• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Začínající těhulky z Brna. Kam chodíte za doktorem?

24. prosince 2010 
Beru to z té strany - že po všech těch lapáliích jsme se konečně dostali až do fáze, kdy je mrně životaschopné... tak čeho se ještě bát :slight_smile: Samosebou odpočívám, ale to odpočívám už od ledna takže žádná změna :grinning:
24. čer 2008 v 11:15  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
lani,

chápu a tvůj doktor je teda šprýměř. S tou životaschopností :frowning2: si připadám jak magor, já se kžadý nový týdem dívám, jestli je to už ta hranice, kdy by miminko přežilo :frowning2: prostě jak říkám, leze mi to na mozek
24. čer 2008 ve 12:31  • Odpověz  •  To se mi líbí
čauky holky, to je teda hic na padnutí, jsem pořád zalezlá doma. :sunglasses: Včera jsem byla u Dr. vše o.k. ještě nás čeká odběr krve na krevní obraz a UZ ve 30 tt.A je to, ne?? :grinning:

Kamošce dnes zjistily silnou cukrovku, tak že to vypadá, že si bude píchat inzulín, má hodně vysokej tlak, tak je mi jí docela líto, přibrala 14 kilo - což je mooooc, je 26 tt.

Kolik jste vůbec zatím přibraly????? :wink:
24. čer 2008 ve 12:53  • Odpověz  •  To se mi líbí
jadviga: ty brďo 14 kg ... chudák ... já měla ve 26 myslím 4kg na vrhu. Celkově jsem se motala mezi 8 - 10kg.

Jinak vedro strašný ... Michálek je s toho uplně vyřízenej, chudáček. :frowning2:
24. čer 2008 ve 13:08  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
jadvidga:

no já zatím přibrala podle všeho 6 kg a i tak mě doktorka sjela, že nemám tak moc přibírat :frowning2: jsem ráda, že máš všechno v pořádku
24. čer 2008 ve 13:14  • Odpověz  •  To se mi líbí
tak někam zalezte do chládu...sklep...nebo protitankovej kryt :grinning:

Těžko posuzovat něčí váhu - v těhle horkách a těhotenství to klidně může naskočit jen zadržováním vody....
já mám 5Kg na víc. ve 26 jsem měla nějaký 4 bo co. :wink:
24. čer 2008 ve 13:14  • Odpověz  •  To se mi líbí
micanek - všimla jsem si že prodáváš pytle na spaní - neosvědčilo se to?
Čistě zvědavost.... :wink:
24. čer 2008 ve 13:20  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
jadvidga,

ono je to fakt jen zrhuba orientační, kolik máme přibrat. protože na netu najdeš, že v našich týdnech se to pohybuje od 4-10,5 kg přírustku na váze, cože je opravdu rozdíl :wink:
a je pravda, že každý z nás jinak zadržuje vodu, já jsem teda teď dvě kila shodila, alle asi kvůli tomu, že jsem rychle a clekm hodně přibrala na začátku.
24. čer 2008 ve 14:00  • Odpověz  •  To se mi líbí
jj, já vím, ptám se jen tak orientačně - pro zajímavost :sunglasses:
24. čer 2008 ve 14:06  • Odpověz  •  To se mi líbí
lanka: ... mám jich doma asi 6 a to je zbytečný ... tak aspoň dva prodávám. ... je to fajn. malej se aspoň neodkopává.

No já jsem byla strašně ráda, že moc netloustnu. ... musela jsem taky v těhu spíš zhubnout, protože už teď mám o 4kg míň než před těhu. ... no ale pupajs jsem měla, že mi to nikdy nevěřil ... každej mi typoval 20kg.
24. čer 2008 v 16:46  • Odpověz  •  To se mi líbí
Teda micanku ty jsi zásobená :grinning: :grinning: - já právě uvažovala nad tím jestli mám spací pytle pořídit jeden nebo dva :grinning:
24. čer 2008 v 17:33  • Odpověz  •  To se mi líbí
marci: 2 jsem měla a 4 jsem dostala .... :sweat_smile:
24. čer 2008 ve 21:15  • Odpověz  •  To se mi líbí
Micanek - tak to teda klobouk dolů - když už máš o tolik míň než před těhu. Mě by stačilo kdybych se vrátila na původní váhu...pod ni radši ne - to by mě asi zabil nejen Dr.

