• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Kdo máte malé miminko a plánujete v brzké době další?

28. prosince 2012 
a praly by jste si dvojcatka? ja mam 5mes.holcicku a brzy planujeme 2miminko chceme 3deti ale mozna i to 4. :slight_smile:
27. pro 2012 v 09:51  • Odpověz  •  To se mi líbí
neblbni, ještě tě Pánbůh uslyší a to tvoje přání ti splní :slight_smile:

mně se to stalo - otěhotněla jsem, když bylo staršímu rok, a rovnou s dvojčatama. Druhé dítě sice bylo plánované, ale vzhledem k mým předchozím problémům jsme rozhodně nečekali, že to půjde rychle. A dvojčata byly "přidaný bonus". Samozřejmě že se na ně těšíme, ale - spousta maminek ti potvrdí, že druhé a další těhotenství bývá nepříjemnější (víc zvracení, větší únava...), s dvojčaty je to ještě výrazně horší. A teď si představ, že do toho máš na krku batole, které naprosto nechápe, co se děje, proč objímáš záchodovou mísu a nemáš sílu zvednout se z pohovky, že to batole musíš nosit (což bys ale rozhodně neměla), že s dvojčaty tě čeká výrazně víc kontrol u doktorů v průběhu těhotenství, je tam vysoká šance hospitalizace - kdo se bude o starší dítě starat?
Fakt to teda moc velká romantika není. A to mám těhotenství na dvojčata ukázkově pohodové, zvracela jsem jen do 15. týdne a většinou jen jednou denně (pravda, dost často proto, že jsem stejně nebyla schopná nic sníst), nekrvácím, neomdlívám, dvojčata zatím rostou ukázkově... ale samozřejmě už v 19tt mám cervix score 1 (první krok do pekel), bolí mě záda, že bych brečela, kvůli rozvolňujícím se vazům (u dvojčat taky normální) se kolíbám jak kachna a nemůžu dlouho stát...
A pak si představ tu srandu, až budeme mít doma tři děti. Obě rodiny už teď prohlásily, že na hlídání takové hory dětí si nikdo rozhodně netroufne, takže jsme v tom sami. Ve 20m, až se dvojky narodí (pokud to tak dlouho vůbec vydržím), bude Pavel pořád ještě truhlík, už vidím, jak se budu po císaři pokoušet zvládnout dvojčecí kočár (minimálně 20kg nenaložený) a do toho utíkající 13kg batole.

Takže ne, dvojčata brzo po prvním - to není o co stát. Ono i single těhotenství brzo po prvním může být záhul. Ale když se to přežije a pak se přežije ten první rok dva, tak to doufám začne být sranda :slight_smile:
27. pro 2012 v 10:08  • Odpověz  •  To se mi líbí (10)
Mě to taky dost bere na druhé :grinning: Radimek je totiž zlaté dítě, skoro vůbec nepláče, je prostě úžasný, takže není divu, že bych takhle brzy chtěla další :wink: Naštěstí to mám doktory zakázané, kvůli Radimkově porodní váze a císaři. Nejdřív prý za rok a půl :slight_smile:
27. pro 2012 v 10:33  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
ahoj, s manželem doufáme, že se nám v lednu zadaří miminko :slight_smile: u nás už třetí, malýmu je 6 měsíců :grinning:
27. pro 2012 v 10:37  • Odpověz  •  To se mi líbí
holky neblbnete, taky sem se nemohla dockat dalsiho, na pul roce sme se zacali snazit, to byla mala jeste zlata, hodnoucka, jenom stala... po 8 mesicich se to povedlo, rodit budu kdyz budou maly 2 roky a 2 mesice! ale je to zahul - vetsi problemy, nechutenstvi, omdlivani, hospitalizace, castejsi prohlidky, tahani maly, clovek se nevyspi, stale sem unavena. ted se bat ze nekde chytis na hristi nejakou detskou nemoc, vcera na pohotovosti byly nestovice, tak ted budu muset cekat jestli se neco nestane... takze z vlastni zkusenosti muzu rict, ze znova bych to neudelala a rozhodne nevis jak bude reagovat telo, jestli uz je pripraveny... ale jestli se na to fakt cejtis (jako predtim ja), tak drzim palce :slight_smile: :wink:
27. pro 2012 v 10:46  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
ahoj, já otěhotněla, když starší dceři bylo 8 měsíců a to jsme se už 4 měsíce snažili :grinning: . Holky mám s rozdílem 17měsíců a nemůžu si stěžovat. Největší záhul byl, když jsem otěhotněla, protože starší měla v noci noční můry a to po dobu 4 měsíců šla sice spát ve 20hod, ale vstávala ve 22hod, do 3ráno byla vzhůru, pak usla, ale zase vstávala v 6ráno a přes den spala 3x po 20minutách. Padala jsem "hubou na zem", jak jsem byla hotová. Ale pak jak to začalo, tak to ustalo. Raní (celodenní) nevolnosti jsem měla do 6 měsíce. Ale dalo se to zvládnout. Byl jsem nadšená, že mám zase v bříšku miminko.

Holky byly hodné, starší přijala mladší v poho. Manžel tahal domů pakle plínek (měly je obě dvě), všechny hračky jsem zdvojila, abych předešla hádkám a zbytečnému žárlení. Teď si spolu krásně hrají a já mám už klid :sweat_smile: .
27. pro 2012 v 11:00  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
MOzna by bylo lepsi dat to jako diskusi, ne otazku. Jsou tu i diskuse na deti brzo po sobe. Jinak je to neprenosna zkusenost, kazdy si tim musi projit sam. Ja to az tak brzo neplanovala, chtela jsem deti cca po dvou letech, ale stalo se, jsou po roce, tzn. otehotnela jsem, kdyz bylo prvnimu 3,5 mesice. Tehotenstvi bezproblemove, ale silene nevolnosti ( i u prvniho byly), samozrejme takhle brzo po prvnim kupa jinych problemu jako krec. zily, bolesti zad, kycli... ale nic, co by ohrozovalo dite nebo me, proste to jen obtezovalo. K tomu pece o nechodici miminko, ktere navic casto jezdilo po doktorech. Pri prvnim tehot. jsem ale zas az do konce pracovala v profesi narocne fyzicky i psychicky, takze zas takova zmena to nebyla. Holcicku jsem 10 dnu prenasela, porod vyvolavany, delsi nez prvni, vse bez komplikaci. Poporodni davani se do kupy rychlejsi co se tyka psychiky, hojeni, ovsem kila jdou dolu hur a bricho vypada... :stuck_out_tongue_closed_eyes: Treti tehotenstvi v tak kratkem sledu uz bych nechtela i ciste z hlediska meho zdravi a kondice.
Po porodu, kdyz jsme se zabehli, celkem idylka, lecos uz teda clovek zapomnel :grinning: Ovsem ted je to sakra narocne, ty boje mezi nimi atd atd. Bala jsem se prvniho roku, byl celkem v pohode, az na nervy se zdravim deti. 2.rok je o dost horsi. Teda jednodussi na to zakladni obstarani, oba jsou bez plinek, najedi se sami, pohraji si, ale zas jsou to vetsi nervy, jak se porad perou, aspon jeden fnuka nebo jeci a breci...
Asi bych do toho sla znovu, kdybych vedela, jake to je. To, ceho jsem se bala, docela slo, naopak jsem si myslela, ze ve veku 1,5 a 2,5 uz to bude lepsi (ale to bylo tim, ze jsem vlastne nemela s tak "starym" ditetem zkusenost, jen s 3 mesicnim miminkem, ktere melo spoustu problemu, na druhou stranu bylo celkem hodne , co se spani tyka).
Dvojcata bych dobrovolne nechtela. Vim, ze bych je zvladla, mit jenom je nebo dite starsi k tomu, co by mi zbyvalo, ale mit tri takhle malinky... muselo by to jit, ale cloveku minimalne jedna ruka chybi. Nechtela bych je i z duvodu vetsiho rizika komplikaci v tehot. i pri porodu. Proste kdyby byvaly byly, tesila bych se na ne a byla bych stastna, ze je mam, ale vylozene si je prat, to teda ne :sweat_smile:
27. pro 2012 ve 14:11  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Ahoj, presne, tohle je tak individualni zalezitost ... mam nespave akcni deti, v noci casto vstavam, pres den se nedaji utahat, obe tehotenstvi rizikova, ted jsme uz dva mesice na stridacku nemocni se vsim moznym, jedna to prenasi na druhou, pak na me ... jsem vycerpana, proto se uz 3 tydny nemuzu zbavit anginy. Za me ... jeste ze jsem nevedela, do ceho jdu, jinak bych zrejme ty deti nikdy nemela, ale nastesti sladka nevedomost zpusobila, ze uz mam dve a jsou to moje milovany holky. Ale je to narocny. Pokud ma nekdo tehotenstvi bez problemu, nehrozi mu predcasne porody a deti ma jako andilky, co krasne spinkaji, pekne papaji a nemaji hysteraky a nejsou kazdy mesic nemocne, tak prosim ... pak klidne 7 deti po roce :DDD Druhy porod byl mnohem horsi, ale aspon uz bez poporodni deprese. Zvlast zavinovani me superrychle se zavinujici delohy jsem si vychutnala, pri kazdem kojeni zvraceci misku, az se mi zase z bolesti udela zle a protoze se rika, ze u tretiho je zavinovani jeste horsi, coz si uz neumim predstavit (3 dny mi pichali injekce proti bolesti abych mohla nejak fungovat), tak bych z tretiho tehotenstvi mela udesny strach.
27. pro 2012 ve 14:38  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Mám tři děti poměrně brzo za sebou a jsem za to radši. Ono záleží na každým co preferuje. Co člověk to názor. Jestli chcete děti brzo po sobě, tak prď na ostatní a směle do toho :wink: A ke všemu každé dítě je jiné. Někdo může mít doma "horor" s jedním dítětem a někdo relativně "pohodu" s více dětma.
27. pro 2012 ve 14:42  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahoj, já otěhotněla, když prvnímu bylo 10 měsíců a jsem moc ráda, že jsou kluci takhle rychle po sobě. Neměnila bych. Těhotenství celkem v pohodě, porod super, ale prvni rok s oběma celkem brutus. Naštěstí jsem to přežila a teď je to fajn (když se zrovna nervou). Kdyby se mi místo Adámka narodily dvojčata, předpokládám, že už bych byla dávno v Bohnicích :wink: Trojku a čtyřku si nejspíš odpustím :wink:
Každopádně pokud máte chuť na dvojku, tak se do toho pusťe. Kámoška teda taky chtěla děti rychle po sobě a zas tak rychlé to evidentně nebude neb kojí a zatím se jí nedaří otěhotnět (malé už je přes rok, začali se snažit někdy ve 3 měsících).
27. pro 2012 ve 14:44  • Odpověz  •  To se mi líbí
Kluky mám od sebe skoro 2 roky a měla jsem co dělat. Starší byl spokojený mimino, v roce rozumnej atd., s mladším to bylo na mašli. Jenom řval a řval a řval a nespal - neexistovalo jít na procházku, na nákup, dát pohlídat, prostě nic. Vůbec jsem si to neužívala, jenom jsem přežívala ze dne na den. V 6m se to zlepšilo, ale stejně byl tak do 14m hodně na mě "nalepenej" - kolikrát jsem odpoledne strávila tak, že jsem seděla na gauči a on na mě. Když jsem zjistila, že jsem zase těhotná, málem to se mnou seklo... mladší kluk a holka jsou od sebe 19m a teda nic moc. Celý těhotenství jsem se jenom modlila, aby to bylo spací klidný mimino. Neexistovalo, abych šla s dětma ven sama, všude se tahaly dva kočáry, s Matoušem nebyla rozumná řeč, byli jsme oba s manželem ztahaný jak koně. Vůbec nechápu, jak jsem dokázala studovat. Ono je to hodně daný i tím, že Matouš je vývojově opožděnej, teď máme čerstvě potvrzený ADHD, je tak na urovni 2,5 let, takže jsou momentálně s Aničkou jako dvojčata. Samozřejmě je miluju a nedala bych je za nic, ale jsem fakt ráda, že je můžu na dopoledne dávat do školičky, jinak bych už asi někde kukala :sweat_smile: Doma s nima nejsem schopná nic udělat, všude čurbes, věčně vymýšlí nějaký kraviny, je neuvěřitelný, jak se dokážou spolčit a spolupracovat. Nejsem schopná se soustředit na školu ani práci, domácí práce taky moc nehrozí, neexistuje, že bych je neměla na očích. Bohatě stačí když kolem 17h začnou lítat po bytě a ječet a není nic, co by jim vtom zabránilo... po 15 minutách jsem na pokraji amoku. To vůbec nemluvím o tom, co se mnou udělalo 5 let těhotenství a kojení... 30kg navíc, zničený břicho, strie, vypadaný vlasy, zničený nehty atp. Fakt jsem nečekala, že ve 27 si budu připadat na "odpis" :frowning2: Ano, moc si vážím toho, že svoje děti mám, že jsem je vůbec mohla bez problémů mít, miluju je, ale mám toho většinou plný kecky a jsou dny, kdy mě drží nad vodou představa, že povyrostou, naberou rozum a bude to lepší. Asi kdybych neměla byt, ale dům, kdybych nebyla navíc vytížená školou a firmou, kdyby ... je to tak, jak to je. Rozmysli si to dobře, vůbec to nemusí vypadat tak, jak si to teď maluješ, naopak to může být i slušné zklamání. Dobrovolně bych do tak malého rozdílu mezi dětmi nešla.
27. pro 2012 v 15:12  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ja rozdil 19 mesicu mezi detmi neplanovala, ale nyni jsem za nej rada. Vlastne uz od konce druheho 6n jsem za nej rada. Ale druhe tehotenstvi bylo strasne - nic vazneho, zadne velke problemy ci dokonce hospitalizace, ale rozhodne nebylo takove, jake jsem si vysnila. Rikala jsem si, jak si sve posledni tehotenstvi uziju, ale byl to jen 9 mesicu trvajici horor: zvracela jsem 7 mesicu, pak me zacala palit zaha, byla jsem otekla, ze jsem ani neotevrela lahev s vodou, neudrzela hrnec, do toho temer nechodici dite (dcera zacala chodit, az kdyz jsem byla ve 3.trimestru), druhe patro bez vytahu, bez auta (mame jen manzelovo sluzebni), bez pomoci. Ale tech 9 mesicu stalo za to a ja jsem moc rada, ze si k nam syn takhle nasel cestu - myslim, ze kdybych se mela pozdeji sama rozhodnout, ze chci druhe dite, uz by to pro me nebylo tak snadne.
27. pro 2012 v 15:49  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj já sice nemám děti brzo po sobě ale to jen z duvodu že to nešlo 4x sam potrat mezi dcerou a synem je 6roků a 3měsíce ale můžu říct že dcera je užasná ve všem mi pomáhá je zvyklá od jejího roku hlídám děti takže vždy mám o jedno nelí o dvě víc než ty co jsou moje :grinning: Takže si to dokážu představit už jsem hlídala i 5denní miminko a to týden protože maminka musela jít na operaci a z duvodů že nekojila tak jí ju nenechali v nemocnici.Ale můžu říct že syn i dcera to zvládli bez problémů a furt by chtěli doma miminko ted už se od června snažíme a bohužel zase jeden potrat tak snad to ted vyjde a zadaří se mohu říct že jsem neměla klidné těhotenství a ke všemu jsem na ně vždy byla sama.Takže pokud se cítíš jdi do toho! Já vždy chtěla 4 děti ale budu ráda jak budu mít 3 a to 4 si vždy někde pujčím :slight_smile: celé léto vždy hlídám kamarádce co nemá lehký život takže máme takzvaně Radimka jako dvého :slight_smile: a synovce co je o 10měsíců mladší od syna také :slight_smile: jak jedeme k babičce je sranda cestovat s dětma necelé dva roky pak o 10měs starší a zase o 10 měs starší a pak dcera 9let :slight_smile: někdy až spravím pc přidám fotku mých roštáků :slight_smile: :grinning:
27. pro 2012 v 16:05  •  3 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
mám 9m mimi a 2letou holčičku, A JE TO TEDA ZÁHUL PĚKNEJ!!!!!! ještě že ta větší je tak šikovnááááá :stuck_out_tongue_closed_eyes:
27. pro 2012 v 16:44  • Odpověz  •  To se mi líbí
Já otěhotněla, když starší holčičce bylo 8 měsíců... Adélka je postižená, nechodí, nesedí apod., těhotenství proběhlo v pohodě, kdyby Klárka nekopala, nevěděla bych, že jsem těhotná :grinning: záhul nastal v 6nedělí, kdy Klárka hodně plakala (to jsem s A neznala)... ale rodina a hlavně manžel pomáhal... teď už je to lepší, Klárka chodí, sama se napije, nasnídá apod., ale záhul to je na 24 hodin denně, když mě nepotřebuje jedna, potřebuje mě druhá, Klárka spí celou noc, Adélka skoro celou noc nespí.... ale jsme rádi, že je máme :hearts: další mimčo bychom určitě chtěli, ale asi tak za 4 roky, teď ne :wink:
27. pro 2012 v 17:01  • Odpověz  •  To se mi líbí
Zdravím, pokud se na to někdo cítí, tak hurá do toho...ze začátku je to asi náročnější, ale zase si pak děti v pohodě budou spolu hrát...
My máme skoro šestileté chlapečka.....druhé jsme chtěli tak cca 2-3 roky...jenže jsem měla jednou zamlklé, pak potrat, následně operaci dělohy...takže můžu být ráda, že jedno zlatíčko mám :dizzy_face: . Už jsme zkusili vše možné a bohužel se nedaří, takže raději sourozence klidně dřív než pak pozdě nebo vůbec....přeji hodně štěstí a v dobrém závidím :wink: .
27. pro 2012 v 17:05  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Ahoj, nemám kluky zas tak u sebe, ale to jen proto, že jsem mezi nimi třikrát potratila :unamused: tak za půl roku bych ráda třetí počala, třeba konečně holčičku :grinning: Záleží na tom jak se cítíš. Já měla obě těhu problémové, pořád nevolnosti, otoky, do toho jsem u obou pracovala a u druhého i studovala, ale všechno se dá :wink: Mám velkou oporu v příteli a ve své rodině a když mi fakt bylo hodně zle, věděla jsem, že se o Honzíka postarají :wink:
27. pro 2012 v 19:19  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
My se poprvé začali snažit, když měl nejstarší půl roku. Nakonec těhotenství nevyšlo, kluci jsou od sebe dva roky a to je super. Chtěli bychom ještě brzy třetí - my hlídání taky nemáme a tak si to radši odbudu najednou :wink:. Mám dvě blízké kamarádky, se kterými jsem byla těhotná ve stejnou dobu, takže mají děti od sebe cca 1,5 roku a zvládají vcelku v pohodě. Mně se líbí, že si děti můžou hrát se stejnými hračkami, baví je stejné výlety a hlavně, po obědě ještě spí :wink:. Kamarádky, co mají větší odstup mezi dětmi, dost bojují s rozdílnými potřebami dětí, hračkami (vysvětluj školákovi, že si může na koberci rozdělat kvůli mladšímu sourozenci leda duplo) a i to oblečení musí doma schovávat pro mladší mnohem delší dobu.
28. pro 2012 v 06:49  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tvůj příspěvek