskané a trochu šok z toho přesunu, ale už jsem si zvykla. Zkouším přikládat, zkoušíme láhev a příští týden bych k nim měla nastoupit na rooming a možná už konečně půjdeme koncem týdne domů nebo další týden. Každý den bez nich je strašně těžký, často pláču, moc mi chybí. Odstříkávám mléko a aspoň takhle pro ně můžu něco udělat. Je to náročné psychicky i fyzicky, každý den za nimi dojíždím a snažím se tam trávit, co nejvíc času. Manžel jezdí, jak práce dovolí a když jsme s nimi, tak jsem oba moc šťastní, zároveň dojatí a někdy i pláčeme, když si uvědomíme, jak moc nám doma chybí…
15. bře 2014 v 11:38  • Odpověz  •  To se mi líbí (4)
Včera nám bylo 17dní, 34+6, Anička 1920g, Štěpán 1885g, oba cca 43-44cm, zkoušíme přikládat, vypijeme od mamky tak 5-10ml (někdy vůbec nic) a také zkoušíme láhev. Anička je šikovnější a sondičku do žaludku už nemá a Štěpán vypije třeba půl lahvičky a zbytek sondičkou, ale každý den je to jiné a já doufám, že těch sondiček zbavíme úplně. Ve středu bych měla nastoupit na rooming a pokud nám půjde jídlo všech 7-8 krmení kojením nebo lahví, tak budeme moc jít domů. 22.3 budeme totiž 36+0 a přes ty 2kg snad příští týden už budeme mít. Hlavní zdroj krmení je zatím moje odstříkávání, někdy mám mléka víc a jindy méně. Doktorka chce také nasadit UM na zkoušku pro přípravu doma, tam už mléko od jiných maminek na doplnění nebude :slight_smile:
15. bře 2014 v 11:43  • Odpověz  •  To se mi líbí (5)
Takže ja mám dvojvaječné dvojčata ,termín porodu 16.9.,pohlaví budem vědět za dva týdny ,bydliště Ostrava
15. bře 2014 ve 12:04  • Odpověz  •  To se mi líbí
@motley krásní :dizzy_face: Večer u kafíčka si dočtu o porodu, taky budu rodit v Podolí :slight_smile:

@lucik024 16.9 jsme měli svatbu :grinning: Já se třepala včera na utz, že mi řeknou pohlaví a prd, tak snad za 2 týdny :unamused: Jo a manžel pochází z Ostravy, já z Havířova, tak zdravím krajanku :slight_smile:
15. bře 2014 ve 12:09  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
@ruljana Fífa mi po kojení nekrkal nikdy, vždycky jsem chvilku po koju počkala a pak už jsem to neřešila. Ale ty první měsíce jsem ho stejně nespouštěla z očí, několikrát se mi stalo, že zfialověl, jak se dusil. Strašně hltal a nestíhal asi polykat :confounded:
15. bře 2014 ve 12:13  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
@lussi mě na screeningu řekl pán doktor jedno z dvojčatek vypadá na chlapečka ale že si snení jistý a druhé mělo překročené nohy takže vůbec nevěděl ,že v 15. Týdnu by mi to už mohly říct na poradně,tak počítám dny a doufám ,že mi pán doktor řekne :slight_smile: aha ja jsem z Ostravy Výškovic :slight_smile:
15. bře 2014 ve 12:20  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@lanitana Moc toho nevypiju, tak to zkusím napravit, jestli mi to pomůže, paralen na mě bohužel neúčinkuje :unamused:

S těma postýlkama jsem to myslela tak, připravit je jako složit je dohromady, dát prostěradlo, povlečení, popř.nebesa. Všechno už mám pořízené docela dlouho dopředu, jen mám postýlky rozložené a vše uklizené, u dcerky jsem si připravila postýlku dlouho dopředu a chodila se na ní často dívat :slight_smile: ale pak se na to zbytečně práší a taky to zabírá docela dost místa.
15. bře 2014 ve 12:21  • Odpověz  •  To se mi líbí
@motley ahoj, přečetla jsem tvoje zkušenosti s porodem a pobytem jedním dechem, chvílema i slza ukápla, tak ať se miminkům daří a jste brzy doma :slight_smile:
15. bře 2014 ve 12:24  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@lussi Jinak jsem zapomněla dodat, že si vůbec nemůžu stěžovat na personál a doktory. Velká spokojenost! Někteří doktoři jsou méně mluvní a člověk se musí víc ptát a některé sestry se tváří...ale to je všude stejné:slight_smile:
15. bře 2014 ve 12:36  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@nikina88 já už měla postýlku dáááávno nachystanou, pak jsem to musela vyprat, prášilo se na to jako říkáš, ale já se musela chodit kochat :grinning:
@motley to jsem ráda, že jsi byla spokojená, taky doufám budu. Já tam chodím do poradny a na ultrazvuky a zatím super :slight_smile:
15. bře 2014 ve 13:49  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
@motley přečetla jsem tvůj příspěvek také jedním dechem, i jsem si několikrát plákla. Skvěle vše popsané. Jsi moc statečná. Opravdu kloubouk dolů před tebou. Anička i Štěpánek jsou moc kouzelní... Moc vám přeju abyste toho 22. mohli jít společně všichni domů a pak už bylo jen vše dobré :wink: . Btw také se chystám do Podolí. A ty se cítíš jak? Bolí Tě ještě něco?
15. bře 2014 ve 13:53  • Odpověz  •  To se mi líbí
@motley uf, tak jsem si početla a nemám slov.....
15. bře 2014 v 15:47  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
@montley připoměla jsi mi začátky s akut. císařem a minimimi. Posílám hodně sil :slight_smile:
15. bře 2014 v 16:16  • Odpověz  •  To se mi líbí
@nikina88 ja poridila druhou postylku s perinou dnes,manžel ji chce smontovat,me toprijde brzo a nqvic dcera bude vymyslet a poleze i do teto.Akorat ji rozbalime a mrknem jesrli je ok,to same ohradku,mame tu cestovni,taktu slozime raz dva.U dcery sem mela postylku asi 14 dni pred porodem,pqk sem ji furt jak dement ustylala a nejak rovnala,tak na to ted kašlu.Uz chybi jen kosmetika,flase na mleko a dudliky,ty budu kupovat asi az po navratu domu,ani jeden zdecek je nechtěli,tak at zbytecne nekupuju
@motley ty jo tak to je mazec si cist tak podrobne info o porodu.Mqnzel me za to brble,ze se zbytečně stresuju,ale o cisari toho moc nevim,nebude to popr takovy akok do neznámá.Prckum i tobe drzim palce,at ste zdravi a brzo doma.Co pupek,jak to zvladas?
15. bře 2014 ve 21:32  • Odpověz  •  To se mi líbí
@vrtulka81 to šlo tak poznat, že sem moravačka? :slight_smile: jojo, Žanda :slight_smile: ten kočárek si od ní beru, je kousek od Pavlovic :slight_smile: už mi i s dost věcmi pomohla ohledně zasvěcení do péče o dvojčata, má už roční.
Dnes jsme byli s manželem na předporodním kurzu ohledně základních info o porodu a trochu mě to uklidnilo, jinak ten tvůj popis porodu mě pobavil :slight_smile: hold dívat se na vše s nadhledem je důležitý! To já se teprve učím :slight_smile:
15. bře 2014 ve 21:54  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
@dobrmania
@vrtulka81

