• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Snaženíčko o mimčo od srpna 2013 :-)

12. prosince 2013 
@blannie no vidiš povoluješ max 6 měsicu a ja bych se už hnala na 6 měsic :stuck_out_tongue_closed_eyes: :confused: hrozný proto to už raděj nechci vidět i když to sama moc dobře vim
30. zář 2013 ve 14:44  • Odpověz  •  To se mi líbí
@marokanek1111 maš to taky složite koukam tak vše po pořadě dolečit přestěhovat a šup do toho snažilkovat :wink: držim pěsti at nečekaš moc dlouho
holky ja sem dneska protivna sama sobě hrozný semnou :frowning2:když vim že zase jedu od 1 :frowning2:
30. zář 2013 ve 14:45  • Odpověz  •  To se mi líbí
@vosinka Ne, vůbec se nezlobím :wink: Spíš, že jsem měla často dotazy, jak to, že tam někdo není, když chodí do diskuze, tak už se všech nově příchozích vždycky ptám :wink:
30. zář 2013 ve 14:47  • Odpověz  •  To se mi líbí
@asus né.. to znamená, že by se to už brzo povedlo .. a taky povede, hlavně nepropadej beznaději!! I když vím, jak je to těžký :frowning2:
30. zář 2013 ve 14:48  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@blannie Jo,přesně tak,6 měsíců a víc ani ťuk :slight_smile: No tak já jsem hlavně brala za bernou minci že jak říká naše mamča ,,když se potratí,jako když pohnojí" No a když to šlo tak rychle poprvé,trošku jsem se zklamala,když teď je to ,,UŽ" druhý měsíc.
30. zář 2013 ve 14:59  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tak jsem se rozhodla, že sem taky napíšu svůj příběh, když už jsem skoro jediná, kdo tak neudělala a všem píšu, jak je chápu... :confused:

HA jsem vysadila v dubnu 2011 po sedmi letech, naskočil mi vcelku pravidelný cyklus po cca 32 dnech (před ha jsem měla cykly velmi nepravidelné i kolem 42 dní). Rozhodli jsme se, že si nejdřív pročistím tělo, a tak jsme "snažení" nedotahovali do konce. V srpnu jsme se rozhodli, že tomu necháme volný průbeh a hned ten měsíc přišlo biochemické těhotenství, které skončilo týdenním zpožděním ms s následně velmi silnou a hodně bolestivou ms (teď už mám srovnání a byla to horší bolest než při porodu). Nevím proč, ale k doktorovi jsem nešla... Další měsíc jsem moc neměla náladu na intimnosti, takže jsem v podstatě z povinnosti svolila jen jednou. Poté přišla klasická bolest na ms a já čekala, až se rozjede.. a ms nikde a břicho pořád bolelo. Tehdy ještě přítel se mě ptal, jestli nejsem těhotná, což jsem vždycky dementovala s tím, že už mě bolí břicho a že to dostanu každým dnem - vůbec mě nenapadlo, že by to mohlo vyjít. Když mě babička po 14denním zpoždění řekla, že se cpu jak těhotná, tak jsem zpozorněla a udělala test - a vyskočily na mě velmi zřetelné //. Hned jsem běžela k dr., byla jsem 5+5tt. Tři dny na to jsem začala špinit, dr. tomu nedávala šance, říkala, že se váček s mimi odlučuje a chystá se odejít a je velmi pravěpodobné, že se mimi neudrží. Naštěstí tomu chtěl osud jinak a mimi bojovalo a nedalo se. Vše probíhalo tak, jak má a nastal screening vv. Doktorka však neviděla správné postavení cév srdce ani na dvou kontrolách, a tak mě poslala na detailnější vyšetření do nemocnice. Tam nám dost necitlivě řekli, že se jedná o srdeční vadu a že musím rodit v Motole, aby mohli miminko hned po narození operovat. To je všechno, co řekli. Cesta z nemocnice byla hrozná, ani jeden z nás nechtěl mluvit, slzy se mi draly do očí, ale já nechtěla plakat na veřejnosti. Celé noci jsem probrečela a mimi vesele kopalo. Nikdo s námi nic nekonzultoval, nikdo nic nevysvětloval, vše jsem si musela hledat sama na internetu. Prognóza byla 50% šance na přežití. Nikomu jsme to neřekli, našim jsem tvrdila, že je vše v pořádnu, neměla jsem sílu to s nikým řešit. Ve 32. týdnu jsme šli opět na kontrolu, aby se rozhodlo co a jak. Na kontrole bylo všechno v pořádku, prý je časté stanovení špatné diagnózy v těhotenství. Nejradši bych zabila doktorku, která nám to sdělila. Zbytek těhotenství proběhl až na podezření z preeklampsie v pořádku... Dlouhé snažení o mimi je hrozný, ale strach o mimi, když není všechno v pořádku či se to nezdaří, bolí snad i v kostech :frowning2:
30. zář 2013 v 15:21  • Odpověz  •  To se mi líbí
@blannie ja vim vydržim diky moc za podpořeni a zuzstavam tady s vama :wink:
30. zář 2013 v 16:12  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@blannie To muselo být strašné. Strach nás ale po dobu těhotenství asi neopustí a po něm taky ne.
