• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Příbram a okolí. Můžeme pokecat, sejít se

9. listopadu 2016 
úkon prováděný v konečném stádiu těhotenství pro vyvolání porodních kontrakcí, kdy lékař či porodní asistentka vsune prst do vagíny a prstem provede oddělení membrán děložního čípku, je to krouživý pohyb uvnitř středu čípku

A někdy prej ani dr nepoví, že ho dělal, ale měl by ti to oznámit a příjemné to opravdu neni.
26. bře 2009 v 19:41  • Odpověz  • To se mi líbí
No tak to mi mudrák asi taky udělal :sweat_smile: . No jak jsem byla v úterý naposled u něj tak mi tam tak dloubnul a fakt to zabolelo a ve středu večer jsem začala rodit. :grinning:
26. bře 2009 v 19:44  • Odpověz  • To se mi líbí
autor
Ahojky,

tak u nás už se půl hodinky spinká :slight_smile: Já jsem po večeři a jdu se pustit do toho žehlení :stuck_out_tongue_closed_eyes: Fakt se mi chce :unamused:

Juknu později :wink:
26. bře 2009 v 19:46  • Odpověz  • To se mi líbí
:grinning: :grinning: já nechci aby do mě dloubali.Stačí, že malá mi z malé pipinky udělá velkou na čas:grinning: :grinning: :sunglasses:
26. bře 2009 v 19:48  • Odpověz  • To se mi líbí
Zany tak to já už to mám za sebou. :stuck_out_tongue_closed_eyes: Jsem si to vyžehlila ráno. :wink: U nás to taky už vypadá na spánek. Je tam asi půl hodiny zticha tak snad už nepromluví :grinning:
26. bře 2009 v 19:48  • Odpověz  • To se mi líbí
já žehlila dneska v pět :grinning: To je dneska nějakej žehlící den
26. bře 2009 v 19:49  • Odpověz  • To se mi líbí
Miso neboj oni ti jí sešijou :grinning: :grinning: :grinning: Hele a já jak jsem to nečekala, že by mě dloubnul, tak to sice zabolelo, ale vlasy jsem si teda nervala. :stuck_out_tongue_closed_eyes:
26. bře 2009 v 19:49  • Odpověz  • To se mi líbí
ale stejně bude o půl čísla větší :grinning: :grinning: na čas teda.Já si taky myslim, že to nebude nějak horké jako že by to bolelo až moc
26. bře 2009 v 19:57  • Odpověz  • To se mi líbí
Miso to víš, to se nadá nic dělat. Dovnitř to šlo líp viď? :grinning: :grinning: :stuck_out_tongue_closed_eyes:
26. bře 2009 ve 20:24  • Odpověz  • To se mi líbí
to si piš, že jo :grinning: :grinning: Ven to půjde hůř, ale to se nedá svítit :grinning: :grinning:
26. bře 2009 ve 20:30  • Odpověz  • To se mi líbí
ahoj holky :slight_smile:

takze za 1. - esssi, skvely ctivo, vazne! :slight_smile: :grinning: a jak to sedi! :wink: s tvym dovolenim to dam precist i manzelovi :wink:

jinak ja byla dnes na krvi - cekala jsem tam pres hodku mezi samymi chrchlajicimi individui - skoro jsem nedychala, jak jsem bala bacilu :zipper_mouth: pak jsem pekla pernik, teda spis pernicek (polovic. davka do pekarny, aby se propekl, minule byl vevnitr tak nejak tekuty :sweat_smile: ), pak jsem varila a odpo skocila na gyndu pro listek na penize a s vysledkem z UTZ... jo a mam novou "zabavu" - lezim na sedacce a nic nedelam - zato mimisek dela :dizzy_face:
26. bře 2009 ve 20:33  • Odpověz  • To se mi líbí
holky já vám sem hodim co sem četla dřív než to co sem dala ess
26. bře 2009 ve 20:35  • Odpověz  • To se mi líbí
1.měsíc
Stojím v lékárně ve frontě a chce se mi omdlít. Je tam vedro,vydýchaný vzduch
a paní přede mnou má prostě nesnesitelný parfém. Ale pořád je to lepší než pán před ní, který smrdí zřejmě od přírody a je mi tak nějak fyzicky odporný. Fuj, teď jsem si všimla lupů v jeho vlasech. Asi se pozvracím.
"Těhotenský test," odpovím na otázku lékárnice, co si přeju. Mám mžitky před
očima a venku si musím chvilku sednout na parapet výlohy, abych se neskácela.
Jsem si jistá svou věcí a 2 čárky na počuraném papírku mi to pak doma jen
potvrdí. Asi brzo omdlím, třeští mi hlava, ale jsem šťastná.

2. měsíc
Je 7 hodin ráno, já stojím v kuchyni před ledničkou a vedu vnitřní boj: když ledničku neotevřu a nevytáhnu si z ní něco na snídani, brzy se pozvracím.
Pokud ji otevřu a ucítím to, co člověk cítí, když ledničku otevře, pozvracím se
taky. Jdu si napustit do sklenice ledovou vodu, napiju se, opláchnu si čelo,
otevřu dokořán okno, zadržím dech a risknu to. Rychle otvírám lednici a bleskově
vytahuju máslo a mlíko. Vyhrknou mi slzy do očí a ženu k oknu to rozdýchat.
Hurá, ustála jsem to, už mám aspoň na dopoledne vyhráno. Snídám bílý rohlík
s máslem a bílou kávu, to jediné, co dopoledne snesu k jídlu. Posilněná snídaní
jdu odvážně uklidit věci zpět do lednice a zrak mi padne na 2 buřty v igelitovém pytlíku, co si koupil manžel na večer na opékání. Ty už jsem neustála. Nesnáším zvracení, takže zvracím s křečovitě zavřenýma očima, abych to neviděla, pak poslepu tápu po toaletním papíru a po splachovadlu.
Opouštím záchod, pustím si na hlavu studenou vodu a jdu na dvůr to rozdýchat.
První, co uvidím po otevření dveří na dvůr, je hromádka od našeho štěňátka. Poslepu
zvedám prkýnko. Jsem vyložená z kuchyňského okna, zhluboka dýchám a přemýšlím,
že bych měla něco sníst. Jediné, na co jsem schopná pomyslet bez odporu, je
rohlík s máslem a bílá káva. Stojím před ledničkou.......... Věčný koloběh. Mám pocit, že se neudržím na nohou. Ležím v posteli, hlavu jsem si osprchovala studenou vodou, mám okno dokořán a zhluboka dýchám. Asi bych měla něco sníst..........
Přichází domů manžel s oblíbenou žertovnou otázkou na rtech: "Cos tady celý den dělala?" Bez jakýchkoli skrupulí pronáším neomaleně: "Blila."
Manžel se hurónsky směje, považujíc to za dobrý vtip, otvírá dokořán ledničku a volá na mě: "Co máme k jídlu, maminko ???"

3. měsíc
Miminku na ultrazvuku bije srdíčko, vše je v pořádku a já dostávám konečně těhotenskou průkazku a přemýšlím, jak se vyrovnám s pokynem sestry, abych přišla příště nalačno. Smlouvám s ní aspoň o kapku kafe nebo čaje a vyhrožuju poblinkáním sesterny. Směje se a povoluje mi trochu vody.
Přicházím domů a rozrážím dokořán všechna okna: nesnáším vůni našeho domu.
"Nepřipadá ti, že nám to tady strašně smrdí?", vyzvídám na každém. Smrdí mi sprchový šampon, tělové mléko, je mi odporný olej na opalování, hnusí´se mi jídlo, je mi odporný dokonce i rohlík s máslem a bílá káva.
Jediné, co mi voní a na co mám chuť prakticky pořád, je pivo. Opuchly mi nohy a obličej
a na bradě se mi vyrašil lišej záhadného druhu. Večer k nám přišlo pár známých na
grilovačku. Cpou se masem a mají odporně mastné brady a prsty. Maso odporně smrdí. Manžel odlamuje nožičky špekáčku a dává je synovi, který mlaská a omastek mu teče po bradě. Odbíhám blinkat. Když se vrátím, úplně bílá, syn si mi sedne na klín, obejme mě mastnýma ručičkama a zeptá se mě: "Copak je maminko?"

4. měsíc
Všechny kolem nesnáším. Nesnáším naše štěně, leze mi na nervy manžel, příbuzní,
mamka. Syn má tisíc otázek ve chvíli, kdy se mi nechce ani trochu mluvit. Manžela zajímá jen, co je k jídlu a jestli jsem vyřídila všechno, co jsem měla. Ještě ke všemu si ráno ohřál buřta k snídani a ten kastrůlek s mastnou smradlavou vodou nechal na sporáku. Dvakrát se pozvracím, než dokážu sejít z ložnice v patře dolů do kuchyně. Sobec jeden hnusná. Vůbec ho
nezajímají moje starosti, mamku zase zajímají až moc... Hlavně, ať se mi dneska nikdo
nedostane do rány. Mám chuť všechno rozkopat. Syn mi sděluje, že on spát rozhodně
nepůjde. Začínám asertivně vysvětlovat, že rozhodně půjde, ale nějak se to zvrtne a ječím na celé kolo, že už toho mám dost, že mi tady nikdo odmlouvat nebude a že vůbec. Vztekle kopu do balónu na cvičení a odcházím trucovat do ložnice, kde se vzteky rozbrečím. Slyším, jak manžel potichu vysvětluje: "Maminka je trošičku nervózní, nesmíš jí moc zlobit..." "Tak dobže,"
odpovídá syn a já pro změnu pláču dojetím......

5. měsíc
Dojetí z konce 4. měsíce mi zůstalo. (Mimochodem stejně jako lišej v obličeji). Nemůžu se dívat na televizní noviny, protože téměř u každé zprávy pláču. Pláču i u reklam, nemůžu jít na žádnou kulturní akci, protože mě k pláči dojímá krásná hudba. Potají utírám slzy v divadle, kam jsem se synem dorazila na doják Perníková chaloupka. Večer pláču, protože babička s dědečkem chtějí vzít syna do ZOO a povezou ho tam autem. Jsem přesvědčená, že se vybourají. Mám panickou hrůzu a pláču dlouho do noci. Manžel konstatuje, že mu mé vzteklé
období bylo přece jen o trochu sympatičtější a vypíná televizi, protože právě začíná
nějaká riziková reklama už ani nevím na co, zřejmě na polévky od Vitany. Zvracím už jen jednou týdně, ale musím nosit vysoce elegantní gumové punčochy kvůli křečákům. Jednou pláču, protože jsem si vsugerovala, že mám nějakou zákeřnou nemoc krve, protože mi na nohách vyskákaly takové červeno-fialové tečky, které si moc dobře pamatuju od taťky, než zemřel. Asi půl hodiny se zmítám v hrozných představách, jak jsou moje děti sirotkové, případně jim jejich otec dovalil macechu ,nějakou pipku s pevnejma prsama, kterou třeba
ještě ve finále budou mít rádi a nikdo si na mě ani nevzpomene....., pak mi dojde, že je
to obvyklá vyrážka po holení nohou, pořádně se vysmrkám a jdu spát.

6. měsíc
Přestala jsem zvracet, ale mám nesnesitelné bolesti v žebrech.Ukázalo se, že mám jakési mezižeberní srůsty, které se mi pomalu trhají. Dělají se mi podlitiny a já mám bolesti ve všech polohách kromě lehu na zádech, kdy je to jakž takž snesitelné. Kromě toho si z pátého měsíce s sebou stále nesu lišej na bradě, gumové punčochy a pipku s pevnejma prsama. Žárlím na všechno,co je zenského rodu. Prohlížím se v zrcadle a vidím jakousi rozplizlou
ropuchoidní maminu se zplihlýma vlasama, opuchlým obličejem, pletencema žil na
nohách a obrovským břichem. A pak vidím všechny ostatní sexy ženy a dívky, sportující,
vysmáté, vyzývavé a netěhotné. Manžel při pohledu na mé svlečené tělo vypadá jako já v prvních měsících těhu při pohledu na buřta. Ze všech stran se naznačuje, že nejsem žena, ale matka. V knížkách se o mých pohlavních orgánech mluví jako o rodidlech (slovo, které je mi tak odporné, že je mi nevolno i teď), prsa se začínají stávat továrnou na mlíko. Vyjdu schody do prvního patra a funím jak lokomotiva. Nenajdu na svém těle místo, které by nebylo
aspoň trochu oteklé. (Na rodidla si pravda přes břicho nevidím, tak nevím...) Manžel
vymetá podnikové večírky a zjevně se výborně baví s pevnoprsařkama. Asi ho brzo
nakopnu nožkou zpevněnou v gumové punčošce...

7. měsíc
Sláva, dotrhly se srůsty, ze dne na den je klid. Začala jsem ale pro změnu znovu zvracet. Ne tak často, ale zato trochu brutálněji, málokdy to totiž vůbec stihnu doběhnout na záchod. Taky k nám přišel Mikuláš s čertem. Čert zahudroval a zachrastil řetězy a já se rozplakala. Čert trochu znejistěl, tuto reakci asi čekal spíš od dítěte než od maminky. Manžel po jejich
odchodu vážně pokyvoval hlavou a s uspokojením konstatoval, že mi konečně došlo, že
jsem celýrok zlobila a začala se po právu bát. Pak mě se synem společně uklidňovali,
že čert jen tak hudruje, ale že by mě ve skutečnosti nechtěl. Těžko už mi někdo někdy uvěří, že mě k pláči dojal strach spatřený v synových očích.
Novinkou pro tento měsíc je absolutní neovládání svěračů. Zakašlu, kýchnu, zasměju se a můžu se jít převléknout. Lehkou ostudu jsem udělala na oslavě Silvestra, kdy jsem se doslova smíchy počurala, naštěstí tam byli jen naši nejbližší známí... Navíc mě trápí střevní problémy, což je společně s předchozím problémem dost vražedná kombinace. Nejlepší je pro mě vůbec nevycházet z domu, v době předvánočních nákupů dost problematický úkol.

8. měsíc
Odhazuji gumové punčochy, protože už je prostě nesnesu. Mám pocit, že červenými
proužky uprostřed stehen, které mi tam zůstaly vytlačené po okrajích punčoch,budu ocejchovaná asi už nadosmrti. Taky přemýšlím, jestli vůbec kdy ještě svoje nohy budu moct někomu ukázat. Zmizel mi lišej z brady a nahradilo ho jakési postpubertální akné. V kabelce musím pořád nosit Rennie, protože mě má žáha asi brzo sežehne. Praskly na mně moje těhotenské rifle. Mám sice ještě jedny, ale ty mi zase hrozně kloužou po břiše dolů a následně spadnou úplně. Musím na nich teda nosit kšandy, což sice slouží k výbornému pobavení mé drahé polovičky, ale já z toho zrovna dvakrát nadšená nejsem. Mohla bych nosit sukně a šaty, to bych ale musela dopnout kozačky, což je při současném stavu mých lýtek absolutně nereálné.
Praskly mi zipy u obou zimních bund a ulomila se mi čtyřka vpravo nahoře. Takový lehce destrukční měsíc.

9.měsíc
Na poslední chvíli jsem si s vypětím všech sil sundala všechny mé (dva) prstýnky, protože hrozilo, že by mi je pak muesli odříznout i s prsty. Ulomila se mi pětka vpravo nahoře. Kromě jiných zábavných akrobatických prvků při zavazování bot, depilaci atd...provozuji těhotenskou jógu při nesčetných pokusech ostříhat si nehty na nohou. Konkrétně tedy na pravé noze,
na levé to jde celkem v pohodě. S pravou jsem měla dlouho problémy, pak jsem ale
našla výborný způsob - nutné asi půlhodinové rozcvičení zadních a vnitřních stehenních svalů, šikmých zádových a krční páteře: V široko rozkročmém sedu na zemi přitáhnete tělo k pravé noze šikmo tak, aby břicho splývalo volně mezi rozkročené nohy a netlačilo se. Zkroutíte hlavu
tak, aby bylo vidět na prsty u nohou. Při dobrém rozcvičení je možno v této poloze ostříhat všechny prsty najednou, druhou variantou je pomalu kmitat,při každém kmitu pak ošetřit jeden prst. Třetí variantou je návštěva pedikérky.

Konečně porod. Břicho je pryč a v mém náručí stvoření, do kterého jsem se nekonečně a na první pohled zamilovala, které celých těch 9 měsíců prožilo se mnou, na nic si nestěžovalo a snášelo všechny mé nálady, propady, poklesky a nepříliš vzorné chování. Bezpečně poznávám ty patičky, které usilovně a bez přestání kopou do prázdna, jakoby hledaly to
břicho zevnitř, do kterého byly zvyklé se tak nádherně zabořovat. Bezděčně nastavuji
břicho zvenku, zdá se, že je to jak náhražka přijato. Netrvá to ani tak dlouho a já začínám mít při pohledu na maminky těhulky neodbytný pocit krásné nostalgie. To bylo přece tak nádherné období, no řekněte.......
26. bře 2009 ve 20:37  • Odpověz  • To se mi líbí
omlouvám se je toho nějak víc :sweat_smile:
26. bře 2009 ve 20:38  • Odpověz  • To se mi líbí
zany, pekne cepicky :slight_smile: Elisce moc slusi! a tobe ty nove bryle taky :sunglasses: heled, Eliska ma oci po tobe, ne? :wink: je to pekna holka :slight_smile:
26. bře 2009 ve 21:00  • Odpověz  • To se mi líbí
autor
Mám vyžehleno :slight_smile:
No ale už se mi tu suší další várka prádla, tak mě to čeká brzy znovu :angry:

Míšo - taky dobrý :slight_smile:

Luci - díky :dizzy_face: Já to nevidím, ale kamarádka mi říkala, že je mi Elinka podobná a že po tatínkovi tentokrát nebude :wink: Uvidíme jak se vyklube :slight_smile:
26. bře 2009 ve 21:23  • Odpověz  • To se mi líbí
zany kazdopadne je to nadejny :slight_smile: :wink:
26. bře 2009 ve 21:26  • Odpověz  • To se mi líbí
autor
Možný to je :wink:

Honzík byl hned po porodu celý manža, Elinka ne :dizzy_face:

Jdu se koukat na Primu jak to tam bude zase jebat :grinning: :grinning: :grinning:

Dobrou :dizzy_face:
26. bře 2009 ve 21:27  • Odpověz  • To se mi líbí
zany my na Primu taky koukame a je to sranda :grinning: ten kecup na bramborech s grilovan.kuretem me dostal :wink:
26. bře 2009 ve 21:39  • Odpověz  • To se mi líbí
Miso jdu to přečíst, kdyžtak to dočtu zítra :wink:

Jinak se loučím jdu dokoukat šéfíka :grinning: a pak chrnět. páá ráno :slight_smile:
26. bře 2009 ve 21:40  • Odpověz  • To se mi líbí
Miso moc pěkný dílko, já píšu víc zkratkovitě, takovýhle dlouhý věty ani neumím :grinning:
26. bře 2009 ve 22:37  • Odpověz  • To se mi líbí
Děvčata po spočítání všech nákladů při placení hypo by nám zbývalo sedm tisíc na měsíc na provoz-jídlo, drogerka, občas můj bus do školy.....dá se to vůbec zvládnout???????
26. bře 2009 ve 22:39  • Odpověz  • To se mi líbí
Dášo to neni moje jo to mi poslala známa že na to narazila, ale mě i manželovi se víc líbilo to od tebe :grinning:
26. bře 2009 ve 22:43  • Odpověz  • To se mi líbí
Dobré raníčko, :slight_smile:

tak mladej se vzbudil v půl jedenáctý a že chce dělat ee :rolling_eyes: . Samozřejmě na nočníku nic neudělal. Pak že chce čaj to už jsem si šla lehnout k němu a po jedenáctý zase na nočník. Trošku se tam teda vyčůral, ale to snad nestálo ani za to. No a pak už o ničem nevím. Jen že jsem se kolem 4 hodiny vzbudila, sebrala jsem mu tu flašku od čaje, dolila jsem mu jí a spala jsem dál. No a vstávačka před šestou, ale lahvička byla pořád dolitá na nočním stolku, takže vypil jen tu jednu v noci. No jsem zvědavá co mi řekne D jestli nevyváděl a já to nezaspala :sweat_smile:

Holky mě se to teda líbilo oboje :wink:

Tak já dneska razim s bráchou na tu kontrolu a nakonec D že zůstane s malym doma, protože byl včera dlouho v práci tak má skoro všechno připravený a prý tam nespěchá. Tak jsem ráda, protože když jsem viděla to počasí tak by se mi opravdu nechtělo jít pěšky ani nazpátek. :rolling_eyes: Takže si vemu auto a je hotovo. :slight_smile:

Ess to fakt nevim. Myslím si, že zvládnout se dá vše, když se musí, ale já momentálně moc šetřit nemusím a ani po pravdě nemám přehled, kolik měsíčně utratíme. :sweat_smile:
27. bře 2009 v 06:44  • Odpověz  • To se mi líbí
Ahojda! :slight_smile: včera jsme byli na srazíku v Praze s holkama z diskuse na říjňátkách na rodince :slight_smile: jedním slovem:PARÁDA! pak hodím pár fot! bylo tam 9 maličkejch prcků-no když jsme je daly na deku, všechny byly spokojený a okolní lidi se na nás chodili koukat, jako na exotickou zvěř :grinning: už se těším na srazík s vámi :wink:

zatím nebyl čas dočíst, snad to zvládnu: jen pro
ess-já mám na provoz po odečtu teda víc a někdy mi přijde že už pak nic nezbyde třeba ušetřit na dovču a tak...a to máme jen tříčlenou domácnost :unamused: já ti teda fakt nevim. asi byste se museli hooodně uskromnit. :unamused: kdyby byla aspoň vidina nějakých prémií kvartálních? nebo aspoň nějaká železná zásoba na překlenutí případného schodku? :unamused: držim palce
27. bře 2009 v 06:51  • Odpověz  • To se mi líbí
Ahoj všem po ránu...Sokol tiše závidím..

Miiso o díky, asi je to tím, že to mám napsaný takový kratší údernější, a ještě si myslím, že je to vitpný:grinning:

Barcul nikdy jsem neměla moc peněz, jsem zvyklá..teď mám na všechno pět a půl tácu, akorát o víkendu nevařím obědy-t vaří tchýně a nekupuju vajíčka a brambory, vajíčka nosí tchýně z worku-dělá v drůbežárně a brambory se kupujou po pytlech.....
27. bře 2009 v 07:15  • Odpověz  • To se mi líbí
Ess já to nemyslela špatně, jako že bych se chtěla chlubit to vůbec ne :pensive: , jen si myslím, že si to budete muset pořádně spočítat a rozdělit, abyste vyšli. Ale co by člověk neudělal pro své bydlení. :wink: D má byt po svých prarodičích takže jsme byli fakt v poho a nemuseli nic takového řešit. :pensive:
27. bře 2009 v 07:19  • Odpověz  • To se mi líbí
Jen nakukuju po ránu :slight_smile: přeju pěkný celý den :slight_smile:
27. bře 2009 v 07:23  • Odpověz  • To se mi líbí
Sokol jé to já vím, ani jsem to špatně nebrala, to já si spíš představuju, že se třeba taky někdy nebudu muset omezovat....já jsem zvyklá mít na den přesnou částku maximální....
27. bře 2009 v 07:23  • Odpověz  • To se mi líbí
ahoj holky!!!! dlouho sem tady nebyla byla sem totiž v jezeníkách lyžovat :dizzy_face: copak nového??? doufám že manrtina už konečně porodila :grinning: :grinning: :grinning: :grinning:
27. bře 2009 v 07:45  • Odpověz  • To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek