Chteli jste někdy ublížit svému díteti?

paja1975, milé ako to riešiš, tiao sa už dávno neozvala, dúfajme, že je už lepšie

ano, obcas ma prepadne taka predstava, hlavne, ked zas a zas a zas nechce jest...
a obcas mi pomyslim, ze keby som vedela, ake strasne tazke to bude a je, mat dieta, tak by som asi nikdy deti nemala... ja viem, ze je to hrozne ☹
a su tu maminy, ktore to nikdy nepochopia, ale my sa kazdy den s tym jedenim trapime... teda nie, boli dva tyzden, ked jedla normalne... to bola taka pohoda..

..teraz som narazila na tento článok...je to hrozné... http://www.mamaaja.sk/ActiveWeb/Article/1600/ni...

ja jsem na tohleto nikdy ani nepomyslela...no lide jsou ruzny ale za to nikoho neodsuzuju jsou ruzne situace a ruzne povahy lidi...hlavni je NEUBLIZIT

Moja svokra mi rozpravala ako raz chcela svoje dietatko z tolkeho vycerpania zaskrtit.. Tiez sa strasne zlakla lebo vraj uplne citila ako ju k tomu nejaka sila nuti a ona to nechcela spravit ved svoje dieta lubi. Bolo to vraj strasne. Mne sa stalo asi 3x v noci ked maly nechcel spat, ze som ho hojdala a take nervy na mna prisli ze by som ho hodila do okna...alebo som ho na rukach pri hojdani tak stisla silno ze by som ho udusila ako had skrtic svoju obet. Vzapeti som sa strasne zlakla, hned ma akoby prefackalo ze Pane Boze co to robim?! Odvtedy sa mi to nestalo. Ono sa to proste stava ked je zena s nervami na pokraji. Pomohlo mi uvedomenie si, ze je proste malinky (mesacne babo) a on to nerobi naschval, nerobi to preto aby nam rupli nervy.. je proste malicky a nevie vyjadrit nespokojnost inak ako placom, nevie ze ked je noc tak ma spat... A s tymto vedomim k nemu pristupujem, ze proste on za to nemoze, je malicky, kona pudovo... A velmi ti pomoze aj to ked sa nevycicias uplne pri tej starostlivosti o babo ale sa minimalne vyspis a najes. Spi s malym kedy citis ze to potrebujes, kasli na ostatne veci (ked mas len 1 babo tak to ide inak neviem co by som robila ) hlavne si oddychni a najedz sa. Uvidis ze budes mat uplne iny den, ine pocity, s radostou budes k nemu pristupovat a nie s takym povzdychom ze jaj uz zase.... 😉 Odvtedy sa mi to uz nestalo ked sa drzim tejto rady.

mozno sa to tu viacerym kockam pacit nebude, ale ja pre toto pochopenie nemam..nas maly tiez place, stale mame problemy s bruskom ,nech robime, co chceme, spavam v noci strasne malo ale nikdy by som s malym nezatriasla, aj ked som niekedy vystavena uplne..a zatriast s malickym tak, ze sa zlakne zadrzi dych, prepacte baby, ale to normalne nie je, nech ste vycerpane ako chcete..stale si predstavte seba na jeho mieste a ze vy dvaja-ocino a mamina ste jedini ludia, na ktorych sa ono vo svete spolieha a ked ani vy mu nedate istotu, ze ste tu prenho, tak je to smutne..

@ivanka85 No víš, ono je taky nevyspání a NEVYSPÁNÍ je únava ÚNAVA, vyčerpání a VYČERPÁNÍ... Když byl starší syn miminko a ostatní matky si mi stěžovaly, jak jsou unavené, protože jejich dítě večer tři hodiny brečí nebo se v noci budí po dvou hodinách, měla jsem chuť je nakopat do ksichtu...

K tématu... hlavně prosím dítětem netřást, můžete ho během tří vteřin zabít, u miminek je dobrý šátek, pokud huláká přes den a vy nestíháte, v noci malého uřvánka nechávat u sebe v posteli, usnadní to kojení a to VELMI. Dále je potřeba občas dítě někomu strčit a nebýt chvilku máma. Když bude dítě ječet a vy nevíte co s ním, nechte je třeba v postýlce, zalezte na záchod a zavolejte kamarádce nebo někomu blízkému a vypovídejte se- nezůstávejte na to sami. Je dobré najít někoho, kdo vás nebude oblažovat kecy typu: Máš zdravé dítě, měla bys být šťastná.... protože takhle to prostě nefunguje. Držím pěsti ať to všechny zvládáte. 🙂

@u2jana ahoj... na tuhle debatu jsem narazila uplne náhodou, ale veř že chápu přesně co cítíš když ti malé nechce papkat... mám doma uplně to samé... s příkrmama bojujeme už zhruba sedm měsícu ( včera jsem do ní cpala lžičkou oběd až se rozbrečela a já jsem si pak vyčítala jak jsem to mohla udělat ) a na to že je malé přes rok napije se maximálně 150 mlíka a to ji u toho musím zpívat... například dnes se ani jedno krmení neobešlo bez písní a říkadel a u toho mačkám dudlíka a ona jen polyká... tak třeba by vám to taky pomohlo... hlavu vzhuru a pevné nervy 😉

@lilin ahoj, je to uz rok stary prispevok, a stale aktualny... akurat, ze sme pokrocili v tom, ze u nas pesnicky nezaberaju, tak jedava pri TV - co je fakt strasne, ale co s nou narobim...
natalka je proste dieta, co malo papa, malo spi - ma dva roky a este niky neprespala celu noc,
ale faktom je, ze som si uz na to akosi zvykla... co s nou narobim...
Inak co sa tyka mlieka, natalka ma mlieko rada, cuca nutrilon - 2x denne a 1 malu davku aj noci...
ale ostatne jedno... des
aj vy sa drzte... aj si chces este popisat, tak napis IP

.
kloraneb "take nervy na mna prisli ze by som ho hodila do okna...alebo som ho na rukach pri hojdani tak stisla silno ze by som ho udusila ako had skrtic svoju obet...."
😨 😨 😕 😕 😕 ????

@ivanka85 zdialam tvoj nazor a myslim si, ze v takychto pripadoch je potrebne vyhladat odbornu pomoc psychologa 🙄

Ozivujem temu, pretoze som prave narazila na jeden prispevok, ktory ma sokoval, aj to, ako sa k "problemu" postavili ine mamicky. Islo o trasenie 4mes. babetka, mamicka sa bala si babetku nemohla ublizit, odpovedou bolo ze vraj to celkom OK, ze sa mu nemohlo urcite nic stat a minimalne raz to urobi kazda mamicka.
Ja odpadnem!

Syndrom traseneho dietata niektorym mamickam asi nic nehovori! To ze mozu v priebehu 5tich sekund zabit vlastne dieta, asi tiez nie... ☹

@hajanka preboha,to kde si nasla ten prispevok o tom skrteni??

@tiao no v prvom momente si mi riadne zdvihla tlak. ja ti nebudem vraviet, ze si uzasna a ze to je len chvilkove zlyhanie. preboha??? ved to je male dieta. dieta, ktore ti inak ako placom nevie povedat, ze sa nieco deje, ze mu nieco chyba. na jednej strane pises o tom ako velmi ste po dietati tuzili a na druhej strane si ho schopna v amoku zabit. si uvedomujes nasledky? uz len to, ze si ho hodila o postel mohlo mat neskutocne krute nasledky. keby sa od nej odrazil a dopadol by na skrinku, zem alebo hocico? mienis ho zabit. kriste, kazdy bozi den pocuvame, vidime a citame o tom ako ludia dokazu ublizovat, tyrat, zneuzivat a zabit svoje deti.
chceli ste dieta. co si cakala? ze sa narodi a vsetko bude super a ruzove? ved toto su prave deti. si myslis, ze ini to maju lahsie? mam tri deti a pri kazdom som si "odtrpela" s nimi to svoje. pri kazdej inak ale s kazdou. jednu trapilo brusko, druha bojovala s velkymi problemami, tretia uz ani neviem s cim. ale pri kazdej jednej som bola a bola som im oporou. kde maju hladat utechu a lasku, ked nie u matky? ved si im dala zivot a tym, ze si im ho dala, si dala pravy zmysel tomu svojmu. to ze sa budes miminku ospravedlnovat nic neriesi. to nie je omluva. darmo si budes sama sebe zdovodnovat, preco sa to stalo. darmo. toto sa nikdy nemalo stat. ja sa tu nebudem hrat na neviem aku uzasnu mamu. moje deti ma vedia vytocit, neskutocne. ale teraz papuluju a skusaju co si mozu dovolit. myslis, ze teraz ich zbijem alebo sotim do steny? radsej by som udrela do steny rukou ako by som mala im ublizit. ved su to deti, nepopisane knihy. ty do nich pises a tym ich ucis ako maju zit. a keby som mala svoje deti ucit, ze bitkou, nasilym a prasknutymi nervami sa vsetko riesi, sama za seba by som sa hanbila. my sme mali poslednu dcerku po vaznej operacii. poviem ti. prve 4 mesiace plakala kazdy bozi vecer vacsinou 6-7 hodin. aj na hlavu sme sa mohli stavat a nic nepomohlo, ale v zivote ma nenapadlo ju smarit o postel. moje dieta trpelo a ja som trpela s nim. poplakala som si s nou, pretoze ako matku ma zranovalo, ze mojemu dietatu nie je dobre. som zvedava co by si robila, keby si ho nemala. kolko zien doslo na svete o deti??? musis sa trosku uvedomit. toto je len jedno obdobie zivota a myslis, ze pride lahsie? eee, s tym sa rozluc. lepsie nepride. ano budu vacsie, budu hovorit, same jest. ale budes sa trapit s inymi problemami s nimi. ale to su deti. ja by som ani jeden jediny den, kedy padam do postele vycerpana nevymenila za nic na svete, pretoze si laham do postele sice unavena, ale s vedomim, ZE VO VEDLAJSEJ IZBE SLADKO SPINKAJU MOJE NAJVACSIE POKLADY A HLAVNE ZMYSEL MOJHO ZIVOTA. bez nich by som to mohla zabalit. si chcela byt mamou a mamou znamena v dobrom aj v zlom, ty mas byt oporny stlp, tak pevne stoj, nech raz v zivote budu aj tvoje deti schopne tak pevne stat.

@estterka ten prispevok bol vyssie na tejto stranke, pisala to kloranebb , ja normalne kolabujem, ja by som tie matky prefackala. schuti by som sem dala jednu foto, ako dopadne dieta, ked je rodic v amoku. ja pre toto pochopenie veruze nemam. v zivote ma nenapadlo hodit dieta o stenu, postel, von okno. aaaaaaaaaaaa. normalne sa mi zdvihol tlak hadam na maximum. 🙄

@lilin
@u2jana
maminky můžu se zeptat, co vás vede k tomu, že nutíte svoje děti jíst? nutit jíst až ae malá rozpláče.... 😠 umřely by hlady, kdyby jste jim to nevnutily násilím? můj synovec žije na sýru,jogurtech a občas suchá rýže...jediné, co dobrovolně pozře, je sice jak lunt a jak čertík z krabičky,ale nic mu nechybí...
já jsem výsledek nuténí batolete do jídla...od miminka jsem staršně špatně jedla a byla drobounká..jenže za mě se chodilo do jeslí a nutilo se do jídla jak ve školce, tak ve škole...od 8 měsíců do mě rvali horem dolem jídlo i přes máminy protesty...každou cestu z jeslí jsem ji zvracela...doma jsem jen viděla lžičku a ječela jak pominutá..no nebudu popisovat, jak můj táta se k tomu postavil velmi "otcovsky" a když musím jíst v jeslích a ve školce. budu jíst i doma a basta...a dál je to na dlouhé povídání...
Výsledek??? celoživotní problémy s příjmem jídla, morbidní obezita celý život...celý svůj dospělý život bojuji s hubnutím..nyní mi je přes 40, mám tu na měsíc rodiče a už za 2 týdny mám nahoře 3 kg, protože si nedovolím před svým otcem nedojíst porci nebo nejít k jídlu i když nemám hlad. Má keci i když si třebas nandám malou porci a za 3 hodky si jdu pro sváču(takhle jím já, často a malé porce),jjá se naučila stravovat tímhle způsobem a vyhovuje mi, jenže to on nepochopí, stravuje se jak kobra..ohromné porce 3x denně...navíc ze 100 jídel 80 nejím...
Prosím za ty vaše prcky..nechte je být..dejte jim to co jedí a kdy chtějí a v jaké míře...já vím, že je bezvadný, když se napucnou a pak jsou klidné, ale pokud neumírají hlady(což se rozhodně nestane), tak se vykašlete na jídlo. Dejte jim až si řeknou. Moje Terezka pořádně nejedla několik měsíců..příkrmy odmítala..tak jsme to vždy zkusili dát lžičku, nechtěla, sundala jsem ji ze židličky a šla si hrát. beze slova, bez komentářů...a najednou kolem 14 měsíce se rozjedla úplně krásně sama..

a k chuti ublížit dítěti???? no jasně, několikrát za život....chuť jsem měla každou chvíli, ale neudělala jsem to....učili jsme se v psychologii, že je to normální pocit..hlavně ale miminko neházet, nemačkat, netřást..položit do postýlky a utéct...zmlátit polštář, bouchnout rukou do něčeho tvrdého(já jednou rošlapala vzteky dětem kyblíček, co se válel v obyváku na zemi)......ale musím říct, že u Terezky už tyhle pocity nemám...bud už stáří a nebo asi ještě stále působí endorfíny z jejího narození a nebo je to celkovou pohodou u nás doma a taky ona je taková nějaká pohodářka...
a to jsem docela cholerik
počkejte v období puberty!!!to máte chut i několikrát za den.-)))))))))))))a to už vás nezadrží, že je dítě malé, bezbranné, váš poklad.....protože proti vám stojí načuřený hajzlík a má srandu z toho jak vy se vztekáte.-))))))))))))

@estterka ano je o par prispevkov vyssie ako ti napisala @lucia20

Vo fotoblogoch som vcera narazila na komentar o s trasenym 4mes babetkom, pricom mamicka sa obavala ci nemohla babetku ublizit (islo o kamaratku uzivatelky). a mamicky na to reagovali asi tak, ze ved to je ok, nic sa mu nemohlo stat, kazda z nas to minimalne raz urobi 😕 😕 😕
... o syndrome traseneho dietata, o tom ake je to nebezpecne asi v zivote este nic nepoculi.

Ja som sa raz davnejsie dostala k jednemu blogu, v ktorom mamicka opisoval smrt svojho dievctatka nasledkom SBS (shaken baby syndrome) ktory sposobila baby sitter-ka. Precitala som asi 10 stran, aj to ako tazko sa zmierovala so smrtou dietatka, pohrebom a vsetkym.... Teraz som si na tento pribeh spomenula, ale nemozem spatne vyhladat blog tej mamicky. Mozno tento skutocny pribeh poznate. Bolo jej luto, ze musi malu Maggie nechavat s opatrovatelkou a pracovat. Tazko sa im lucilo ked ochadzala do prace. V ten den zakricala mame na rozlucku Bye-bye, Mama, bye-bye. Po 40 minutach jej do prace volala opatrovatelka so slovami: "Maggie omdlela, alebo nieco, nie som si ista ci dycha...". Odpovedala jej, ze ak si nie je ista nech vola okamzite zachranku a hned sa vybrala domov. Zachranari sa pytali opatrovatelky ci Maggie spadla, tvrdila ze nie. Nasli ju na zemi, v bezvedomi, sotva dychala. Pokusili sa ju intubovat, ale mala pevne zataze zubky. Lezala v kome v nemocnici 3 dni, ziadna mozgova cinna, EEG plytke. CT ukazalo zavazne poskodenie a opuch mozgu, telesne funkcie stale klesali. Ako bolo pitvou zistene, Maggie zomrela na nasledky trasenie jej opatrovatelkou. Co moze jedno take zatrasenie sposobit 2-rocnemu dietatku! Baby sitter bola uznana vinna (aj ked tvrdila opak) za bezohladne zranenie dietata. Bola odsudena na 10 rokov vazania. Pri stretnuti na sude so sirokym usmevom volala a mavala matke. 😕

ako toto je sila sakra načo si mala decko ked ho teraz nezvládaš každá z nás je unavená vyčerpaná nevyspatá a ačo ja viem čo ale toto by som malej nikdy neurobila chceš zabiť to dieťa fajkn daj ho radšej do domova tam mu najdu možno rodinu čo mu dá lásku a nehu ktorú potrebuje, čítala som len niektoré príspevky ale dieťa vie povedať svoje bolesti a trápenia plačom nijak inak ((( sa uvedom ked to nezvládaš povedz to mužovi a robte s tým niečo zaobstarjete si režim kedy budes s dietatom ty a kedy on aby si mala čas aj sama pre seba zainteresujet aj babky nebud sebecká a začni stým niečo robiť tak si mi zdvihla tlak až no

ja ťa neodudzujem ale toto je sila aj na mňa

@lucia20 a ty čo nevieš spávať v noci

@lucia20 kokso Luci 😀 ty fakt nikdy nespiš? 😀

cela tato tema je na .... 🤐
nechapem niektore "matky" každa z nas je občas unavena,vyčerpana,na vela veci sama ale toto je fakt chore 🙄
ak vam tak dokažu prasknuť nervy že ste schopne takeho niečo,vyhladajte odbornika 😨 lebo raz sa može stať že svoju silu preženiete a bude neskoro...potom sa zbytočne budete ospravedlnovať a buchať si hlavou do steny 🙄

To je rada nad zlato, dát dítě do domova. Myslím, že zakladatelka tématu z toho byla sama nešťastná, co se stalo, že své dítě má ráda a tady se doví (i když kdo ví, zda sem ještě chodí, je to starý příspěvek), že má dát dítě do děcáku....Jinak ono se moc hezky od stolu odsuzuje, ale někdo prožívá takové osudy, jako se nikomu ani nezdá, a potřebuje spíš podporu než odsuzující závěry.

Chápem, že to musí liezť strašne na nervy a niekto to nemusí zvládať, ale nabudúce radšej tým dieťaťom netras a ani nehádž.. Obdivujem matky, ktoré túto fázu prejdu bez väčších problémov. 🙂

@lucia20
@hajanka no ja si to neviem predstavit,jediny pocit,ze by som malej dala po ritke(po latkovej plienke! ) byval,ked ma hryzla pocas dojcenia a smiala sa mi do tvare pritom-akoze strasna sranda,ale aj to som sa ovladla a vysvetlovala,vysvetlovala.... este to po zadku by som ale pochopila,ale MALE BABATKA chciet bit,skrtit,triast s nimi??? a co by tie mamicky robili,keby skutocne mali tie deti nasledky?? ved tie deti sa nevedia branit,ked cele dni placu,znamena to,ze ich nieco trapi..a namiesto toho odsudzovat kazdeho,kto ma spokojne dieta a nazyvat ho "supermatkou" by si mali dat poradit a nieco zmenit..

@hajanka ja som z toho mimo uplne..ked si predstavim,ake strachy sme zazivali o malu od narodenia,ze ja by som jej nebodaj mala ublizit..alebo hocikto iny vedome..

@estterka ja si to mam problem vobec predstavit 😔 naozaj... ja som vzdy myslela, ze to len vazne chori ludia toto dokazu, ale ako tu citam, aj z toho co som vcera vycitala, tak to je asi bezne.
V zahranici sa to berie ako child abuse, zneuzivanie a tyranie a takyto rodic (clovek) ako kriminalnik putuje do basy.

moj maly od narodenia jacal ako o zivot, nepomahalo nic, ani nosit, ani kojit, proste rev rev rev niekolko mesiacov....bola som na neho sama a dovtedy som si ani nevedela predstavit, ako moze niekto hodit dieta o stenu, lebo proste revalo.....nebyt mojho pudu sebazachovy a stipky triezveho rozumu co mi ostalo, hodila by som ho o stenu aj ja.....a to nie som asocial, ani psychopat. ale po mojom boji s neskutocne narocnym dietatom uz teraz viem, co prezivali ludia ktori svojmu dietatu ublizili. bodaj by takych pripadov nebolo vobec. ale skor, ako niekoho odsudite, poslete sa liecit, alebo budete odsudzovat, ako som to robila aj ja, najprv si to prezite. ak ste taketo stavy nemali, neviete co je to nonstoprevajuce dieta. mate mozno tiez narocnejsie dieta, ale nie az tak ako niektori...

@pet.s súhlasím s tebou, ja mám medzi deťmi tiež veľký rozdiel, teraz mám oooveľa viac trpezlivosti k dieťatku, ako mladá. Vtedy som občas prskala, ale ani nie tak kvôli deťom, oni boli dobré, skôr ma k tomu dohnali určité životné situácie. Dnes po rokoch , žasnem nad sebou, kde sa vo mne berie toľko trpezlivosti a nehy ,až sa na sebe čudujem. Je však pravda, že malý je veľmi dobré dieťa. Aj keď ešte stále som trocha unavená z toľkého vstávania v noci - kojím aj 3x, nikdy, opakujem, nikdy by ma nenapadlo niečo také ,ako píšu niektoré dievčatá. Práve naopak, mojkám si ho aj v noci, pri kojení mu hladkám vlásky a kochám sa v ňom. Dievčatá, vy , ktoré máte hnev na vaše detičky, radím vám, obrňte sa trpezlivosťou, príde puberta, ja mám teraz doma takých dvoch 😀 , to ešte len uvidíte, ak sa s vami začnú hádať a vždy, ale vždy budú mať posledné slovo..sú múdri ako rádio. A ešte niečo.. vy, ktoré tu opisujete, ako by ste škrtili , vyhadzovali svoje deti z okna a podobné príšernosti... vyhľadajte odborníka. Neodsudzujem - radím.

@jancip přesně ..ty jsi na to kápla...jo odsoudit to umíme každá...ale pochopit? Já měla první dvě vytoužené(to vlastně všechny 3), byly pro m jako dar z nebes...milovala jsem je a miluju celým srdcem..úplně stejně a možná ještě víc jako miluji teď biologickou dcerku...ale Báře byly 3 roky, má diagnostikovaný ADHD syndrom, hyperaktivní dítě, nespala, byla pořád jak na pérko. Do toho i když už jsme neuvažovali o dalším dítěti(nějak se nám v té době i hroutil vztah a snažila jsem se ho zachraňovat jen já) nám volali z kojeňáku, jestli bychom akutně nepřijali černého chlapečka. Hodně psychicky v kojeňáku trpěl a byla velmi malá šance, že by mu sehnali rodinu(vypadalo to na nějaké postižení-malý měl spasy a špatně se vyvíjel).Takže jsme ve čtvrtek byli jen 3 a já začínala uvažovat, že to asi s manželem nepůjde dál a v pátek jsem měla další 3 měsíční dítě. Uřvánka uřvaného. Celé noci probrečel. Bára usínala na pár hodin a on i těch pár hodin prořval. Manžel se sice zapojil úplně skvěle. Na pár let nás dal ten klučík ještě dohromady. Ale musel nás živit (na adoptované děti nic od státu nedostanete a navíc malý neměl dořešené občanství a tím, že jsme ho vzali do rodiny jako cizince, tak jsme přišli i o mateřskou a přídavky.. Chodil do práce na 3 směny, takže větší čás péče byl na mě.
Můj den vypadal následovně. Ve 4 hod kluk krmení a už nespal, v 7 se vykulila Bára a do večera nespala. Kluk byl nespavec taktéž, takže do večera zápřah.Kluk sice usínal už někdy kolem 5 odpoledne,ale Bára lítala ještě klidně v půlnoci. Do toho cvičení Vojtovky 5x denně. Bára cvičení pozornosti a lítání po psychiatrech a doktorech. Fakt byly dny, kdy jsem brečela únavou. Stála jsem nad postýlkou nad tím po 30 řvoucím miminkem a přemýšlela o otevření okna. Každá máme své hranice a své meze. Určitě by se našla nějaká uvědomělá a lepší máma než já, která by to celé brala s úsměvem, ale právě tady byla moje hranice.
A jak to dopadlo? Jak vidíte z mého profilu děti mám stále v plném počtu. Moc, moc, moc je miluji i když už jsou to habáni velcí. Nikdy jsem nelitovala, že jsem si je vzala. Nikdy jsem neměla pocit, že nejsou moje. Ale prostě holt jsem byla občas na pokraji sil. Chápu ty pocity maminky, která by to dítě uškrtila. Nechápu, že si dovolí to udělat!

@teddynko popsala jsi to přesně...taky mám najednou v sobě víc trpělivosti a něhy a času a pochopení. Užívám si ji i ve 4 ráno, když chce vstávat. Nevadí mi, že nevidím filmy, nečtu knížky, protože vím, že zase přijde doba, kdy už mě Teri nebude potřebovat a já budu mít na to všechno čas.

@pet.s klobúk dolu, obdivujem ťa..

po prečítaní prísevkov od
@hajanka , @lucia20, @evil15, @estterka , ako by som svoje názory počula-kedysi. keďže som bola 100% neplodná, išlo mi srdce roztrhnúť keď nejaká mamička povedala o dieťati že by ho najradšej niekedy zabila, udrela, pleskla..som si hovorila panebože TAKÉTO ženy načo majú deti?! keď ich nezvládajú. som netušila, že raz budem ja jedna z nich... 😕
dieťa boli vytúžené, vymodlené, mám už aj svoj vek, aj som s deťmi pracovala...ale to čo som zažila bola sila.nejdem rozpisovať čo a ako malý robil.chápem že každá je nevyspatá, vyčerpaná, unavená...ale u nás to bol skoro boj o život(môj).iba ten čo má tak náročné dieťa(alebo nejako neštandartné) to dokáže pochopiť. nie som žiadny nervák od prírody, myslela som že tak reagujú prudšie povahy.ale skutočne som myslela že ho zabijem.
nepoznám človeka kt. by to zvládol v pokoji-celá rodina okrem mojej mamy zdrhla.malý má spánkovú poruchu -okrem náročnosti a to čo som musela robiť aby zaspal bolo neskutočné.a spať musel lebo to bolo ešte horšie s nevyspatým.do cca8mesiacov IBA kričal vo dne v noci. a iné veci...
tá sila negatívnych emócií ma celkom prevalcovala, samé do seba sa vynárali myšlienky udrieť do tej revúcej tváričky(mojkať sa nechcel čo bolo najhoršie zo všetkého),zastaviť ten nekonečný rev, tú večnú nespokojnosť a hlavne neustály pohyb vo dne v noci(zo spánku robí to ako by bol hore). nikdy som nechcela udrieť dieťa ale stalo sa-po zadočku a aj po ruke keď ma aj 3 hod. v noci ťahal za vlasy a vytláčal m i oko. po mesiacoch som to fakt nenávidela...žiadne pritúlenie nič nezaberalo. začala som s ním prudšie manipulovať , otáčať ho na bok silno...nesmierne mi je to ľúto a vždy to oplačem. bola som pripravená byť nevyspatá aj unavená ale niečo takéto som ešte nevidela.
iba to že som poznala syndróm traseného dieťaťa mi zabránilo ho triasť.
jasné že som to konzultovala s psych. povedala mi že také pocity má drvivá väčšina žien-len si to verejne nepriznajú.jasné sú aj také čo to nepoznajú-tým v dobrom závidím. stačilo keď sa malý mierne unormálnil a som ok.
veľmi mi pomohlo ako píše @pet.s -udrela som do vankúša, išla do izby a tam si zakričala-proste vybila hnev inde.nemám ani som nemala úmysel dieťaťu ublížiť-ale zistila som aké má človek hranice. inak vek mi na trpezlivosti nepridal-skôr naopak.
tlieskam @latvia tá to vystihla super, niet čo dodať.
ja u seba to vnímam ako osobné zlyhanie a nikdy si to neodpustím.na druhej strane ma to naučilo obrovskej pokore a zisteniu že nie som dokonalá, som schopná zlyhať na plnej čiare a plne chápem každého človeka čo niekedy zlyhal.prestala som čierno bielo odsudzovať správanie iných, hlavne rodičov.
už chápem prečo mi ako bezdetnej hovorili kamošky mamičky že mysleli že malé vyhodia z balkóna alebo udusia vankúšom.a prečo to hovorili len bezdetnej,podľa ich slov to medzi mamičkami nemôžu spomenúť a tvária sa že je všetko ok. netvrdím že bitie detí je dobré alebo týranie. iné je to robiť a iné mať chuť to urobiť a premôcť sa.
to že sa niekto k tomu priznal na tomto fóre mi moc pomohlo,aj téma náročné deti.
viem že asi na mňa zaútočia super matky hrdinky 😉 v dobrom im závidím,viem že sú ženy kt. naozaj materstvom žijú veľmi a berú ho priam posvätne...aj ja som taká bola.
držím palce všetkým ostatným kt. majú pocity ako ja. teraz ich mám tiež ale viem že to nie je nič neobvyklé ,myslím vtedy na niečo iné, alebo na pekné chvíle s malým.
možno je to aj tým, že dnes sa trošku preháňa to"byť tu pre dieťa". netvrdím že socialistický studený odchov a metóda vyplakať boli lepšie...ale dnes všetko zvládnuť sama, bez mamy,babky, manžela(kt.je často dlho v práci)..kedysi mali ženy podporu širšej rodiny, na dediny boli často vonku a takto zatvorené len s dieťaťom to veru na psychike nepridá.a ešte ten tlak -rešpektovať hranice, taká výživa onaká...pevné objatie, každé dieťa sa vie naučiť spať atď...
aj matka je len človek.