Můj příběh bohužel začíná už daleko před otěhotněním a před plánováním mimča. Když jsme se s přítelem poznali bydlel sám v RD. Jeho rodiče jsou rozvedeni,taťka bydlí s přítelkyní ve svém a jeho máma měla chlapa ve vesnici vedle,ale nebyl ji dost dobrý a tak si našla jiného nýmanda. 4lověk ubohej že to svět neviděl a protože neměli kde bydlet, nastěhovali se k nám. Měli u nás bydlet jen dočasně. Kvůli majetkovému vyrovnání musela přítelova matka přepsat svoji polovinu na přítele - domluveni tak byli už dva roky,když šli od sebe. No půl roku bydlení s nimi bylo nepředstavitelné. Přítelova máma nežije v realitě,napůjčovala si peníze,aby mohla jet na dovolenou,jako jezdí kolegyně z práce,jezdila na výlety,aby se mohla taky chlubit. Pak to neměla z čeho splácet a tak si našla druhou práci. V práci byla pořád a ten její seděl doma na prdeli,buzeroval nás a pálil elektriku,schválně odtáčel teplou vodu,ji si obmotal kolem prstu. Ona ho živila a on své prachy rval bývalé manželce a své ,,lehké" dceři platil vlastní byt. Já tam dělala děvečku pro všechno,uklízela po nich,vyvářela,zkulturňovala to tam. V listopadu minulého roku už mi ruply nervy a já se s tím ubožákem rafla. Přítelova matka neuznala jeho chybu a já samozřejmě byla ta nejhorší. Nicméně je to popohnalo k tomu,aby se přestěhovali do vlastního. V prosinci se odstěhovali a když na posled ocházela z domu řekla,to co tu je už tu zůstane,buďto to vyhoď,nebo si to nech,já to nechci. Nebyl týden,kdy by nečekaně nezazvonila před barákem a neodvezla další věci,které jsem si nechala jakou použitelné. Její kytky,co tam nechala,jsem všechny přesadila,nakoupila nové obaly,přihnojila,prostříhala a když konečně začli vypadat k světu,ona přijela a odvezla si je beze slova. Podotýkám,že měla klíče a já častokrát přijela z práce a nestačila jsem čumět,co zase za moji pracovní dobu všechno zmizelo. Po čase se to trochu uklidnilo. Ale měli jsme věčně na podnose že ji nepozveme ani na kafe,že už se tam necítí jako doma! Nepochopím,jak něco takového může říct normální člověk. Na začátku února jsem si řekli,že bychom rádi miminko a že se tomu začneme přizpůsobovat,ale už na konci února jsem se radovali z //. Když to volal přítel své matce její reakce byla:,, no to je teda dobrý,co s tím budete dělat"! Když začlo být na jaře hezky,začla nám volat,že přijede sekat trávu,a stříhat stromy,plet a podobně. Nechtěla nám pomoct,ale pořád to brala tak,že je to její a že to tam bude vypadat podle ni. Já mám ale uplně jiný styl a chtěla jsem všechno jinak a hlavně vzhledem k těhotenství svým tempem. Ona ale nedala pokoj a jenom kvůli tomu,aby nás pořád neotravovala makala jsem každý den na zahradě. Ryla záhony,připravovala fóliák,prostě záhul. Do toho přišla parádní zpráva. Přítelův bratr nasekal nějaký dluh na půjčce,kde byli věřitelé rodiče,kteří měli trvalé bydliště v domě,kde jsme byldeli my. Nikdo to nehodlal řešit a všem bylo jedno,že když příjde exekuce,příjde k nám. Nezbylo než stotisícový dluh zaplatit,abychom měli kde bydlet. Rozhodli jsem se,že nás nepotkalo v tom baráku nic dobrého a tak ho prodáme. Když se to dozvěděla ale přítelova matka,odmítla barák na přítele přepsat s tím,že se barák prodávat nebude. Když ale čuchla k prachům,řekla,že barák prodá sama a tak nám začla prodávat střechu nad hlavou. Měsíc na to jsem se na prohlídce dozvěděla, že miminku netluče srdíčko a hned druhý den jsem nastoupila do nemocnice. Celá situace se do dneška nevyřešila. Nikdo za celou dobu nepoděkoval za to,že jsem za ně zaplatili dluh. Matka prodává barák milion podhodnocený,jenom aby měla co nejrychleji prachy. Přítel se ani nechtěl znovu začít snažit dokud nebudeme bydlet ve svém. Jeho rozhodnutí jsem samozřejmě chápala,ale na druhou stranu jsem se s tím nechtěla smířit,protože jediné,co mě drželo po potratu nad vodou byl fakt,že se musím dát co nejdřív do kupy,abychom se mohli začít zase snažit. Když tomu tak být nemělo,byla jsem zase na začátku. Probulený noci,věčně špatná nálada a chmurné myšlenky. S přítelem oba rybaříme a když jsem byli jednou na závodech,kde chytali i prcci,přišlo nám to oboum líto a tak jsem se rozhodli,že se snažit budeme už teď. Tak tolik hodně zkráceně z příběhu mého. Moc se omlouvám za případné chyby..
30. zář 2013 v 17:10  • Odpověz  •  To se mi líbí
@blannie
@ceekanka Holky, hrůza co jste si prožily... :frowning2:. To moje občasné trable jsou procházka růžovým sadem...Tak teď už určitě bude všechno jen dobré...smůlu jste si už vybraly...
30. zář 2013 v 17:16  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@ceekanka Ježiš, to je příšerný.... nejhorší jsou takovýhle majetkový vztahy v rodině. Takže polovina domu je přítele? A máte to zapsaný v katastru? Pokud ano, tak matka jako spoluvlastník dům sama prodat nemůže, kdyžtak "pouze" svoji část - tedy v tomto případě asi ideální polovinu, a to málokdy někdo koupí. Pokud jsi zaplatila za přítelova bratra dluh, tak částku můžeš po bratrovi vymáhat, ale to je na dlouhý lokte :frowning2: Chjo, to jsou taky hrůzy :frowning2:
30. zář 2013 v 17:30  • Odpověz  •  To se mi líbí
@blannie My bydlíme teď u mých rodičů,než se nějak seberem,pak chceme začít stavět své pomocí. Já už se do jejich sporů raději necpu. My se pak doma s přítelem akorát hádáme a máme pak oba nafouklý huby. Mezi sebou jsou nějak domluveni. Bude to docela frmol,jestli se nám podaří mimčo,já mám před sebou dva roky školy a jestli začnem stavět :slight_smile:
Ale jak píše eeen , to nejhorší už snad máme za sebou a bude to jen a jen lepší :slight_smile:
No a nemůžu si teda odpustit na zlepšení nálady,koukala jsem,jakou máte krásnou holčičku. Je neuvěřitelný kolik měla vlásků po narození.. Já když se narodila,tak jsem byla strašně tmavá,černý vlásky mi pozvolna přecházely v černý chloupky přes zádíčka až na zadeček. byla jsem pěkná opička :grinning: A teď mám svoji přirozenou barvu blond.. :sweat_smile:
30. zář 2013 ve 20:06  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahojky holky, strávila jsem víkend prací na zahradě, tak jsem ani neměla sílu zapínat počítač. Ale oproti @marokanek1111 jsem teda nic neudělala :slight_smile:

Holky, nikdy jsem uprostřed cyklu nešpinila, ale dneska jo (13 DC) - znamená to, že ovulace už proběhla a na otěhotnění už je pozdě?

