Používáme cookies. Více informací zde.
Zavři

4letý syn mě ani manžela absolutně neposlechne

gabriella85871316
19. bře 2017

Ahoj asi to bude trochu román...syn 4 roky absolutně mě a manžela neposlechne. Ano, rozmazlili jsme ho. Každý den jsou u nás doma křiky, pláč a výhrůžky. Něco mu řeknu a nic, opakuju 2, 3x ignoruje. Když houknu, tak jako, že to jde udělat, ale trvá mu to dobu. Ve školce poslechne na slovo a doma vůbec. Máme ještě 5m miminko, které je opravdu zlato, jako brácha funguje na 150% ale jinak je to mazec. Manžel chodí z práce kolem 19:00 a je pravda, že moc nepomáhá, spíše má řeči typu, že je utahanej, že ho nenecháme sednout, sedne na gauč, pustí tv a zevluje na mobilu. Já jsem taky utahaná, ale psychicky. Nechci na něho křičet, vyhrožovat, ale jet s nim, s kočárkem třeba na nákupy....nemyslitelný (přitom jsem o tomhle vždycky snila). Můžete prosím poradit nějaký šikovný fígl??? Fakt jsem jako máma selhala.

kakret
19. bře 2017

Ahoj mám dvě děti dceru 5 syna 4 a v květnu čekáme miminko. Nemyslim si, že jsi jako máma selhala. Jen asi malej potřebuje hranice. Musi vědět že tam nejsi pro srandu králíkum Teď nemyslím že já něco řeknu a nejede pres to vlak, vždy se s dětmi snažím domluvit, když to chceš jinak jde to udělat jinak bez nějakých potíží a máš k tomu důvod proč ne. Kolem třetího roku jsme meli problém s tim aby poslechli nebo vzali na vedomi co jim říkám v tom případě jsem počítala do tri pokud nezačali dělat to co meli dostali pres zadek. Když zjistili že myslim vážně to co rikam, je to pohoda. Neříkám občas máme scény a vztekani jako snad vsude.podle me fígl neexistuje, jen tvrdá dřina nastavení hranic.

gabriella85871316
autor
19. bře 2017

Do tří taky počítám, ale efekt je takový že se mě pomalu vysmeje. Manžel mi rekl at ho ignoruju, ale to je pro me utrpení, kdyz pak prijde a breci, rezat ho nechci pak si pripadam jak hysterka. Když vidí ze ho teda ignoruju tak si jde hrat do pokoje a ma to u ......

caverina
19. bře 2017

@gabriella85871316 plácnutí dítě trošku přes zadek není "rezani"...a nebo fakt ignorovat...je už dost velkej a a tak trochu si s tebe začíná dělat srandu☹

olga_
19. bře 2017

Doporučila bych Nevýchovu od Katky Králové. Efekt takřka okamžitý.

magdalenax
19. bře 2017

Minulý týden jsem byla v nákupním centru, mamina s dítětem, cca 3 roky. Neskutečný řev, vztek, nakonec si to dítě vzteky lehlo na zem. Ranila by mne mrtvice

karlajasmine
19. bře 2017

@magdalenax to je teda rada nad zlato 😀

anatanka
19. bře 2017

@gabriella85871316 Jsou mu teprve 4, tak urcite jeste neni pozde ho trochu prevychovat. Ja jsem tedy zasadne proti jakemukoliv uziti fyzicke sily pro vychove, neni to potreba. Nejdulezitejsi jsou hranice a duslednost. Kdyz si vezmes k ruce nejakou knizku, tak v tom urcite par dobrych tipu najdes - Respektovat a byt respektovan napr.

listopadka1
19. bře 2017

@gabriella85871316 rozhodně neřezat ani neignorovat - tím bude jen dělat větší bugr, aby si získal pozornost. je ve věku, kdy zkouší, kam až může zajít, to je normální, ale o to důležitější je, aby měl jasně stanovené hranice. my ve školce v takových případech postupujeme takhle - vysvětlíme dítěti, co po něm chcem, když nás neposlechne, vysvětlíme opět ale tak, aby nás vnímalo - to znamená dřepnout si k němu, chytit ho za ruku aby vědělo, že je to fakt důležitý, několikrát opakovat. Pokud i tak neposlechne případně se začne nějak vykrucovat, vymlouvat, zdrhat a podobně tak prostě využít převahu - vzít ho za ruku a tu činnost prostě udělat s ním, ne tak, aby ho to bolelo nebo nějak trestalo, ale aby viděl, že se to prostě udělá a hotovo. (typicky mytí nádobí - nakonec ho chytit za ruce, dát mu do nich houbičku, talířek a hýbat s nima, aby se to umylo). Nejdůležitější ovšem je nastavit jasná pravidla a ty pokaždé dodržet, ale dítě je taky musí chápat a vědět o nich. Taky potřebuje vědět, že ho máte ráda a jste tu pro něj, ale že některé věci se prostě musí dělat. Důležité je mu to všechno vysvětlovat, děti nikdy nechtějí dělat to, v čem nevidí smysl (a oni ani dospělí). Někdo tu doporučoval Nevýchovu, to je přesně ono, koukněte na pár videí a zkuste to, má to úžasný efekt.

alkuska
19. bře 2017

@magdalenax Nedávno jsem někde četla jak nějaká maminka vyřešila stejnou situaci tím, že si taky lehla na zem a začala taky křičet a kopat noahama a vůbec po tom dítěti všechno opakovat. Okamžitě se prý prcek zklidnil a hleděl jestli se máma nezbláznila. Prý se tomu říká zrcadlení, je to nějaký psychologický fígl. Ale nevím, jestli bych na to sama měla tu odvahu...

peetulkka
19. bře 2017

@gabriella85871316 Ahoj,moc ti neporadim,ale mam doma uuuplne to same jen s tim rozdilem ze malymu je 7let,a holcicce 6mesicu.Vim jak se citis a jsem s toho uplne zoufala a znechucena.taky uz nevim co mam delat.Psychycky jsem uz s toho v haji.A nejhorsi je ze si na me i zacal otvirat papulu a drzkuje semnou.Premyslela jsem i o psycholozce jestli by nepomohla.Moc sem ti neporadila jen si postezovala,ale chapu jak se citis☹

drakenn
19. bře 2017

@magdalenax ja jsem jednou zazila(poprve a naposledy) takovy zachvat v obchodaku meho starsiho syna. Bylo mu cca 3 roky.. Chtel sekacku.. A rev.. A hodil sebou na zem.. A samo jecel.. Normal jsem si sedla a oprela se o mrazici pult.. A jen ho pozorovala.. Hadejte, jak to dopadlo.... Proc to bylo poprve a naposledy...

drakenn
19. bře 2017

Jen podotknu.. Chodili lidi a meli poznamky a ja si tajne utirala slzy...

blondynka400
19. bře 2017

@alkuska můžu říct, že zrcadlení funguje na jedničku 😀

pajula123
19. bře 2017

@alkuska @blondynka400 segra totez udelala neteri,tu to rozzurilo jeste vic

normalnimatka
19. bře 2017

a s čím vším chceš poradit? s manželem, se synem, se sebou?
no, na synka by pravděpodobně pomohla důslednost + najít něco, co na něj platí.

jsem svědkem hodně výchovnejch situací, kdy rodiče něco říkaj, dítě ignoruje, nebo neposlechne, přičemž ve školce poslouhcá. no čím to asi. asi, že to není opravdu ze svý podstaty sígr, ale protože ho rodiče pustěj tam, kam ho pustěj. pokud dítěti pokaždý vyhoržuješ něčím, co nesplníš, nebo splníš jen někdy, kdy už ti přetečou nervy, tak je jasný, že tě dítě neposlouchá. každý dítě zkouší, co mu projde. není to o tom, že by váš brouček byl tak nezvladatelnej, to je prostě přirozená součást poznávání světa a vrůstání do něj. dítě chce a potřebuje hranice...

ignorace není dobrej výchovnej manévr...co tím vlastně říkáš? odmítáš to dítě, ukazuješ mu, že konflikty se řešej únikem, a prostě nezájem.

gůgli Nevýchovu.

jamia
19. bře 2017

Teda, @listopadka1 to napsala moc hezky, neřekla bych to líp. Jen tedy dodám, že naprosto základní je při výchově dětí DŮSLEDNOST. Já vím, že je to často záhul, ale dítě ty jasně stanovené hranice prostě potřebuje, jinak se samo cítí ztracené a bez jistot, nebo jak to říct. Nevyčítej si to, je to náročné, kor když jsi na výchovu prakticky sama, do toho miminko. Máš možnost hlídání třeba na jedno odpoledne o víkendu, abys měla na starosti jen miminko a jinak mohla relaxovat?

normalnimatka
19. bře 2017

úplně bych vypustila z komunikace s dítětem "výhružky", jak říkáš...
jednak je rozhodně lepší nedělat z dítěte debila, ale partnera, s kterým se domluvíš, a jakožto starší, moudřejší, zkušenější a mazanější partner ho trošku "oblbneš" tak, že ho tím trochu vychováš, a jednak výhružka je prostě jen tytyty. místo ní ale můžeš nastavit nějaký pravidlo, resp. domluvíte s ena něm spolu. a pak je jen o tom hrát podle těch pravidel.

ale bez spoluúčasti manžela-táty, to taky úplně nejde. musíte ve výchově táhnout za jeden provaz. promluvila bych i s manželem. je moc hezký, že je unavenej (kdo ne?), toho neopravňuje ale nebejt účastnej výchově a vyrůstání dětí. a navíc, není to škoda? práce by neměla bejt středobod vesmíru, jestliže mám děti.
bylo by milý, kdyby muž místo toho, když přijde z práce a sedne si k tv, šel k dětem a věnoval se jim... vždyť to je přece taky relax od toho celodenního pracovního koloběhu...pokud nemám děti na ozdobu, že..

olga_
19. bře 2017

Ještě dodám několik principů Nevýchovy od K. Králové:
- nehledáme, jak NA dítě, ale jak S ním (třeba jak to udělat, abych s ním a s druhým prckem v kočárku mohla v klidu na nákup),
- uzavíráme s dítětem dohody, tzn. já řeknu, jak to chci a potřebuji, dítě řekne, jak to chce a potřebuje a společně najdeme řešení
- dítě je pro nás partner, který je pouze menší a má méně zkušeností se světem.

Napětí s největší pravděpodobností nevyhovuje ani jemu a společné řešení je jediným řešením s dlouhodobým efektem. Dítě bude mít zájem na řešení situace, protože nikdo nechce žít pod stresem, být buzerovaný, v napětí atd. Ta Nevýchova je sice poměrně drahý špás, ale fakt to za ten klid stojí...

normalnimatka
19. bře 2017

jako já nevim..přijít můj muž domů a hrcnout si na gauč, vzít do ruky chytrej telefon a procedit něco, at mu dáme pokoj, tak mu dám asi tečku...a to ani ne tak z toho důvodu, že chce mít pokoj, jako pro tu celou situaci. že přijde táta domů a děti ho nezajímaj. že dává dětem příklad, že ho blízký nezajímaj a tv a mobil je lepší zábava, takže žádná komunikace pořádná neexistuje, protože každej si hrabeme na svým písečku, resp. na svý online krabičce...bože, vždyť to je děsný. a pak se takovýhle rodiče divěj, že jejich dítě se v pubertě chytne divný party, nechce a neumí s rodičema a lidma obecně komunikovat, nic ho nezajímá, je emočně plochý, v horším případě s násilnejma sklonama, neschopný poznat a orientovat se v tom, co je realita a co ne, divně a nepředvídatelně agresivní....no, to už trochu maluju černý scénáře, ale probůh........s těma technologiema před dětma a s dětma jako VELMI, ALE VELMI opatrně!!!!!
je strašnej průser, že si mnohý rodiče vůbec neuvědomujou, do jaký míry vychovává příklad... příklad v tom, jak se vede život, jak se komunikuje, jak se vedou vztahy, jaký hodnoty se vyznávaj....tohle všecko není nic, co by se dětem vštípilo příkazama, nebo nějakejma prostě rozeznatelnejma "výchovnejma situacema" - to je prostě obsažený v celým našem životě, trávení času s dětma. nasajou to jako houby.

netopejr
20. bře 2017

Tak syn je ve věku složitého období sam se sebou. To samo o sobe by skoro stačilo. Do toho mu docvaklo, co znamená ten malý vetřelec. Volání o pozornost a lásku jakýmkoli způsobem, kdyz to nejde jinak, deri "zlobi", navic když je tzv. hodnej, tak si ho nikdo.moc nevšímá, neřeší ho, když dělá, co nemá, tak je středem pozornosti. Dopřát ji i tak.
V neposlední řadě se dostává do věku, kdy máma začíná byt psychologicky out a syn nutně potřebuje otce,.prip.jineho schopného muže, a.to často. Tam je přirozená autorita v jinem modu, a vzor s priklad, moznost napodoby a identifikace funguje zcela jinak.
(ne ze by matla.byla.neschopna nebo nepotřebná, ale určité mechanismy muzi-zeny a souv.proste funguji určitým způsobem).

netopejr
20. bře 2017

A ja ještě nesouhlasím s tim, jak ve školce poslouchají a.doma.ne, protože nemusí: Ja v praci taky nedělám xy veci, který doma jo, ostatně to tak máme mnozí, myslím. Nevzit telefon, komu nechci, neudělat to, co pokládám (i fakt je) pitomost, nadřízenými neodseknu, když je nějakej požadavek mimo.... Ale ten stres z toho všeho někdy. Deti taky nekde fungujou, ne vždy kvůli hranicím, i z jiných důvodů (nejistota, strach, smutek, "aby mi dali pokoj").
S nekteryma dětma dohody moc nejdou,.nektery deti nechtějí.vůbec nic zntoho, co potřebujete,a nedají se oblbnout.
A nekterym dětem se opravdu nedají dat ruce tam, kde ma něco dělat, do.drezu, houbicka, tak to me rozesmálo,.kdyz jsem si to představila, fakt by to neslo, kdyby dote nechtělo. Nedostala bych ho ani k tomu.drezu. Zalezi i s jakým "materialem" kdo pracuje.

verena
20. bře 2017

Ahoj, my meli něco podobného, s tim rozdílem, že u nás manžel fungoval a tu autoritu si umí sjednat. Někdy si říkám, jak by to vypadalo, kdybych kluky vychovaVala sama ☹. Nyní už je starší, tak se zkoušíme domluvit. Jinak na syna docela fungoval vzor ze on je dzentlmen a ja dáma v nesnázích. K te komunikaci v rodine me napadl článek, který jsem nedávno četla, minimale k zamyšlení http://ona.idnes.cz/spatna-komunikace-v-rodine-....

normalnimatka
20. bře 2017

je rozhodně pravda, že i hodně záleží na dítěti. jsou i takový, na který zdánlivě nic neplatí a se kterejma se domluvit nedá. a taky je pravda, že ve školce se taky děti chovaj prostě jinak, protože tam nejsou středobod vesmíru a vůbec, je tam jinej "vzduch". ale opravdu sem přesvědčená, že ve většině případů je problém v tom, že rodiče neuměj bejt/jsou líný/nejsou si vědomí, a nejsou ani základním způsobem důsledný..a pak se opravdu není čemu divit a i z úplně normálních "hodnejch" dětí jsou najednou docela oříšky pro rodiče, a pak děti s rodičema bilancujou mezi tím, kdo dřív nevydrží...
takový nejftipnější a nejhorší "výchovný" věty, co jsem slyšela... "když se budete hádat, tak návštěva (my) odjede!" ... no, docela jsem se držela, aby něco návštěva o týhle dementní výhružce neřekla...mimochodem, o to hůř a smutnějc, že to bylo z úst pedagožky;)

listopadka1
20. bře 2017

@olga_ je to tak, jakmile dítěti dáte část zodpovědnosti - ve formě jakéhosi spolurozhodování, berete ho jako parťáka, se kterým je potřeba se dohodnout, a ne mu přikazovat, tak ho to hrozně nakopne. V tomhle případě bych viděla i problém v příchodu mladšího sourozence, se kterým se ten starší neumí vyrovnat. volila bych takovou strategii - jsi velkej brácha, máme tě pořád hrozně rádi a teď potřebujeme tvoji pomoc, protože miminko dá moc práce a potřebuje velkýho bráchu, protože samo ještě nic neumí. Možná by nebylo od věci vyšetřit si občas čas jen na toho staršího, ať ví, že jste pořád jeho máma, klidně mu vysvětlete, že máte moc starostí s miminkem a proto na něj máte míň času, ale pořát ho máte ráda. Není vůbec slabost projevit před dítetem slabost, stanete se pro něj mnohem opravdovějším člověkem (vždyť každý má slabé chvilky a dělá chyby). Když bude mít "krizi", tak se s ním spíš snažit rozumně dohodnout než vyhrožovat a přikazovat.
Mně hodně pomohlo začít o těch dětech přemýšlet jako kdyby to byli dospělí cizinci - noví v naší kultuře, takže je potřeba jim vysvětlovat, proč a jak se věci dělají, ale nebrat je jako hlupáky nebo nějaké podřízené. Vždyť děti jsou na tom světě teprve krátce a všechno to,co my bereme jako samozřejmost, se musí teprve učit, takže je nefér být na ně zlá jen proto, že jim to ještě nejde.
Jak už tu psali ostatní, výhružky ani výprask dlouhodobě fungovat nebudou, to je problém tzv. "vnější motivace" - tedy že dítě vlastně samo nechce, ale udělá to ze strachu. A když se bát přestane, přestane to dělat. Je potřeba aby vědělo, proč to či ono chceme,proč je to důležité. Můžete zkusit s ním trochu "obchodovat"- ne odměňovat, ale jak tu někdo psal, takový to : teď uděláš tohle a pak budeme dělat to, co chceš ty.
A když je zrovna "hodný", tak si toho všímat, oceňovat ho, jak vám pomáhá, jakou je vám oporou, jak je bezva, že ho máte, to taky udělá hrozně moc.

Problém je, že tyhle rady jsou sice bezva, ale těžce představitelný do reality. Já dokud jsem nezačala pracovat v montessori školce a neviděla jsem to na vlastní oči, tak jsem taky moc nevěřila, že to může fungovat. Ale ono to opravdu funguje. Zkuste si třeba přečíst tuhle knížku (https://uloz.to/!hwwqKCD1LJwM/koprva-respektova...), koukněte na pár videí (př. https://www.youtube.com/watch?v=I7RcgQvns5o https://www.youtube.com/watch?v=VFV_h6AqKEM - tyhle jsou o montessori, berte to jako inspiraci, mluví se tam o fázích dětského vývoje a v tom videu o kuchyni říkají i konkrétní příklady, jak jednat v různých situacích), a hlavně si neříkejte, že jste jako rodič selhala - když něco nefunguje, je to znamení, že je potřeba něco změnit, ale nic není nadobro ztraceno, změškáno a vše se dá zlepšit.

mikelis
20. bře 2017

@normalnimatka Pravda pravda pravdoucí... Moje švagrová si stěžuje na syna, jak nepozdraví, na jeho hrozné chování a přitom ona je přesně to samé !!!

olga_
20. bře 2017

@listopadka1 Ještě k předchozímu označím zakladatelku diskuze: @gabriella85871316, aby nevznikl dojem, že mám problém já. 😉

Ta Nevýchova je super v tom, že v kurzu jsou i zážitková videa, která pomůžou podívat se na věc z dětského pohledu. A to je kolikrát síla. Já mám dítě staré 2,5 let a domluvíme se vlastně na všem. Bojovali jsme v několika konkrétních situacích, ale ty se vyřešily změnou našeho přístupu jako kouzelným proutkem. Prostě už nejsou. Je to obrovské uvolnění.
Na začátek bych vlastně doporučila jít za synem, sednout si k němu v klidu a říct mu, jak se cítím. Že mě to mrzí, že na něho křičím a že si vlastně nevím rady a jsem unavená z miminka. Že je to nové pro nás pro všechny apod. Řekla bych, že bych chtěla, aby nám spolu bylo všem fajn, a zeptala bych se syna, co by potřeboval jinak. Jak to vidí on, co proto můžeme společně udělat. A třeba bych to vztáhla pak i na tu jednu situaci - společný nákup s mimčem, který by proběhl v klidu a pohodě. Může se stát, že syn třeba hned s ničím nepřijde, protože bude ze změny přístupu totál vypleštěný. Pak bych mu zkusila dát nějakou nabídku řešení...

gabriella85871316
autor
20. bře 2017

koupila jsem si knížku Aha! Rodičovství! tak přečtu a uvidím. díky za rady

normalnimatka
20. bře 2017

Aha! tak to jsi stručná...:D možná až moc..

buldrik
20. bře 2017

@alkuska tohle na me mama zkusila kdyz mi byly asi ctyri roky ..asi to prehnala, vypadala jako naprosty silenec a hrozne me vydesila, v hodne spatnem slova smyslu. vubec to nepomohlo a naopak v mych ocich absolutne ztratila jakoukoli zbyvajici autoritu.

amazonka.k
20. bře 2017

Já si myslím, že cítí Vaše vyčerpání, děti okamžitě využijí i té nejmenší slabiny, kterou na Vás objeví, děti mě vždycky nejvíc zlobí, když jsem unavená, nebo mě bolí hlava. Takže bych radila, aby se manžel více zapojoval, to je to co Vám skutečně může pomoci. Rozložit energii jak jen je to možné. Proč chodí manžel tak pozdě domů z práce ? To tak pozdě začíná ? Pro mně je to naprosto nemyslitelná představa. Můj muž přichází domů kolem 16:00 a prakticky si přebírá péči o děti, já mezitím udělám něco co je s dětmi udělat nemožné, jdu třeba nahoru do patra, poskládám si prádlo, uklidím, vyperu, vytřu. Samozřejmě by se rád natáhl a odpočinul si ( to ovšem po celém dni i já ), ale vnímá, že má práce je rovnocenně náročná jako ta jeho, jen je to jiný druh činnosti. Co se psychické stránky týče, možná náročnější. Vždy mi říká, že bych se musela zbláznit, kdyby to bylo jen na mě, ví to, protože už to několikrát okusil. Proto jediné co doporučuji, nechat manžela okusit 🙂 Někde jsem nedávno četla, že v rodině je nejdůležitější matka, ne děti, ne manžel, ale matka, protože z té všichni čerpají, proto musí být spokojená a odpočatá, takže zapoeňte na výchovné rady a začněte pracovat na svojí vlastní spokojenosti a uvidíte jak moc se to projeví i na klidu Vašich dětí. A to abyste netáhla vše sama je nesmírně důležité.

Sem začni psát odpověď...

Odešli