marci - já se spacím pytlem už skušenost mám ještě z dob kdy jsem au-pairkovala. Bylo to super - žádný hlídání v noci když jsme to mrně někde přetahovali na jídlo a podobně - jestli je dostatečně zakrytý, jestli na ně netáhne...
Ale pro jistotu pořídím jen jeden a počkám jak se to bude zrovna tomu mýmu líbit... Občas jak mrňata mávají rukama tak se sami budí, a v pytly je mají volné...
Akorát se budu snažit sehnat pytel - co má zip kolem celého spodku - nejlíp až na další stranu - a dvojcestný - aby se dalo přebalit, aniž bych mu musela pytel rozepínat celý. Prostě se jen rozepne spodek a trup samotný zůstáv pořád zakryt. :slight_smile:
25. čer 2008 v 07:28  • Odpověz  •  To se mi líbí
Můj porod Císařským řezem


Byl to plánovaný porod (vzhledem k operaci sítnice oka) na 10.6. 2008.
Do nemocnice (Milosrdných Bratří v Brně) jsem nastoupila den předem (9.6.) ve 14 hod. V pondělí dopoledne jsem se teda již definitivně sbalila, zašla s manželem na obídek a vyrazili jsme
No přiznám se, že se mi tam vůbec nechtělo…strach, obavy a hlavně ta noc v nemocnici!!!!
Na příjmové ambulanci mi udělali monitor, odebrali krev, vyptali se na všelicos možné až po jména miminka…..Oblíkli mě do erární košile cca o 3 čísla větší a hupky- šupky na odd. gynekologie – pooperační pokoj.
Tam už leželi další 4 pacientky, které pospávaly nebo se všemožně svíjely v bolestech….:(
„No teda“….pomyslela jsem si, zasunula tašku s věcima pod postel a rychle běžela za manželem na chodbu, kde jsme seděli až do 19 hod, drželi se za ruce a všemožně utěšovali. Teda on utěšoval mě, já měla slzy na krajíčku….
Večer se nic zvláštního nedělo, jen se mnou prohodila pár vět anestezioložka, obeznámila mne jak to bude asi zítra probíhat, popřála dobrou noc a bylo TO!!! Sestřičky mi donesli prášek na spaní a nějaké léky a oznámily mi, že budíček se koná v 5 ráno!!!
Noc….no snad si dovedete představit…:relaxed:bdění, přemýšlení a do toho chrápání ostatních spoluležících…..
5 ráno!!!!! Budíček!!!!!!!!! Takže hned po ránu klystýr….dalo se to vydržet cca 10 min….., pak sprcha, měření teploty, monitor (mimisek se nechtěl hýbat, tušil co ho čeká…??), bandáže končetin a cévka do moč. měchýře – no tak to byla asi nejhorší tečka na závěr!!!:( Štípalo to jako děs!!!!
A pak už jen čekání na danou hodinu…prý něco mezi 10-10:30.
Manžel dorazil raději dříve, držel mě za ruku a moc mě podporoval. A jelikož to čekání bylo tak dlouhý…..se mu chtělo na záchod, tak běžel…..A když byl zrovna pryč, tak dojel sanitář, řekl ať sleču košili, vyskočím na vozík a prý se jede.
Sháněla jsem se po manželovi, ptala jsem se kde je aby ten oper.sSál našel a on ten sanitář s klidným hlasem řekl : „nebojte, není malej, on to najde“…takže jsem se ještě bála o manžu ,aby ten náš porod nep…..:slight_smile:

No a na sále už to šlo strašně rychle, píchnutí do spinálu – anestetikum (tedy umrtvení od pasu dolů) zarouškování, dezinfekce op. pole, anestezioložka píchla do ruky nějakou infuzi, přikurtovala druhou ruku, namotala tonometr na tlak…a v tom se objevil manža v operačním ohozu (moc mu to slušelo)
A mohlo se začít…..šlo to nějak moc rychle,…manžel se na mě pořád díval, já na něj, doktoři to jen komentovali, že teď to bude trochu tlačit (museli zatlačit na žebra), trochu to se mnou lomcovalo, divnej pocit…jako když vám vytahují něco moc velkého z břicha(3430g), anestezioložky tam přes tu roušku viděla, tak říkala, že už vidí hlavičku…a my se s manželem na sebe usmívali a cosi si povídali, tak nás napomenula, že to teď není žádná legrace, ať nepovídáme..(já měla na obličeji kyslík. masku…)
No a najednou strašnej křik….a prý máte kluka. Najednou se manžel vypařil….a dorazil už s uzlíčkem štěstí. …Držel ho v bílé zavinovačce a říkal jak je krásnej, že není vůbec od krve a není tak otlačeném….a já se jen mohla usmívat, měla jsem ty infuze a ruky přikurtovaný….
Pak už si jen mlhavě vybavuji, že se šilo a já pospávala a slyšela jen z povzdálí hlasy a jak mě budí a přetahují jako žok na postel a něco si ti lidi okolo povídají…mám to nějaké mlhavé (asi mě něčím přispalo???)
Dovezli mne na pokoj, o čase nevím….manžel už tam čekal, slzy ve vočích, obvolal celou rodinu a byl děsně spokojenej…
Já se ho na vše musela vyptat…kolik vážil ten náš Alešek, měřil, co se tam dělo a v kolik hodin……..:slight_smile:
Nohy jsem necítila, byla jsem jak bez nich, mezi nima narvaný tuny vložek…krve….
Já ještě nevěděla čí jsem a manžel už běžel pro malého na novorozenecký Asi za 10 minut už stál ve dveřích s růžovou postýlkou a štěstíčkem. Hrdě ho vezl, no nádherný pohled!!! Jen já byla neschopná čehokoliv.Ležela jsem na zádech, jizva přicházela k sobě, otočit jsem se nemohla…tak jen trochu jsem si Aleška poňuchňala…děsná bezmoc, když nemůžete hned pochovat svoje miminko, přiložit jej k prsu!!!!! Brečela jsem!!!!!
Asi za hodinu jej zase manžel odvezl, musela jsem odpočívat a miminko také.
Tak jsem nějak pospávala….a byl večer a manžela zase dojel a zase dovezl Aleška ke mně na pokoj….Ale nebylo to ono, když je člověk Lazar!!!Ale já žila s dalšího dne, předsevzetí…že ráno vstanu jako rybka, budu se hýbat a budu přeložena na šestinedělí za Ájulko
Tak jsem nějak přežila i tu noc…chrápání a bolest jizvy….
Ráno jsem opravdu vstala, dožadovala se sprchy a chtěla se balit…
Najednou došla doktorka, že se velice omlouvá, ale že na šestinedělí je nátřesk a oni mě prostě musejí nechat na gyn!!!! No tak to bylo něco  
Já nevěděla co dělat, brečela jsem jako o život….já chtěla za svojím Alešem a kojit!!!! Ale to asi nikoho nezajímalo???
Volala jsem manželovi, ten hned dojel…..a Aleška mi z novorozeneckého několikrát za den dovezl. Na tak dlouhou cestu jsem ještě nebyla ready!
Nikoho tam nezajímalo, že chci mít dítě u sebe a že chci prostě přikládat k prsu! A ani tam nebyl nikdo, kdy by mi moje miminko mohl dovést!!!
Až po obědě jsem si troufla dojít až na novorozenecké (no belhala jsem se ze všech sil). Tam mi vyšli teda ohromě vstříc, hned mě posadili na židli a hned se snažili mi miminko přinést a přiložit k prsu…už to byl hřejivý a krásný pocit!!!
Večer už jsem byla hodně schopná a chodila si Aleška chovat a dávat k prsu sama a doufala jsem, že ten další den se už opravdu dostanu za svým miminkem a nebudu ležet na oddělení z pacientkami co jdou na operaci dělohy, cyst…..Z toho jsem byla akorát tak zoufalá, věk. Průměr tak 50let!
Další den konečně nastal!!!!!!!a já byla přestěhována na šestinedělí a vzápětí mi bylo KONEČNĚ dovezen můj Alešek!!!!!
Sestřička mi vše ukázala co a jak…..a začali jsme se zžívat. Byla to nádhera mít ho u sebe po těch 2 příšerných dnech samoty a odloučení.
Všechno nám šlo moc krásně, ještě jsme čekali na to mlíčko
Jenže!!!!!!!!!!!!!!!!§
V pátek ráno mě děsně začala bolet hlava, málem jsem prďolku ani nenakojila, ……na vizitě mi na celé dopoledne naordinovali klid na lůžku a hromadu infuzí na zavodnění. A Alešek zase musel na novorozence. Odpoledne jsem vstala, jenže…hlava bolela ještě víc, tak dorazila velká vizita a anestezioložka a naznali, že mi uniká z otvoru po prchlém spinálu mozkomíšní mok a ten mi tlačí do hlavy…Takže co teď?????
Buď ležet takto 3 dny a čekat na zlepšení, nebo …a to jsem pak tedy i podstoupila, mi píchnou do epidurálu moji vlastní krev, která ucpe ten otvor. No znělo to příšerně, já opět brečela, manžel blednul…miminko stále beze mne!!!
Tak jsem to podstoupila večer, poté jsem musela ležet dalších 12 hod nehnutě na zádech, sestřička mi chodila dávat podlož. mísu…no hrůza a děs. Zase jsem byla bez Aleška!!!!! :slight_smile:
Ráno (sobota, 5 den po porodu) jsem vyskočila jako střela, prsa se mi pěkně nalila , a v 5 hod letěla pro Ájulku a už jsem ho nehodlala pustit!!! Takže jsme byli zase konečně spolu!!!!:slight_smile:
A pak už zase probíhalo tak jak mělo, přišla vizita, naznali že jsme v pořádku a jestli chceme domů, tak ať jdeme….
Jsem koukala jako blázen, že po takovém zákroku a komplikacích si můžeme jít domů. No kdo by nešel, že????? Jsem zavolala mm, sbalila věci, převlíkla Aleška a tradá domů!!!!!

