Používáme cookies. Více informací zde.
Zavři

Bezmoc během mateřství. Máte některá stejné pocity?

Kontaktní rodičovstvíDůvěra v pláč dítěteStrachSpánek kojenců a batolatBatole (1-3 roky)Péče o batoleKašePo poroduTěhotenstvíZdravá výživaDeprese
alicebrook
29. bře 2020

Ahoj všechny,

chtěla bych se vám svěřit s problémem, který mě v posledních týdnech hrozně tíží. Takže... Před rokem a čtvrt se mi narodil krásný zdravý syn. Mám hodného manžela, který se o nás stará, věnuje se chlapečkovi i mě a udělal by pro nás první poslední. Pomáhá mi i s domácností, respektuje moje koníčky, mnohdy si vezme dítě ven a mám volné odpoledne. Syn je také moc hodný, je už docela samostatný, dokáže si hrát sám. Spí celou noc, hezky jí a je úžasný, kontaktní chlapeček.

Ale...

Já se prostě cítím hrozně. Mám pocit, že stále jen selhávám. Pořád jsem naštvaná, unavená z ničeho (reálně z ničeho, kolikrát prostě celý den nic nedělám). Celé těhotenství jsem jedla zdravě, aby byl chlapeček zdravý, ale od porodu jsem přibrala skoro 20 kg a nevím, jak dál. Jím emočně, cpu se sladkým, potom zase skoro prakticky nejím... Kvůli váze se cítím blbě, nebaví mě sex, protože mi vadí moje břicho.

Nejhorší ale je, že jsem prostě hrozný cholerik. Naštvu se kvůli každé kravině a celý den si pak jedu v tom nasraném moodu. Nejvíc si vyčítám, když vyjedu na syna, třeba kvůli tomu, že nechce roušku, nebo, že nechce jíst. Dnes večer šel spát s pláčem, protože jsem do něj cpala kaši jako blbá...

Vlastně nevím, kde je problém. Už od porodu mám občas pocit, že mám nějaký problém. Bojím se říkat, že je to deprese, ty jsou přece mnohem horší. Já mám jen pocit, že nemám žádné sebeuplatnění, pořád se jen starám o syna nebo o muže a na sebe, kreativita na bodě nula. Nebaví mě si se synem hrát a mám strach, že jsem ho měla mít později.

Máte některá taky pocit, že z toho všeho co jste byly, jste náhle jen chůvy a služebné? Jak se s tím vypořádáváte?

Moc děkuji za každou odpověď, i za ty hnusné.
Alice

sobist
29. bře 2020

Jo. A překvapivě nejvíc mě tyhle stavy dostihly až po prvních narozeninách syna, bojovala jsem s tím a časem se to samo srovnalo. Díky tomu všemu se teď po narození dcerky víc hlídám/sleduju a daří se mi mnoho věcí ukočírovat prostě tak, že je vysleduju. 🙂 Nebylo a není to lehké.

Zamysli se nad tím sama - je to ještě zvladatelné, popracuješ na tom (resp. na sobě kvůli sobě) a nebo by byla lepší odborná pomoc? Podle mě, pokud už vidíš, že je něco špatně, tak dokážeš odhadnout i tohle. Nikdy není špatně nechat si pomoct. 🙂

Konkrétní radu na tohle nemám. Nejlepší je se zaměřit, když máš klid a čas, na věci co tě baví. Nemít výčitky z toho, když se ti nic nechce a když se cítíš mizerně, nemít výčitky z toho, že nemáš náladu si hrát. Jako, mě to taky nebaví :D ale většinou se překonám a jdu si s ním hrát, takže ho to logicky po deseti minutách přestane bavit a jde se koukat na pohádku nebo si hraje s něčím jiným. Naučit se relaxovat, mít radost z maličkostí. Najít si, co ti prostě zvedá náladu. Docela se mi osvědčilo akční ráno - nevyspávat, ale právě vstát dřív, všechno zvládnout a z toho obyvkle pak pramení to, že mám celý dobrý den (i když se během něj několikrát naseru :D). Pokud mám večer pocit, že to byl dobrý den, tak byl. Pokud mám večer pocit, že to bylo na hovno, zítra to půjde znovu a určitě líp.
Vyladit prostě ty dny, kde se ti nechce a nemusíš s těmi, kdy se ti chce a dokážeš všechno. Nespadnout jen do jednoho módu. To se osvědčilo mě.

Doufám, že to dává trochu smysl a třeba ti z toho něco pomůže, i kdyby jen vědomí, že v tom nejsi sama. 🙂

bara456
29. bře 2020

@alicebrook neporadím, ale mám to stejně. Akorát už nám děti dvě. Trápí mě jak se chovám k manželovi, dětem. Na manžela hned vylitnu, když něco, na děti nemám trpělivost... Jak z toho ven netuším, ale jak už mladší spí v noci dýl, tak si dávám večer víno a je to trošku lepší 🙈 aspoň taková má chvilka.

jannym
29. bře 2020

@alicebrook pracuju i na RD, u prvni jsem nepracovala a mela jsem po skonceni problem napsat smysluplny email, z pracovnich telefonatu jsem mela neprijemne pocity...proste pocit ze mi za tu dobu ujel vlak a vubec netusim ocem lidi okolo me mluvi...no a to ze te nebavi si s ditkem hrat no to se taky stava...rada si s nimi kreslim nebo blbnu s drevenou stavebnici, ted kdyz je starsi dcera uz vetsi tak me bavi s ni hrat spolecensky hry...ale hra typu mamo bud snehurka a nez se zmatorim a vymyslim co bych jako snehurka mohla delat a jsem najednou trpaslik...to me fakt nebere takhle at se tyraj ve skolce nebo na hristi...a hlavne pokud mas pocit ze vybuchujes bez pricin casto za to mohou ulozene vzorce z primarni rodiny (ja kolikrat kdyz ve me bouchnou saze uplne slysim meho tatu) tak vubec neni nic spatnyho zajit k psychlogovi nebo rodinemu terapeutovi aby pomohl tyto nevhodne vzorce identifikovat, pochopit a naucil te s nimi pracovat

drep
29. bře 2020

@alicebrook Milá Alice, myslím, že podobné pocity zažívá spousta žen, to jen tady se víc koncentrují ty, které mateřství úplně naplnilo a to pak může vyvolávat pocit, že pokud mě neuspokojuje stavět věže z kostek a přebalovat plínky a číst postoosmé Broučky na pouti.
Já začala být doma s dcerou opravdu spokojená až když jsem začala na jeden den v týdnu pracovat. Mohla bych pokrytecky tvrdit, že jsem nastoupila kvůli penězům, protože před mateřskou jsem vydělávala víc než můj muž, ale upřímně to dělám rovným dílem i kvůli své potřebě seberealizace a ta fakt není ani v pečení ani v uklízení ani v říkankách. Protože teď už dva až tři dny (pracuju často o víkendu) jsem zase holka, co namáhá jak mozkové závity, tak ruce, tak mě ve zbylém čase mnohem víc baví ťapat po pískovišti a číst Palečka. Teď máme kvůli covidu zavřenou ambulanci a cítím, jak to na mě doma začíná padat.
Nepomohl by Ti návrat na malý úvazek do práce? Nebo třeba dobrovolničení? Dvě odpoledne bez dítěte na józe nebo s malířským plátnem nebo čímkoliv jiným? Doporučuju odpočívat mimo domov a tím pádem mimo dosah dotazů, co dát k svačině a kterou plínku dát na zadek. Nebát se tyhle pocity verbalizovat, před mužem, před dobrou kamarádkou (já mám neuvěřitelnou kliku, že ve stejnou dobu porodila má kámoška kožařka a naše psychoterapeutické procházky každý pátek zahrnují diskuzi o medicíně) nebo třeba před mamkou, ono občas je okolo mnoho ochotných pomocníků, jenže jen netuší, že potřebuješ pomoc.

mariegroth
AMBASADORKA
29. bře 2020

Deprese neni pro kazdeho stejna a jsou ruzna spektra deprese. Ja mam poporodni uzkost a muj terapeut mi nekolikrat rekl, ze bohuzel zeny se boji prijit, protoze spousta z nich ma pocit ze to, jak se citi “neni zase az tak blby”. Proste nikdy neni na skodu si o problemech popovidat s odbornikem.

Jinak to naplneni u materstvi a ze te spousta veci nebavi. Nejsi sama. Spousta zen se to boji priznat. Jakmile reknes, ze to tak mas, tak te spousta zen pochopi a dalsi ti reknou, ze sis nemela delat dite. To preci ale vubec neznamena, ze jsi spatna matka. Doporucuji si najit nejaky konicek 🙂 a neco pro sebe

merope
30. bře 2020

Občas mám něco podobného, máme skoro stejně staré dítě. Já ale už od října pracuji (učím na VŠ) a musím říct, že když jsem byla v práci poprvé, tak mi to přišlo "jako za svobodna", prostě úplně jiný pocit. Pak jsem měla obavu, že pro letní semestr jsem to přepískla, že jsem začala učit 2x týdně a že malého zanedbávám a tak. A co jsme doma kvůli karanténě, tak mám pocit, že mi to spíše leze na mozek a sice si ho na jednu stranu užívám, ale na druhou stejně nevydržím si s ním hrát nějak dlouho (stejně si po chvíli začne hrát sám) a občas už jsem z něj na nervy.

Jo a ta váha taky hrůza - jsem v porodnici "nechala" asi 25 kilo a skoro 15 už mám nahoře. Prostě váha šílená, ale jak jsem pořád unavená, tak mám co dělat, aby se to drželo na stejné úrovni.

Za mě - chce to prostě ven, ven, ven, bez dítěte, dělat něco, co tě baví, nějaký koníček. Anebo teda mě teď dost pomáhá, že jsem začala "chodit" na tancování - kdyby tě zajímalo, napiš, dohledám a vložím link.

neomenia
30. bře 2020

Ahoj, úplně tě chápu.. Nespokojenost na mateřské je většinou tabu. Ale překvapivě hodně žen přizná, že se v tom taky placa. Jako ja. Dvě děti, mladsi rok, starší 6.. Mladší poměrně náročnější dítě, hodně vyžaduje pozornost, špatně spí. Nechce se nechat krmit, ale sam po sobě jídlo patla a všude kolem. Rozhazuje hračky, ale nehraje si. Vse ho zajímá, vaude vleze. Většinu dne trávím davanim pozor na něj, na starší dítě není čas, na poklidné uvaření oběda taky ne ( vleze klidně do variciho hrnce na plotně, když ho nechám na zemi, řve). Do toho poznamky moji matky ( bydli pod nama), jak by se to melo a co by se melo, co mam delat a co nedelat😫😫😫😫

No prostě taky prochazim krizí, kdy uz od rana myslím na to, jak preziju den, nic me nebavi, všechno me štve,

A ani, tvoje pocity, že tvuj život se smrsknul na peci o dite a domácnost, dobře znam.

částečně pomaha dobre se vyspat ( v noci je ted se synem manžel) a mit pravidelně cas pro sebe ( sport, koníčky). Až skončí COVID, planuju jit do práce na 1-2 dny.

Bude líp!

pavlinar
30. bře 2020

Zníš znuděně, pálí tě dobré bydlo! Dítě máš pohodové, vyspíš se, v domácnosti se nepřetrhneš.. i ten volný čas pro sebe máš. Takže si vlastně nemáš na co stěžovat, na koho svést svoje blbé pocity.
Já si to troufám říct, protože se teď cítím podobně 🙂) Nevyužitě, a zároveň unaveně z ničeho.. A to rozhodně u nás není vygruntováno a navařeno napečeno, fakt ne. Já omluvu mám, že dítě nespí, už 2 roky jsem se nevyspala, aby se nebudila aspoň 5 krát za noc.

U tebe bych se zaměřila na to hubnutí, dát si to jako cíl a pracovat na tom. Uleví se ti i psychicky, pohyb a dobrá strava ti energii dodá. Promiň, ale ta váha je fakt šílená, měla bych depku už jen z toho, a jsi v začarovaném kruhu. Ovšem pokud máš fakt depresi, tak jasně, že si sama nepomůžeš. Takže tam bych zvážila toho odborníka.
Potom bych uvažovala o práci, pokud by jsi měla hlídání. To já nemám, jinak by se mi taky líbilo pracovat 2 či 3 dny v týdnu, aspoň trošku... Jesle zatím ale nechce, možná od podzimu.. ale jak se to blíží, tak se pořád víc bojím. Toho, jak to zvládneme, i toho, jestli jsem ještě vůbec zajímavá pro pracovní trh.. :/

Už delší dobu jsem taková znuděná, bez energie. A upínala jsem se na jaro, že budeme aspoň hodně venku... A teď vzpomínám, jaký jsem měla pestrý naplněný život před koronou :D
Pokud trochu můžeš, běž ven na procházku, pročistit hlavu... promyslet, co dál a něco pro to udělat.

Tak trochu jsem promluvila i sama k sobě, ha ha :D

mamio
30. bře 2020

@alicebrook asi máš hovno co na práci z myho pohledu... Ja třeba pracovala od narození syna a zvladala mimino, domácnost k tomu... takže neměla jsem cas přemýšlet na hovadinama. A proto ani nevíš kde je problém... Problém je nuda.

Sem začni psát odpověď...

Odešli

Nenašla jsi odpověď na svou otázku?Zeptej se ve fóru