Bojí se ostatních dětí. Měli jste podobný problém?

podskocka
4. led 2012

Zdravim vas. Mam dvouleteho syna, ktery se boji ostatnich deti. On je spise klidne dite, takze ho vzdycky vydesi, kdyz jine deti vykrikuji a perou se... ale to by bylo v pohode. Problem je spis v tom, ze mu deti berou hracky a on se neumi branit. Vzdycky jsme ho ucili, ze nema nikomu nic brat a kdyz neco chce, tak ma poprosit... takze on to tak dela, ale jine deti ne. On je z toho smutny a radeji se detem vyhyba. Doufala jsem, ze by se situace mohla zlepsit, kdyz bude chodit do kolektivu jinych deti casteji. Takze jsme zacali navstevovat herny, hrajeme si s detmi venku... ale mam pocit, ze je to jen horsi. Jakoby deti vycitily jeho respekt a citi vlastni prevahu, tak si k nemu jeste vic dovoluji. Soucasny stav je takovy, ze kdyz se k nemu priblizi nejake jine dite, tak on jen stuhne a ceka, co mu udela... jestli mu vezme hracku, nebo do nej strci. Je na nej smutny pohled a ja uz nevim, jak to resit. Nechci porad zasahovat, aby se i sam naucil, jak se prosadit... ale nevim jak na to. Nechci z nej mit otloukanka. Nemeli jste nekdo podobny problem?

petra49
4. led 2012

Ahoj, moje sestřenice má holčičku a kolem těch 2 let nesnesla děti,když byly v kolektivu a žádný dítě si jí nevšímalo, tak byla v poho, ale jakmile k ní někdo přišel a chtěl jí třeba něco ukázat nebo půjčit, tak brečela a brečela. Přešlo to nebo zlepšilo se to věkem

kalo
4. led 2012

@podskocka Od mé známé, co je dětská psycholožka vím, že osobnost dítěte, jestli je dominantní nebo podřízené, se projevují v kolektivu už v takto ranném věku. Jak píšeš, děti tu převahu sil mezi sebou cítí. Bohužel na to prý nic není. Jen a jen pobyt v kolektivu. Informace nepřenosná, musí se naučit prosadit jen z vlastní praxe...

hamma
4. led 2012

Já jsem se ostatních bála a neměla jsem je ráda ještě ve škole. Taky jsem se hrozně styděla a s nikým jsem se nekamarádila a nejraději jsem byla zalezlá doma. No a dneska si troufám říct, že jsem úplný opak. 🙂
Takže já bych syna nenutila si s dětmi hrát, když mu to nedělá dobře. Taky si myslím, že by bylo dobrý, aby věděl, že v tobě má oporu, že ho v tom nenecháš, když mu budou ostatní ubližovat. To může hodně dodat sebevědomí.
Ale hlavně bych to nechala být, vždyť není každý člověk společenský, někdo si prostě raději zaleze na pohovku a čte si, tak proč to nedopřát i dětem.

podskocka
autor
4. led 2012

@hamma Kdyby byl samotar, tak bych to ani neresila. Kdyz z nej vyroste dite, ktere bude radeji doma cist knihu, tak reknu, ze je cely po mne 🙂 Me spis mrzi, ze si tak odevzdane nechava ublizovat od druhych deti. V zari by mel jit do skolky... a kdyz mu tam budou brat hracky a odstrkovat ho, tak tam moc stastny nebude...

beruska24.9.
4. led 2012

naše 2letá dcerka je na tom podobně ☹ v kontaktu s dětmi bohužel moc není (máme teď miminko a navíc není pořádně kam zajít, po vesnici děti nepotkáváme) a když už se podaří zajít někam do kolektivu, tak si hraje většinou sama stranou nebo vyjímečně s dítkem podobné povahy. když ji začne někdo ubližovat, tak stojí a nijak se nebrání.
poslední takový ´´zážitek´´ byl v OC v dětském koutku. krmila jsem miminko na lavičce vedle koutku. malá lezla na klouzačku, za ní o něco mladší kluk a najednou ji začal štípat do obličeje a malá jen držela, ani neřvala, prostě nic. jsem mohla jen zasáhnout hlasem, maminka dotyčného dítěte dělala, že to nevidí 😠 pak jsem malé vysvětlovala, že když ji někdo ubližuje, tak se má bránit. no a přítomné lhostejné maminy se na mě podívali jako bych byla nějaký vrah 🙄

dagina
5. led 2012

Si myslím že to příjde, nejdřív se školkou a věkem. Naše sice nebyla úplný otloukánek, ale také jen zírala, když jí někdo vzal hračku.... . Hodně se to lepší, začíná s dětmi více komunikovat..... . TAkže bych čekala zlepšení po tom 3tím roce života + - .

podskocka
autor
5. led 2012

@beruska24.9. Jo to znam. Taky na mne divne koukaj, kdyz synovi rikam, aby se branil a aby si nenechal brat veci.

crawler
5. led 2012

tuším, že z mého syna roste něco podobného - na každé dítě se krásně směje, culí se, chce se s ním tulit, ale když na něj dítko zaútočí, tak on se jen směje - rozhodně se nebrání. Má 20 měsíců a mezi malé děti nepřijde moc často, bydlíme na vesnici, takže je v kontaktu s dětmi spíš míň. Uvidím, jak se to bude vyvíjet dál - nechci, aby v ostatních dětech vzbuzoval něco, co je bude povzbuzovat k "ráně" ☹Je to zatím takový dobráček...ráda si přečtu názory a rady maminek taky 🙂

daisyr
13. bře 2013

@podskocka ahoj, při hledání jsem narazila na tuto starou diskuzi, tak se chci optat, jak se vám to po roce zlepšilo? Synovi budou 3 r. v červnu a je to to samé, nemá rád děti, přímo se jich bojí, nechce být s nimi sám a tak se bojím, jak to bude se školkou ☹

ustarana
14. bře 2013

@podskocka @beruska24.9. @crawler ahoj, mám podobný problém ako vy. Mám skoro 2 ročného syna - dobráka, ktorý tiež len pozerá, keď mu niekto vezme hračku. Keď sme v MC, tak si sám pre hračku k poličkám nepojde, vždy ma chytí za ruka a hovorí spolu. Dokonca aj na záchod chodí so mnou, aby tam nemusel zostať sám s deťmi. A to do toho MC chodíme už 7 mesiacov. Tento rok sme kvoli tomu vynechali zápis do školky, a keďže budem mať ďalšie dieťa, tak to nemusím ani nejako hrotiť, ale budúci rok by som ho už do detského kolektívu dať chcela. Bohužiaľ si myslím, že klasickú štátnu školku s touto povahou nezvládne, preto uvažujem nad waldorfskou školkou, ale tam mi tiež nevyhovuje úplne všetko. Tak neviem. Ako je to u vás teraz?

beruska24.9.
14. bře 2013

@ustarana Dcerka chodí od září do školky (nastoupila v necelých 3 letech). První den na dopoledne.....nechtěla jít domů ......v autě cestou ze školky mě přesvědčovala, že doma spát nebude, že bude spát ve školce. Takže na její přání, po našem ´´rozhovoru´´, jsem ji druhý den nechala i na spaní.....opět nechtěla jít domů. Prostě se ji ve školce zalíbilo.....asi proto, že do té doby s dětmi prakticky nebyla moc v kontaktu.
První dva měsíce byly takové ´´zvykací´´, nějaké ty nehody při spaní ve školce, takže 2-3 pyžámka za týden. Když jsem ji ráno předávala ve školce, tak nebrečela, jako některé děti, byla taková uzavřená, jako by se poddala dané situaci, nebo jak to vysvětlit. Jako by řešila všechny problémy v sama sobě. Hodně jsme si o školce povídali (to už i před nástupem, celé prázdniny), ptala jsem se ji, moc nemluvila, takže jsem musela pokládat otázky, aby odpovídala ano ne. Celkově se ji ve školce líbilo, těšila se tam, jen jakoby nevěděla, jak se mezi děti zapojit, jak si s nimi hrát, najít si k nim cestu. S nikým ve školce nemluvila, ani s učitelkou. Když se v šatně děti převlékaly na procházku, všechno chtěla dělat sama, co nezvládla, nechala si pomoct od učitelky (tkaničky, zip), ale opět jako by se poddala, jako by přijala, že tak to musí být.
Zlom nastal asi tak po těch dvou měsících. Nehody při spaní se začaly snižovat, někdy zvládla celý týden v pohodě, někdy jsem nesla během týdne čisté pyžámko. Ve školce stále nemluvila, ale doma začala najednou mluvit ve větách, používat zdrobněliny, snažila se skloňovat, říkala části básniček, které se ve školce děti učily.
Teprve někdy od února začala mluvit s učitelkou ve školce, v šatně trochu komunikovat s dětmi, když jsem ji odpoledne vyzvedávala a bylo tam třeba jedno dvě děti s rodičem.
Na přelomu ledna února byla měsíc nemocná a první týden návratu do školky, jakoby se vrátila na začátek. Prostě ´´zvykací´´ týden. Pak už jakoby se aklimatizovala a zase jako by byla v době před tou dlouhou nemocí.
Ještě teď, když ji dám ráno do školky, tak vejde do třídy (pozoruji okýnkem ze šatny), stojí a pozoruje ostatní děti. Kolikrát jsem si všimla, že ji učitelka musí ´´popostrčit´´, aby si odnesla plyšáčka na místo a šla si pro nějakou hračku. Když si hraje s dětmi, jakoby si víc hrála sama a byla taková pozorovatelka. I když už s dětmi komunikuje, s učitelkou také, pořád je ta, co se tak trochu ´´drží stranou´´.
Ve školce se ji líbí, i když občas má stavy, že se ji do školky nechce. Vždy to probereme, popovídáme si o tom a do školky jde. Dokonce mi pak řekne, že se ji tam líbí, těší se. Kolikrát mi ani nedá pusu a metelí do třídy za dětmi.
A mám pocit, že asi nikdy nebude takový ten ´´kápo´´, ale spíš človíček, který se ´´sveze´´ s ostatními. Vždy musí být někdo jiný, kdo ji ´´vtáhne´´ do hry.
Uff, jsem se nějak rozepsala.....

adrianka1712
14. bře 2013

@podskocka Ahoj, my sme mali presne rovnaky problem. Nas maly sa stranil detom, nijako sa nezapajal do hry s nimi a ked mu nejake dieta ublizilo alebo zobralo hracku, len stal a nevedel ako reagovat. alebo sa rozplakal a pribehol ku mne. chodil aj do skolky, ale ani tam sa s detmi nehral. raz som si vsimla, ze ked boli na dvorku, deti sa hrali a moj maly sedel na lavicke pri ucitelke. Aj ked sme boli na ihrisku...kym boli na smykalke nejake deti, ani tam nevyliezol,alebo ked uz tam sedel a ine dieta cakalo za nim az sa smykne, tak sa rozplakal a musela som ho odtial sundat. Bolo to pre mna hrozne. On je moc citlivy a viem ako preziva ublizovanie, atd...az som sa potom bala chodit s nim medzi deti. Ale postupom veku sa to zlepsilo, do skolky sice nechodi, ale pyta sa tam. Vonku sam oslovuje deti. aj frajerku si nasiel. haha. Kazdopadne, neboj, ja som bola z toho zufala, ale cas vsetko napravi. drzim palce.

ustarana
14. bře 2013

@beruska24.9. Ja nepotrebujem a ani nechcem aby z neho bol rapl, ale tiež nechcem, aby bol za okresného otloukánka. Naviac hneď pod barákom máme štátnu školku. V léte, keď máme celý deň otvorené okná, tak to je des. Decká sa na piesku režú hlava nehlava, padajú zo skluzavky, motajú sa okolo elektro skrine, ktorá je velmi logicky umiestnená skoro v polovici dvorku... a učiteľka sedí na lavičke a v klídku debatí s kolegyňou. Takže už len kvoli tomu uvažujem o nejakej alternatívnej školke. V štátnej školke asi čas ani priestor na individuálny prístup nie je. Teraz by takýto kolektív asi nezvládol, ale snáď sa Pavlík trochu zmení a bude to lepšie.

neubina
12. črc 2013

Dobrý den, reaguji na váš příspěvek, mam dceru, má rok školky za sebou a je to špatné,od mala byla mezi dětmi na piskovisti stále jsem se ji snažila pomoci se zapojit,bylo mi ji moc lito je to hodna,klidná a velmi vyspělá dívka. Je ji nynni skoro 5 let a stále se nechová tak aby se ubranila,boji se na deti mluvit ale s dospělými i cizími mluví,proto. As chápu jak se cítíte.

nae
12. črc 2013

@podskocka Mali sme to podobné, až na to, že moj malý začal ešte k tomu jačať, keď nemohol uniknúť. Postupne sa to zlepšuje, ale v niečom bude stále rovnaký. Treba mu dávať stále najavo, že mama je stále jeho ochranca, ale nemusí sa s deťmi nasilu baviť. Syn má za sebou rok školky, trochu to pomohlo, ale nikdy nebude extra spoločenský. Táto jeho povaha je ako lepidlo na iné deti, v kuse sa mu niekto prihovára, "vtiera" sa mu do priazne, chcú sa s ním hrať.. ale on si vyberá, dlhšie si zvyká na deti. Už to neriešim, nasilu ho netrápim, aby sa s niekým hral, nechám to plynúť. Držím palce, úplne chápem, ako sa cítiš.

veronika_ned
17. říj 2013

Ahoj, jsem ráda, že jsem našla tuto diskuzi, docela mě to uklidnilo, když si tu pročítám, kolik dětí je podobných, jako moje holčička.Je jí rok a půl a bojí se dětí, je zvláštní, že už pár měsíců se několikrát týdně vídá s jednou stejně starou holčičkou, která si k ní stále hledá cestu a chce si s ní hrát, ale ta moje cácorka se stále bojí, jakmile se k ní přiblíží, chce jí něco podat, udělat malá, tak se bojí a běží ke mně. Ale musím říct, že to platí jen u malých dětí, větší dětí jí nevadí, naopak, má ráda děti starší cca od tří čtyř let a víc, těch se nebojí.
Taky když přijdeme někam do uzavřené společnosti na návštěvu, nebo nějakou akci, kde je více lidí, tak mě chytí kolek krku, div že mě neuškrtí a třeba tak vydrží půl hodiny a nechce se na nikoho ani podívat, pak se pomalu rozkouká.Nechápu to, přitom je od mala denně na hřišti mezi dětmi a s dospělými se taky vidí často a naopak když jsne venku, ona jde vedle mě, tak stačí, že někdo projde kolem, na každého se culí a jde s nimi, ale nesmí se k ní moc přiblížit 🙂 Je to s nimi sranda 🙂.
Jsem moc ráda, že jsem měla dnes možnosti si tu přečíst vaše zkušenosti, jsem klidnější a nechám jí čas a prostor, aby si našla cestu ke každému sama, malinká to tak cítí a asi to tak má být.

laibon13
5. kvě 2015

dobrý večer, obnovuju diskuzi..může mi prosím zakladatelka sdělit, jak jste zvládli nástup do školky? Zda se ta bojácnost s věkem zlepšila? nebo jak naučit dítě nebát se kolektivu a nenechat si nic líbit? jako bych totiž četla o nás..synovi budou dva roky za měsíc a je to doslova jka přes kopírák,. díky

rybarovat
28. črc 2015

Ahoj, docela jste mě uklidnily, že nejsem sama, která to tak má. Mám téměř dvouletého syna a bojí se dětí. Nejdřív to byl opravdový strach, ale účinně pomáhá říct natvrdo: Neboj se, není důvod, ty jsi taky dítě jako ty ostatní. Dívá se na mě a měří si mě pohledem jak vážně to myslím. A pak ho vyzvu aby pozdravil, podal ruku nebo zamával. Funguje to. Nejlépe funguje pozdrav a představení jménem, pak mu řeknu, vidíš, už se znáte. A poodejdu s tím, že mu řeknu, že jsem pořád tady. Představuju pořád dokola i když už některé děti zná. A taky ho připravím na návštěvu. Přijde ta a ta, řekni jméno, blabla... Učím ho taky říkat zápor: Nebojím se. Zatím říká Bojím ne. A začal se ptát jestli se má bát🙂 Taky jedno zjištění: Když jsem tam já, tak se bojí víc a více to říká. Když je s taťkou, babičkou, dědečkem, tak minimálně. Zjistila jsem, že oni mu rezolutně odpoví: Nebojíš. Nebo se zeptají čeho prosím tě? Zkoušela jsem to taky a on se na mě usměje. Držím pěsti sobě i ostatním🙂 Doufám, že rady pomůžou.

hanci16
11. únor 2016

Ahoj, máme podobný problém. Mame 2letého syna, deti má celkem rád, rád si s nimi hraje, ale jak se oběví nejaké díte co ho poštuchuje, co je naněj zlé tak samozdřejmě pláče. Už jsme ho naučili aby si nenechal vzít hračku (řekne ne a schová ji za zády) na některé díte to zabere ale jiné mu ho vyrve a to zase začne plakat. Nedivím se mu ale jak ho mám naučit aby si nenechal ubližovat, kolikrát vidím jak ho schválne strčí, dloubne, taha ho za ruku až upadne a on se nebrani... Je mi to hrozně líto... Od září má jit do školky a bojím se že mu budou ubližovat a já s tím nic nezmužu. 😒

kika_21
11. únor 2016

@podskocka Nejstarší se bála dětí, pak v MŠ a hlavně na cvičení v Sokole a ve škole se to zlepšilo. Já vštípím hlavní zásady- neubližovat, zeptat se, nebát se a pak už jen pozoruju z dálky. Řeším jen požáry, ne malé ohýnky-tzn. hádku nechám, mlácení bráním. Hájím slabšího, je-li to v dané chvíli moje dítě nebo cizí- na tom nesejde. Vychovávejte příkladem: Když dítě přichází, řekněte synovi, že je to chlapeček, jde si také hrát, podíváš se, co dělá a když budeš chtít, můžete si hrát spolu. Podívej, má taky lopatku atd. Za pokus to stojí, předpokládejme, že za pár let bude navazovat kontakt ne sice jako drak, ale běžně. Průbojných je tu nakonec až dost všude, tak co. 🙂 🙂 🙂 DO NIČEHO BYCH HO NENUTILA. UKÁZALA BYCH MU, ŽE JE DOCELA LEGRACE, KDYŽ SI HONZÍK HRAJE TAKÉ S NÁMI- JE FAJN A MÁ PĚKNÝ MÍČ...

kittykat22
11. únor 2016

@podskocka Ahoj. Tento problem sme mali so synom od 1.5 roka do 3 rokov. Syn nemal s detmi problem az do momentu ked ho iny maly chlapcek zbil lopatkou na pieskovisku pretoze syn si od neho chcel zobrat vlastnu lopatku. Kym som priskocila tak padlo par ran po hlave a bol maler na svete. Syn z toho nemal ziadny fyzicky uraz ale ta psychicka trauma 😔 Nikdy by ma nenapadlo ze to bude taka katastrofa. Od toho dna syn zacal plakat ked co len videl deti. Na pieskovisku, zoo, obchode, detskom kutiku, hernicke, parku len co videl ze dieta je na 4m daleko . Chodili sme na yamaha krocky a vsede syn zacal az nepricetne strachom vrieskat ked sa k nemu dieta co len priblizilo. Stacilo aby iba prislo ine dieta do kutika - ani sa na syna nepozrelo a ten spustil taky krik ze matky deti pribehli s obavou co sa deje. Nepomahalo nic. Vysvetlovanie, utesovanie, brali sme syna podla rad na internete medzi ine deti, najst si kamarata ktory k nam domov chodi, chodit so synom do kutika. Bola to katastrofa. Syn bol nepriceny a plakal dokonca aj zo sna. Dostal sa do takeho extremu ze ked sme boli nakupovat v H&M tak k nemu radostne rozbehlo ine mimino a syn dostal panicky zachvat a zacal sa triast a kricat ze vsetky matky z detskeho prisli co sa deje. Neskor to bolo tak frustrujuce, ze som bola niekedy na syna zla a zobrala som ho s revom od strachu a od hnevu ze z kutika nechcel. Dokonca sme museli odlozit skolku. A ked mal 3 roky a 2 dni - tak sme boli oslavit opat v kutiku a syn zrazu povedal AHA MAMA DETI. A ja som mu povedala ze ak chce, tak k nim moze ist. A on povedal ze chce a opatrne k nim isiel a hral sa vedla nich. Stal tam a bol uplne stastny. Z nicoho nic. Ziadny pokrok tyzden spat nebol, nic sa nezmenilo a syn zrazu pobehoval medzi loptickami a hral sa s detmi.

To matky pribehli ku mne revajucej matke 😀 od stastia 😅 Viem ako sa citis a viem ake je to frustrujuce. Ale vydrz. Ono to prejde. Vysvetluj, hovor ze sa syn nemusi bat, bud trpezliva a mysli na to, ze syn kazdy den je starsi a rozumnejsi a je len otazkou casu kedy viac dozreje a nebude sa bat.

Viem ze moj prispevok je asi trosku euforicky 😅 ale pre nas to bolo velke trapenie. Som rada ze to mame za sebou.

sene
29. dub 2016

Prozivame ted....Syn bude mit 2 roky....Je mi to moc lito,ze ma hruzu z deti.Nesmi se k nemu ani priblizit.Na hristi je nejradsi se mnou sam a kdyz jsme s nekym,je nalepeny na me.Ma strach z deti od doby....kdy mu chlapecek z rodiny bral hracky a sem tam bouchl.Clovek nechtel delat rozbroje....tak jsem to vstrebavala.Ale kdyz vidim ted nasledek...lituju,ze jsem nezasahla...a vic ho nebranila....Doufam,ze bude zas vsechno o.k...

barulina
29. dub 2016

Ja dceru take uim poprosit,podekovat,nibi se mi dnesni vychova a deti mi prijdou dost rozmazlene. Ja ppvazuji pozdrav podekovani za zaklad. Vzdy jsem rikala nikomu nic neber,nikdy nezacinej. Co zacla vhodit do skolky k tomu nezacinej jsem pridala vrar. Kdyz ji mame tam jednoho chlapecka ten se snazi utocit na vsechny neci udela tak ji reknu at mu to vrati. Me dite je takove to umazlene, neni stydliva, ale nema rada vsechny deti. Vybira si s kym si hraje, nepoteebuje vsechny a kdyz ji nekdo otravuje tak mu i dle slov p.ucitelky hezky rekne ze si hrat nebude. Ale s tim chlaoeckem uz se pozdichali. Proste byt je me ti lito tak jsem ji rekla at mu vrTi kazde bouchnuti. A svete div se uz si na ni nedovoli. Nemam z toho radost ale otloukanka z ni nenecham udelat. Ale jsou ji skoro 4 roky a kdybych ja nevyla raznejsi povahy myskim ze by taky byla bojacna. Holt dnesni doba si zada ostre lokty,jen je smutne ze je to tak brzy

katchee13
21. říj 2016

@veronika_ned
@veronika_ned ahoj, uz je to teda nejaky ten patek, muzu se zeptat, jake to u cas melo pokracovani? Nasi amalce je ted rok a strasne se leka zvuku stejne starych deti a dost place, nejradsi si hraje sama nebo kdyz jsem tam ja. Vetsinou to skonci tak, ze ji ty starsi deti pak skacou po hlave a cekaj, jestli se zas rozbreci :( jsem z toho docela spatna, odmala chodim ven i se vida s jinymi detmi ale leka se jich asi od 4 mesicu, trosku se bojim, co bude pak ve skolce. Dospelaky miluje, tech se nejak neboji a jinak je vesela...

sene
21. říj 2016

@katchee13 U nas se to zlepsilo...maly je vic s detma...Uz ae jich neboji...jen nema rad fyzicky kontakt s nima...boji se,ze by mohlo nasledovat neco neprijemneho.Asi to bylo proste jen obdobi...kazde dite neni tak kamaradske...Ale myslim,ze vekem se to zlepsi.Aspon u nas...za pul roku velky pokrok.