@ceekanka
@blannie To jsou smutné příběhy, ale na druhou stranu asi mohlo být ještě mnohem hůř. Každopádně držím palce, aby už bylo jen líp!
30. zář 2013 ve 21:41  • Odpověz  •  To se mi líbí
@smisca No jo, vždycky může být hůř :slight_smile:
a pokud jsi dnes špinila, tak otěhotnět ještě můžeš - snad ještě den po ovulaci :slight_smile:
30. zář 2013 ve 21:45  • Odpověz  •  To se mi líbí
@blannie Doufám, že to nevyznělo jako zlehčování situace - když mám nějaké problémy, tak si tohle říká a snažím se vidět to dobré na tom zlém (i když kolikrát mi to moc nejde) :slight_smile:
Jinak děkuju za odpověď a pro dnešek se tedy zase loučím a jdu se vrhnout na manžela :grinning: Dobrou!
30. zář 2013 ve 22:10  • Odpověz  •  To se mi líbí
@blannie
@ceekanka
Holky,to je mi moc líto,čím jste si musely projít....vybraly jste si to špatné a teďko už bude jen to dobré :wink:

A já bych Vám taky mohla vyprávět pořádně mé vytoužené těhotenství,které nakonec skončilo špatně :frowning2: .....i když......
Teďko se snažím o miminko s úplně jiným mužem,než tehdá v roce 2010.....můj bývalí přítel se mi každým dnem hnusil čím dál víc,ale já byla hloupá a¨zasněná do miminka,že jsem si řekla,že ho použïju "jako stroj na výrobu miminka" a pak od něj odejdu a budu si toho broučka vychovávat sama...tedko už to samozřejmě vidím jinak....i proto,že vidím,jak trpí přítelovo děti tím,že jsou z rozvedených rodin......sice se jim snažím tu maminu nahradit,jak mi síly stačí,ale přeci jen....oni vidí ten obrázek MÁMA-TÁTA-DĚTI......Ale abych se vrátila k příběhu.....můj bývalí mě podváděl,kde mohl a já z toho dostávala záněty močáku.....pokaždé,když jsem se s ním vyspala,tak jsem se ráno probudila s neskutečnou bolestí.....tehdá jsem mu nemohla nic dokázat....ale když už mi to řekla i moje obvodačka,tak mi to všechno došlo.....opustila jsem ho asi 5 měsíců po potratu.....už jsem na to neměla sílu....a pak to všechno vyplynulo na povrch......ty jeho avantýry......nemůžu toho chlapa ani vidět....možná,že to miminko vycítilo a raději to vzdalo samo,kdo ví.... :frowning2: .......jak už jsem psala,v lednu jsem měla jít na laparoskopii,a v té době jsem opravdu byla v kolonce NEPLODNÁ....no a jak už to občas bývá......v prosinci jsem úplně vypnula od nějakého snažení....doufala jsem v laparku....a jaké bylo moje překvapení,když jsem zjistila,že jsem těhotná....a pro mou dr. taky.....přítel z toho sice taky měl radost...ale myslím si,že spíš viděl,jak mě má tedko jistou a bude si ještě více moct lítat "vedle".....ale já byla v sedmém nebi......no a jednoho dne jsem si zadala do mobilu termín porodu,který jsem si vypočetla na internetu....prostě jsem se těšila...nu což......jednoho lednového,sobotního rána jsem byla v práci a na WC jsem zjistila,že špiním....to jsem tehdá byla 7 tt......běžela jsem za kolegyní a pak jsem hned volala na gynekologii ke své dr.,co mám dělat.....pak ještě přítelovi a hnedka jsme jeli...na gyndě mě vyšetřila a že neví,co se děje....at jedu do nemocnice,že mě hospitalizují a podívají se nějakým lepším UTZ......celou dobu,co jsem jela do nemocnice a ještě přímo tam,jsem přes slzy nemohla ani mluvit....jak kdybych to tušila....přijímali mě dvě sestřičky......a jednou jedinkrát a to hnedka při příchodu,za mnou přišel lékař,aby mě vyšetřil.......a pak celý den holky nic.....ani ¨noha nevkročila na ten pokoj.....vždyt je taky sobota,co bych chtěla že :frowning2: .......a já už se opravdu děsila nejhoršího...do večera se mi špinění rozjelo v krvácení....nedostala jsem vůbec nic na udržení,žadnou informaci....až o půlnoci přesně za mnou přišla sestra a bez okolků mi řekla,že nemám od půlnoci nic jíst,pít,kouřit...a že jdu ráno na výkon.....holky,mě se zbořil svět...takové chování bych nečekala...prostě mě odepsali,aniž by se mnou cokoliv dělali.....ráno přišel doktor a samozřejmě zjistil,že mi klesá HCG a že tedy opravdu potrácím a musím na vyčištění....plakala jsem dlooooho i po výkonu...pomohlo mi to,že jsem šla hnedka do práce...položila jsem se do toho azkoušela na to nemyslet..ale t jde velmi těžko...přítel za mnou stále chodil,že at se nebojím,že mimibude znovu a další a další bláboly,já už jsem si s ním to dítě tedy přëdstavit nedovedla....no a abych se taky dostala k tomu celému..na památku tadytoho drobečka,jsem si koupila kovového andílka na krk s kamínkem na bříšku...a nosila ho stále u sebe....v červnu jsem přítele sbalila a letěl zpět k mamince...někdy v půlce července jsem se koukala na toho mého anděla a říkala si,že ho raději sundám a uložím do skřínky,kde jsem měla pár dětských "maličkostí"...od lidí,co si nedali říct,že se to před 3 měsícem nemá..ten kov totiž začal mírně reznout a já o něj nechtěla přijít.......No a tedko si o mě myslete,co chcete,taky jsem do té doby nevěřila na nic takového,až do té doby....nejsem paranoidní člověk,nebojím se v noci sama a hlavně už to bylo nějaký čas,kdy jsem přítele vykopla a bydlela sama a nic se nedělo....tu skřín,do které jsem andílka zavřela,jsem měla hned naproti posteli,v obýváku....vedle ní nic nestálo,z druhé strany zdi taky nic nebylo....a jednoho večera ta skříň začala vydávat zvuk,jako by s ní někdo lomcoval ze strany,jen tak slabě...ale skříň se ani nehnula...celkem mě to vyvedlo z míry a ještě víc,když se to začalo opakovat každý večer...a nejvíc to drnčelo z neděle na pondělí v noci...usínala jsem při světle,abych se alespoň trochu přestala bát..vůbec nic mi nedocházelo...v pondělí ráno jsem šla do práce a položila si mobil na stůl a pracuju a pracuju a za necelou hodinku mi začne bzučet upomínka...a tam bylo psáno "termín porodu"....holky,mě to v ten moment přišlo tak líto...nevím,co to mělo znamenat,ale já si domyslela,že to prostě bylo tím,že mi ten náš miminkovský andílek chtěl říct,že jsem na něj zapomenula.....nejsem blázen a tohle se mi opravdu stalo,věřte,či ne...hnedka,jak jsem přišla domů,tak jsem andílka dala ze skříně na poličku,dala mu tisíce pusinek a omluvila se mu na stotisíckrát.....a od té doby byl klid......Andílka mám stále shovaného,aby se neponičil a věřím,že mi jednou sešle za sebe jiný poklad a bude ho střežit
Tak to byl můj příběh.....trošičku delší,ale snad to bude k přečtení :wink:
1. říj 2013 ve 02:11  • Odpověz  •  To se mi líbí
@marokanek1111 No ještě že jsem si to přečetla až teď ráno,jinak bych večer neusnula jak mě mrazí. Je to strašný čím si kolikrát člověk musí projít. S tou skříní a telefonem.. Nám se stalo něco podobného při odchodu jednoho člena rodiny,kterého jsem milovala. Už je to pár let,ale pořád ho strašně postrádám..Takže věřím,takové věci se dějou.. Držím palečky :slight_smile:
1. říj 2013 v 08:34  • Odpověz  •  To se mi líbí
@asus Ahojky, kolik ti prosím je, taky mám dvě dospělé děti a snažíme se od srpna a zatím nic, říkám si zda nejsem vykopávka :wink:
1. říj 2013 v 08:39  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahojky, tak se sem také hlásím, sice jsem mezi Vámi vykopávka s dvěma odrostlými dětmi ale rozhodli jsme se s manželem pro miminko a od spna se snažíme, zatím nic a mrcha chodí až s nevídanou pravidelností 28-29 dní. asi to je u mne i věkem ale nikdy jsme nabrala HA a po kontrole u praktika i na gyndě jsem naprosto v pořádku, jelikož máme dvě děti i když dospělé tak by se to snad mohlo povést co myslíte ? :wink:
1. říj 2013 v 08:57  • Odpověz  •  To se mi líbí
@mixlevpixle2013 jestli se snažíte od srpna, tak máš za sebou tak dvě periody ne? to je v pohodě :slight_smile: určitě to vyjde :slight_smile:
1. říj 2013 v 09:00  • Odpověz  •  To se mi líbí
@mixlevpixle2013 no mě je 37 let tak asi sem vykopavka co? :grinning: a kolik je tobě?
1. říj 2013 v 09:38  • Odpověz  •  To se mi líbí
@blannie život je važně krutej :frowning2: budem se držet všechny nad vodou at to vše zvladnem :slight_smile: společně
1. říj 2013 v 09:48  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Nový měsíc, nový design :slight_smile: Snad přinese štěstí :grinning:
1. říj 2013 v 10:33  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@chris_n jj přesně tak jak píšeš - 2 periody za mnou :wink:
1. říj 2013 v 10:37  • Odpověz  •  To se mi líbí
:unamused: @asus tak to jsem dost starší .... je mi čerstvě 42 let :unamused: hlavně prosím neodsuzovat, mám příběh ve snažilkách :unamused:
1. říj 2013 v 10:38  • Odpověz  •  To se mi líbí
@mixlevpixle2013 Ahoj :slight_smile: Taky tě vítám! Prosim tě, jaká stará vykopávka :grinning: Ta by si na miminko dávno netroufla :wink: Mně se hrozně líbí, když si někdo po čase ještě jedno nebo dvě pořídí... pokud nebudu mít tři za sebou, tak bych to přesně takhle taky chtěla udělat :wink: Taky se zeptám - chtěla bys být v tabulce nebo raději "na volné noze"? :grinning:
1. říj 2013 v 10:38  • Odpověz  •  To se mi líbí
@blannie ty jo krasnějši tabulka super :dizzy_face:
1. říj 2013 v 10:50  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@blannie volna noha dobrý :grinning: tak ja jedu na volne noze :grinning: :grinning:
1. říj 2013 v 10:51  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@asus Taky jsem se snažila :grinning: Ale obávám se, že na listopad mně už nezbývá inspirace, tak doufám, že už budou všichni růžový :sunglasses: Musela jsem zavést oficiální termín, když se nám tu množí soukromníci :grinning: :grinning: :grinning: :wink:
1. říj 2013 v 11:00  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@blannie ja vim no :frowning2: ale viš ja když se tam vidm jak stoupa doba snaženi a nic tak je to hnus :stuck_out_tongue_closed_eyes:
1. říj 2013 v 11:37  • Odpověz  •  To se mi líbí
@mixlevpixle2013 nikoho neodsuzuju je to každeho věc jak si zařizuje život každy musi vědět sam :wink: každopadně držim pěsti :wink:
1. říj 2013 v 11:39  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek