• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

15 měsíční dítě se často vzteká, co mám dělat?

17. října 2013 
Zdravím všechny,chci se zeptat jak moc se vztekají Vaše děti?Náš Dominiček je hrozně uvztekanej a ubrečenej.Není to ted najednou,ale trvá to déle,jakmile se děje něco co se mu nelíbí okamžitě začne řvát jako by se mu ubližovalo.Například na dětským hřišti,když máme jít domů nebo když jdeme pěšky a on chce na jinou stranu než jdeme...což je vždy :unamused: Nevím jestli ho plácnout nebo s ho nevšímat.Máte radu?Martina :slight_smile: :pensive:
15. říj 2013 ve 12:52  • Odpověz  •  To se mi líbí
Odvést pozornost, nic jiného většinou nefunguje a vydržet než tohle období vzdoru přejde :wink:
15. říj 2013 ve 12:59  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Mame stejne stary deti.... proc hned placat? Ja vysvetluju, dokolecka, ale vysvetluju. Chce jit na opacnou stranu, proste chce objevovat. Ten muj je zavislej na chlebu, kdyz jdeme kolem pekarny, tak vzdycky ukazuje, ze tam chce jit. Minule jsem ho tam nechala jit samotnyho, sel, prohlidl a cekal. Po chvili jsem sla za nim, nechtel jit ven, tak jsem vysvetlila, ze chleba uz doma mame a koupime jindy. Capla jsem ho a sli jsme ven, vztekal se, i se snazil me bouchat, tak jsem zas vysvetlovala, ze nemuze a snazila se zaujmout necim jinym, coz zabralo a pekarna byla zapomenuta.
Jinak kdyz se vzteka doma pri hrani, tak se snazim ho podporit, ze nema cenu se vztekat, ze je sikovnej a zvladne to sam. Pokud mu to porad nejde, jdu a ukazu/pomuzu.
15. říj 2013 ve 13:01  • Odpověz  •  To se mi líbí (5)
nebi ho, kym nemusis. Snaz sa mu to po dobrom vysvetlit, ze idete inam, chytit za ruku a odvliect, ak treba, alebo ho nechajte stat na chodniku, postav sa dalej a volaj ho a cakaj, kym pride. Revanie a hnevanie mu skratka zakaz, dorazne mu povedz, ze nech prestane. Da sa to naucit, len to chce trocha trpezlivost. Ja som to akurat na zaciatku roka ucila syna, trvalo to asi dva mesiace, ale pochopil. Teraz mi staci povedat, pod, prestan plakat, nechaj, neplac, nekric a hned posluchne :wink: Treba na to trpezlivost, ale kazda investovana minuta sa ti 100x vrati neskor :wink:
15. říj 2013 ve 13:02  • Odpověz  •  To se mi líbí
jooo to znám u nás je to stokrát denně když mu něco nedovolím nebo když něco chce :unamused: Většinou pomáhá chvíli počkat až se vyvzteká a vytře podlahu nebo on něčím musí mrknout o zem a pak ho to přejde a udělá to co chci já po něm :slight_smile: Ale je to opravdu někdy snad každých deset minut :frowning2:
15. říj 2013 ve 13:06  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
Souhlasím s kamik :grinning:
15. říj 2013 ve 13:10  • Odpověz  •  To se mi líbí
Naše malá je stejně stará a taky už začíná se vztekáním. Když ji nedám, co chce, nebo ji vezmu něco, s čím by si neměla hrát, tak spustí. Většinou se od ní okamžitě zvednu a jdu od ní pryč - účinek je takový, že v minutě přestane a běží za mnou. Někdy to zkusí znova, tak jdu zase od ní pryč. Prostě ji ignoruji, ona zjistí, že nemá žádného diváka a za chvilinku toho nechá :slight_smile:
15. říj 2013 v 19:58  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
je to normální vývojová fáze dětí, prostě období, které přejde :wink:. Naše malá je dost temperamentní, ale jsou způsoby, jak to zvládat - doporučuju přečíst si tenhle článek http://babetko.rodinka.sk/vychovavame/vychovavame/hnevame-sa/, případně ve skupině Kontaktní rodičovství Označené příspěvky # zakazyvysvetlenepozitivne (to jsou finty na batolata :wink:, stačí stejnou informaci podat jinak a najednou jde leccos bez vzteku :slight_smile:).
15. říj 2013 ve 20:07  • Odpověz  •  To se mi líbí
My máme vzteklounka už od miminka... Docela jsme to už zvládli, ale teď má období vzdoru a zkouší znovu, co může... Na vše říká "ne". Tak zkouším různé "finty". Zrovna včera večer si odmítala jít před jídlem umýt ruce. Tak jsem chvilku počkala a za chvíli jí řekla, jestli už viděla to nové speciální růžové mýdlo pro velké holky, co má máma na umyvadle. Jestli si ho nechce taky vyzkoušet a ona že jo a šla si umýt ruce. :slight_smile: Na vycházce ji většinou dostávám promyšleně z místa A do místa B: aby šla ven, tak se zeptám, jestli pojede na kole (odrážedle), tak se začne oblékat, venku ji nalákám do parku na hřiště, až chci odejít, tak jí připomenu, že musíme jít nakrmit kachničky (nebo králíčka v mateřském centru, nebo se podívat na zvířátka do Zverimexu), pak potřebuji nakoupit, tak se zmíním, že v drogerii mají ty dětské vozíky, co ráda vozí a v Bille vozík - autíčko... A u lékárny se může povozit v autíčku (nebo jenom posedět...). Na nechuť oblékání dětí je básnička - jede vláček do tunelu... A trochu ji i polechtám. Začne se smát a je po vztekání. A někdy vymýšlí samozřejmě nemožné, tak jí řeknu, že to nejde, že to tak prostě v životě je, že nemůže mít všechno... Chvilku se vzteká, ale když se to říká pořád stejně, tak to pochopí a příště už nezkouší. Chce to vytrvat. Někdy třeba chce večer na hřiště (jak byla zvyklá, že v létě je dlouho světlo...), tak jí řeknu, že hřiště už "hají", až zítra. Že to se nedá nic dělat... Když chce jít na jinou stranu než já, tak jí řeknu, ať si jde, ale já že půjdu tudy, protože tam... (Třeba kvete hezká kytka...). Buď zabere ta kytka nebo se bojí, jak se vzdaluji a běží ke mně. Pokud ani to nezabere, běžím za ní (aby se neztratila) a třeba se schovám za strom a udělám baf, to ji zaujme a pak už vybírám stromy směrem, kterým potřebujeme jít a "bafáme" zpátky na chodník... :slight_smile: občas taky zabere, že ji ven povolím holínky a ať jde skákat do kaluží... Plácání a zákazy nejsou nic platné. Oni stejně většinou vyžadují jen maminčinu pozornost...
16. říj 2013 v 07:35  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Ahoj, mám 17.měsíčního synka, taky se vztéká když chce opravdu to umí:slight_smile:, ale jinak je hodné dítě pomalu už ví co má dělat, a když dělá to co nemá, tak máme pravidla 3krát dost,a to když nepomůže dostane přes ruku, či prdelku. ale opravdu jen malinko. :wink:
16. říj 2013 v 09:55  • Odpověz  •  To se mi líbí
HOJ TAK my jsme Na tom podobě. Mala ma 18m a taky se zacina vztekat ... kdyz musi do kocaru, nejdem tam kam ona no proste kdyz neni po jejim a to doslova... rve jak kdyby se ji neco stalo. U nas pomaha kdyz zvednu hlas vetsinou prestane. Kdyz mluvim mormalne ma to na haku a dela si co chce. Nedostane jen proste zvednu hlas. Pak kdyz se uklidni domluvim ji.. vetsinou zabere
16. říj 2013 ve 13:49  •  1 dítě  • Odpověz  •  To se mi líbí
Každé dítě je jiné a co platí na jedno, neplatí na druhé. To, že se vzteká, znamená, že něco strašně moc chce nebo nechce a jinak se s tím neumí vyrovnat...takže bití nebo křičení nemá smysl. Vysvětlovat je fajn a důležité, ale u nás když je už v záchvatu vzteku, nepomáhá nic...nechat vyvztekat...hlavně po tom, co se už začne vztekat, nesmíš povolit a dát dítěti to co chce...U nás to začalo v roce a nechci strašit, ale v různých vlnách se to vrací pořád a teď má 2,5 roku:grinning: Ale fakt záleží na temperamentu dítěte, u nás jsou normální i hodinové scény s válením se po zemi. Vždycky za ním chodím a ptám se jestli je to už dobré, dávám mu najevo, že to chápu, ale že tkhle to prostě dělat nebude...a taky musí vědět, že i přesto ho mám ráda. Strašně mi pomohla stránka paní psycholožky http://ona.idnes.cz/rodicovska-poradna-mgr-markety-klingerove-f2c-/poradna.aspx?p=PRORODICE&t=893
16. říj 2013 ve 14:15  • Odpověz  •  To se mi líbí
To je období u děti - náš se začal před časem taky šíleně vztekat, nebo hodně brečí, lehne si na zem a strašně smutně na mě kouká :slight_smile: radila bych odvést pozornost, být trpělivá a jak už bylo psané, bít nebo křičet nemá smysl. Jasně, když neposlechne ani potřetí, když něco zakazuji,plácnu ho přes zadek či ruku, ale u těch vztekacích scén ne.
17. říj 2013 ve 13:57  • Odpověz  •  To se mi líbí
Moje rada na úvodní otázku je - obrnit se trpělivostí a - pokud jsi to ještě neudělala - začít honem, honem myslet na vlastní duševní hygienu (v praxi = domluvit se s manželem, že aspoň půl den týdně, nebo jeden večer máš volno a jdeš cvičit, na masáž, nebo na kafe s kamarádkou - co ti vyhovuje) - bez toho totiž skončíš u toho bití nebo řvaní, což mi přijde zbytečné... A co se osvědčilo mně (taky mám vztekající se dítě, už snad od 14m) - 1) zvážit, zda mu nejde častěji vyhovět (třeba u toho jití po druhé straně chodníku), 2) potvrzovat pocity - i když trvám na tom, že půjdeme tudy, tak mu říkám, že vidím, že chce jít po druhé straně chodníku apod., 3) vysvětlovat... a 4) upozorňovat předem - například ještě 3 sklouznutí a půjdeme, ještě 2 sklouznutí a půjdeme apod., ne že čapnu dítě z ničeho nic s tím, že už musíme jít... Odvádění pozornosti taky občas používám, ale nepovažuju to za úplně šťastný způsob (přehraj si, jak by to působilo na tebe v momentě, když bys byla něčím vytočená) a v pozdějším věku to může mít i úplně opačný efekt (že se rozjede ještě větší hysterie), takže se snažím spíš o to potvrzování pocitů... Myslím, že vtipně to, proč je důležité potvrdit pocity, přehrává Dušek tady v tom videu http://www.youtube.com/watch?v=ikAVb9muTpI
17. říj 2013 ve 14:09  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Ono to odvedení pozornosti občas ani není možné... Můj syn, jak se do něčeho "zažere", tak by na něj mohl z metru troubit klakson a s ním by to ani nehlo (vidím v tom plus do budoucna, že se třeba bude ve škole nebo u nějaké činnosti dobře soustředit :slight_smile:). Pravdou je, že když syn ječí téměř dvě hodiny v kuse, nervy mi docházejí vcelku rychle (jsem navíc těhotná, takže mám nervy obecně víc na pochodu). O nějaké duševní hygieně si můžu nechat jen zdát - odstěhovali jsme se na venkov, není tu nic, jen dva malé obchody, natož by tu byla nějaká kultura, kamarádky zůstaly ve městě a nějak se jim k nám do zapadákova moc nechce. Mohla bych akorát do lesa, ale v těch mlhách a chladu, co teď venku panuje, to nebudu riskovat (zvlášť v pokročilém stavu těhotenství). Takže mi nezbývá, než se neustále dokola utěšovat, že to jednou přejde (až na to, že jak to přejde jednoho, asi to začne u druhého nanovo :D :D :D).
17. říj 2013 v 15:28  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Tvůj příspěvek