:spades: s odstupem času však zjišťuji několik podstatných věcí!!!!!
Nakonec se mi v té nemocnici líbílo, ani bych si na nic tak moc nestěžovala. Přístup sestřiček a lékařů byl fajn. Jen mě hodně zklamalo to, že jsem nemohla být ihned ze svým dítětem. Ale na druhé straně chápu, že po takové břišní operaci sem nebyla schopna se o miminko postarat, ale!!!!!! Měl tam prostě být někdo, kdo mi miminko doveze a bude se snažit mi ho přiložit k prsu! A takový tam nikdo nebyl, neměli čas!!!!:(
A za další…spolu jsme s Alešem strávili v nemocnici vlastně jen jednu noc, což je dost málo na to abychom se sžili a zvykli si na sebe a oni nás v klidu pustili domů! Chápu ten nával rodiček a babyboom, ale přeci jen jsme tam asi měli být déle……
Doma jsem pak zažívala chaos a depku……


Omlouvám se všem, ale to je prostě náš porod…….:slight_smile:
25. čer 2008 ve 13:04  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahojky holky, tak vás tady po delší době zdravím.... Venku je děsný vedro a to ještě chodím do práce, tak je to náročný... Ještě bych měla chodit tři týdny, ale nejradši bych byla už doma....
Jinak já přibrala zatím 7 kilo!!! Jak jsem byla naposledy u doktorky tak tam byla paní a říkala, že u prvního přibrala za celý těhotenství 2 kila a malá vážila 3,20 kila, tak je to fakt různý.....
25. čer 2008 ve 13:06  •  čeká miminko, termín má v říjnu 2008  • Odpověz  •  To se mi líbí
Pavli - krásný popis...
na druhou stranu - co ve špitále přece jen doma s manželem je určitě líp :wink:
Depku překonáš - tolik mamin ji mělo ....
Prostě jsi bojovnice... :slight_smile:
25. čer 2008 ve 13:35  • Odpověz  •  To se mi líbí
Peta - to ti teda nezávidím - zvládat práci ještě v tomhle počasí... - jsem ráda že nemusím... :slight_smile:
25. čer 2008 ve 13:36  • Odpověz  •  To se mi líbí
Pavli, moc pěkně jsi to popsala, zase jsem si poplakala - poslední dobou mě všechno dojímá :slight_smile:
Nejdůležitější je, že už jste doma a vše je o.k. :dizzy_face:
25. čer 2008 ve 13:46  • Odpověz  •  To se mi líbí
Pavli napsala jsi to moc hezky :slight_smile: Teď už tě určitě čekají jen krásné chvilky s Aleškem. Úplně mi šel z toho popisu mráz po zádech. My jsme měli jít s Cenapem dneska na prohlídku k Miloušům a těsně předtím nám poslali smsku, ať nechodíme, že jsou tam úplně narvaní, mají stop stav a neviděli bychom vůbec nic :confounded: To je síla s těma porodnicema, normálně uvažuji, že se půjdu kouknout snad i do toho Vyškova, ať z toho pak nejsem vypleštěná, když tam skončím :unamused:
Jinak já jsem taky moc ráda, že do práce nemusím, tento týden jsem začala trochu pracovat z domů, ale je to síla, musím se nutit :unamused:
25. čer 2008 ve 14:09  • Odpověz  •  To se mi líbí
Holky díky. Jsem rádam že jste ten román přečetli.
No, neměli jsme to moc lehké...a to více se teď sžíváme. Trochu nás to trápí, depka a chaos...ale prý to přejde...za 6 týdnů!!!

Marci, u Miloušů je to prima...ale fakt narváno, myslím, že kdyby mohli, tak tě pustí už v ten den porodu :sweat_smile:
Ve Vyškově je vše moderní a super (pracovala jsem tam na rtg), ale personál :stuck_out_tongue_closed_eyes:
Uvidíš, možná bys tam byla spokojená....???

Holky moje držte se :wink:
25. čer 2008 ve 14:14  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
ahoj holky,

ty vedra jsou fakt krizová. byla jsem ted dva dny místo vycházek v práci :angry: a myslela jse, že cestu autem nepřežiju - nevím, jak dlouho ještě budu řídit. Začínám mít z toho nějak strach.
jinak pavli, jak jsem psala, ty moje kamarádky tak jedna měla depku,. že se o malou nedokáže postarat a pořád brečela a druhé se zdály horory, takže byla celá vyplašená.
Ono jen to těhotesntví, co je za šok a porod ještě větší a pak se tělo dostává do normálu. Na jednu stranu je to zázrak, na druhou stranu, je to pro nás ženský taková zabíračka :frowning2:

moc na tebe myslíme pavli a neboj!!!!! ty nejsi typ člověka, který by to nezvládl! jsi holka šikulka a s chlapama doma! a to je důležitý
25. čer 2008 v 15:45  • Odpověz  •  To se mi líbí
bet díky. Jak jsi to vypozorovala že nejsem ten typ co by to nezvládnul??? :grinning:
JJ, snažíme se, jen já fakt byla v depce jako blázen apořád jsem si říkala jestli jsem normální. Teď mi kde kdo říká jaké to měl po porodu on...všechny tím musíme projít, ne nadarmo se říká že šestinedělí je nejtěžší období v žovotě ženy. JJ, přiznávám že je.
Teda o mrňouska se dokážu postrat, spíš jsem viděla všechno černě, že nic nezvládnu,...že je to zásah do našich životů,...přitom je to moje vysněné děťátečko!!!

Díky moc za podporu.
Dnes spinkal Ájinek 4 hod, teď se napapkal a zase spí :grinning: on bude vyvádět vnoci, aby se MM nevyspal :grinning:

