• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Maminko mám odřeninku! Ako to řešit?

1. července 2013 
ahoj holky, moje holčinda začla šíleně řešit každou mini odřeninku, každý štípanec od komára... všechno je "obrovské" a "strašně" to bolí... dokáže to řešit hodiny. často přemýšlím, jak na to nejlíp reagovat... chci ji samozřejmě utěšit, nemám ráda, když někdo strachy a pocity dítěte zlehčuje ("ale prosím tě, to nic není, ty naděláš"... apod.). na druhou stranu, nechci ji utvrzovat v tom litování, ráda bych ji nějak povzbudila, ale tak, abych neshazovala její pocity...

jak to řešíte?? nemáte nějakou fintu?

napadlo mně, že by možná nebylo špatné využít placebo efektu... dát jí něco "zázračného", jenže ona mi zas nepolkne žádnou pilulku nebo šťávu...

nejde na to využít nějaká pohádka? :fearful:

začla jsem uplatňovat osobní příklad, to jediné mně tak napadlo, že by mohlo zabrat... ona totiž řeší šíleně bebínka i naše (moje, manžovo, babičky apod.)... prožívá to... takže já teď hraju hrdinku a doufám, že zafunguje pozitivní příklad... ale zatím to moc nefunguje :unamused:
9. srp 2009 ve 20:53  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahoj, my mame ako placebo pomarancove Tic Tac :wink:
9. srp 2009 ve 20:57  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
janet, super nápad, ale to už i u toho mladšího? nezadusí se s tím? :fearful:
9. srp 2009 ve 20:58  • Odpověz  •  To se mi líbí
úplně rozumím, první syn je taky takový citlivka. Nejlíp na něho zabralo, když jsem vážně prohlédla "zranění" jako zadřenou třísku, během minuty ošetřila, popř. pokápla dezinfekci, umyla, zalepila, pofoukala - tedy věnovala náležitou péči a zájem :slight_smile: a pak jsem řekla, že už to bude jen dobré a zahojí se to, že musí už jen počkat, nic víc se už nestane. S vážnou tváří - ale bez litování, ňuňání, jak to dělají babičky. I ty moje šudinko...
Prostě odborný přístup :stuck_out_tongue_closed_eyes: profíka na pidi zranění - takhle jsme v tichosti zvládli i rozseklou bradu. Vklidu jsme došli s kolem domů, umyla jsem krev, pak jako že si uděláme výlet do nemocnice na šití " a pak bychom se mohli stavit na zmrzlinu, když už budeme ve věstě..." Když viděl, že jsem vklidu a s přehledem, taky se uklidnil a nejančil, přestože měl teda na mále k hysterické scéně.
Myslím ale že poctivý přístup je nejlepší, i placebo je podvod. Pohádku teda neznám.
Na pozitivní příklad taky spoléhám - i v jiných věcech, - ale nějak se nemůžu dočkat pozitivního výsledku - takže to máme stejné. Ale jsem přesvědčená (doufám, co jiného taky zbývá,že) že z dlouhodobého hlediska ten osobní příklad fungovat bude :stuck_out_tongue_closed_eyes: I kdyby se tak měly naše děti chovat jednou ke svým dětem, tak to stojí za to...

Náš druhý je z jiného těsta - se rozplácne na zemi, vyskočí a běží dál :grinning: Ani ho nezvedám na nohy...
9. srp 2009 ve 21:10  • Odpověz  •  To se mi líbí
ja brecela ,ze me sezere moucha kdyz sem byla mala :grinning: mala to zacala delat ted ..asi si vsimla,ze obcas skuhram kvuli necemu tak s ekrotim
9. srp 2009 ve 21:19  • Odpověz  •  To se mi líbí
moja staršia keď sa udrela, alebo spadla, tak utekala k susedovi, lebo ten jej vždu zalepil bibienko leukolastom, aj keď tam nič nemala.
9. srp 2009 ve 21:23  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
před pár dny jsem šla malé do kuchyně pro pití a když jsem tam došla, tak jsem se zaměstnala něčím jiným a na pití úplně zapomněla. za chvíli na mně malá volala "mami, pití!" když jsem jí ho donesla, tak jsem jí s úsměvem řekla promiň zlato, zapomněla jsem na to... za pár minut následoval neutišitelný pláč a neustále dokola opakovala: "maminko promiň, že jsem na tebe křičela"

tolik k citlivosti :unamused:
9. srp 2009 ve 21:35  • Odpověz  •  To se mi líbí
aj u nas je to teraz podobne...mam doma mineralnu vodu v spreji na osviezenie...tak s tym jej bibi postriekam, na stipance vatovy tampon namoceny v studenej vode a pod... ale ona vie, ze ako nahle je bibi *osetrene* uz neboli a ide sa dalej... :wink:
a este zabera, ked jej bibi pofukam z plnych pluc
9. srp 2009 ve 21:40  • Odpověz  •  To se mi líbí
sari-my mame doma neco podobneho...taky breci kvuli kazdemu sebemensimu bebi...a ja musim foukat a foukat... :stuck_out_tongue_closed_eyes: :grinning: a uplne super bylo, kdyz jsme sli s muzem na kontrolu znaminek ke kozari a on musel jit s nami, tak jsem mu to rekla, ze jdem k lekari-on ne, ale my dva s manzelem a on zacal taaak fnukat a to stejne bylo, kdyz jsem sla s Majou na ultrazvuk-sileny plac.... :unamused: :slight_smile:
10. srp 2009 v 07:33  • Odpověz  •  To se mi líbí
Pamatuju si, že když jsem byla malá, tak na mě vždy fungovala fialky(modřička) - taková ta modrofialová desinfekce na rány.. Vždycky když jsem doletěla s řevem, že mám třeba odřené koleno, tak mamka vzala vatu na špejli a zeptala se, co chci namalovat - a tou fialkou mi namalovala na koleno třeba mráček :slight_smile: a já chodila celá nadšená a pak jsem když jsem si něco udělala lítala celá nadšená za mamkou, protože už jsem měla vymyšlený další obrázek :grinning:
Fakt doporučuju! :wink:
10. srp 2009 v 09:28  • Odpověz  •  To se mi líbí
netreba to riesiť nijako... ked sa tomu venujete,len to v dietati podporujete.. moja dcera , ked bola mala a padala jak hnila hruska, tak sme to neriesili, nehíkali, ked sa aj zacala krčit v tvari, ze ide plakat, tak sme jej povedalinech prestane, ze to nic nie je... a fungovalo to.. aj ked jej tiekla krv, tak si trochu poplakala, ale nijako moc smeju nelutovali, osetrili ranu a snazili sa jej vymysliet iny program, aby na to nemyslela... aj dodnes jej povieme, ze aj nas kolkokrat nieco boli a preto neplaceme, ze proste treba trochu vydrzat,..... :wink:

ona ked ju budete tolko tisit, tak bude mat posluchacov.. ked to parkrat sparvi a vy len ostrite a viac nic, tak zisti, ze ju nema kto lutovat a prestane :wink:
10. srp 2009 v 09:40  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
jaspina - super napad. Ja to lepim lepkami a mame z toho taku velku radost :sweat_smile: . Ale s tou fialovou vodickou bude este vacsia :wink: .
10. srp 2009 v 10:18  • Odpověz  •  To se mi líbí
Olivova - jo je, do teď mám zaryté v pamětí, jak sem seděla s brácho u jeho kamarádama na nějakém zábadlí - jenže oni byli starší, takže já nedosáhla nohama na zem a převážila se dopředu a sedřela si koleno. A vybavuju si, jak jsem chtěla řvát jak pardál a v tom jsem si uvědomila, že bude obrázek a už letěla za mamkou, že chci srnečku :grinning:
10. srp 2009 v 10:31  • Odpověz  •  To se mi líbí
tuším sa predávajú aj také leukoplasty s obrázkami pre deti. sú krásne a veselé. na bratranca teda zaberali účinne :wink:
10. srp 2009 ve 13:27  • Odpověz  •  To se mi líbí
Holky skvělá inspirace :slight_smile:
10. srp 2009 ve 13:46  • Odpověz  •  To se mi líbí
náš malý tiež kazdé "BO" prežíva až, až, dokonca aj tie moje...
Neviem, ako na to reagovať, vačšinou pofúkame a potom už nebolí, ale denne príde aj 20x, že on má "BO", takže žiadne tictac, ani nič podobné u nás neexistuje, lebo to by sa ládoval s tým stále :grinning:
ak niečo prelepím leukoplastom, tak chodí s vystretou rukou celý deň a nič do nej nezoberie, aby sa mu náhodou niečo nestalo...
sem, tam to vydezinfikujem Detolom a je pokoj, to ho už nebolí, ale vačšinou sa snažím povedať, že to nič nie je a pofúkať...
ale najviac sa smejem, keď príde, má BO, ja pofúkam a on na to "už není BO" :grinning: :grinning: :grinning:
10. srp 2009 ve 14:14  • Odpověz  •  To se mi líbí
u nás pomáhá - nebo spíš je vyžadováno - pofoukání..a tím to hasne: máma pofouká a už to nebolí.sice si to prohlíží a kontroluje, občas prostě jen konstatuje, že má odřené koleno, ale neplače a nedělá se chudák..holt je odřené, tak se to zahojí... malá vždycky hlásí: "máš odřené kolínko? to se stane" :grinning:
10. srp 2009 v 17:24  • Odpověz  •  To se mi líbí
kubaka-souhlas-dobry pristup

jaspina :grinning: ...super napad s gencialkou!

El je strasne vsimava....mamka jak vstane, tak si automaticky chytne zada, i kdyz ji neboli....mala to zacala delat taky!
Prikladem jdu taky....me riznuti do prstu-Elishka asistuje pri "prvni pomoci"...sve riznuti zvlada dobre.

Budu to tvrdit neustale, ze dite reaguje podle reakce matky(popr.okoli)...kdyz nezachyti paniku, samo reaguje klidne.
13. srp 2009 v 18:28  • Odpověz  •  To se mi líbí
když je to třeba nějakej ťukanec, tak švíca to řeší tak, že malou chytne do náruče a prstama (ukazováčkem a prostředníčkem :wink: ) naznačí jako že bolest odchází, zároveň to i říká a malá má té odcházející bolesti zamávat :wink: :dizzy_face:
já jsem naštěstí u Lin takovej problém neměla, mě vždy stačilo na chvíli pochovat nebo obejmout a bylo... a doufám, že s Filípkem to bude stejný :dizzy_face:
13. srp 2009 v 18:49  • Odpověz  •  To se mi líbí
sarkabrezen : u nás je taky podobný problém, starší syn je zas hrozná citlivka a má při každém "úrazu" tendenci k hysterii. Nic nepomáhá, řve jak tur, úplně vidím jak to ze sebe tlačí, zvyšuje frekvenci atd. Trvá to asi tak rok, dřív takový nebyl :confused: Nejhorší zážitek byl když si minulý rok odřel koleno. Nebylo to nic strašného, stačilo to jen omýt, vydesinfikovat a zalepit, ale jen to ošetření bylo strašné. On neřval, on přímo řičel!!! Nenechal na sebe šáhnout, kopal kolem sebe a řval a řval a řval - to hrozně bolí, já to nevydržím, to bolí,bolí,bolí!!! Musel nás slyšet celý panelák. Nejhorší však bylo, když jsem se mu pokoušela druhý den náplast sundat. Chtěla jsem to udělat ve vaně, aby to bylo odmočené a aby si toho třeba ani nevšiml co jdu dělat, ale on zase předvedl dramatický výstup, kdy si nechtěl nohu namočit,začal řičet, že to bolí atd. Pak jsem se to pokoušela rychle strhnout aby si nevšiml co jdu dělat, no nepovedlo se. Opět scéna ukrutná. Tak jsem ho popadla a šla s ním k doktorce. Dr. na mě nejdřív koukala jak na magora, že jdu s dítětem k lékaři aby mu sundal náplast z kolena, ale po tom co tam předvedl, jak se pral se sestřičkou a sní,jak vřeštěl na celou polikliniku a nešlo ho ničím a nijak uklidnit, tak mě řekla, že už chápe, že jsem to sama nezvládla. :rolling_eyes:
J.a.n.u.s. - kéž by si měla pravdu a já mohla vystopovat co já nebo někdo v rodině dělá špatně, že syn takhle reaguje. Kdž se něo stane mě nebo komukoliv jinému, tak rozhodně nevyšiluju, když seněco stane dítěti tak to řeším klidně, nevyšiluju ani nehysterčím, nepanikařím. A stejně tako moje dítě reaguje :confused:
14. srp 2009 v 08:03  • Odpověz  •  To se mi líbí
my to mame tiez...ja tiez nechcem zlahcovat ked ju nieco boli ale zase ani nechcem aby bola prehnana citlivka...ked pride ze mam "bobo" tak pofukam dam pusinku a poviem ze uz je dobre ale vsetkos usmevom na tvari :wink: ....ak to nezafunguje tak poviem ze dame masticku a zoberiem hocijaky krem natriem a je vyriesene :wink: ...leukoplasty som skusala aj ja ale hned to strhne a na cukriky je este mala sa bojim ze sa zadusi a je to riadna mrska kvoli jedlu by mala "bobo" nonstop :grinning:
14. srp 2009 ve 14:04  •  2 děti - čeká miminko, termín má v lednu 2015  • Odpověz  •  To se mi líbí
Třeba švagrová od malinka synovce utěšovala kvůli každé hovadině, když zakopnul, leknul se a měl náběh na pláč, ona ho hned chovala, utěšovala, pusinkovala atd... takže teď ve svých skoro 4 letech začne berečet když se někde jen malinko ťukne. A taky mu třeba se vším pomáhala, na všechny prolejzačky, když prostě začal říkat, že nechce sám, tak polevila, ona mu vlastně ve všem poleví, tak on teď ve svých letech není schopný si na těch prolézačkách hrát sám :rolling_eyes: Já se nesnažim zlehčovat situace, kdy vim, že to syna určitě bolelo, ale když upadl už jako malinkej, tak jsem mu s úsměvem řekla: Vstávej, no honem vstáváme ... a to zabírá do teď. Já to jakoby přejdu s úsměvem, pak ho pochválim že je šikula (chválení je nejlepší věc ) , že se zvedl bez pláče a jde se dál. Když je něco většího, tak pochovám, poňuchňám. Ale jakmile vim, že už brečí ze setrvačnosti, tak už ho trochu krotim, že už není důvod brečet apod.
Naše máma se s náma taky nemazlila, žádný chudinky z nás nedělala a myslim, že i díky tomu snášim bolest dobře i teď v dospělosti. Zatnu zuby a držim.

