Co pomáhá, když máte pocit, že svého raubíře nezvládáte?

a teď zpetně koukám, že ses ptala na to, co mi v takových chvílích pomáhá 🙂 pomáhá mi prohlídnout si fotky, pustit videa dětí, podívat se na ně, když spinkaj, uvědomit si, jaké máme doma štěstí a je zase dobře 🙂 a mám zase sílu bojovat

Stává se mi to velice často a moc toho teda nepomáhá 🙂. Teda - velice pomáhá předat ho manželovi, ale to vždycky nejde, že... jinak ale ráda v takových chvílích myslím na večer, nebo si pořád dokola říkám, že mám, co jsem tak moc chtěla 🙂

@veronika.h mě pomáhá nechat je doma s tátou a jet do Tesca 😀 aspoň na ty dvě hodiny 😀 ,ale jak píše@helcas,když pak usnou a já na ně koukám,tak si říkám,díkybohu,že jsou zdraví,ale ráno když se vzbuděj a zase je to na palici,tak fakt radši někam utéct 😀 Momentálně máme klidové období 😅 ,ale přiznám se je to měsíc zpátky,kdy byli teda fakt na zabití a přiznám se,že když s nima šel manžel do vany tak jsem si cvakla 😀 Ono někdy je těžké udržet nervy na uzdě a když teda pak opravdu přeteče pohár a já je seřvu,tak pak když usnou tak brečím jak želva a vyčítám si to ☹ ,ale někdy je období,že to prostě nejde,domluva?Co je mě platná domluva,když se mě tleměj do ksichtu..... 😠 a stejně si dělaj po svém a já si nemůžu dovolit si je nechat přerůst přes hlavu,prostě holt někdy i na prdel dostanou,ale já nechci skončit jako v Americe,kdy po mámě dítě hodí šroubovákem 🙄 Miluju je nade vše a i přes to,že ode mě dostanou na prdel,nebo je zrubu,tak i přes to jdou ke mě a říkají "Ráádííí mamííí",tak jim jen řeknu,že nemůžou tak zlobit,že musej poslouchat a i když dostanou,tak je mám ale i přes to strašně moc ráda 😵 Koukám kolik je prckovi a přesně v tomto období,jsme taky začali strašně blbnout 😠 Takže pokud už nevládneš-kor v těhu,tak opravdu,zkus někam za kamarádkou aspoň na dvě hodinky 😉

@veronika.h jsem na tom podobně...na dno si sahám v poslední době poměrně často. Pomáhá mi kniha Jak mluvit, aby nás děti poslouchaly. Bohužel dost často nedokážu jednat a mluvit tak, jak by bylo třeba. A pomáhá mi reagovat i na největší jobovky v klidu. A taky pomáhá se předem se synem na věcech domluvit, říct mu, co od něj očekávám....
Nicméně síly mi někdy dojdou a jsou i dny, kdy několikrát skončím v slzách...

@helcas No jo, já už žádný knížky číst ani nechci, nevím, jestli cesta, kterou jsem se chtěla vydat, je ta správná🙂). Nesnažím se svého syna zlomit, ale na druhou stranu pevně trvám aspoň na zásadních věcech a teď nám dělá problémy udržet si aspoň to nejzákladnější a malej neskutečně zkouší, kam může zajít. Od narození je to tvrdohlavé, temperamentní a osobité dítě a přežili jsme různé fáze vzdoru, ale každá další nabírá na intenzitě a moje nervy už to nezvládají ☹ ☹ . Te'ď máme období až chronické fixace na tatínka, takže doma je celkem peklo.
Jak píše
@fiallinka , pomáhá předat ho na chvíli tatínkovi, doted chodil na jedno dopoledne týdně do miniškolky a 3hodiny božského klidu týdně jsem si sťastně užívala 🙂 🙂 . Dneska jsme ve školce skončili. Učitelky nechápaly, co se s ním stalo. Poslední 3 týdny tam hystericky prořval, nejedl, nepil, nehrál si, dokola volal tatínka. Zrušili jsme všechny aktivity, malej nechce nikam chodit, sedí na okně a celý dny volá tátu. Já kolem něj chodím pomalu po špičkách, všechno je špatně. Já se snažím ten vzdor zvládat v klidu, ale dost často vybuchnu.
Nevím, co dělat, rodiče mi ho odmítají hlídat, nechtějí ho přes noc, musím se doprošovat o každou volnou hodinu pro sebe. A když je s tátou, tak akorát se na něj ještě víc a víc upne a v pondělí po víkendu, kdy jde MM do práce je to fakt děsný. Víkendy jsou za trest, společné chvíle úplně nesnáším, malej mě posílá pryč, vynucuje si pozornost tatínka a strašně vyvádí. Jsem přecitlivělá, od začátku neplánovaného druhého těhotentství jsem 4 měsíce prozvracela, potom nám nevyšly genetické testy a musela jsem na amnio, zažívám strašný stresy, strach o miminko, do toho batole, musela jsem skončit se všemi koníčky (sport) a je mi fakt prázdno. Tak nějak přežívám každý den a s hrůzou čekám, co přijde. nejvíc mě děsí to, že to znovu celé budeme prožívat podruhé, rozhodně ani miminkovské období nebylo v pohodě a já si nedokážu představit dvě děti,. celé dva roky byly a jsou to boj o přežití mého duševního zdraví a stále není vyhráno🙂). jasněže ho miluju, jen mě ani ve snu nenapadlo, že to je a bude tak těžký.
@crca Aspoň si pro ně milomavá naminka, já jen slýchám mámo běž pryč, to musí táta a počebuju tatínka. Kdybych mohla, tak si cvakám každej den🙂))

@ava Já slzím každej den🙂)). On teď ani když není v afektu, tak nevnímá, co mu říkám, hodně s ním mluví, on mi všechno odkýve a pak nedodrží. Přitom na něj nemám nepřiměřené nároky, hranic má nastavených málo, ale pevných. ale i tak, každá maličkost je problém☹

@veronika.h u nás se teda taky ptaj na tatínka,ale řeknu že je v práci a dobrý,pak příjde z práce-pro mě klidová chvilka 😀 😀 (te´d to myslím v tom období kdy měli krizi 😉 ),ale poslední týden,jdeme ven ,chodíme a dlouhé tratě na jejich věk a je to super,zkoumaj jsou zvědaví,konečně něco co je zabaví 😉 ,je fakt,že v tvém tt je to trochu těžší,ale já je tím aspoň zabavím od blbostí a nudy.je ale zajímavé,že příjdeme-to je tatínek tatínek,já jako bych byla vzduch,ale když chtěj něco,tak nedej bože aby to udělal tatínek 😅 Jsou ty děti někdy fakt nevyzpytatelné 😅 Taky jsem si nedokázala představit,že mateřství je faááákt tak nááročné 😅 Máme je po 5 letech umělého oplodnění,takže vymodlené,ale že to bude tak těžké,jsem si neuměla představit 😠 😀

@crca No vidíš a já se tak rouhám ☹. Ten nahoře nám seslal obě děti naprosto nečekaně, mám pocit, že jsme u toho ani jeden nebyli a já bych měla za ně každej den děkovat. Teď mi to nějak nejde si uvědomit 😠 .
Jo, tak zase na druhou stranu, tatínek si (pokud je teda doma, což zase tak často není) užívá se vším všudy - včetně uklízení hovínek a nočního uklidňování.🙂

@veronika.h to máš opravdu docela drsné, k tomu těhotenství, no vůbec se ti nedivím, že to cítíš takhle - no ostatně, možná si přečti knížku Malý Tyran od Prekopové, tohle tomu odpovídá (ale to je i ten náš kluk 🙂 a jsou tam návody, jak to řešit... jak to píšeš s tou školkou a taťkou, přemýšlím, jestli to není už i reakce na tvé těhotenství, které se určitě přinejmenším na tvé psychice musí projevovat, a pokud byl podobný už před těhu, tak to vystupŇovalo...

Ale jinak tě trošku povzbudím - můj syn byl od mala dost náročný, sám se nezabavil nikdy (ale zas tak vyhrocené to nebylo), a dcera je naopak zlatíčko, takže jsem se dvou dětí taky bála, ale nakonec to úplně předčilo mé očekávání 🙂. Nejhorší období bylo u nás kolem jeho dvou let, kdy právě jsem byla těhotná s malou. Uff.

@fiallinka u nás je to jednodušší v tom, že děti jsou vymodlené a o dvě ze čtyř jsem přišla - proto si moc uvědomuju, jak jsem za ně vděčná, ale stejně, stejně někdy fakt nemůžu a nevím, jak to zvládnout, v tomhle to máš vlastně s tím nečekaným otěhotněním horší.

No mimochodem, včera se v rámci série zlobení Jurýsek vyčural do hrnku na pití 🙂

@ava Prosím tě, vydrž. To, že jsi nečekaně otěhotněla může být práve to řešení, i když to teď třeba tak nevypadá! Třeba jeho přesun na "duhou kolej" je to nelejpší, co ho může potkat....
Je těžké radit, abys byla v klidu,já sama to neumím, vztekám se a trápím kvůli tomu, co dělá.
Tu fixaci na tátu zažíváme taky, ale ne v takové míře. Chápu, jak se asi cítíš....ale není to tak, jak se to jeví, věř mi. Dítě tě miluje, ale táta je zrovna v kurzu- obzvlášť, pokud se doma vyskytuje málo. Já jsem třeba byla smutná, když jsme se byli společně fotit a on chtěl jen s tátou, ke mně nešel, jako bych byla cizí. Není to asi tím, že jsem ta, která ho vychovává a trvá na všech těch stanovených hranicích, protože muž mu také nedovoluje, jsme jednotní. Spíš jde o velkou zamilovanost do taťky a nemůže si pomoct. Pomáhá mi paměť - sama jsem v dětství tatínka milovala, ačkoli toho pro nás moc nedělal, moc si nás nevšímal. Ale když už si všímal, byla jsem v tranzu. Až v dospělosti jsem se naučila říct mu ne, když mám jiný názor, dříve z té zamilovanosti jsem mu odkývala vše jak osel.
Je dobře, že ti muž pomáhá, je to určitě těžké období pro oba. I já se bojím toho, jak to bude s miminkem (taky jsem otěhotněla záhadně🙂 , protože do roku a něco jsem vstávala víc než 10x za noc a někdy jsem už myslela, že uteču. Ale věřím tomu, že každý dostane naloženo jen tolik, kolik unese! A uklidňuju se tím, že unesu hodně, když mi bylo naděleno neklidné, aktivní, zlobivé a nepošlušné dítko s velkou osobností. A jak píšeš, je mým cílem ho nezlomit, vychovat, ale nezničit jeho dary.
Myslím, že z tvého syna roste velká individualita a jednou ti možná vynahradí všechny strasti tím, co dokáže.
A nedělej si výčitky, že bys měla být vděčná za obě nečekaně seslané děti - samozřejmě je to to největší dar, ale v tomto stavu to těžko můžeš ocenit. Přijde čas, kdy za to budeš cítit vděk a radost.
Myslím, že je důležité synovi i sobě přiznat, jak moc jsi smutná a unavená. Nesnažit se to zastírat. Zkus s ním promluvit jako s dospělým.
Škoda, že jste skončili v té miniškolce, už se to vážně nedalo?? Já bych se naopak snažila ho tam dát aspoň 2x týdně. Potřebuješ klid!
Moc ti držím palce a přeju hodně sil!

@ava
Děkuju za ta povzbuzující slova, dnes jsme doma, je to mnohem lepší. V miniškolce jsme si dali takovou větší pauzu zatím, za měsíc to zkusíme a pokud to nepůjde, budeme to zkoušet za delší dobu. Příští rok bych ho ráda dala do školky, i když budu na MD. Dosud miloval a potřeboval společnost dětí. Teď už to opravdu nešlo, nebylo to o tom, že by plakal chvíli - jak to dělával na začátku, než si tam zvykl, ale on se totálně zablokoval, stáhl se, nekomunikoval, nejdl, nepil, nehrál si. Od pláče odpadl a včera jim tam hodinu spal, vraceli mi ho totálně propocenýho, ochraptěnýho, očička nateklý. Strašný pohled. Takhle trápit bych ho nemohla nechat.
On má teď zvláštní potřeby, bohužel ty jeho nejdou moc dohromady s těmi mými, já potřebuju vypadnout, on potřebuje domov, já si potřebuju odpočinout, on v noci nemůže spát. Ještěže spolu chodíme po obědě🙂).
No, já se modlím, abych to všechno unesla za půl roku, já jsem po porodu bojovala s příšernou poporodní depresí, takže logicky mám šílený strach, aby se to neopakovalo, protože klid, to je to poslední, čeho se mi v tomto těhu dostává☹.

@fiallinka Já to nejhorší teprve čekám po porodu. TA únava a nevyspání se na mě vždycky strašně podepíšou, nevím, jak to zvládnu, zvlᡚ, pokud to druhé miminko bude stejně tak náročné, jako to první.
TeĎ mám zálusk na Knížku JAk žít a nezbláznit se, to je u nás naprosto aktuální 🙂

http://www.megaknihy.cz/jak-zit-nezblaznit-se-p... knihy zásadně na toto téma nečtu a odmítám... ale mamka pracuje v oboru a zažila několik přednášek od této autorky a byla z nich tak nadšená (a to už si prošla mnoha seminářema), že mi jí koupila... dobu ležela v knihovně a když jsem jí jednou z nudy otevřela, nestíhala jsem věřit vlastním očím.. Autorka ví o čem píše, ví jak poradit a ví jak najít ten pravý problém, který způsobuje třeba úplně něco jiného v projevech chování.... Většina si asi řeknete, zase nějaká chytrá kniha... no možná jo, jsem na tom podobně.. ale třeba tu bude nějaká maminka, co jí to zaujme , koupí a pak připíše svůj předpokládám pozitivní komentář a doporučení...jinak popis je o větších dětech, ale rozebírá tam kompletně chování a výchovu od malinka....
"Lidmila Pekařová - Jak žít a nezbláznit se"

