Používáme cookies. Více informací zde. OK

Časté úrazy syna, co s tím? Ohrádku v roce?

princeznatemnot
16. bře 2016
Muj syn Marecek (12mesicu) mel zlomenou nohu vcera mu sundavali sadru je strasne divoky a porad pada.Je zbrkly a tvrdohlavy jeho momentalni zabava je splhani a houpani na vsem moznem. Kdyz spadne neponauci se,ale zkousi znovu a znovu. Nejsem zastancem ohradek a nemame ani postylku syn spi s nama,ale prave o ohradce zacinam uvazovat. Mam strach,ze pokud si zase neco zlomi tak na nas z nemocnice zavolaji socialku. Mel uz rozrazeny ret, vyrazeny dech apd. Clovek mu musi byt porad za prdeli. Sem vynervovana nemuzu si ani vycistit zuby,aby neco nebezpecneho zase neprovadel. Na zachod chodi semnou, jist moc nestiham apd. Vsude ctu clanky,ze se dite ma nechat padat apd. jenze, kdyz ma vase dite nohu v sadre pridou vam tyto clanky jako zly sen. Prosim potrebuju poradit sem uz zoufala.
rituska88
16. bře 2016
My ohrádku měli a moc nám pomohla. Syn je taky číslo a jak začal chodit, tak byl věčně dotlučený, navíc on snad ani nechodil, ale rovnou běhal, narážel hlavou do zdi... Je jasné, že úplně se tomu vyhnout nedá, ale já byla za ohrádku vděčná právě ve chvílích, kdy jsem si potřebovala odskočit na WC nebo se v klidu najíst, uvařit...aniž bych se musela nervovat co se malýmu kde stane, kde spadne apod. Taky měl jeden horší úraz, ale ten se stal když jsem byla pár kroků od něho a to tak, že si strčil plastovou tyčku z hračky do pusy a smekla se mu ruka a vrazil si ji do horního patra, kde si prakticky udělal díru - bylo to škaredé a i když mi lékař říkal, ať si za to nedávám vinu, že se tomu prakticky zabránit nedalo, tak vím jak se cítíš - já si vinu dávám doteď a pořád mám před očima jak plakal a jak mu tekla krev...fuj, hrozný zážitek když si na to vzpomenu. Pokud je váš malej taky takový rošťák a je ho všude plno tak ohrádka je určitě fajn řešení na ty chvilky, kdy ho nemůžeš mít na očích nebo si potřebuješ chvilku oddechnout. Ale otázkou je jestli by si zvykl v ní být, když už je mu rok. My měli ohrádku myslím od 4 měsíců a potom jak už malej začal běhat, tak v ní být už nechtěl, tak jsme to vyřešili zábranou do dveří v pokojíčku (kdyžtak mrkni do alb na mém profilu, tam to někde uvidíš). Máme ji doteď a já mám jistotu, že když třeba vařím, tak si syn hraje v pokojíčku a nemusím přemýšlet, jestli si náhodou neotevřel do koupelny nebo mi neleze na postel v ložnici, kde by mohl spadnout. V pokojíčku jsme se snažili vše uzpůsobit tak, aby si tam neublížil a mohl si hrát chvilku bez dozoru. Samozřejmě, že když nemám zrovna nějakou nutnou práci, tak tam jsem s ním a hrajeme si, čteme, malujeme...nebo je s námi v obýváku nebo když přijde babička s dědou, tak v židličce s námi u stolu (aby na sebe nevylil třeba horké kafe na stole), rozhodně to není tak, že by byl celý den zavřený sám v pokojíčku, ale ta zábrana ve dveřích nám tam vyhovuje v případech, že nemůžu mít zrovna oči všude a nechci, aby si nějak ublížil. Náš syn totiž není z těch dětí, kterému dáš hračku a ono hodinu sedí a hraje si, on musí všude šmejdit, lozit...a je hrozně rychlej, takže taky je věčně samá modřina, prokousnutej ret apod., ale to jsou věci, které se zahojí, horší by bylo kdyby mi třeba proběhnul do kuchyně k rozpálené troubě apod. - ví, že to pálí, ale už si to musel párkrát osahat a stejně si nedá říct, že to nesmí. Aby seděl v židličce a koukal jak vařím to jsem nikdy nezažila - vždy ječí jak pavián, prostě nevydrží na mě jen tak koukat a já to ani nemám ráda když se třeba něco smaží nebo zalívá horký čaj aby se takhle malé dítě motalo v kuchyni. Tak ho dám do pokojíčku, podám mu třeba knížku nebo kostky, pustím mu pohádku a on chvilku vydrží než se mu zas můžu věnovat. Jinak už si začal otvírat i dveře na chodbu a protože bydlíme v druhém patře, tak jsme museli koupit i pojistku na dveře, aby si neotevřel a nespadl ze schodů. Ale neboj, jak malej získá trochu jistotu v chůzi, tak už padat nebude a nebudou ani ty úrazy tak časté, u nás to jednu dobu byla fakt hrůza a teď už je to lepší. Samozřejmě se musí občas bouchnout, aby se naučil, pochopil že se nemůže bezhlavě vrhat proti zdi, ale zas nechat ho lozit bůhvíkde aby se polámal je taky hloupost a je pochopitelné, že potřebuješ i chviličku pro sebe. Někdo Ti možná poradí nošení v šátku, ale pokud není zvyklej, tak v roce už si asi nezvykne a třeba náš malej byl párkrát v manduce a prostě se mu to nelíbilo, ječel, chtěl na zem, tak jsme po čase manducu vzdali. Vyzkoušej, uvidíš, za mě rozhodně doporučuji tu zábranu do dveří někde, kde si může sám hrát a zároveň Tě vidět a kde si neublíží.
zitova
17. bře 2016
My mame ohradku odkedy sa maly zacal divoko pretacat, t.j. tak od tych 4 mesiacov. Ked som mala pracu, bud bol v ohradke alebo v satku. Teraz ked je vacsi, tak uz len v ohradke. Ma tam svoj hraci kutik, vyhra sa tam kludne a bezpecne aj hodinu a ja mozem zatial robit domace prace. Samozrejme vonku z ohradky travi vacsinu dna a hrame sa spolu. Ked mam uklizene vsetko naraz, mam na neho aj viac casu. Celkom nerozumiem tej bezohradkovej teorii. Neviem, ci je lepsia ohradka alebo taketo vazne urazy. Nie je ludskych silach dieta strazit 24 hodin denne, hlavne ked je akcne. Ten nas by si fakt dokazal ublizit uz pri pretacani. Inak neznamena to, ze by si neokusil aj pady. Tiez sa mu najhorsie stali, ked som bola pri nom 🙂 nechcem si predstavit co by bolo, keby som pri nom nebola.. a ano, ked chodi vonku z ohradku, sme mu stale za zadkom.
terinda
17. bře 2016
Taky máme ohrádku, či spíš ohradu. Na zemi puzzle, uvnitř plno hraček a můžu jít v klidu na wc či do sprchy apod. 😉
konidana
17. bře 2016
Pozor na to, aby ohrádku nepřelejzal. To při tom také může spadnout nebo i ohrádku zvrhnout....
zmrzlinka
17. bře 2016
nas malej byl taky divoch.Mela jsem ohradku a za mne spokojenost.Malej sice knoural,ale bylo to pro nej bezpecnejsi.Davala jsem ho tam kdyz jsem potrebovala zatopit nebo povesit pradlo.Jinak jsem s nim travila spoustu casu venku.Venku byl klidnejsi.Asi si nebyl tak jistej jako doma 😃

Sem začni psát odpověď...

Odešli