Od kdy si starší hraje s miminkem?
Ahoj. Čekáme druhého chlapečka zhruba tři a čtvrt roku po prvním... Starší je poměrně opatrný, svým spůsobem něžný, hrozně rád se mazlí a zrovna teˇmá období, že hrozně jde po všech kočkách v okolí (nikdy žádnou ani nezatáh za ocas, ale ony stejně preventivně utíkaj). Tak tu dumám nad otázkou, kdy je bezpečné nechat staršímu miminko "napospas", ve smyslu, že ho třeba položím v obýváku na kobrec a odejdu tři metry do kuchyňské části (samozřejmě neodejdu z místnosti... by mě starší stejně pronásledoval). Hlavně se bojím toho, že ho bude chtít starší nosit...momentálně unese dvoulitrovou lahev, takže tříkylové novorozeně prostě nedá... ale tím větší pravděpodobnost, že ho třeba vytáhne do sedu a pak upustí. Řešili jste to nějak? Zas je od sebe nechci izolovat, protože to podle mě zhorší vztah...
U nás byl syn po narození dcerky totálně naspeedovaný, hrozně zrychlený, emoce prožíval asi tak o 1/3 víc než normálně. Pořád chtěl k miminku lézt do postýlky, sahat na ni... byla jsem z toho lehce nervózní, aby jí nějak nezalehl nebo jí něco neudělal, ale zároveň jsem ho nechtěla hned v počátku omezovat, abych ho úplně neutlumila. Když jsem pak mimi začala dávat na zem, tak zprvu do ohrádky, ale on jí tam stejně lezl, takže nakonec jsem ji pokládala na deku. Postupem času se srovnal a uklidnil, ale i tak měl tendenci jí škodit - pákrát jsem takhle musela odejít a okamžitě se ozval řev, protože na ní třeba rajtoval jako na koni nebo jí kousl do obličeje... Zkoušeli jsme i finty typu zapojit ho do péče, podávat plenky, krémy, asistovat při koupání, ale přesto docházelo k excesům a ubližování, ať vědomě nebo nevědomě. A to jsme i pořídili panenku miminko - nezabralo to 🙂. Ale třeba kamarádky syn dostal brášku o něco později a už reagoval normálněji, ačkoli nošení mimča, o které hrozně stál, mu zatrhli hned na začátku 🙂.Asi hrozně moc záleží na temperamentu dítěte, na tom, nakolik je schopno poslechnout rodiče, neexperimentovat s kojencem apod., a pokud se bude chtít podílet, tak zkusit vymyslet nějakou činnost, u níž starší bude "nepostradatelný" a kde se bude moct realizovat. Začátky byly náročné, ale snažila jsem se nehnat to do extrému a dokud netekla krev nebo se nedělo něco fakt nebezpečného (jako když na ní rajtoval v postýlce), tak jsme tomu dávali volnější průběh a sedlo si to samo, i když to chvílemi bylo dost náročné a i dnes, vysvětlit 4letému, že nemá roční ségru budit, když spí a on jí zrovna něco hrozně chce, je o nervy 🙂. Držím palce, ať to u vás proběhne co nejpohodověji.
od té doby co mladší leze. U nás to bylo 6m a 2r.a kousek. Furt se honili po čtyřech:D
Děvčata, koukám na tuhle svou rok starou otázku a s radostí konstatuju, že byla zbytečná. Starší byl dokonalý brácha a dokud se miminko nehybalo, ani se ho nedotkl 🙂.
asi co se zacla mladsi otačet, to už s ni zacal komunikovat a davat hracky, povidat si a pak co byla obratnejsi se to postupne nasobilo. Syn vedel , ze malou nema zvedat a nedelal to, hlidal ji tak ze si lehl vedle ni. S tihle jsme potize nejak nemeli. Ted jsou male 2,5 a se starsim uz se perou a rezou o hracky... to mi prijde horsi.