Bez maminky ani chvilku, pořád brečí
Dobrý den, prosím, poraďte mi, jak natrénovat dítě na pobyt s jinými dětmi a "tetami" tak, aby neprokřičelo celou dobu bez maminky. Přihlásila jsem se na výuku angličtiny s hlídáním a pro našeho synka (i pro mne a především hlídací "tety") je to doslova peklo. Křičí celou vyučovací hodinu a není prý možné ho nijak zabavit. Už jsme tam byli 3x a místo toho, aby se to lepšilo, je to čím dál horší. Přitom si myslím, že rozhodně nejsem maminka s tzv. "opičí láskou". Od mala se synka snažíme učit samostatnosti.. Již dříve ho hlídaly různé naše kamarádky klidně celý večer nebo odpoledne a nebyl problém, ale teď se všechno změnilo a jakmile si chci třeba na návštěvě u kamarádů jen odskočit, začne úporný řev. Hrůza, jsme už s manželem zoufalí a zvažujeme návštěvu psychologa. Prosím o vaše zkušenosti. Děkuji.
@berenika39 Milá Bereniko, děkuji ti za odpověď, která má logiku a je jasná jak facka 🙂 Do té samé herny chodíme i jen na hraní - spolu - a není problém. Je tam ve svém živlu, hraje si, já tam sedím jak šedá eminence, ani mne nepotřebuje. Ale jakmile se pohnu, je konec. Ty hlídací "tety" si bohužel nemůžu pozvat domů a tím synka zvykat na jejich přítomnost. To fakt nejde. Jsou to takřka profesionálky a mají v centru svých aktivit až až. Vysvětluji mu samozřejmě situaci horem dolem, v předstihu i několika dní a výsledek je, že mi nakonec s úsměvem sdělí "budu plakat". Asi to budeme muset všichni vydržet nebo se časem na kurz vykašlu - to je taky řešení :(
@kamila297 neboj, nezoufej, timhle jsme si take prosli. Vseobecne se pry rika, ze nejhorsi obdobi - tzn. obdobi, kdy deti nechteji byt bez maminky, prichazi mezi druhym a tretim rokem. Je to nejake obdobi, kdy uz si jakoby uvedomuji, ze ta maminka nebude naporad sat vedle nej a to se jim pochopitelne nelibi a tak bojuji. Pred prazdninami jsme s dcerou zacaly navstevovat takovou soukromou miniskolcicku, ktera funguje jedno dopoledne v tydnu a kde by deti mely byt pouze s hlidacimi tetami. Podotykam, ze od mala mame spoustu aktivit mezi detmi a vzdy jsme mela pocit, ze je v kolektivu deti spokojena natolik, ze nema potrebu prijit si maminku zkontrolovat, pritulit se.....ale, mala dablice sice nebehala za mnou, ale moc dobre konrolovala mou pritomnost - nenapadne, ale kontrolovala. A tak prvni den ve skolcicce me nechala odejit a zustala hodinu bez place (radovala jsem se), priste to vsak byla jen pulhodinka, pak jen pet minut a potom uz me nenechala odejit. Co s tim? Mno v podstate pochopila jednoduchou rovnici, ze kdyz bude plakat, tak se doplace vysledku a maminka prijde. Domluvili jsme se tetama, ze to nechame plavat a po prazdninach zkusime znovu. A ejhle, po prazdninach obrat o 360 stupnu, hned prvni den zvladla cele dopoledne, dalsi tyden take. A u nas tedy pomohlo nechat ji zabavit v kolektivu a zmizet, zadne louceni atd. - to jsem udelala naposled a vse mi odkejvala a jakmile jsem se otocila k ni zady, tak slzy jako hrachy, tak jsem tam s ni zustala a jakmile se zabavila s detma, tak jsem zmizela a zase cele dopoledne dobry. Takze chce to jen vydrzet, protoze kazde ditko musi vyzrat do stadia, kdy se vnitrne dokaze poprat s odloucenim.
@treperenda Milá treperendo, děkuji ti za odpověď. Máš pravdu - zkusím nechat Vašíka zabavit a zmizím po anglicku 🙂 Budu to muset nějak vymyslet, protože on se hned od začátku snaží mne vtáhnout do hry - prostě mne čapne za ruku a táhne mne k hračkám. Zkusím se s ním domluvit, že budu jen sedět a koukat a pak zmizím. Ufff! Snad to vyjde. Moc ti děkuji za tip - dám ti vědět, jak to dopadlo. Hezký den!
ahoj holky
malýmu je sice teprve 14. měsíců, ale visí na mě celý den a jak se zvdálím začne brečet, to samé u manžela. Možná je to něco jiného jako u vašich starších dítek, ale někde jsem četla, že se právě nemá "zmizet po anglicku". Má se rozloučit, říct-já přijdu si pro tebe po obědě atd. a jít. Vím, asi je to v praxi nemožné, ale...asi na tom něco bude 😉 držím palečky
ahoj. natrénovat je silné slovo, ale rozhodně postupně a pomalu 😉 . Psychologa si nemyslím, že by bylo potřeba, ale řešení to samozřejmě je, nic špatného na tom nevidím, jen si myslím, že je to prostě citlivý kluk, nic víc. S věkem se to bude měnit, uvidíš. Pokud je to tak, že pláče kdykoliv zmizíš, dej tomu čas. Dát ho do cizího prostředí a odejít (tím myslím tu angličtinu), je na něj prostě moc hrrr.
Nejdřív zkus někoho, kdo by měl hlídat, brát k vám domů, ale jen za tvojí přítomnosti. Až si na toho člověka zvykne a bude s ním v pohodě, můžeš zkusit odejít jen na chvilku, postupně přidávat čas, kdy budeš pryč. to samé v cizím prostředí - nejdřív jen s tebou, pak chvíli jít pryč....Ještě to neumí v hlavičce zpracovat - děti berou všechno absolutně, odcházíš a on neví, jak dlouho budeš pryč a může se bát, že nepřijdeš, i když mu to opakuješ...
A pomáhá vždycky předem dítě na tu situaci připravit - tím myslím to wc na návštěvě a podobné situace. nejdřív ho vzít, řícct mu, co se bude dít, vysvětlit, je už velký, pochopí. A jestli to jde, vždycky mu dát pochopení, že víš, že je smutný, ale že budeš pryč jen malou chvíli a hned se k němu vrátíš.
držím palce, uvidíš, že se to zlepší.
Nemát nějaké MC, kde může být s tebou a pak by ho tam pohlídali jen na chvíli (nákup...)....kde by to všechno mohl pomalu pochopit?