13ti měsíční dítě je na mě závislé. Co s tím?

luci_enka
29. bře 2010

Ahoj holky,
hledala jsem podobne tema, ale nenasla, pokud tady nekde je, omlouvam se; nasla jsem podobne s nazvem „separacni uzkost“, ale nejsem si tak uplne jista, jestli mame tenhle problem i my.

Mame temer trinactimesicni holcicku, je zvykla na lidi i deti, smeje se i na cizi, po chvilce rozkoukavani k nim i jde a neboji se. Jeste sama nechodi, ale pohybuje se kolem nabytku (a samozrejme po ctyrech leze jak drak). Problem je ten, ze kdyz ji hlida pritel sam a neco dela, ona si leze kolem, dokaze se zabavit a je naprosto v pohode. Takze pritel klidne umyje nadobi, nachysta nejake jidlo apod.
Kdyz je se mnou, neustale mi leze pod nohama, vesi se na me, stavi se u me, takze ja se pomalu nemuzu ani hnout. Kdyz se ji nevenuju, je rev. Proste s ni neudelam nic, navarit, neco maleho uklidit, vubec nic – musim si s ni jen hrat a byt s ni na zemi. Kdyz se vzdalim, je rev, kdyz ji polozim a poodejdu, slzy jak hrachy a okamzite po ctyrech leze za mnou a zacne se na me veset. Kdyz jsme s ni oba dva, tak probiha to same, pritel se ji muze snazit zabavit jak chce, ale jedinym bodem jsem pro ni ja. Kdyz hlida babicka s dedou a ja si odskocim treba za kamaradkou, je to naprosto v pohode, dcerka je s nimi spokojena – takze proto si myslim, ze separacni uzkost to asi neni...
Chtela jsem se zeptat, jestli jste taky neco zazily a jak se to vyresilo, jak dlouho to trvalo... privitam kazdou zkusenost.

Diky moc 🙂

berenika39
31. bře 2010

Já respektuju, že každý dítě je jiný...ale hodně moc se dá ovlivnit přístupem. Laskavým,klidným, pokud možno trpělivým, bez zbytečných scén. To potom má vliv i na průběh toho slavného vzdorovacího období. Vařit - nevařit s dítětem, každého věc, to je jedno, dá se to tak i tak. Ale špatně je mít pod nohama prcka a chtít se ho zbavit, abych mohla v klidu dělat svoje.
Bud si vaření nechám na spaní a věnuju se malému, nebo vařím s ním a berem to jako hru a dobrodružství.

rimmel
31. bře 2010

berenika pekne pises 🙂

berenika39
31. bře 2010

dík 😉 . někdy stačí jen pohled na věc někoho jiného a problémy mají řešení.

georgine
31. bře 2010

čauky holky, osobně mám stjenou zkušnost a to hlavně s mým dnes 5.letým synátorem v tomto období dělal to stejné jak popisuje autorka, ale to bylo i tím ,že jsme spolu byli sami, jediný kamarád na hraní jsem byla já a tak jsem na druhou stranu neviděla problém si s ním hrát kdykoliv krom času na spaní a tak. ale vždycky jsem tu byla pro něj..
U 2. syna nastal zlom, protože se člověk nerozkrájí a musí péči a čas rozdělit mezi všechny členy domácnosti, tak se nějak samo naučil že jsou situace kdy musí zvládat sám, musí se sám zabavit, obsloužit v rámci možností a dneska mám možnost srovnat..
Nikdy se po mě 2.syn nevěšel, tak nějak z nudy a ve chvílích když prostě nemám čas, tak jsem to pilovala už od mimika, holt si mladej počká a mě se svět nezboří kvůli pár minut breku a slziček, vždycky za to jeho bolestné dostal odměnu a já se mu věnovala.. podle mě je velmi důležité pilovat cítění potřeb toho druhého, prostě dítko malinko "odstrkovat" ignorovat a ono časem příjde na to že pokud máš čas zrovna pro něj tak je to lepší než když máš právě prác ekolem nadhlavu.
Já jsem se snažikla i ve chvílích kdy jsem zrovna mohla mít čas tak se věnovat malému,ale pokud jsem věděla že ho nebudu mít tak jsem mu říkala dávala najevo že čas pro něj právě skončila ten musí sám! \zní to možná blbě,ani nevím jak sem to dokázala, malý krásně spolupracoval v podstatě od začátku, asi jsme byli tak nějak oba na stejné vlně. Ten starší tohle pochopil až ve 2,5letech, když jsemho pomalu připravovala na brášku. a na povinnosti které mi z té nové role plynou. 😉

Pro někoho krkavčí matka- pro mě samotnou velká úleva a super souhra.. 😉 😉 at vám to výjde 😉

germik
31. bře 2010

berenika - to je fakt pravda, že sa dá vela ovplyvnit našim prístupom... Naša negatívna energia sa prenáša na naše detičky, sama som si to uvedomila ked malá bola ešte maličká, ja som bola nevyspatá,nevedela som čo s nou...atd..bola som nervozna, prenášala to na malú, ona z toho plakala...ja ešte viac na nervy...no naštastie som si to to pár dnoch uvedomila a zmenila svoje správanie 😒
Ako som už písala, ja od takých 6-7mich mesiacov robím niektoré domáce práce s malou, moc sa jej to páči a rada mi pomáha a neviem si predstavit robit v jej veku všetko len ked spinká - som v 6tom mesiaci tehotenstva a to by som fakt nemala ani minutku voľna pre seba, malá je totiž dost živá 😎 /a to si neviem predstavit ako by u nás fungovalo ked sa druhe babo narodí 😕 /
Ale ako píše berenika - každé dieta je iné a ako sa zdá u niektorých tento prístup nefunguje..

berenika39
31. bře 2010

ale shodneme se na tom, že se to dá ovlivnit alespon z části, at už přístupem, nebo tím systémem "učení" - ted je čas na hraní, ted je čas na mamčinu práci jak píše georgine, ale každopádně to má řešení. problém není v dětech, ale v nás. děti jsou úplně čistej list papíru, je to z velké části naše práce🙂)))))

rimmel
31. bře 2010

no ale zase uplne cisty list niesu, moj je netrpezlivy po mne a vidno to na nom uz teraz 😀

berenika39
31. bře 2010

🙂 🙂 , tak jasně, genetika je jasná, já jsem myslela ve smyslu učení se novým věcem, přebírání vzorů chování, naučit se dají reakce na například zátěžové situace a tak. To, že je i můj malý houževnatý paličák jsem ho neučila....tatínek se v něm jen vidí🙂))

prchalka
31. bře 2010

Teď už k tomu nemám co dodat. Asi píšu moc pesimisticky a špatně volím slova. Neodtrhávám jí z nohy a neházím do kouta. I pěkný slovo pro ni mám 😕 😉 Ale když mám něco rozděláno, tak mě to prostě trochu svazuje. Já si na ní nestěžuju, není mi na obtíž, byl to jen popis toho, co předvádí. Jo, jsem si vědoma toho, že ona je můj odraz a že si za to můžu sama. To jsem asi měla napsat rovnou. Asi i vím, kde to má původ. To že kramaří a dělá binec by mi nevadilo, ale bojím se, aby někde nevytáhla něco nebezpečnýho, i když je člověk na to opatrný, nespadla, když zrovna nebudu koukat.
A poslední věc - snažím se jí vysvětlovat, ona něco chce a já jí řeknu, že hned to bude nebo za chvilku a chytne záchvat jako prase. Prostě vysvětlování u nás nefunguje - zatím!

rimmel
31. bře 2010

😀 ale ano, mas pravdu 🙂

prchalka mozno tieste nerozumie co tym myslis ze zachvilku..ci ano? 😅 ja neviem mam mladsie dieta.

berenika39
31. bře 2010

prchalka, v poho, ani pochyb o tom, že bys nebyla hodná máma, že bys pro ni neměla vlídný slovo, už to, že to řešíš je dobrý znamení🙂))), ale prostě to zkus celý úplně obráceně - pozitivně.

mimochodem, copak malá ví, co to je "hned to bude", "za chvilku"??????? nemají pojem o čase. pro ní je to jasné NEEEEEE. Proto hysterie, chápeš?
Nabídni jí místo toho, co jí nemůžeš dát, něco jiného. Vysvětlování znamená, že když dovysvětluješ, musí pochopit, co jsi říkala...(hrnek ti nepůjčím do ruky, je horký, pálí, šáhni si. budeme foukat. pak nebude pálit. dám ti ho. ) Když řekneš půjčím ti hrnek za chvíli, nic to neznamená.

georgine
31. bře 2010

bere rozhodně souhlas děti jsou z 80% odrazem naší důslednosti, výdrže,trpělivosti a vyrovnanosti. A nebo také odrazem jejich nejbližšího okolí čímž jsou nejvíce ovlivňováni.
Určitě je složité dětemvysvětli že ted ne, ned ale jak já říkám a vím ze zkušeností chce to čas a pilovat to už od miminka pak je to pro obě strany jednodužší,samo to nejde okamžitě ale fakt je to o té důslednosti, ono to dítě pak nevidí rozdíl mezitím že včera to u babičky šlo hned a dneska to najednou nejde a to je o důslednosti a o určitém stereotypu a režimu a to mají děti když se naučí rády.. 😉
Moje mámina říká že nej je důslednost a fakt je na tom něco pravdy 😀 a řekla bych dost.. 😉
Ono to není zase tak těžké pokud vidíš že se to někdy podaří a všímáš si detailů.
ale musím říct že i 1.syna mi to naslouchání taky vůbec nešlo! I když sem na krásně chtěla tak měl mladoch hysteráky všude, i doma má je dodneška a bojujeme.. U mě to bylo asi tím že kolem 1.syna se mohli všichni po.rat a zbláznit a to se na něm "podepsalo" Kubíka berou všichni jinak je to sluníčko, kterému se "nedovoluje neposlouchat" on to ostatně vidí i u bráchy. A Kubík to vzal jako součást, Ondra s tím občas hodně bojuje,ale určité věci už taky pochopil 😉

luci_enka
autor
31. bře 2010

holky, ja jsem sem nepsala tohle tema, protoze bych si chtela postezovat, jak moc neprijemne mi to je... mam dite, jsem si toho vedoma, musim se mu 100% venovat, coz taky delam, protoze bydlime na vesnici, kde vlastne nikoho nezname a k mym rodicum hodne daleko...

spis jsem se chtela poradit s nekym, kdo to ma taky tak se svyma detma, jak na to, jak to resit prave v klidku... a ani u nas to neni tak, ze bych dceru, ktera se mi vesi na nohy vzala a "mrskla" nekam o 5 metru dale, at si hraje - rozhodne jsem nechtela, aby to tak vyznelo. o kramareni mi vubec nejde, nekdy se zabavujem tak, ze kramarime spolu, vytahame supliky a zkoumame, co v nich je a pak to zase ukladame zpatky, takze to je mi uplne jedno... kdyz ji neco vykramuju ja v kuchyni, aby se zabavila, tak ji to prave moc nebavi a vesi se na me.
navic, jak jsem se psala, mala to dela, i kdyz jsme doma vsichni tri - takze i si s ni tatinek hraje, vydrzi to 5 minut a pelasi za mnou - z toho duvodu si ted chodi hrat i do jine mistnosti, aby na me proste nevidela 😝
problem u me je, ze kdyz potrebuju neco udelat, snazim se to delat co nejrychleji, abych to mela hotovo a mohla se venovat male - proto asi me to asi znervoznuje... a rozhodne bych nerekla, ze se u nas na malou krici a ze ji odstrkujeme nebo na ni uplatnujeme nejake negativismy. myslim, ze jsme dost trpelivi, pritel mi vycita, ze ja az moc 😕

luci_enka
autor
31. bře 2010

jinak ackoliv nemuzu rict z vlastni zkusenosti, souhlasim s georgine, co pise o tom, jak to bylo u jejich dvou deti - u brachovych synu to bylo tak nejak podobne... jeho prvni dite bylo prvni vnouce na obou stranach, takze pozornost se venovala jen a jen jemu.
ale ja druhe jeste nemam, resim zatim to prvni 😝 😀

georgine
31. bře 2010

Luci no já myslím že je to tzv.jedináčkovský syndrom. Jako maličká je ještě malinká a má nárok být stále s tebou ale já razím teorii, že co když by se neosamostatnila i později to se jako za celou dobu např. předškolní kvůli každé pracovní povinnosti např.účetní (moje ) budu muset zajistit hlídání nebo budu dělat všechno polovičatě. Jako ženská zvládá neporovnantelně moc věcí najednou než třeba chlap 😉 ale i tak potřebuješ svůj klid a čas pro sebe.. Páč bude to znít asi blbě ale to je moje motto: sem si nepořizizovala dět proto abych už jinak nežila.. Pro děti udělám max jako každá mamina ale nenechám se holt omezovat.. 😅 😕 jako omezování beru hlavně spaní (když chodí děti spát pozdě nebo bez režimu- 😉 to u nás neprosadili a já jsem za to ráda,jsou to moje chvilky klidu po celém dni-tak proč ne?) a hodně velké vydobívání pozornosti .. jinak je to holt běžný život maminy na plný úvazek.. 🙂 🙂 🙂 hlavu vzhůru malá z toho určitě vyroste h 🙂 olt každá máme nějaký ten směr výchovy tak ji směřuj tak kam Vám to vyhovuje 😉

kubaka
31. bře 2010

naprosto souhlasím s berenikou - nechápu, z čeho děláte problém? všechno se dá dělat s dítětem, nikdy ho neodstrčit když po vás zatouží - pak se totiž nebude hystericky dožadovat pozornosti. Ono nechápe, že se musí "navařit" 😢 aby se tatínek nažral. Vidí jen matku, která ho odhání. VY jste ty dospělé a rozumné a musíte naopak chápat své dítě a udělat z něj součást každodennosti a svého života..
Berenika napsala úplně vše mírně, srozumitelně, vyčerpávajícím způsobem, takže se nebudu opakovat. Jen trochu bez obalu dodám - nedělejte z té domácnosti modlu. Večeře mohou být klidně studené - všichni jedí v poledne v jídelnách a o víkendu když má být parádní oběd, tak se chlapi postarali o malého. A vaření není nijak vizitkou matky hospodyňky. To je snad přežitek.. Uvařené přebytky víkendových obědů jsem si natrkala do mrazáku, malému totéž a ještě od jeho roku podnikám. A kdykoliv se mu zachtělo, mohl ke mě. Žádné scény nikdy nebyly. A to jsem si s ním bůhvíjak nehrála - nebylo třeba, zato jsme se každou chvíli chovali a mazlili, pak zase odběhl na půl hodinky k hračkám. Žádný problém.
Chce to trochu radosti z těch dětí, trochu lehkosti v tom mateřství a radost ze života jako takového.a pak vás nebudou prudit vaše vlastní rozkošné maličké děti 😠

prchalka
31. bře 2010

berenika39: Myslela jsem si, že je to stejné jako u toho tématu rukou, malé něco vysvětlit, nebo není? Tam jsi mi psala, že už je to velká holka a když řeknu ne, měla by to už chápat.. To jsem obdivovala, že váš malý, jak jsi psala poslechne a pochopí, co chceš! Aspoň to tak vyznělo.
U nás po dobrým nebo po zlým (plácnutí) bude pořád dělat, co bude chtít, i když se třeba spálí (obrazně) nebo za ubližování dostane přes ruku! Taky když něco dělám - nudí se, chápu to! A opravdu se jí snažím v klidu něco říct nebo odvést pozornost, ale v té chvíli je jak zabedněná nebo naopak začne záchvat.. Nechci na ní být hnusná, je mi to pak strašně líto třeba týden a nechci jí vychovávat tím, že jí za něco plácnu, protože pochopila jen to, že ona může udělat to samé ☹
Taky se snažím mít co nejdřív něco hotové, jak psala luci, což je asi taky špatně.
Zamyslím se nad sebou ještě víc a budu prostě klidnější, i když mi bude stahovat tepláky, i když už toho ječení bylo od narození opravdu hodně. U nás platí - dát jí něco na chvíli žvejkat a dokud je co, tak je v klidu. Ale zas nesmím moc, hubeňour to není!
Navíc teď má období mega mamánkování, taky tu může být víc lidí a jak jdu jen za wc, tak už letí za mnou. Tohle všechno dohromady je vážně super kombinace. Naopak na procházce vůbec nechce jít se mnou a když jí mávám, že jdu pryč, tak se obrátí a jde úplně na opačnou stranu - nechápu! Doma jsme zavřený - visí na mně, venku se nebojí i když jí zmizím z očí!

prchalka
31. bře 2010

Ještě doplním, nejsem žádná extra kuchařka, není to ani moje vášeň, malé tahám z mrazáku a když už vařím dopol, tak většinou jen jí, né pro chlapa, který chodí v práci na oběd a když přijede domů, stejně nemá hlad. Pak si něco uděláme spolu, uvařím já nebo on, vlastně večeříme.
Spíš šlo o ten běžný chod domácnosti vůbec a to, jak se to dá s takovou přísavkou zvládat. A vím, že dá, jen je to teď trochu náročnější všechno. Ono nevyspalé dítě je pak vůbec těžké jakkoliv zabavit. Nás už pak neba vůbec nic, jen by se po mně válela, i když se snažím ji nějak zaujmout atd...

berenika39
31. bře 2010

prchalka, hlavně opusť nějaké výčitky, že děláš něco špatně. ano, chyby děláme všichni (já jsem třeba v době zoubkování naučila prďolu na snídani "co chceš" - takže teď jí hermelín s okurkou a přikusuje šunku, z čehož já nejásám), ale u tebe nějak postrádám optimismus. prostě - je to blbý, je mamánek, ale co? nebude furt. tak to tak ber a nesnaž se to změnit., stejně to nejde. koukej na to z tý lepší stránky, má tě ráda, potřebuje tě, kdy jindy jí vyjít vstříc, než v batolecim věku? věř mi, vrátí se ti to.
nechci tu psát romány, ale mám super zkušenost s prvním synem. vychovala jsem ho sama, rozvedla nás úspěšně tchyně, ježibaba. Stalo se. Vždycky, když jsme jeli autem, převážela jsem ho ze školky, k babičce, amkoliv, jsem využívala tý chvíle (podotýkám, že nevědomky) a povídal si s ním. Zabavil se, neprudil, a já se dozvěděla plno věcí. dneska je dospělý, sednem do auta, a on vypráví...já ani nemukám. O svých láskách, škole,práci, o potížích, který má. Tak to bylo i v pubertě a věřím tomu, že díky tomu, že spolu umíme mluvit, jsme to zvládli. Takže všechno, co děláš teď, se vrátí později.

ono to NE funguje v případě, že jsi důsledná a má to nějaký význam - aby se mu nic nestalo. když jí chceš vysvětlit, že něco nejde hned, není to tak důležitý a tam je na místě to rozpitvat - proč to nejde teď. Petr je jiný než tvoje malá, jako jsou všechny děti různý, paušalizovat to nejde, ale jde se snažit porozumět tomu jejich mozečku. Někdy prostě NE znamená rezolutní NE, ale občas musím trpělivě vysvětlovat, proč NE. Třeba teď je manža totálně grogy, má angínu, leží na samotce 😒 😒 a malej ví, že je doma, ale nemůže k němu. Řekla jsem mu to po jeho miminkovský řeči - táta má bebíčko, musí ležet, nemůžeme k němu. Trvalo to den, zlobil se, chtěl za tátou, ale teď večer sám šel ke dveřím, řekl táta hají a zafoukal - jako že mu pofouká to bebí. Pochopil. Prostě se snaž reagovat tak, aby to ona pochopila. Podle situace. Neumím to napsat, ale super je taková ta poučka, snížit se vždycky na úroveň dítěte. Všechno mu říkám bud dole u něj nebo ho vezmu do náručí. Tak mi rozumí. Ten náš velkej svět je pro ně děsně složitej.

luci_enka
autor
31. bře 2010

Kubaka, Prchalka psala: "Ještě doplním, nejsem žádná extra kuchařka, není to ani moje vášeň, malé tahám z mrazáku a když už vařím dopol, tak většinou jen jí, né pro chlapa, který chodí v práci na oběd a když přijede domů, stejně nemá hlad. Pak si něco uděláme spolu, uvařím já nebo on, vlastně večeříme.
Spíš šlo o ten běžný chod domácnosti vůbec a to, jak se to dá s takovou přísavkou zvládat. A vím, že dá, jen je to teď trochu náročnější všechno. Ono nevyspalé dítě je pak vůbec těžké jakkoliv zabavit. Nás už pak neba vůbec nic, jen by se po mně válela, i když se snažím ji nějak zaujmout atd..."

Pod tohle se muzu podepsat... vubec nejde o to, ze pritel nema navareno, on to nevyzaduje, ja teple jidlo kazdy den taky nemam a nemusim, ale jde o to, ze chci neco rychleho upect, kdyz prijde navsteva nebo varim male, treba na tri dny a davam do mrazaku a ona mi nevydrzi ani tu pulhodinku!
A nemyslim si, ze z neceho delam az takovy problem, jak pises ☹ proste jsem tady otevrela novou diskusi, chtela jsem se vypsat, poradit, poslechnout, jak to chodi jinde, jestli stejne jako u nas nebo jinak... vubec nejde o domacnost, jde u nas velmi stranou a pomaha mi hodne pritel. Jde o to, ze je to pro me nova situace - mam prvni dite a ze jsem prekvapena z toho, jak je na me "zavisla", kdyz deti ostatnich kamaradek a znamych se tak nechovaji. A radost z materstvi opravdu mam, neboj...

berenika39
31. bře 2010

lucienka, tak to prostě je. každý dítě je jiný. ale všechny do jednoho potřebujou mít jistotu, že je neohrozí nějaká návštěva nebo cokoliv jinýho, co by jim sebralo maminku. nedělej si vrásky, jak to mají jiný děti. to tvoje je jediněčný. jiný takový na světě není.
a proč pečeš pro návštěvy? třeba: koupím takový ty wafle - piškotový,balený, kostkovaný. rychle ušlehám šlehačku, do ní dám jednu lžíci pudingu bez vaření - vznikne super krém. ten natřu na tu wafli, plácnu další, natřu, plácnu další. celý to zabalím do folie a mám v lednici, trvá to asi patnáct minut.
Pak to vyndám, nakrájím na plátky a hned to zmizne z talířků. Co? Tak nepeč.

luci_enka
autor
31. bře 2010

vim, ze kazde dite je jedinecne... myslim, ze z tehle diskuse se udelal v konecnem dusledku vetsi problem nez to je, coz jsem nechtela, chtela jsem si jen normalne pokecat s mamkama, co to maji podobne... 😕

georgine
31. bře 2010

a podle mě jsme zase u toho..určit si priority a ty priority ukázat dítěti.. pokud ani sama mamina nemá přesně jasno že ted chce právě vařit a ne skákat kolem dítka které potřebuje pouze zabavit, tak to bude problém 😒 jako já fakt nechci nikoho soudit,ale baby zase to tolik nehroťte vždyť na tom všem skoro nic není 🙂 , hlavní bude snažit se žít společně se dítětem a ne pro dítě nebo pro jiné.. Život je krátký na takové oběti.. Ale je dostatečně dlouhý pro společně trávený čas. 😀 😀

luci_enka
autor
31. bře 2010

Georgine, souhlasim s tebou... ja nic nehrotim, nevarim kazdy den, psala jsem to tu proto, ze se mi to proste stava a ne ze z toho hroutim! Moje priority jsou jasne - spokojene dite a jak uz jsem psala vyse, z tohohle tematu se udelal "velky problem"...

berenika39
31. bře 2010

lucienka, a k čemu by ti bylo, kdybys slyšela stejné problémy? k tomu, že by ses utvrdila v tom, jak je to těžký? to je právě o tom pohledu na věc. nehledej souhlas, ale spíš řešení, jak z toho ven.
jinak už mlčím, protože kňourat, jak to nejde, to fakt neumím.

berenika39
Odpověď byla odstraněná
Zobraz
georgine
31. bře 2010

luci jakjsem taky dnesk apsala myslím že malinká je ještě maličká tak má nárok na kapku více pozornosti- porč né a pokud citíš že to bývá neunosné tak osamostatnovat a jinak zabavovat a ono se to poddá a určitě budeš mít více času pro sebe a spokojenější chvilky pro malou..Myslím , že to půjde.. Myslím že nakonec se tomu člověk stejnak zasměje a posteskne si že byla malá taková přísavka a dneska už mě vlastně ani nepotřebuje 😀 .. a pokud to fakt člověka nijak neomezuje tak já s tím problém nemám...
poradila jsem jen jak to zkusit udělat jinak a je na zvážení zda to někomu bude stát za vyzkoušení a nebo ne.. 😉

berenika39
Odpověď byla odstraněná
Zobraz
luci_enka
autor
31. bře 2010

berenika: precti si prosim muj uvodni prispevek... nikde neknouram, jak neco nejde... moje posledni veta v nem zni "Chtela jsem se zeptat, jestli jste taky neco zazily a jak se to vyresilo, jak dlouho to trvalo... privitam kazdou zkusenost"

jinak si myslim, ze Prchalka si z niceho srandu nedelala, ze sis to spatne vylozila... 😒

Georgine, diky za nazor, jak jsem psala vyse, ted me trochu mrzi, ze jsem tohle tema zacala, protoze se dela z komara velbloud a ja se tady nechci hadat 😖

georgine
31. bře 2010

hmm škoda..bereniko.. taky to vidím.. ☹ ále co 🙂