Líbí se mi styl Kubaky :sunglasses:
14. srp 2009 v 15:05  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jaspina, len tú genciánku treba asi vymeniť za nejakú inú "farbičku" pretože obsahuje karcinogénne látky... :pensive: inak je to fakt fajn nápad :slight_smile:
14. srp 2009 v 15:15  • Odpověz  •  To se mi líbí
sue, jj gencialka je sajrajt a když jsem to napsala někde v tématu o miminech,tak mě málem ukamenovaly :grinning: :stuck_out_tongue_closed_eyes:

já Sofí taky nijak nelituju.dnes nabrala takovou rychlost za kachnou v kouli, že přehlídla roh zdi a má frňák jako malinu :grinning: já se vžydcky snažím otoičit do legrace, aby nestihla brečet a funguje to :sunglasses:

kubaka má opět skvělý postup :wink:

myslím, že nemá smysl nad každým tuknutím a odřeninou naříkat. jo kouknout na to určitě, ale určitě nehysterčit a vykřikovat JÉÉÉÉ CHUDINKO,TY MÁŠ BEBÍÍÍ :stuck_out_tongue_closed_eyes:
14. srp 2009 v 18:43  • Odpověz  •  To se mi líbí
soanpe - :wink: :wink: Taky tak, malej taky letí, srazí se s kandelábrem, půl minuty se jde přitulit a pak letí dál, pochovám, když si přijde, ale žádné scény nedělám :dizzy_face:

teď trochu teoretizování ze široka, co se tohoto chování u batolat i týká: ono mě v souvislosti s tímto tématem taky napadlo - a to měla sarkabrezen taky nejspíš na mysli - dětem zase na druhou stranu nevymlouvat, že je nebolí to, co je bolí a nezlehčovat jeho "zraněníčka" a bebíčka, jako že to nic není, nebo učit je, že musí všechno přetrpět a "může to být ještě horší". Ona ta hranice co a jak řekneme, je velmi tenká a neurčitá a každé dítě ji má jinde- čiže si vyloží naše slova trochu jinak.

Jde mi o toto: sama na sobě si pamatuju, jak naši zlehčovali vše, co se mi stalo, nevěřili, že jsem si fakt narazila prst na volejbale, že jsem si vymkla kotník - s tím jsem trpěla několik let, měla jsem zhmožděné pouzdro, že jsem líná, když nechci běhat v rámci tréninku a mám "zatnout zuby a makat". (ukázalo se v dospělosti, že mám lehkou srdeční vadu a na tyto výkony nejsem stavěná) Když mě bratr nakopl do zad s lyžařskými botami tak, že jsem se týden nemohla nadechnout a bolestí nemohla ležet, jen mě poplácali a zvesela řekli: než se vdáš, tak se to zahojí. Až v dospělosti mi došlo, že mi vlastně vadilo, jak přehlížejí to, co cítím a co říkám.
To, co jsem čekala bylo, že se tím vážně budou zabývat, něco podniknou, pomohou mi - nečekala jsem, že mě budou litovat, chlácholit, hysterčit, jančit, nadávat, plakat. Ale že mě budou vnímat a brát mě vážně.

... Došla jsem v tom naučeném sebezapírání a přemáhání tak daleko, až jsem se ve 30 úplně zhroutila z přepracování - nevěděla jsem, že je mi zle tak, jak mi zle doopravdy bylo. Nenaučili mě říct si: bacha, jsi unavená, všechno tě bolí, ber se vážně, poslouchej své tělo, co ti říká a zvolni tempo.
Myslím, nebo udělala jsem si takový závěr, že záleží spíš na mém přístupu k tomu, jak dítě prožívá své bolístky než na tom, co dělá ono, třebaže vyvádí kvůli každé blbosti. Když jim cokoliv je, vezmu to vážně, aby viděli, že beru na vědomí, když si cokoliv udělají - ale nevyvádím, neutvrzuju je v tom, že mají vyvádět ony - v tom se myslím shodneme - neletím k němu a nehalekám, jen zhodnotím situaci, vysvětlím co se jim stalo, co je to bolí , jak a kdy se to zahojí. Ale neshazuji, nemávám rukou,nebatelizuji a neříkám, že se nemá brečet, naříkat, stěžovat si (jak to říkali naši)- i když to přehánějí, protože jsou každé jinak citlivé a temperamentní, je v tom základ sebecitu, sebevědomí a ten se musí podporovat, aby v dospělosti věděli, co se v nich děje a rozuměli sami sobě....
jsou to střípky, drobnosti - ale když jsem se v těchto věcech pitvala po tom kolapsu u terapeutky, bylo až neuvěřitelné, jaká "lana" se táhla z dětství a dělala problémy v současnosti. Toto mi třeba nikdy nedošlo - až když jsem padla na tlamu.
Člověk se snaží nedělat chyby, o kterých ví - stejně se dopustí jiných - třebaže menších, ke kterým se ještě nepropracoval
tak to jsem se jen tak zamyslela kolem a kolem :slight_smile:
14. srp 2009 v 19:35  • Odpověz  •  To se mi líbí (5)
kubaka - no ještě že to je jenom kolem a kolem :dizzy_face: a že ses nerozepsala obšírněji :sweat_smile: :grinning: :grinning: :grinning: :grinning: :grinning:
14. srp 2009 ve 22:08  • Odpověz  •  To se mi líbí
ježíšmarjáááá - to je dlouhý - ono to v tom rámečku ani nevypadalo, pardooon :grinning: :grinning: Až teď to vidím :sweat_smile: :sweat_smile: :sweat_smile:
T je prostě nemoc z povolání - já když psala, tak nejmíň dvě stránky - byla jsem specialista na děvíti až dvanáctistránkové profily herců, takže pro mě napsat dva řádky je zhola nemožné :grinning: Já když píšu, tak prostě zgruntu :grinning: :grinning: :grinning: Když mám teda zrovna co říct ... :sunglasses:
14. srp 2009 ve 22:55  • Odpověz  •  To se mi líbí
zajímavé téma. Zatím to neřešíme, ale zajímalo by mě , jak na to...

u synovce, neteře a dětí kamarádek jsem si všima (jsou starší než syn), jak neuvěřitelně dlouho si pamatují kdejaké pidi zranění.
Zrovna nedávno kamarádky tříletý syn skoro každý den (na dovolené) ukazoval , kde ho píchl ňákej hmyz někdy před týdnem.
Děti tyhle věci asi hodně prožívají a dlouho si to pamatují. nebo jim dělá dobře ta lítost okolí.
je to fakt zajímavý.
14. srp 2009 ve 23:38  • Odpověz  •  To se mi líbí
kubaka : něco podobného bylo u nás doma. Když mi bylo asi 17, tak mě v metru na schodech srazil nějakej ožrala. letěla jsem celé schody, ale naštěstí jsem měla jen šíleně nateklé koleno. On měl otevřenou zlomeninu v lytku. Oba nás odvezla sanitka (mě jen na kontrolu) a když mě přivezla k našim, tak jsem dostala vynadáno, že jsem si toho ožrali nevšimla.... :sweat_smile:
jako našich reakce byli někdy fakt "super"...
tohel bych dětem fakt dělat nechtěla, abych jejich zranění zlehčovala nebo tak...
ale jak tu píšou holky, zase je fajn, nepřehánět to s lítostí a chováním, když jde jen o drobnost...

Já teda chovám a pusinkuju jen když vidím, že to muselo opravdu bolet.


jaspina : já sice nevím, jestli je genciálka svinstvo nebo ne, ale tvoje příběhy z dětství jsou super ! :grinning:
14. srp 2009 ve 23:52  • Odpověz  •  To se mi líbí
kubaka : neomlouvej se za román. Je to zajímavý počtení... :wink:
14. srp 2009 ve 23:57  • Odpověz  •  To se mi líbí
přesně tak neomlouvej se.... já to myslela jako vtip... fakt mě rozesmálo to "kolem a kolem" :grinning: :grinning: :grinning: :grinning:
15. srp 2009 v 09:11  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tvůj příspěvek