jizva sem tam zabolí, ale nic strašnýho, nejhorší to bylo opravdu první 3 dny, hlavně vstávání z postele a lehnout si do postele, sednout...prostě všude tam, kde člověk zatíná svaly a to jsem si dřív ani neuvědomovala:slight_smile: co všechno tahám břichem. A smát se? To bolelo opravdu hodně! Manžel se snažil mě rozesmívat a s holkama na pokoji z toho všeho smutku a stýskání jsme občas prohodily nějakou srandu na sestry a bolelo to:slight_smile:)) Přesto, že jsem se celé těhu poctivě mazala oleji a mléky, tak bohužel, jak to šlo rychle...tak mi popraskalo břicho hned po porodu, tak mám od pupíku dolů samou strii a i hodně červené, po té dezinfekci jsem měla strašně vysušenou pokožku a prasklo to. Teď zase mažu, ale jizvu ne, tu mám nechat jak je a hojit se to bude nějakých 6-8týdnů po porodu. Taky jsem dostala papír se cviky, ale kdy na to vzít čas, že? A taky chuť. Břicho je teď samozřejmě hodně povadlé jako sulc to visí jako pivní pupek, pak je skok a jizva...ta kůže je tam nad jizvou v takovém převisu, snad se to časem srovná a zmizí to i za předpokladu občasných cviků. Jinak já se císaře bála strašně moc a zpětně to byla "pohoda"...nestačila jsem se bát a při prožití pár kontrakcí si myslím, že bych i normální porod zvládla.

Ono, pokud máte někdo problém s čípkem jako já, že se Vám začne zkracovat, tak pokud porodíte normálně, tak už v tu chvíli máte půlku porodu za sebou... Zpětně ve st jsem byla na ambulanci ustřihnout uzlíky na konci jizvy - mělo se to vstřebat, ale nějak mi to zajelo dovnitř a dost to tahalo, tak mi to jen ustřihli, tak mi tam doktorka znovu říkala, že to bylo fakt strašně rychlý a že to bohužel někdy předčasné porody opravdu bývají...