Tak zatím pa pa a držte se všechny při těch vedrech! My ani ven raději nechodíme :frowning2:
25. čer 2008 v 17:08  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
pavli,

protože si se nehroutila, když jsi měla jít na císař a vše si řešila, promin, s chladnější hlavou a to je dobře!!!!!
asi je to tak, že některý stavy psychický prostě ovlivnit nemůžeš. Jsou to strašný změny. Já třeba ted začala propadat panice, že asi už nepojedeme s manželem sami na dovolenou a pak už nikdy...a to se na verunku tak těším, ale jsou to takový debilní myšlenky, nebo mně v noci budí úzkost z toho předčasnýho porodu.....
25. čer 2008 v 18:36  • Odpověz  •  To se mi líbí
pavli - no pěkně sisi to užila, mi úplně stačilo, když mi malou sebrali kvůli žloutence na fototerapii a zezačátku jsem ji ani nechodila kojit, protože ji měla hodně vysokou. Brečela jsem jak želva, bylo to večer, to je vše horší.
no a teď zase bojujeme s kojením a nepřibíráním - takže se pohybuji mezi pocity jaká jsem děsná matka a tím, že to zvládli jiní, tak snad já taky
ale jak říkáž, šestinedělí je zátěžová zkouška - al evěřím, že jí projdeme se ctí - tak držím palce ať vám to pěkně jde
25. čer 2008 ve 22:20  • Odpověz  •  To se mi líbí
bet, tak takový myšlenky mám taky. Propadala jsem myšlenkám typu, že už nikdy nepůjdeme sami do kona, restaurace, na dovču...přitom Alešek je moje děsně vytoužené dítě!!! Já když poprvé potratila, tak jsem se děsně upla na to druhé snažení a celé těhu jsem si vážně užívala tak aby se vše povedlo a bylo vše ok. tak teď mě děsí to co se mi honí v hlavě!!!! :frowning2:

titi, aty máš hormony ok?
Já mám kojení ok, ikdyž teď mě bolí bradavka, tak bojuju s bolestí a mažu jak to jde...

musím jít, Alešek se zalyká pláčem v postýlce...pa
26. čer 2008 v 11:07  • Odpověz  •  To se mi líbí
Holky nebojte kina, restaurací a dovolených si ještě sami užijeme až až až nám děti odrostou - takový puberťák v 15 už s námi nikam jít chtít nebude :grinning: A od čeho jsou hlídací babičky a dědečkové? Já mám teda smůlu, že tchýně už nežije (bydlíme s tchánovci v jednom domě) a mí rodiče jsou 180 km daleko, ale i tak můj táta pořád prohlašuje, že nám malého zabaví a že bude jeho a my ať si jedem kam chcem :grinning:
26. čer 2008 v 11:10  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
marci,

no jasně, to víš, že to půjde. ale už nikdy to nebude stejný, budou z náě rodičové a stejně budeš myšlenkama jinde. Jen je to strašně zvláštní pocit :slight_smile:
26. čer 2008 ve 13:40  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj holky, mám už sice skoro 5. měsíč. holčičku, ale ráda bych pokecala občas taky s nějakýma Brňajdama, vůbec neva, že zatím těhulkama, můžu se přidat? :wink:
26. čer 2008 ve 13:52  • Odpověz  •  To se mi líbí
Milá Pavlínko, teď jsem si teprve přečetla vše co píšeš o porodu a jsme na tom úplně stejně, já taky rodila u Milosrdných a císařem. Opravdu žádná slast to nebyla, po pravdě jsem tam ani spokojená nebyla (mimi mi taky nedali vůbec přiložit, donesli mi ho až druhý den na kojení a o kojení radši ani nemluvím, nikdo mi nic neukázal :cry: ), ale bojujeme statečně až dosud, dokonce i kojíme, takže hlavu vzhůru, bude líp! A ty depky mám občas taky, bohužel šestinedělím to nekončí, ale zas je vyváží krásné chvíle a těch je taky dost.
26. čer 2008 ve 13:59  • Odpověz  •  To se mi líbí
Titi a taky hlavu vzhuru, jsi urcite super maminka, my taky bojovali prvni mesic s kojenim silene..do toho jsem ve 3.tydnu dostala zanet do prsa a horecky, ale vse preslo a od zhruba 2,5mes. je kojeni pohodicka. Dokonce zaciname resit opacny problem, asi nebudeme vedet, jak kojit prestat. Chce to vydrzet a nic nevzdat!Jsme prece sikovny zensky. :wink:
26. čer 2008 ve 14:02  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek