• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

13ti měsíční dítě je na mě závislé. Co s tím?

1. dubna 2010 
Ahoj holky,
hledala jsem podobne tema, ale nenasla, pokud tady nekde je, omlouvam se; nasla jsem podobne s nazvem „separacni uzkost“, ale nejsem si tak uplne jista, jestli mame tenhle problem i my.

Mame temer trinactimesicni holcicku, je zvykla na lidi i deti, smeje se i na cizi, po chvilce rozkoukavani k nim i jde a neboji se. Jeste sama nechodi, ale pohybuje se kolem nabytku (a samozrejme po ctyrech leze jak drak). Problem je ten, ze kdyz ji hlida pritel sam a neco dela, ona si leze kolem, dokaze se zabavit a je naprosto v pohode. Takze pritel klidne umyje nadobi, nachysta nejake jidlo apod.
Kdyz je se mnou, neustale mi leze pod nohama, vesi se na me, stavi se u me, takze ja se pomalu nemuzu ani hnout. Kdyz se ji nevenuju, je rev. Proste s ni neudelam nic, navarit, neco maleho uklidit, vubec nic – musim si s ni jen hrat a byt s ni na zemi. Kdyz se vzdalim, je rev, kdyz ji polozim a poodejdu, slzy jak hrachy a okamzite po ctyrech leze za mnou a zacne se na me veset. Kdyz jsme s ni oba dva, tak probiha to same, pritel se ji muze snazit zabavit jak chce, ale jedinym bodem jsem pro ni ja. Kdyz hlida babicka s dedou a ja si odskocim treba za kamaradkou, je to naprosto v pohode, dcerka je s nimi spokojena – takze proto si myslim, ze separacni uzkost to asi neni...
Chtela jsem se zeptat, jestli jste taky neco zazily a jak se to vyresilo, jak dlouho to trvalo... privitam kazdou zkusenost.

Diky moc :slight_smile:
29. bře 2010 v 17:33  • Odpověz  •  To se mi líbí
No, já tě asi nepotěším. U nás je to to samé...a trvá to skoro dodnes a to je jí 2 a 3/4 :slight_smile: Já nikdy nebyla schopná přes den vařit, uklízet atd..pouze když malá spí. Když je vzhůru, tak vyžaduje moji pozornost, musím si s ní hrát a dělat činnosti společně. Když je s ní manžel sám, stihne uvařit, uklidit a malá naprosto v pohodě, hraje si sama, jak sluníčko. Manžel vždycky nechápe se slovy : "vždy ť ona je strašně hodná, celou dobu si tu sama hraje " :grinning: :grinning: :grinning:
29. bře 2010 v 17:45  • Odpověz  •  To se mi líbí
hm, tak já mám stejný problém, ale dá se to.. nebo jsem si nějak zvykla, takže mytí nádobí, vaření i úklid, vždy přežiju s tím, že malá je na mě pověšená nebo přichycená, abych jí náhodou někam neutekla. ale to časem přejde, mám to vyzkoušený, chce to jen vydržet :grinning:
29. bře 2010 v 19:48  • Odpověz  •  To se mi líbí
Holky teda ja nevim.. nevarit protoze vas dite nenecha?? maly to dela taky , vzteka se a sape se po me.. ale ony proste musi pochopit ze maminka musi uvarit . . .
Ne?
Muj nazor.....
29. bře 2010 v 19:54  • Odpověz  •  To se mi líbí
No jak by to napr delala Evinka001 se 4 detma.. kdyby si sla s malou hned hrat kdyz se po ni zacne sapat.. ostatni deti by ji umrely hlady...
29. bře 2010 ve 20:05  • Odpověz  •  To se mi líbí
Luci já tohle řešila šátkem - když dítko nechtělo spolupracovat, prostě jsem jí uvázala do šátku na záda a uvařila si nebo uklidila, potom zas vyndala, pohrála si s ní....neměla jsem špatný pocit, že jí nechávám "samotnou", na druhou stranu ona musela akceptovat, že teď prostě spolu děláme něco jiného. Dělala jsem to tak teda s tou mladší, se starší coby prvním dítkem jsem měla taky dlouho dojem, že se musím prvotně věnovat jen jí a vařila a uklízela jsem po večerech, u druhého dítka s tímhle věkovým rozdílem už jsem byla nucená to řešit jinak. Dokud byla Johanka menší (cca 8 až 10m) tak v pohodě vydržela v šátku i úklid celého bytu, většinou nakonec usnula nebo si něco povídala a koukala co dělám, později se naučila dát najevo, že ona tentokrát do šátku nechce a buď si hrála sama, nebo mi dělala společnost na zemi, ale nevěšela se na mě, pokud jo, šla nekompromisně opět do šátku....třeba moje teta to považovala za šílené, ona by prostě malou nechala vyřvat v ohrádce ( tu jsem nikdy nepoužívala) a hotovo, ale mě se to osvědčilo. Malá se naučila akceptovat, že i já mám své činnosti, co musím udělat, ale že jí nenechám ani tak samotnou, že může být u mě, ale prostě mě nechá pracovat.
29. bře 2010 ve 20:32  • Odpověz  •  To se mi líbí
momin trefné,já prostě vařila i s dětmi ,s dítětem na ruce zahuštovala omáčku a tak podobně.když byly pak větší tak jsem si je posazovala na linku a dala jim kvrdlačku do ruky.byl klid.zrovna tak při mytí nádobí.nedovedu si představit,že bych řekla,nemůžu uvařit kvůli dítěti. :wink:
29. bře 2010 ve 20:33  • Odpověz  •  To se mi líbí
lucienka a co zkusit sedátko na záda jako měl Satinský v S tebou mě baví svět :wink:
29. bře 2010 ve 20:34  • Odpověz  •  To se mi líbí
lucienka, já si myslím, že jediná rada je, vydržet. prostě jsi pro ní ta nej.....a poteřbuje tě blízko. sice jsem taky z těch, které se od mala snaží prckovi dát najevo, že doma se uklízí a pere a vaří a tak, ale nejsou všechny děti stejný.

zkus ji co nejvíc do té "práce" zapojit, později to oceníš, může se hrabošit v prádle, když vaříš, posad si ji k sobě a dej jí taky hrnec a vařečku, at dělá to, co ty. jen bych to nedělala na sílu, prostě tak, aby jí to bavilo...jinak pevný nervy a přejde to, až začne chodit a objeví, kam všude se dostane sama a co může podnikat.

petr je starší a už ted rozumí tomu, že jsou přes den na střídačku chvíle, kdy si hrajem a blbnem, ale pak musím prostě něco dělat. roční dítě bych řekla že má na to čas.
29. bře 2010 ve 20:36  • Odpověz  •  To se mi líbí
jo a všechno, co dělám, dělám s ním a učím ho ty nesmysly, co je bavěj - umí pustit pračku, myčku,šlehá vajíčka, těsto, zalejvá kytky, prostě já mám hotovo a on je spokojený. a holčičky určitě mají k domácnosti ještě lepší vztah :grinning: :grinning:
29. bře 2010 ve 20:40  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jj u nás je to teď taky velká spolupráce, starší se snaží třeba škrábat brambory, menší přerovnává hrnce, když pereme tak nadšeně obě nosí prádlo do pračky, podávají kolíčky, sundavají suché prádlo ze sušáku....třeba v těch 13.m byly pro Johanku kolíčky na prádlo úžasná hračka, dostala dvě kovové misky plus košíček s kolíčkama a vydržela je přerovnávat z těch misek do košíčku apod pěkně dlouho.... :grinning:
29. bře 2010 ve 20:40  • Odpověz  •  To se mi líbí
Bereniko přesně, Anička nikdy nebyla šťastnější u hraček jako je při "pomáhání" v kuchyni :grinning:
29. bře 2010 ve 20:41  • Odpověz  •  To se mi líbí
luci_enka: Mám doma naprosto to samé. Malá už sice lítá jako drak, ale řve pořád a pořád mi dělá ocásek, je to někdy už fakt o nervy. Nemůžu se nikam hnout, ani vařit oběd, stát u linky-někdy! Tvůj popis na ní naprosto sedí!!! Když jí hlídá někdo jiný, dobrý, je v pohodě, ale někdo jiný hlídá málokdy, bohužel :unamused: Jakmile jsem na dohled, nikdo jiný ji nebaví, jen furt za mnou a za mnou. Jakmile si odskočím např. na wc nebo pro něco na chodbu, do garáže, už slyším mamííííííí mamííííí a když se chvíli neukážu, začne hystericky brečet. Venku na zahradě si teda lítá sama a mě chvíli nechá :sweat_smile: Má 14 kg a tahat jí pořád nehodlám! A bohužel, taky nevím, co s tím. Já jsem byla ocáskem snad až do 5ti let :rolling_eyes: :frowning2:
Taky jsem se snažila si jí nevšimat, myslela jsem, že pochopí časem, že MUSÍM uvařit nebo něco udělat, ale funguje to jen někdy, té chvíli jakoby neslyšela, nechtěla rozumět.. Když se mi pověsí na nohu a já se nemůžu hnout do ledničky nebo šuplíku, tak už mě to fakt štve. Když jí odtrhnu, tak řve. Na linku jí ještě neposazuju, je hrozně neposedná a než bych se otočila, slítla by! Prostě taky dělám další věci, až když se mi nemotá pod nohama :confounded: Jinak je to šikulka, všechno opakuje, rozumí, co jí řeknu, ale to, že něco udělat prostě musím a ráda bych bez breku a že nemá ostatní masírovat, to prostě ještě nechápe, z toho asi musí vyrůst, tak čekám... :confounded: :stuck_out_tongue_closed_eyes:
29. bře 2010 ve 20:52  • Odpověz  •  To se mi líbí
A co ma to rikaji vasi muzi ze nevarite??
29. bře 2010 ve 20:54  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jj, ještě reaguju na to pomáhání - nandá a vyndá prádlo z pračky, podává mi aviváž, nádobí z myčky podává, dokonce i uklízí do šuplíků :wink: vše zapíná (teda i když zrovna nechci). Ovšem to ostatní... :confounded:
29. bře 2010 ve 20:55  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahoj, neboj, určite nie si sama kto takto trpí :slight_smile:
Ja mám doma tiež takú závisláčku a kam sa pohnem, tam ide so mnou.. U nás naštastie neplatí že hned ako zmiznem z dohladu tak sa rozplače, ona len jednoducho prilezie a viacmenej už sa prestáva po mne vešať, stačí ked na mňa vidí a sama si už nájde svoj predmet zábavy. Už pár mesiacov sa s nou snažím robit niektoré domáce práce - čiže ked varím tak mi prelieza medzi nohami a vytahuje všetky hrnce,pokrievky,varešky, zemiaky /tie má teraz najradšej :wink: /, ked vešiam prádlo tak sa hrá s kolíčkami, ked vysávam tak mi akože tlačí vysávač.....atď.. Ju to strašne baví, hranie sa s kockami alebo bábikami je po pár minutkach je pre nu nuda, tak to aspon takto trošku spestríme a je spokojná mamina aj malá :slight_smile:
29. bře 2010 ve 21:12  • Odpověz  •  To se mi líbí
U nás je to taky ještě teď :sweat_smile: :grinning: . Si říkám, že snad do puberty to trvat nebude :wink: . Jak jsem z dohledu, tak mne Hedu nevyžaduje, jen se občas zeptá, kde je maminka. Ale jak jsme my dvě a zvlášť doma, tak se ode mne nehne na krok. Jsem zvědavá, jaký bude mít vliv školka a sourozenec... asi to bude léčba šokem :stuck_out_tongue_closed_eyes: .
29. bře 2010 ve 21:50  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Holky, diky za vase nazory a odpovedi :slight_smile: tak nejak jsem tusila, ze nejsem sama, kdo ma takove dite, spis me zajimalo, kdy to treba preslo, jak jste to resily a tak :slight_smile: Jestli me cekaji takove vyhlidky jako Kalo, tak :stuck_out_tongue_closed_eyes: :stuck_out_tongue_closed_eyes: :grinning:

Momin: ja varim, ale kdyz spi, nebo je s pritelem venku, nebo vecer. Pres den, kdyz jsem s ni sama, tak to proste nejde. Jeste nechodi a je taky dost ziva, takze presne jak pise Prchalka, na linku si ji nedavam, mela bych strach, ze ji neuhlidam. Sem tam si ji posadim do stolicky, aby videla na linku, a uplatim krupkama, ale vydrzi to tak 10 minut. Satek nevedeme, jen manducu, a tam chce byt, jen kdyz se "pochoduje" na vylete.

I kdyz ji chystam jidlo, nevydrzi tu chvilku ohrivani a sape se a sape :grinning: Zacinam byt z toho trochu unavena, protoze si myslim, ze uz by mohla byt trochu samostatnejsi, jeste ke vsemu, kdyz ji to jde tak dobre s tatkou... ja to proste nechapu :slight_smile:
Kdyz zmizim nekam z dohledu, je rev a buseni do dveri a ja taky nejsem uplne zastancem vyrvani apod. Takze mi z toho vyplyva, ze mi nezbyva nez vydrzet a doufat, ze to nebude trvat jeste 2 roky :grinning: :grinning:
29. bře 2010 ve 21:55  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Jo, a taky ji bavi se mnou prat... dava pradlo do pracky, asi proto, ze tam vidi a ja jsem s ni vicemene na zemi :slight_smile: Takze skoro kazdy den pereme :slight_smile: Myslela jsem, ze ji v kuchyni zabavim nejakym kuchynskym nacinim, plastovyma nadobkama a miskama, ze si to bude zkoumat, bouchat si do toho a ono nic, bavi ji to 5 min, nez to zkoukne ze vsech stran a pak nuda a mam ji na noze :stuck_out_tongue_closed_eyes:
29. bře 2010 ve 21:58  • Odpověz  •  To se mi líbí
luci_enka: U nás taky kramaří. Když vytahá najednou komplet všechno, co jde a já se přesto přerazím, už jí to taky nebaví. A jak píšeš - 5 minut, žádné dlouhé hraní s tím a konec... :confounded: Dneska jsem u linky nemohla udělat ani úkrok, abych si podala nůž (měly jsme jednu z nejhorších nocí) a ty ostatní stojí taky za prd. Proto je taková i ve dne. Ale jo, ono to jednou přejde, ale kdy... Jsem z toho taky nešťastná, každý radí, ať jí zvykáme, jenže není komu a na noc jí fakt nikomu nedám. Má problémy se zuby a kdybych jí dala spát jinam, asi bych všechno ještě víc pokazila a jí tím ublížila.
Máme barák, takže někdy prostě musím do patra a i když je doma manžel, jak jak odcházím, peláší za mnou a fakt je to většinou s řevem. Jakmile je on s ní sám, je pohoda. A pak to někomu vysvětlujte, každý radí, jenže na každé dítě to neplatí :cry:
30. bře 2010 v 11:38  • Odpověz  •  To se mi líbí
Holky, k tomu vaření, pokud si to správně pamatuju, tak jsem byla schopná uvařit s malou až tak od jejího roka a půl. Do té doby jsem vařila jenom když spala. Pak se to nějak zlomilo, zabaví se sama nebo mi "pomáhá", stojí na židli u linky a něco míchá, váží, patlá, ujídá atd. I jsme takhle spolu upekly několik druhů vánočního cukroví. Ale do tý doby to nešlo, sice jsem to zkoušela, protože jsem to četla taky na MK,a že to maminky takhle dělají, ale bylo to akorát o nervy, případně i o úraz.
Takže si myslím, že holt to teprve přijde a nezbývá než vydržet, prostě k tomu to dítě musí dozrát.
30. bře 2010 ve 13:56  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj - náš synek je stejný jako holčičky lucienky a prchalky. Skutečně je na mně často naprosto fyzicky nalepený, já vám to věřím. Taky čekáma myslím, že na to jednou budu vzpomínat s láskou - ale momentálně je to někdy o nervy a taky dost o páteř. Jsem výlučné domácí chodítko, protože kluk prakticky přestal chodit po čtyřech, ale chodí jen veden za obě ruce )vede ale spíš on mě - s jeho fyzičkou už jiní lezou po stromech!). Taky ho zapojuji do domácích prací i to opraní je u nás šlágr a téměř denní zábava. Vařím, když spí, nebo je sním venku táta nebo i když je táta doma s námi je to lepší, protože si naštěstí umí hrát spolu. Že nejsou teplé večeře mi nevyčítá,protože ví, že když přichází domů na sedmou večer, je náš kulihrach celý den jen na mně. Na kuchyňskou linku či do výšek bych synka nikdy neposazovala, jistě by spadl - lézt na stoly je i tak jeho vášeň.... Asi musíme počkat a jak dlouho, nám nikdo neřekne. Ale zlomem bude určitě i samostatná chůze.
30. bře 2010 ve 14:16  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Kami, ja taky verim, ze zlomem bude chuze - a ze se tim mala fakt osamostatni... doktorka nam predpovedela, ze to vidi tak za mesic az dva (to chozeni, ne to osamostatneni :stuck_out_tongue_closed_eyes: , tak jsem straaasne zvedava :slight_smile: Znama mi potvrdila, ze u jeji dcerky to bylo taky tak a ze se ji pak moc ulevilo... tak jen doufam, ze se to zlomi. I kdyz prispevky nekterych holek vyse o tom nevypovidaji :stuck_out_tongue_closed_eyes:
No, dneska jsem stihla aspon udelat vajickovou pomazanku, kdyz jsem male pustila vysavac :grinning: :grinning: No a zase jsme praly :slight_smile:
30. bře 2010 v 16:23  • Odpověz  •  To se mi líbí
Já čekala, až začne sedět, až začně lézt, až začne chodit.... Do té doby většinou nespokojeně řvala. Jsem teda ráda, že jsme se prokousaly až k chození, je to o něco lepší, ale... nevyřešilo to u nás všechno... teď taky čekám... až pobere trochu rozum... jinak už jsem v koncích :sweat_smile: :grinning: Jo a snažila jsem se tak od 9.měsíce, aby si nevyřvávala vše, ale fakt je pořád stejná.. :stuck_out_tongue_closed_eyes: Vlastně po tom jednom roce se přidalo ještě vztekání a záchvaty :sweat_smile:
30. bře 2010 v 16:42  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Prchalko, v tom cekani jsme na tom taky stejne. Verila jsem v to, ze zacne byt fakt samostatnejsi, ne ze ji budu mit na sobe jako kliste. Takze ja momentalne zase cekam... na to chozeni :grinning: Vztekani uz u nas taky probiha, no moje nervy, moje nervy :stuck_out_tongue_closed_eyes: :sweat_smile:
30. bře 2010 v 16:50  • Odpověz  •  To se mi líbí
holky, chce to vydržet :grinning: já taky když vařím, tak se v kuchyni pohybuji hodně opatrně, protože buď na mě visí malá nebo a to je ta lepší varianta, ji zrovna zajímá nádobí, takže je vždy zabordelená kuchyně, když není zbytí tak si holt chvilku pobrečí, časem pochopí, že vařit, uklízet atd. se prostě musí a že musí chvilku vydržet, občas se mi povede ukecat starší děti, aby si s ní chvilku hráli, ovšem ty mají talent zmizet když je zrovna potřebuju :slight_smile: , ale všechno jde a za čas mi bude chybět ta doba, kdy se mnou malá chtěla být pořád, vidím to na těch starších.záchvaty vzteku jsou u nás občas taky, ty ale ignoruju, když vidí že si ji nevšímám když se vzteká, nechá toho
30. bře 2010 v 17:53  • Odpověz  •  To se mi líbí
Lucienko manduca nebo šátek, to máš fuk....fakt je, že já s tím začla mnohem dřív (cca kolem 6m, do té doby si vystačila dost sama po nutnou dobu prací) že se mnou malá dělala všechno, takže tahat jí nebyl vůbec problém (v roce měla 8,2kg...), prostě jsem jí dala do šátku ať chtěla nebo ne...není to ekvivalent vyřvání, dítě je u mámy, spíš bych to přirovnala k Prekopové pevnému objetí, prostě dítěti v "náruči" matky dáváš jeho hranice - ano, jsi u mě, ale teď pracujeme, hrát si budeme až budeme mít hotovo.... prostě tam zůstane, i když nechce - považuju to za lepší než řvoucí dítko na zemi motající se mi v kuchyni a věšící se mi za kalhoty (to dělala s oblibou ta první, jak jsem psala...) Aby se dítko nenudilo, komentovala jsem všechno co jsme dělaly slovy. Když byla větší (tak cca od 11m), tak už to nošení nepotřebovala, prostě jsou holky zvyklé, že když vařím, tak pomáhají, nebo si hrají, když pracuju tak si s nimi povídám,zaměstnávám je. Koneckonců to tak podle mě dělaly mámy i dřív, když makaly na poli, dítko si buď hrálo na mezi nebo bylo u mámy ( na Moravě se dlooouho děcka nosily na polní práce v tzv. ubrusu, v podstatě šátek), jenže dřív to matkám nepřišlo divné, bc neměly dítě jako hlavní náplň svého programu, prostě musely pracovat a dítě na to od nejútlejšího věku bylo zvyklé, to jen my dnes řešíme takovéhle věci...neber to prosím jako kritiku, já to tak měla s první dcerou taky.
30. bře 2010 ve 20:33  • Odpověz  •  To se mi líbí
Já měla vak i manducu a nějak na mě to nošení nebylo, i když jsem o to moc stála, malý to stejně na prdy nepomohlo, tak jsem je teď před měsícem obojí nepoužité prodala. Ještě tak ten šátek nebo klokanku bych chtěla zkusit, ale s touhle už to nevyjde :grinning: :grinning:
lamia: Máš pravdu, teď mámy krom starosti o dítě (navíc třeba jen jedno) a domácnosti (a to navíc třeba jen některé) nemají na práci celkem nic těžkýho, tak to víc řeší :rolling_eyes: U vás je fajn, že jsou i 2! Tebe jsem vždycky obdivovala, holky brzy za sebou a teď ještě třetí. Já mám jednu a jsem z ní trošku už unavená (poslední půlrok opravdu špatně spí a já se nevyspala za tu dobu vůbec, tak jsem K.O. někdy víc, někdy míň)!
A pořád jsem trošku ze stresu z toho, co zase objeví a vymyslí, najde a vykramaří, takže i přitom vaření mám oči na stopkách a neustále ve střehu, otáčím se, což mě u toho fakt moc nebaví. Jak na to nemám trochu klid, tak je to o ničem :confounded:
31. bře 2010 v 07:31  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Lami, ja to vubec jako kritiku neberu.. psala jsem sem prave proto, aby se ostatni maminky podelily se zkusenostma, jak to zvladaly ony, hodily nejake tipy a triky... je pravda, ze kdyz mam prvni dite, ze to asi moc resim, s druhym na to asi nebude cas - to ty vis urcite nejlip (a se trema - to te obdivuju :sunglasses:), takze vlastne si nemam na co stezovat :grinning: ale je pravda, ze jsem si fakt myslela, ze osamostatneni prijde, ze se zabavi a ja stihnu neco kolem. Mne totiz znervoznuje, kdyz neco delam a dite mi u toho rve, i kdyz chapu, ze to musi pochopit, ze zrovna ted je cas na praci, na hrani, na povinnosti. No, a moje (mozna naivni) ocekavani s druhym ditetem? Ze se zabavi spolu :grinning: :grinning: :grinning:
31. bře 2010 v 10:21  • Odpověz  •  To se mi líbí
prchalka (luci_enka) - strašně moc má vliv na chování mrňousků vaše rozpoložení. Omluva za kopírování, ale je to tak jasnější:

Prchalka už dřív psala - "když jí odtrhnu, tak řve", ted v posledním příspěvku -

"A pořád jsem trošku ze stresu z toho, co zase objeví a vymyslí, najde a vykramaří, takže i přitom vaření mám oči na stopkách a neustále ve střehu, otáčím se, což mě u toho fakt moc nebaví. Jak na to nemám trochu klid, tak je to o ničem"

lucienka - "mě totiž znervoznuje, když něco dělám, a dítě mi u toho řve"

Tohle přesně je zásadní problém. To dítě za to nemůže, že je na světě a to, že ho odtrhneš, vyvolá logicky další a další snahu se k tobě dostat. Jak můžeš být ve stresu z toho, že co zase objeví, vykramaří a najde? To je přece to nejlepší, co může dělat! Proč by tvoje vaření mělo být na prvním místě , proč bys na to měla mít klid?

Logicky to člověka znervoznuje, když dítě řve :frowning2: , ale ono řve proto, že má nervozní maminku a ta to přenáší na něj to se točí pořád dokola, navíc stupnuje, u obou - mamča jde do vrtule a dítě stupnuje snahu se jí dostat do náručí.

Prchalka, nezlob se, jen ti píšu svůj názor, ale chyba je z velké části u tebe. Není možné se chtít dítěte zbavit, abys mohla v klidu vařit. Nemáš v zásobě trochu pozitivního přístupu k té malé? Pořád čtu o tvém mateřství jen samá negativa - dítě je naprosto věrná kopie .....
31. bře 2010 ve 13:58  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahojte,

myslim ze Berenika39 ma uplnu pravdu v tom ze dite je naprosto verna kopie nas ... Nasa mala krasavica je od malicka hodne ale hodne uplakana a teraz ked ma 1,5 roka tak si hodne placem vynucuje, snazim sa tomu zabranovat ale nie vzdy to ide. Od 10 mesiacov u nas prebieha obdobie vzdoru, ktore sa s vekom stupnuje. Teraz sme vo faze narocneho obdobia vzdoru je to tazke ale verim a dufam ze to prejde...Moja mamina mi stale hovori ze to je verna kopia mna :slight_smile: ved bodaj by nie ved je hlavne moja a mojho manzela :slight_smile:
Moj osobny nazor je ze s dietatom sa urcite uvarit obed da, ja varim kazdy druhy den, chodime von 2 krat denne a da sa to. Treba si na to najst system, zhruba do jedneho roka nasej malej som varila vzdy vecer pretoze vyzadovala moju pozornost lenze ja som si ju tak naucila. Zhruba od toho roku sa vie trosku zabavit sama a a ked nie tak sa da s nou robit skoro uplne vsetko, vysavat, varit a pod.
Poznam maminky, ktore maju dvojicky alebo maju tri deti a zvladaju bez problemov.
31. bře 2010 ve 14:15  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tvůj příspěvek