Čekám neplánovaně čtvrté dítě

kalinka27
13. pro 2016
Ahoj všem, ráda bych znala názor maminek s více dětmi, dá se to zvládnout? Dnes jsem zjistila, že čekám neplánovaně čtvrtého potomka. Mám tři děti 18,15 a 3. Poslední těhotenství bylo pro mě dost fyzicky i zdravotně vyčerpávající a bojím se, že už to nezvládnu. Navíc už taky nejsem nejmladší (38). Samozřejmě je zde i obava o to, abychom to finančně zvládli a mohli jsme dětem všechno poskytnout v dostatečné míře. Starší děti mají touhu jít studovat VŠ. A my teda nejsme žádní boháči, prostě obyčejná průměrná rodina. Na druhou stranu jsem si jistá, že v případě, že bych se rozhodla si čtvrté dítě nenechat, psychicky bych se s tím těžko vyrovnávala. Zkrátka nevím co si teď s tím počít a mrzí mě, že se s miminka netěším, tak jak bych mohla. Manžel sice nadšen není a existenční problém ho taky napadl jako první, ale věřím, že ať se rozhodnu jakkoliv, bude stát za mnou.
tahejhula
13. pro 2016
Jo, jsem vlastne v teze situaci. Akorat u nas uz je jaksi rozhodnuto. 😉
portinari
13. pro 2016
Držím pěsti! Dvě starší děti už máte dost velké, tak nehrozí kolize největších výdajů za studium u všech dětí zároveň, navíc, mohou si již přivydělávat na brigádách. A po nejmladším dítku vám snad ještě zůstaly některé nezbytnosti pro miminko.
A 38 není žádný věk, to má dnes kdekterá prvorodička, to bych vůbec neřešila.
Jak to tak z vašeho popisu vidím - když víte, že manžel vás podpoří a potrat byste si vyčítala - záleží jen na vašem zdraví. Jste především matkou tří již narozených dětí...
portinari
13. pro 2016
Teď vidím, že vás zajímal názor maminky více dětí - omlouvám se, ze mě hovoří ještě naivní prvorodička. Ale věřím, že se najde někdo se zkušenostmi, kdo vás uklidní 🙂
tahejhula
13. pro 2016
Jinak zdravotni stav byl u kazdeho dalsiho tehotenstvi horsi... ted je to peklo, nebudu zastirat. Ale uz jsme se dali na vojnu, tak ji dobojujeme. A pak sterilizace.
clifulka
13. pro 2016
Ahoj, taky jsme neplánovaně otěhotněli, ale zatím s druhým, takže situace je o dost jiná. Už teď ale vím, že já případné třetí dítě nechci a budu se snažit se tomu jakkoli ubránit - jednak už teď mi přijde, že fyzicky na tom nejsem nejlépe, ale co si budeme povídat, člověk chce taky trochu žít a volně dýchat. Jsem v tom asi dost radikální, ale je to můj názor. Navíc když si představím, že až naše druhátko bude maturovat, manželovi bude už přes šedesát...žádná sláva. Ve tvém případě bych asi zůstala jen u tří dětí. Čím déle se budeš rozmýšlet, tím to bude horší.
kika_21
13. pro 2016
@kalinka27 Dá, jasně. A ta Tvá poslední věta je klíčová.
tahejhula
13. pro 2016
Ja jsem byla z tech 24. tydnu, co to vim, 16 tydnu nemocna. A slovo narocne je absolutne nedostacujici vyraz. Snazim se koukat dopredu, ze to pak bude fajn, ale je to sakra tezke. Nicmene pokud se rozhodnes pro, muzes mi kdykoli napsat, sdilet pocity. 😉
kalinka27
autor
13. pro 2016
@tahejhula Já právě taky už dva měsíce zvažovala sterilizaci a místo toho jsem těhotná. Právě, že asi největší strach mám z toho, jestli to fyzicky znova zvládnu. Porod byl v pohodě, ale to těhotenství mě ubíjelo. Naposledy jsem od začátku byla na rizikovém kvůli hrozícímu potratu, pak se přidala cukrovka a vysoký tlak. A teď se bojím, že se to bude opakovat a už to nedám. 😞
mandala
13. pro 2016
@kalinka27 No, píšeš, že by ses v případě zachování s těhotenstvím těžko psychycky vyrovnávala, ale nejsem si jistá, jesti by tě přerušení nezasáhlo mnohem víc...
tahejhula
13. pro 2016
@kalinka27 Nebyt manzela, tak to nemam jak zvladnout. Byla jsem pred tremi tydny v nemocnici na pet dni. Zastavovali kontrakce, indukce plicni zralosti. Dovycerpal na to zbytek dovolene. Navic nam u tohoto ditete nevysel idealne prvotrimestralni screening, takze stres a strach kvuli nekomu, koho jsme vlastne nechteli. Asi milionkrat jsem si rikala, jestli jsem se rozhodla dobre. Nemuzu rict, ze bych v tuto chvili mela k diteti stejne vrely vztah, jako k tem trem planovanym, kdyz byly v brise. Ale verim, ze se to rozvine.
cili_4
13. pro 2016
Moc zdravím, našemu pátému je teď 14dní a je to fofr, ale zvládnout se to při dobré vůli dá. Ano, čtvrté ani páté jsme neplánovali, ale jsou tu a jsem moc ráda, že je mám. Z vlastní zkušenosti vím, že člověk se cítí zaskočen, plánoval už práci nebo něco jiného a to, že je těhotný musí zkrátka "vydýchat", stejně tak i manžel🙂 Prostě je to jiné, než když člověk čeká první a všichni mu to přejí a gratulují. To člověka spíš litují. To mě strašně štvalo. Já nepotřebovala lítost, ale když už tak pomoc třeba se staršími dětmi.A to těšení a RADOST z miminka přijde, nejpozději když se narodí. Stará opravdu nejste🙂 Ty vaše dvě starší už jsou opravdu veliké a můžou být brzy ven z hnízda(intr, koleje). Vaše tříleťátko tak nebude samo, bude mít si s kým hrát.Dále vím,že těhotenství nikdy tělo tak nezatíží jako potrat (a co teprve duši) Tož přeju vše dobré, a přeju, abyste dala miminku šanci. Ono vám to opravdu vrátí🙂 Pěkný den, Cilka
kalinka27
autor
13. pro 2016
@mandala Nene, já myslela, že kdybych si miminko nenechala, že by mě to asi zlomilo. Už teď je mi při té přestavě celkem špatně. Ale zkrátka nevím co je lepší, přetrpět další těhotenství a uskromnit potřeby všechn v rodině, nebo doufat, že se s interupcí vyrovnám a být sobecká.
tahejhula
13. pro 2016
Ta zkusenost, kdy se vam organismus zacne doslova sypat kvuli neplanovanemu tehotenstvi je znacne neprenosna. A samozrejme se to promita i na pocitech vuci diteti. Tomu se clovek neubrani.
Zaroven to u zakladatelky muze byt uplne v pohode, to zajiste. A moc ji to preji. Jen nabizim opacny pohled bez zbytecne euforie. 😉
bledulka84
13. pro 2016
Zkusenost nemam, ale napada me, ze ten nejmladší bude mit aspon partaka a nebude vyrustat v podstate jako jedinacek.
Jinak myslim, ze nikdo jiny, nez ty o tom rozhodnout nemuze, ty si to tehotenstvi budes muset prozit a vytrpet.
Ale ja bych to srdce jit sama na potrat nemela, myslim, ze to zanecha hodne hluboke ryhy na psychice zeny.
kalinka27
autor
13. pro 2016
@bledulka84 Já jsem asi nějak vnitřně přesvědčena, že potrat není to správné řešení, ale nejspíš potřebuji jen nějaké ujištění, že se to dá zvládnout, že i to těhotenství ještě jednou přetrpím, a že přece může být i hůř. 🙂
tahejhula
13. pro 2016
@kalinka27 Kdyz jsem to nejak dosud zvladla ja, tak ty bys to dala taky. Ja tady nechci vypisovat vsechny problemy, ale proste i s nimi jedu nejak dal, den za dnem.
bledulka84
13. pro 2016
@kalinka27 urcite se to zvladnout da a stara taky nejsi. Na vesnici, kde ted opravujeme domek je vice rodin, co ma 4 a vice deti. Jedna rodina, co bydli nejbliz, ma vsechny deti v rozmezi asi 1-8 let a jak ta maminka je akcni a v pohode, to je pro me vzdycky inspirací🙂
matony
13. pro 2016
Ahoj Všem... jsem tu dnes první den a je těžké se k něčemu takovému vyjadřovat. Sama jsem před nedávnem byla v situaci, když jsem řešila po třech měsících vztahu těhotenství. Byla jsem zaskočená, nepřipravená s rozjetou kariérou... ted tu ležím a za měsíc mám rodit. Když jsem tenkrát zvažovala potrat, tak jsem byla fakt uplně na dně... protože člověk si sahne najendou na pocity a otázky, který jsou prostě doslova mezi nebem a zemí... Takže se vubec neodvažuju radit ani napovídat... Navíc si nedovedu zatím představit ani jedno díte 🙂
Proč jsem ale toto forum rozklikla je to, že asi ve svém čtvrtém měsíci jsem měla dost otevřený rozhovor se svojí mámou. Jsem její čtvrté neplánované dítě. Všechny do deseti let. Podporu od táty neměla... uměl jít nakoupit a řídit auto. Je to ted fajn chlap, ale tenkrát nebyl vubec ready a mě udajně hodně nechtěl. Máma mě řekla, že ty pocity zmatení a strachu z toho co se mnou přijde ji provázely celým těhotenstvím a že to bylo strašný a nikdo jí v tom moc nepomohl. jediný čemu věřila bylo, že to tak mělo být, když jsem přišla... Jak jsem se narodila, tak jsem ji to prej všechno vrátila a byla jsem mimino k zulíbání. Usměvavý a bezproblémový. Já sama si ze svýho detsví pamatuju to obklopení spousty lidma. Sourozenci mě vlastně vychovávali a doted je všechny uplně žeru... byla jsem jejich Benjaminek a miláček. Fakt bych svou pozici čtvrtého nechtěného neměnila...🙂 Držím palce at už to dopadne jakkoli, hlavně se rozhodnout... a vždycky to bude správně... prýýý!
mandala
13. pro 2016
@kalinka27 A jo, já jsem špatně přečetla, to se omlouvám. 😉 No asi takhle, podle mne je život dar, když už se stalo, neměli bychom ho ničit... Moje kamarádka čekala čtvrté a ve 20. týdnu porodila mrtvé miminko, podle mne do té doby silná ženská a ted je naprosto zlomená a na dně. Nechtěj si to prožít taky... Já vždy, když už nevím kudy kam si řeknu - ono to nějak dopadne - a vždy se všechno nějak vyřešilo. Držím pěsti, at se rozhodneš správně 😉
lajla
13. pro 2016
Jasné že dá, máte dvě skoro dospělé, levou zadní😉
ojo
13. pro 2016
@kalinka27 určitě se to dá zvládnout...já jsem svoje třetí těhotenství vážně trpěla, od půlky to byla hrůza, hrozili špitálem kvůli možnosti prasknutí stydké kosti, jak mě bolela, nakonec jsem si ve 33tt zlomila nohu, rodila s ortezou a ještě 14 dní po porodu chodila o berlích a celé šestinedělí na rehabilitacích...do toho 2 malé děti, manžela mám nejlepšího na světě 🙂
teď čtvrté těhu je naprosto parádní, žádné neduhy, ještě tento víkend jsme jeli do Brna, my co bydlíme na šumavě a dala jsem i 5h cestu autem, tohle je první těhu, co neberu žádné magnézko, páč břícho mě vůbec netvrdne...no prostě si to těhu fakt užívám 🙂 jasně, nemusí to tak mít každá, ale já bych se toho nebála ze žádného hlediska, starší děti už jsou dost velké, samostatné, navíc za pár let budou někde na studentským bytě a domů budou jezdit třeba jen na víkendy a nejmladší bude mít parťáka a ne jako jedináček...tyhle velké rozdíli mezi sourozenci jsou vždycky znát...a finance? dětem nechybí, co nikdy neměli 😉 a starší si můžou přivydělávat na brigádách a jedině dobře, když si sami uvědomí hodnotu peněz a ty přece na mateřské také nebudeš věčně 🙂 my se ještě chystáme na pátě 😃
kalinka27
autor
13. pro 2016
Děvčata děkuji za příspěvky. Nejspíš jsem se už rozhodla, jen jsem se v tom potřebovala utvrdit 🙂 Manžel má sice o mě strach, zda to těhotenství zvládnu, ale při představě, že mi je ještě hůř po potratu řekl, že bude při mě ať se rozhodnu jak chci. Nezklamal. 🙂 Takže asi budeme mít v červenci miminko 🙂 Bude to fuška, ale jsou horší věci na světě. Nějak to zvládnem. Přeji všem krásné vánoce a hlavně zdravé a spokojené děti 😃
yildiz
13. pro 2016
taky mam 4 deti ..a uvidim se casem zatim se to zvladat da a myslim ze i pak....jinak uz mate t vy dve elke a sobestacne takze to budete mit jako 2 deti 😃 a to je v pohode ne ? Ja to taky tak brala ze mam vlastne 3 male ...pac nejstarsi je dospela 😃 a uz ji mezi "deti" nezapocitavam....mam vek 19, 4.5, necele 3roky a benjaminek ma 10.5mes 🙂 takze male super trio ale jako je to nekdy blazinec ale jinak pohoda a nemenila bych...tak zalezi na Vas jak se citite a tak ..ale pokud neni zadny velky problem tak ? 🙂 preji pohodove tehu a pak zdrave miminko
nevesta2708
14. pro 2016
Zdravím🙂 sice nejsem ve tvojí situaci, ale jsem jedno ze čtyř dětí. Když mamce bylo 35, tak čekala nejmladšího, kterému je teď 9. Můžu ti říct, že to bylo hodně náročné jak psychicky, tak finančně! Pomáhali jsme mamce jak se dalo, ale taky jsme potřebovali aby pro nás tady byla! Zvlášť, když jsme šli na střední. Mamka byla tak vyčerpaná, že jsem vstávala k malému já v noci, chystala mu mlíko a ráno šla do školy. O otázkách typu ,,pohlídáš ho"? ,,půjdeš s ním na procházku"? ,,přebalíš ho"? ,,vykoupeš"? ani nemluvím. Uvědom si, že se to netýká jen tebe, ale celé rodiny! Samozřejmě, že našeho benjamínka všichni milujeme, ALE... Mě je 24, čekám miminko, bydlím s partnerem a teď třeba vedle spí i ten bráška benjamínek protože mamka musí chodit do práce a má noční. Celý týden ho mám na starost já (vození do školy, ze školy, učení...) sama máš ještě malé dítě! A ty nároky, co všechno chtějí už na prvním stupni základky-šílené! Snad jsem tě nenaštvala nebo neurazila! Jen jsem ti chtěla nastínit pohled i z druhé strany...ze strany sourozence!😉
nevesta2708
14. pro 2016
Ještě chci dodat, že své starší děti ,,ochudíš" i o babičku.. Pár let a můžou i tvé děti čekat miminko! Babičky mají rozmazlovat, věnovat se vnoučatům klidně celý víkend atd. Já už teď vím, že moje mamka jako babička nebude fungovat protože sama má malé dítě. Tudíž bude nápomocná partnerova mamka, která ten čas a energii má.. A vím, že to bude mojí mamince líto. Zkus nad tím opravdu popřemýšlet ze všech stran! Myslím ti dobře! Jen je mi to teď líto, že jako nejstarší jsem se musela starat o ty mladší a teď, když bych chtěla taky trošku pozornosti od mamky jako budoucí babičky, tak mám prostě smůlu😔
isabelafuentes
14. pro 2016
@kalinka27 Myslím si, že jste se rozhodla správně a fandím vám! A teď už žádné pochybnosti a jen se těšte a užívejte si to, že vás příroda obdarovala další dušičkou, kterou můžete vést životem a všechno jí naučit 🙂 Nezapomínejte, že to malé ve vás už teď všechno vnímá přes vaše pocity a je dobré, když cítí, že je vítáno a že ho milujete.

A abych přidala zkušenost, jedna žena v mém nejbližším okolí před lety nečekaně otěhotněla se 3. dítětem, ale bylo to brzy po druhém porodu, nechala se ovládnout strachem a šla na přerušení. Ty výčitky a obviňování, co pak nastaly, nebraly konce a sama říká, že to bylo nejhorší období, co zažila. Snad aby si v srdci zaplnila tu prázdnotu a usmířila se s přírodou, plánovaně otěhotněla znovu a dnes má 2 dcery a 1 syna, který je už dospělý a je fajn, ale v pubertě si s ním zkusili tolik, co s těmi dvěma dcerami nikdy. A vždycky, když s ním byl nějaký problém, tak říkala, že je to trest za to, že se tenkrát rozhodla špatně. Ten pocit viny po přerušení těhotenství prostě asi nikdy nezmizí.
Tím chci jen říct, že podle mého názoru je vždycky lepší dát přírodě a životu šanci. Toť vše.

Držím palce! 🙂
prostejina
14. pro 2016
Jsem ze 4 děti, s nejstarší sestrou jsem.o 12 let. Pamatuju si, ze jsme zili dost skromne, oblečení jsme dědili navzájem, stejně tak hračky. Penez měli nasi hodně malo, mamka po nocích zehlila na mandlu jako privydelek k práci, na dovolenou jsme setrili všichni společně do kasičky skoro 2 roky. Ale i tak to naši zvládli, všiechny jsme vystudovaly vysokou školu (segry jsou o rok a pul a o dva roky od sebe), a to naši platili ještě koleje, menzu, učebnice, me hodiny klavíru, zpěvu... Prostě když se fakt chce, tak jde všechno, ale něco za něco. Já jsem ale naucena, ze ne všechno muzu mít hned, a ze jsou mnohem důležitější věci, nez každoroční dovolena u more, značkových hadry, apod. To je pohled ze strany dítěte, co žilo v chudších podmínkách 🙂 at jste vy i miminko zdrávi 🙂 starší vám budou určitě pomáhat.. A jestli mate strach o uživení na VŠ.. Tak si přece můžou najít letní brigády a na studium přispět 🙂
kargi
14. pro 2016
ahoj i nam se povedl 4 ty zcela neplanovane bylo to silene manzel ma dve deti z predesleho manzelstvi 10,11 let mame je v peci , spolu mame dalsiho syna 4 roky a nyni toho velmi neplanovaneho jiz 8mi mesicniho. cele tydny jsem probrecela co delat. jestli to zvladnem byt byl pro nas maly, starosti spousta.... zacatek tehotenstvi jsem snasela velmi spatne nemohla jsem temer ani vstat z postele a do toho ten sileny stres a tydny kdy jsem se nedokazala rozhodnout byla jsem opravdu na dne ale slovo jit na potrat me desilo vedela jsem ze bych si to do konce zivota neodpustila... jednou jsme jeste 4 chteli ale az ty strasi kluci jeste vyrostou....ale takto jsme to necekali....ani rodine jsem to nechtela rict dusila jsem se v tom sama manzel mel nazor ze to zvladnem jen ja byla ta"špatná" a mela pochyby.... bylo to tezke rozhodnuti vse zvazit ale rozhodli jsme se ze si miminko nechame ... je to sice narocne maly neni bohuzel ani velky spavec ale ted si rikam boze jak jsem mohla byt vubec tak blba a premyslet nad tim jestli si te nechame nebo ne? taky si nemuzeme prilis vyskakovat v 6 ti nedeli se nam podarilo koupit pro nas dum po 4 letech cekani ,,,🙂 co se ma stat to se stane, pokud natom nejste opravdu nejak spatne financne mate dobreho partnera urcite to zvladnete ! az se miminko narodi stane se to pro vas samozdrejmosti to zvladnout! je to boj ale krasny a stoji zato! drzim palce at se rozhodnete spravne vim ze je to tezke
tahejhula
14. pro 2016
Ja jsem popravde v situaci, kdy doufam, ze se dite v dohledne dobe narodi. Uz opravdu nemuzu. Vedet to dopredu, tak skutecne netusim, jak bych se rozhodla. Jestli bude po narozeni narocne, je mi naprosto jedno.
bertik555
16. lis 2017
mi 41let let a mám už 3 deti ve věku (21,16,9 ) starší syn už je z hnízda venku, takže doma uz mám jen klucinu a malou holku,pred rokem sem byla na vyšetření a chtěli mi odebrat vejcovody,ale nesouhlasila jsem,po operaci mi doktoři řekli že už jsem neplodna a na 100% nemůžu otěhotnět jedině přes IVF,což uz sem ani neměla v úmyslu, bohatě mi stacily tři děti,s manželem Jsme proto jeli vždy na ostro,a teď? Bum ho,jsem těhotná co dál?ano nechránili se poněvadž sem si myslela že jsem neplodná a nic se nemůže stat, vejcovody sem měla zalepené jak tvrdili doktoři,dělala si těhotenský test a byly tam hned //,na gynekologii podle krve jsem gravidní,vím že kdybych si dite nechala bude mi 42,mám strach aby to nemelo vyvojou vadu nebo abych nemela nějaké komplikace,ale manžel ve svých 42letech nechce o dítěti ani slyšet,natož starat, posílá mě na potrat prý že už je starý a chce mít už svůj klid a užívat si,já sama se řídím srdcem,vím že v dnešní době mít 4deti je dost,ale nemám u něho podporu nic, dennodenně slychavam jen nic jiného než ti abych to dala pryč že budou jen problémy,že peněz není a že je na to stary,a že máme být 2+1i psa že je to pro nás malé a že už máme dost děti,je to pro mne těžká situace,ani podpora manžela nic,sama nevím,na potěšte kdysi dávno byla a vím co to semnou udělá,jen výčitky svědomí a dlouhá léta se ztoho nemohla dostat,prostě to nedokážu udělat zase,je mi ze všeho akorát zle! Že budu na vše sama a manžel mi nepomůže,už ty jeho nálady mě drtí!!

Sem začni psát odpověď...

Odešli