@veronika.h no vidíš.. jsem to napsala, aniž bych věděla že chvilku předemnou uložíš svůj příspěvek 🙂 kup si jí, budeš spokojená 🙂

@veronika.h Ahoj jdu tě taky uklidnit.....když jsem podruhé otěhotněla,tak Nikolka procházela tím nejhorším obdobím jsem si říkala no potěš,jestli se to přenáší na miminko 😅
Simonka je zlatá je moc hodná od narození a já si to moc užívám na prdíky jsme všeho všudy trpěly 14dní a je milionová a vypadá to,že bude klidnější než NIKČA 😉 😵 Takže ti přeji a doufám,že i u Vás narozením miminka malej zkrotne a uklidní se 😉 🙂

@kukynka2 Obávám se, že s našimi temperamenty - co s MM máme - ani nemůžeme mít klidné dítě🙂))

@veronika.h no my zase máme nespavce,Nikolka nespí od 23m a spinká od cca půl 8 do 5-6h jak kdy,Simonka je taky nespavec,spí od 2m jen 2x denně a v noci si skoro denně povídáme tak hodinu a půl 😅 a když třeba usneme,přijde Nikča z pokojíčku a vzbudí nás,Niki nespí přes den takže nehrozí,že bych si s nima lehla a to je musím obstarat od rána do večera sama manžel když je v práci,tak chodí z domu v 6h a vrací se 21-22h,ale jde to i když někdy padám na hubu 😅 😔

@veronika.h to je dobře, že je dnes v pohodě. S tou školičkou je to jasné, pokud to takhle těžce nesl, to by mu zanechalo šrámy na duši.
Jinak ti doporučuji moc se situace po porodu nebát, aby sis to zybtečně nepřivolávala a navíc, pokud to má nastat, tak to nastane a není třeba, aby ti z toho bylo ouvej už teď! Vím, že se to snadno řekne...
Pokud ti ho vezmou v žáří do školky, budeš to mít o dost snazší. Neboj, všechno zvládneš. Máš před sebou ještě několik měsíců a malý ti mezitím zase vyspěje. Už teď si zvyklá na velkou zátěž, tak pak už to bude úplná brnkačka 😉

Ahoj Veroniko, to že čekáš miminko je super! Já měla první dítě strašně náročné-je to holčička. Už od půl roku byla hodně pohyblivá, nepřebalitelná, paličatá, nemazlivá, ukňučená, u doktora na sebe nechtěla nechat šáhnout, hlasitou hudbu nesnášela, cizí prostředí jí vadilo, naschvály vymýšlela, pusu na dobrou noc nám nechtěla dát, bylo těžké ji zabavit, prostě fakt dáreček. Když jsem čekala druhé miminko - chlapečka - tak jsem všem řekla, že mám tušení, že tohle dítě bude klidné a hodné - a opravdu bylo! No a když ta naše holčička viděla, že se chlapeček rád mazlí, chtěla se mazlit taky - chtěla nám dát pusu na dobrou noc - byla nadšená že se s ním může hrát - stála u postýlky a třepala nad ním chrastítkem a oba se smáli - hodně problémů u nás se vyřešilo tím, že jsme si pořídili druhé dítě, a co víc, vyplavaly na povrch dobré strány povahy naší holčičky - např. se o něj začala starat jako máma, to bych do ní v životě neřekla! Asi to zní jak pohádka s dobrým koncem, ale opravdu to takhle bylo. Tak ti přeju hodně štěstí, aby to u tebe dopadlo taky takhle.

okcinuls - jako bych to psala já. u nás to bylo úplně to samé

@veronika.h u nás zabírá, že má jít do svého pokoje. a přijde, až se uklidní. občas tam jde sám 🙂 jinak toho moc není ☹

Ahoj, potřebuji poradit, neb nezvládám některé problémové situace u našeho syna.
Dnes například: třídila jsem na zemi nějaké dokumenty, načež on se rozhodl, že mi bude přes ně jezdit na odrážedle. Asi 5x jsem mu vysvětlila, že přes to nemůže jezdit, nasměrovala ho jinam... Ale pořád přes to jezdil. Tak jsem se rozzlobila pořádně, načež on začal ve vzteku schazovat, co mu přišlo pod ruku, schodil a rozbil hrnek s čajem a napřáhl se, že uhodí mne( to se taky stalo). To už jsem se neudržela a udělala jsem hroznou blbost- uhodila ho. Vylítla mi ruka a dala jsem mu herdu do ramen. On začal hrozně plakat a volal " tatínku, tatínku". Omluvila jsem se mu a šla ho uspat- plakal asi ještě 20 minut stulený v mém náručí. Ach jo. Vůbec nevím, co mám v těchto případech dělat, bít ho nechci!!! Poradíte někdo něco? Nedávno byla situace podobná, jen se to tak nevyhrotilo- odmítl si po sobě uklidit stavebnici, ještě jí vyhazoval schválně ven, na protest, že to uklízet nebude a když jsem byla důraznější, chtěl po mě hodit dřevěným mostem od kolejí...

@kocicinka koci, moc pěkně na témata chování dětí radí @blandik...

Tak jo, prosím prosím Blandiku 🙂 Tady jesli může zůstat můj příspěvek v tomto tématu.
Zpětně mi dochází, jakou jsem udělala kravinu, nejraději bych se kopla ☹ Navíc teď, jak jsem těhotná, tak jsem taková podrážděnější na všechno...

@blandik prosím sem🙂

ahoj holky náš malej je taky pořádný číslo.... poslední dobou se šíleně vzteká kvůli každý kravině... Venku dělá šílený scény ...lehá si na zem a vzteká se .... Občas už jsem opravdu ko ☹ Připadá mi , že na něj jen křičím celý den ☹ Ale na něj nic neplatí ☹

Mám dvě živé a nespavé děti a 2,5 letý chlapeček je dost tvrdohlavý a vzteklý po tatínkovi 😅 . Takže mi pomáhá:
1. když je nejhůř, zavřu se na chvíli na záchodě (před tím oddělím děti, miminko zavřu v ložnici v postýlce, aby mu starší ve vzteku nebo z bratrské lásky neublížil)

2. když můžu dát děti manželovi, ať si je vezme ven, to je značka ideál... ale není to moc často 🙄

3. používám pravidlo 3: dvakrát napomenu, potřetí napomenu plus uvedu sankci, pokud dítě neposlechne. Počtvrté sankce. Např. s tím odrážedlem, dvakrát bych napomenula, potřetí: nenajížděj mi do papírů odrážedlem. Jestli budeš pokračovat, odrážedlo Ti vezmu, protože na něm máš pěkně jezdit a Ty zlobíš. Počtvrté přijdu, vezmu odrážedlo a řeknu, kdy na něm bude moct jezdit (až zítra, pokud se omluví, ...). U nás je klasika, že odmítá poklízet hračky, a tam tohle pravidlo platí a funguje 100 %, k trestu dojde jen výjimečně

4. a když mají moc energie, beru je ven, ucpartat... to taky dost pomáhá. Dnes jsme dali 10 km, mimčo spalo, starší napřed řádil a po dvou hodinách šlapal jak beránek, bez odmluvy snědl sám oběd (normálně u toho divočí, sám poskakuje na židličce a chce krmit), bez domluvy chtěl jít spát a jak normálně nespí vůbec nebo do hodiny, tak teď mám pohodu už skoro 3 hoďky a lebedím si jen s miminkem 😵

@berenika39 jé, promiň, na Tebe jsem zapomněla 😀

@veronika.h Nemam zkusenost s tak"starym" deckem, jen chci napsat, ze u nas bylo po porodu lip nez pred nim, proste ty dve deti byly lepsi nez jedno a velkej pupek k tomu. Mam detis rocnim rozdilem a resim trochu jiny probelmy nez vy se starsima, ale byl to zahul, tehot. bylo OK, ale my pro zmenu resime zdr. problemy s tim starsim, takze nervy taky byly a jsou. Po porodu , kdyz jsem se sehrali, to byla uplna rodinna idylka, holcicka zlata, chlapecek taky, nezarlil, plne jsem kojila atd atd 😵 Ted idylka sla do kopru, chlapecek zarli, holcicka se vybarvuje, ale zas uz clovek neni tak zranitelnej jako v tehot. nebo tesne po porodu. Cekala jsem to horsi. Do lepsi pohody me dostane sprcha, zalezu si, kdyz manzel prijde domu, aspon na chvili mam klid od vsech, nebo prochazka, ale musi se povest, ne ze ji deti prorvou, jak maji posl. dobou ve zvyku.