4letý syn mě ani manžela absolutně neposlechne

@amazonka.k málokterý člověk je doma z práce kolem 16 hodiny. Záleží, kde žijete a jakou profesi člověk vykonává. Ale 17 -18 hodina je ve větším městě naprosto standart.
Já už jsem tedy nějakou dobu po RD, ale osobně si neumím představit, že chlap- člověk přijde po celém pracovním dni domů a já mu hodím děti na krk. Pořád by to mělo být cca 50:50. Navíc možná jsem divná, neříkám, že MD/RD není náročná, ale pořád má člověk větší pohodu než když je v práci..... A když už to beru tak, že jsme si oba rovní, proč když přijde chlap, by se měl o dítě starat hlavně on?... To přeci není rovnost ne?...

@blondynka400 Žijeme na venkově, manžel vstává velmi časně ráno a jezdí do práce autem 40 km tam a 40 km zpět. A ano, jsme si rovni a připadá mi to zcela spravedlivé. On v noci spí, já několikrát za noc vstávám a kojím, on je přes den v práci, já se starám o dvě malé děti a domácnost a když přijde z práce tak ne, já si nejdu lehnout, ale dělám další práci v domě a on se věnuje dětem. Nechápu proč by jeden člověk měl odpoledne vegetit protože byl v práci a jeden by měl jen 24 hod. na plné obrátky, péče o dvě malé děti, dům a zahradu rozhodně není žádná pohoda, je to jízda v rozjetém rychlíku a toho on si je vědom 🙂 Navíc, manžel nás má rád, proto chce vidět mě spokojenou a i proto tráví rád čas s dětmi 🙂 A přesně takhle nám to vyhovuje oběma 🙂 Víte, každá z nás máme jiné podmínky pro život, jiné žena v malém Pražském bytě s Lidlem před domem ( protože i v tom jsem pár let žila ) a jiné žena v domě na venkově, která když chce jet na větší nákup, musí naložit děti do auta a jet třičtvrtě hodiny tam, třičtvrtě hodiny zpět. To je potom celkově úplně jiná práce, takže to nelze takhle uniformně hodnotit.

@amazonka.k ok, to je na venkově, ale ve městě je to jinak... S cestou prostě není reálné, aby byl doma v 16 hodin. Prostě všude je to jinak tak proč hned soudit a ptát se, proč tak pozdě.
Nikdo přeci neřekl aby když přijde z práce, tak si ležel na gauči. Ale pro mne prostě není fér hodit děti manželovi na krk, jakmile přijde z práce, ač budu dělat něco pro domácnost. Souhlasím, že si se musí podílet oba, ale tohle pro mne není rovnost.... I po "pracovní době" by se měli oba věnovat dětem stejně. A právě že zakusila, tak vím, o čem mluvím, a to jsem nikdy nebyla čistě jenom na MD/RD, vždy jsem u toho pracovala... Navíc neznám v domácnosti jedinou činnost, která se nedá dělat s dětmi 🙂 A právě proto, když jsem byli pak už doma všichni, jsem byl ráda, že jsme spolu a rozhodně jsem se nevěnovala činnostem v domácnosti, tedy krom vaření večeře .-)

@blondynka400 A ještě bych ráda dodala, že ne všechny máme stejné děti, někdo má dvě děti klidné, že se s nimi dá zvládnout hromada práce a někdo jednoho raubíře, z kterého na konci dne padá na ústa, takže jak říkám, co rodina, to absolutně odlišné podmínky.

@amazonka.k to souhlasím. Ale za mne je toto pouze výmluva a je to o tom, jak si to člověk udělá. Já klidné děti nikdy neměla a nemám. A to, že určitá činnost s nimi trvá 4x tak dlouho... A co , tak trvá, děti se zabaví, něco se naučí a v konečném důsledku je to hotovo. Ale je jasné, že když chce mí člověk klid a pohodu a být výkonný, je to lepší bez dětí....

@blondynka400 Tak já osobně nevidím na mém dotazu nic špatného, jen mě zajímá z jakého důvodu chodí domů v sedm, protože je to podstatné, jestli musí tolik pracovat, aby zabezpečil rodinu a dělá dvanáctky, nebo chodí do práce až na desátou ? Pokud by tolik pracoval, pak bych ho samozřejmě nechala odpočinout více, pokud dělá běžné osmičky, může se podílet normálně. Bylo by pěkné, věnovat se po pracovní době dětem společně, ale některé věci za Vás doma zkrátka nikdo neudělá, takže se zpravidla dělíme, třeba o víkendu, dopoledne má děti manžel venku, já vařím, odpoledne je mám já, on pracuje na domě. Večer manžel koupe, já dělám večeři. Odpoledne hlídá a já vařím oběd na druhý den i pro manžela, který v práci nejí. Je to vzorec, který samozřejmě nemusí vyhovovat všem, ale pro nás je to nejlepší kompromis. Jsou děti a děti, pokud pominu individuální vlastnosti každého dítěte, jak už jsem zmínila, je jiná péče o 1.5 leté dítě a jiná o pětileté dítě. Se synem už je domluva, ale co se dcery týče, celý den nedělám nic jiného než to, že jí odněkud nebo před něčím zachraňuji. Takže prostě neexistuje stejný návod pro všechny rodiny.

@blondynka400 Ano, mimo jiné jde i o to se z toho na konci dne nezhroutit, takže ode dne kdy mám děti považuji každou práci, kterou mohu dělat o samotě za mentální relaxaci, muž má tu výhodu že je přes den v práci s dospělými lidmi a nemusí neustále nikoho monitorovat, děti máte, sama víte jak náročné to je, nemusíme si nic vysvětlovat 🙂 Je pěkné když na sebe lidé berou vzájemně ohledy, kdyby manžel přišel z práce a bylo mu jedno, že melu z posledního, nemohl by mě mít rád a neskutečně by nás to rozdělovalo. Rozhodli jsme se být na všechno dva a tak se oba dva snažíme.

@olga_ nevycháva - no já jí zkoušela a bez efektu.

Jako matka si určitě neselhala i kdž já si to občas říkám také 🙂.
Sny má tedy 2 roky - takže to bdue jiný případ. A zatím (ťuk ťuk) poslouchá - i když také né vždy a né hned a chvíli mu to trvá > já počkám manžel spíše ne.
Ono poku dmá sourouzence a i kdžy jako brácha funguje tak vnitřně se v něm může něoc odehrávat a opravdu ti dělá nascvháli (třeba i nevědomě ) takový vzdor.
Padlo tu počítání. Já syna také nechtěla ,,řezat´´ přes ruku dostal no a na zadek už také - protože jsem to nevydržela. Pak jednou jsem si vzpomněla na počítání (to dělala moje teta) Dle moderní výchovy to však není OK, ale na našeho to zabralo. Počítala jsem do tří a dostal (a asi i hodně) protože příště už poslechl. Hračky si neuklízí jedině když začnu j tka se přidá - ale abych řekla ukliď je tak na to je asi malý. Nicméně když eze na okno buší do skla a nesleze tak počítám, Když si na přebaovacím pultu stoupně a buší halvou do bojleru tak při počítání si sedne. Když ho večer uspáváme a on pořád dělá kraviny tak počítáme.
Pro někoho to není t správná výchovná cesta a neříkám, že u nás funguje na 100% ale je to lepší 🙂. Nevýchova my jí také zkkoušela ale kdžy začneme povídat tak syna akorát začně ještě víc ječet a křičet a efekt skutečně žádný. My mu vysvětlujeem že tohel nesmí, že se spálí, že bude mít bebí .... a v tomto poslechne , ale v lumpárnech ne. A někdy mu jde i o život > je to horolezec 😀 a pro nás je skutečně lepší na něj rychle křiknou ne slez než mu vysvětit nelez na tu skříňku na televizi vždyť ten šuplík rozbiješ a maminka se o tebe bojí mohl by jsi tu televizi na sebe schodit > toto řekne, ale až potom co houkneme a popř počítáme > vysvětlimě později.
Neomotávej si tu šňuru od sprch kolem hlavy, vždyť si ublížíš.

Na každé dítě platí něco jiného a ty jen musíš přijít co. Zkus o víkendu nebo někdy dát mimi pryč (dej ho manželovi a´t si s ním projde) a ty sy udělej čas jen pro staršího (třeba jen dvě hodiny) řeknu mu, že tě mrzí že na nej nemáš tolik času ale že teď jsi jenomm a pak že uděláte něoc všichni společně.

@buldrik Díky za zkušenost... Já o tom jen slyšela a popravdě jsem na to zbabělá. I když dneska ráno jsem v soukromí domova udělala něco podobného - dcera mi tu od rána kvílela, manžel nadělal před odchodem do práce binec, já tu lítala a snažila se to trochu dát dokupy s kvičícím neodbytným dítětem, nakonec jsem si z frustrace sedla vedla gauče na zem a začla kvičet taky. Jako docela se mi ulevilo 😀. Malá na to přestala konečně vřeštět a šla se podívat co se děje, nakonec to skončilo smíchem. Ale na veřejnosti na to koule nemám, zvlášť když čtu, že někde to absolutně nefungovalo.

Mam 2leteho syna,ktery nas obcas take privadi k silenstvi. Hledala jsem neco,co na nej bude platit a co i ke nebude osobne vadit. Takove ty rady okoli,hlavne rodiny,at ho placnu a tak,neberu. Jasne,dostane,kdyz mi vcera skoro utekl na silnici,hned dostal lupanec na zadek,ale vzhledem k latkovym plenam,to bylo jen tak pro vystrahu. Nekde jsem cetla,ze je dulezite navazat ocni kontakt,protoze deti pry vnimaji vic veci z okoli a obcas na dalsi podbety proste vypnou. Takze ldyz s nim mluvim,musi se mi divat do oci,kdyz neco venku nechce a vzteka se,drepnu k nemu a reknu proc to a to nemuze. Ma to efekt, syn je i mazlivejsi, vic ho zapojuju do dennich praci (zkousi si vysavat, utirat prach,vyndava veci z mycky, pracky,vesi pradlo...). Ma moc energie,tak takhle je aspon k uzitku. Mamka me druv radila mu nic nedovolit,tam nesahej,to nedelej. Ja mu reknu,ze mu verim,ze to nerozbije,az se dodiva,at to da zase zpet a nehodi na zem,a on to fakt udela. Snad to nekomu pomuze 😊