Dcera je na mně závislák, nechce ani k tátovi

carodejnice
3. říj 2010

Mám 15ti měsíční dvojčata - Vojta bez problémů jde ke každému, hned je s každým kamarád, ale Viktorka ne. Ta je taková bojácná, všude se nejdřív musí rozkoukat. Jenže poslední dobou začala dělat to, že se nechce nechat pochovat ani od táty, natož aby se od něj nechala vykoupat. To je hysterický řev a uklidní se akorát tak, že jí začnu koupat já. Manžel tvrdí, že když jsou doma bez mě, tak vše bez problémů, ale jak jsem doma, tak k němu vůbec nechce a drží se mě zuby nehty. Na tatínka se směje, natahuje k němu ručičky, ale když si jí chce pochovat, tak hned letí k mámě.
Co s tím, máme jí nutit násilím a při koupání s tátou jí nechat brečet nebo máme raději dělat co ona chce? Bojím se, že si na mě vypěstuje strašnou závislost a já se pak vůbec nehnu. Navíc manžela to strašně mrzí a začíná víc tíhnout k synovi, který je bezproblémový.
Stalo se některé z vás něco podobného a jak jste to řešily?
Díky, Martina

carodejnice
autor
3. říj 2010

Ještě bych chtěla podotknout, že jsme normální rodina a manžel jí nikdy neublížil!

crca
3. říj 2010

Tak musím říct,že u nás to bylo v jeden moment to samé 😅 tak jsme si přetočili děti 😅 Já koupala holku a on kluka.Je teda pravda,že spolu blbnou bez problémů a časem se to spravilo,teď je koupe oba najednou,já tam jdu jen s ručníkama,když jdou z vany.Ale mě teda teď holka začala dělat to,že neusne bez řevu,musím tam jít uspat na sobě,ale jakmile jí dám do postýlky tak řev 😒 Včera jsem jí nechala brečet a ta se z toho řvaní až pozvracela,takže celou postýlku i jí převlíct,o půl 4 jsem si jí vzala k sobě do postele a spala v momentě,když tam jde manžel,tak je to bez výsledku a začínám se taky bát,že nebude chtít jinak usnout ☹ Asi nějaká etapa jejich vývoje 😅 Držela se mě jak klíště ☹ nevím,jestli se něčeho bála ☹ Každopádně bych to u vás nechala probíhat volně,určitě ne násilím,ono se to změní 😉 Hodně štěstí

katzi
3. říj 2010

já sice nemám dvojčata, ale tímto obdobím jsme si taky prošly. Trvalo to naštěstí relativně krátce - tak měsíc a šlo to úplně do extrémů. Prostě všechno dělala jen a jen se mnou, jak jsem si vzdálila z místnosti řev, k nikomu jinému nechtěla. Zhoršovalo se to, když byla už unavená (hlavně k tomu večeru, takže taky koupání třeba jen se mnou). Já jsem jí vycházela vstříc, říkala jsem si, že to asi nějak ve svém vývoji potřebuje tuhle fázi. Takže jsem jí byla v podstatě non stop k dispozici. Po tom měsíci to úplně samo přešlo a řekla bych, že teď jsme zase v období preference táty 🙂 Držím palce ať se to u vás brzo srovná.

judit22
3. říj 2010

Čarodejnice: To je jako by jste psala o naší rodině a o našem Ondrovi. Bohužel u nás tohle období trvá od zhruba 11 měsíců a trvá to dodnes. Dokonce bych řekla, že je to čím dál horší. Ondra mě chce mít jen pro sebe, tak mi to připadá, jakmile přijde někdo do obýváku, kde jsme spolu, např. babička nebo tatínek, je zle, řev. Nemůžu odejít ani do kuchyně, okamžitě mě shání, s taťkou taky být nechce, musim tam být s nimi. Přesně jak píšete, když jsem pryč, tak je malej naprosto v pohodě, nechá se hlídat, všechno bez problémů, ale jak jsem doma, tak jen "maminka, maminka". Taky doufám, že to časem odezní.