Pokud by se chtěl někdo na něco zeptat ohledně císaře...tak klidně se ptejte:slight_smile:
15. bře 2014 ve 23:37  • Odpověz  •  To se mi líbí
@motley já měla ohledně císaře spoustu otázek, ale v podstatě jsi mi na všechno odpověděla jak jsi to tady krásně popsala :slight_smile: Ale ještě mě napadá....jak velkou máš tu jizvu?
No a co se týče toho povislého bříška, já rodila v roce 2010 a bojovala jsem s tím skoro 2 roky, je to peklo. Ale já moc necvičia, nefungují nám babičky, protože bydlí obě na Moravě, vlastně celou rodinu máme na Moravě,takže jsem byla ráda, když jsem našla chvilku pro sebe :slight_smile:
16. bře 2014 v 10:54  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
A jsem buran, ani nepozdravím, tak hezkou neděli všem :grinning:
16. bře 2014 v 10:56  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
@motley :cry: :cry: :cry: takhle vypadám po přečtení tvého příběhu,nádhera brečim jako želva :slight_smile:
16. bře 2014 v 11:32  • Odpověz  •  To se mi líbí
@hanulikb za kolikti ho nakonec dala? mě ho nabízela za 25,což sem si pořídila nový TFk.Vím že šla s cenou dolů,ale jak moc to už nevím.Stačilo napsat jedno tož a je to jasné od káď si :slight_smile: Já se nsažím psát spisovně,jinak by to po mě holky aninepřeluštili,občas teda ujedu a hodím nějaký náš výraz.No slovník moravščiny nemám :slight_smile:
@motley ale ty máš první děti ne? To je právě jiné,my co máme ty báchory vytahané z předchozích těhu,tak je to ještě horší.Hlavně nás děsí rozestup,na ten máme dost náběh a já ho fakt nechci,je to hnus a připadám si na to mladá abych měla tak hnusné břucho :grinning: Do porodky si beru zaručeně poporodní pás,pokud mě to bude nějak tahat,savci totiž psala že ji to břicho bolí jeětě víc s tím pásem,tak do foroty ještě i šátek,abych to ztahla aspoň trochu.Po dvochc děckách ten pivas dostal zabrat a myslím si že teď to bude fakt nářez,jinak se mě moje tělo líbí,kromě noch teda,ty mám jak brojler,chudé po tatovi a nemůžu si pořídit ani blbé legíny,vypadám jak debil,prva de pupek,pak chvilku nic,z toho se vynořím já a dě tyčky co tu nálož nosí,no hnus velebnosti.
@lussi já na tom budu stejně,s tím cvičením,u nás nefungují taky babky,teda tchýně jo,ale to bych musela děcka k ní odvézt,což prcky asi těžko,,malá to teda má spečetěné,ta tam povalí na prázdniny jak se vylhnou.Jinak já sem asi 3 měsíce před otěhotněním začala cvičit Jill (myslela sem si jaká budu borka v plavkách a makala denně,pak si odvařila záda a byla sem v prdeli),to cvíčo se mě fakt líbilo,ale pokud budu mít rozestup,tak si můžu tak akorát lidově nasrat,s tím se to cvičit nedá.Ale postava se po jejím cvičení fakt krásně formovala,no po těch zádech se to bohužel podělao a pupek se mě zvěsil,byl ještě horší než před cvičení.\takže to chce začít a pokračovat do nějakého spokojeného stavu,pokud se přestane v blbou dobu,tak ty svaly zase povolí.
16. bře 2014 ve 13:00  • Odpověz  •  To se mi líbí
@vrtulka81 mně ho nabízela za 18 nebo 19tis s tím, že se můžem domluvit :slight_smile:
16. bře 2014 ve 13:11  • Odpověz  •  To se mi líbí
@vrtulka81 tebe bych fakt ráda poznala osobně :grinning:
16. bře 2014 ve 13:15  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
@bejbyy jak se prckove dostanou do cestovního stavu,muzeme udelat sraz :grinning: Myslim ze by to bylo dost zajimave,decek jak mravencu :grinning:
16. bře 2014 v 18:52  • Odpověz  •  To se mi líbí
Holky tak sem včera pořídila plenky z toho tesca a hodlám je vyzkoušet na Kajčiné prdelíně ,na omak vypadají dost dobře za ty prachy,dají se srovna z babylovkama nebo pampers,uvidíme co vydrží,třeba co sem jí pořídila přímo alberťácké,tak po nich ji olezla prdel,no ta kvalita asi bude odpovídat ceně.
Navíc do porodky nebudu kupovat nějaké dražší,když sem četla jak s nima zachází a že podělí i mimina cizí,tak nepotřebuju kupovat každý den balík aby tím živili celé kojenecké.

Holky já se tak netěším zase na noc,z hrůzů čekám co zase bude,začínám lítat častěj na vecko a než se vyvalím z postele,tak skučím jak naprcaná kravka při porodu telete,než se prcůši poskládají,tak to stojí za to.ZAse mě sere žáha,pobolívá kachna a tvrdne břicho.Zita du na KTG,taks em zvědavá jestli se jim ty ozvy podaří natočit,prej už by to mohlo jít,no dám vědět jak to dopadlo,ale spíš si nedělám naděje,zatím se to žádné sestře ani dr nepodařilo.Pak bych měla dojít asi za dva dny do poradny,dr je někde pryč,tak uvidím jestli se čípek hnul.Čeká vás některou teď poradna? Dejte vědět kolik mají prcinky kg.

Ještě mě napadlo,co ste blízko Brna a budete kupovat ty širší flašky,takv tom Sam baby,mají na ně termo oblay za 93,- ,což je super cena,jinde stojí daleko víc,ale mají i eshop.I peřiny do postýlky mají za dobrý peníz,antialergické sem kupovala za 350,- Tož tak pár info z nakupování :slight_smile:
@motley ty jo,já ležat po císaři s tou co na gyndě když mě tvrdlo břicho,zaručeně nám prdnou ztehy,my sme se chlámali pořád,mám z toho docela strach,jak mě dají někoho normálního na pokoj,tak mě ten báchor bude dost často bolet :grinning: Asi zažádám o nadstandart,abych tam nikoho neměla
16. bře 2014 v 19:36  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek