5-ti měsíční holčička se nedokáže sama zklidnit
Mám holčičku 5 měsíců a dost bojujeme se spánkem. V noci spí špatně (ať už v posteli s námi, nebo ve své) tak před necelými dvěma měsíci nespala ani přes den vůbec. Teď jak už je více aktivní, vidím, že potřebuje přes den spát, dopoledne a odpoledne, ale problém je, že nedokáže se sama hodit do klidu a usnout. Ječí, je nerudná, má červené oči, ale dokud si k ní nelehnu, neobejmu ji, tak neusne. Jak ji chytnu za ruku, okamžitě otočí oči v sloup a spí. Ale samozřejmě, jakmile se hnu od ní, tak buď se vzbudí ihned, nebo za chvíli a už neusne a je mrzutá. Takže s ní třeba ležím na sedačce zkroucená třeba dvě hodiny, potřebuju pít, čůrat, ale ležím s ní a drtím jí ručičku, uklidňuju, když se něčeho lekne a probudí se. Na jednu stranu je to fajn si konečně trochu přes den odpočinout, ale raději bych využila ten čas na jiné věci. Moji známí si klepou na čelo, že si mě takhle vycvičila a podobné řeči, které většinou mají ti, kteří nic podobného nezažili. Já jsem si to takhle nevymyslela, ale vidím, že to potřebuje a je pro mě nejdůležitější mít odpočaté a spokojené miminko. Doufám, že je to jen období a že za nějaký čas bude schopná uklidnit se sama. Máte to někdo podobně? Nevíte co s tím? Jinak večer usíná relativně dobře ve své postýlce, tenhle problém máme jen přes den. Plně kojím, takže nějaký režim nám moc zavést nejde, protože krmíme pokaždé v jiný čas, kdy si řekne.
Být tebou, zeptám se na to doktorky. Není i přes den plačtivá? Moje sestřenka má malou holčičku a hodně dlouho pořád plakala, nakonec se domluvily s doktorkou na cvičení Vojtovy metody - cvičily to asi 3 měsíce a ejhle. Malé se ulevilo a je to v pohodě. Samozřejmě to nemusí u vás pomoct, ale třeba nějaké uvolňovací cviky... nevím. Postupně bych zkoušela od ní odcházet, třeba si časem zvykne.... Nám jsou dva roky a pořád uspávám, někdo hodí děcko do postýlky a ono spí. No, u nás tohle bohužel nikdy nefungovalo. Se spaním přes den jsem měla problém od začátku..... Každé mimčo to má asi jiné, nám nezbývá nic jiného, než vydržet a mít pevné nervy 😵 Však ty děti z toho jednou vyrostou a pak nám bude ještě líto, že už nás tolik nepotřebují 😉
@lrg Víš, já jsem jenom laik, ale vem si, že do tří měsíců děti potřebují vyloženě simulovat prostředí dělohy, což mj. znamená, pevně zavinovat. Je možné, že tvoje holčička ještě nemá vyvinutý nervový systém natolik, aby tu volnost byla schopná tolerovat - že je pro ni zkrátka ještě příliš nepřirozená a nepříjemná. Zkus tedy toto a uvidíš. Ostatně, znám víc maminek, co zavinují děti i v půl roce.
A co zkusit koupit satek? V tom muze prece spinkat taky a bude stale s tebou.
@jessie1 Tak s ní to bylo od začátku náročné, měla hodně silnou koliku, takže tři měsíce celé proplakala, pak nastoupil svědivý ekzém, takže totéž, až teď to vypadá, že už bude snad dobře. Takže pláče a plakala vždycky hodně, ale měla k tomu důvod, resp. myslím, že nebrečela z jiného důvodu.
@lrg A jak v kočárku? Můj syn nikdy v postýlce neuměl přes den usnout, jen večer na noc. Přes den prostě do asi 1 a půl roku spal zásadně jenom v kočárku. Někdy jsem musela jezdit - ale pak šel vždy odstavit a spal třeba tři hodiny, někdy stačilo jen třikrát popojet a hotovo. Potřeboval malý prostor kolem sebe, pocit, že je někde asi schovaný, upoutaný. Spal a spí dodnes hodně jen na zádech, já říkám, jak v rakvi.. prostě napružený a to mu kočár právě dovoloval. TO jediné. V postýlce měl asi moc prostoru, tudíž tam byl neklidný. S tím by mohlo u vás souviset i to co bylo psáno výše - zavinout. Můj to nesnesl.
@lrg Tak třeba je to to, z čeho není moc nadšená. To zavinování, jak tu píší holky, jsem taky praktikovala. Postupně jsem to pak uvolňovala a bylo 🙂 Uvidíš, že se to zlepší. Je to náročné, ale je ještě malinká a tvou přítomnost hold potřebuje trochu víc. My to měli podobné 🙂 Myslela jsem, že první tři měsíce si hodím mašli a další tři skoro taky. Až po půl roce se to všechno tak nějak ustálilo 🙂 A dobré rady ve smyslu - to jsi si zavinila sama, sama si to tak vychováváš - na to kašlu. Je to moje děťátko a já uznám sama, co jsem ochotná kvůli němu podstoupit či "obětovat" 🙂 Jestli je to jen můj čas a moje láska, tak je to přeci v pořádku 🙂.
Tohle asi nejde komentovat jinak, než ať to zkusíš zkonzultovat s dr. Když potřebje vysloveně "mačkat", nevysvobdile jsi ji moc rychle ze zavinovačky? Tam byla schoulená, mačkaná a to samé teď vyžaduje. Šátek by mohl zabrat, ucítí tě a mačkat ruku - pak máš ještě druhou na práci🙂 Možná bych se ještě zastala tvých známých. Ty děti jsou už v tomto věku vysloveně vyčůraný. Co jim dovolíš, přistoupíš na jejich hru, to pak vyžadují.
No já nevím, ale já právě od všech vždycky slyšela jen to, že se nemá k děcku lítat pokaždé když začne řvát, že si na to pak zvykne a řve a řve, protože si tak přivolává rodiče. Osobně si myslím, že je to možné. Není to ještě úplně rozvinuté, ale spíš takový pud. Jenže jak si na to jednou zvykne, tak bude podle mne zle. Je to tak trošku vyčůranost, podle mne. A když bude jo fest unavená, tak přestane řvát a usne. To tělo jí prostě nedovolí být proti únavě tak dlouho vzhůru až zkolabuje. Prostě se nakonec utlumí fyziologická aktivita a usne. Já si to myslím....pravda to být nemusí. Já bych se jen bála, že se to bude zhoršovat a dítě pak ve dvou letech nedokáže bez maminky ani sedět a na zadku a chviličku si hrát.
je malinká, potřebuje tvoji blízkost..zkusila bych toho trošku využít, rozplánovat práci - domácnost tak, že až bude chtít malá spinkat, vyčůrat, napít a svalit se s ní, spát s ní, odpočineš si..jinak souhlasím s názory, že jí možná vadí ten prostor, zkusit udělat pelíšek z deky, hodně měkkého polštáře..některé děti jsou víc dráždivé, nesnadno se uklidní, starší byla strašně uplakaná, skoro nespávala přes den, i když padala únavou, pomohlo společné spaní na peřině, do které se zabořila a bylojí asi líp..nesouhlasím naopak s názorem, že si dítě vymrčuje, nebo jak se říká, že se rozmazlí..vždyť kolikrát ještě bude malinká a bude tě potřebovat, nic jiného než plakat neumí, neřekne ti, že je jí bez tebe smutno atd..
@lrg Já bych jen chtěla reagovat na tvá slova, že v pěti měsících není dcera schopná "hodit se sama do klidu a usnout". Dle neurologů totiž schopnost takového řízeného samosklidnění dozrává v mozku až okolo dvou let věku. Do té doby holt musíme se sklidněním pomoct my rodičové - zavést uklidňující rituály, houpat, kojit, hladit, zpívat. Aspoň takhle to vysvětloval dr. Koukolík.