Dceři se věnuji maximálně. Rozmazluji jí tím?
Ahoj všem!!
Chtěla jsem vás požádat o názor a vaše zkušenosti. Okolí - hlavně prarodiče a manžel mi neustále vyčítají, že naši pětiměsíční holčičku moc rozmazluji a jednou to bude problém. Pořád od nich slyším různé většinou hrůzné příklady z rodin známých - kde dítka rodiče téměř tyranizují...Tak mě to dnes docela nahlodalo..
Nenechávám totiž maličkou brečet, beru ji hned do náruče, kde se uklidní. Přes den spinká výhradně v kočárku nebo na mě, jinak neusne a večer tak taky usíná. Nechce se moc chovat u jiných - nikdo mi ji nehlídá ani nevozí, tak není zvyklá, většinou spustí, když si ji někdo vezme a já ji hned transportuji k sobě. V noci spinká tak od 1 hod. se mnou. Celý den na ni mluvím a zpívám jí, snažím se jí věnovat maximálně. Je na mě hodně fixovaná, stavíme, tak manža nemá čas a fakt nikdo nehlídá, takže je pořád se mnou...
Myslíte, že je čas to nějak měnit? Chci, aby věděla od malička, že je milovaná a bude mít ve mě vždy oporu, ale zase mě děsí představa svíjejícího dítka, co si vše vydupe. Jak to máte vy?
Tak to jsi teda drsná. Já jsem malou učila na spaní od těch 3 měsíců a šlo to. Do té doby jsem stála u postýlky a hladila jí dokud neusnula. Adélka pak postupně usínala čím dál dřív. Občas mrkla jestli tam ještě stojím a zase zavřela oči, až se naučila usnout skoro hned co jsem jí položila do postýlky. Měla (a pořád mám) pocit, že takhle malý mimi potřebuje v tomhle pro něj cízím světě hlavně pocit bezpečí, vědět, že máma je u něj. Ale každej máme svoje metody a já je nikomu neberu 😉
vím žýe se říká od tří měsíců ale na ni je vidět že je mazaná už ted. když vidím že opravdu jen vynucuje chování takj i necham.ja říkám přijdu co 5 min dam dudlíka pohladím utěším a jdu. když to trvá dýl zkusím ji dát napít a většinou do půl hodinky usíná. na jídlo se budí tak jednou v noci a v noci už nepláče a usíná si spokojeně v postýlce. myslím že ji tim neubližuji ani nějak netrápím. 😉
eliiis-souhlasím s tebou,je klepší dítě učit od mala,než ho rozmazlit a pak po něm chtít,aby nedělalo to,co jsme mu od mala povolili.když vidím ty rozmazlené děti,co mají nastoupit do školky a drží se máminy sukně a knourají a nechtějí se od ní hnout,tak mi je upřímně těch dětí líto,takové děti jsou pak opravdu v dnešní době chudáci a taky to dojde často až k šikaně a to pak je teprve pro takovéhle děti rána od života!
Holky, já tedy nevím, nechci slovíčkařit, ale k tomu, co se tady řeší, mi slovo "rozmazlování" příliš nejde, já to mám tak nějak spojené s něčím jiným. Skutečně si nemyslím, že pokud dítě pláče a já ho hned vezmu do náručí a konějším ho, že by to bylo hned rozmazlování. Radko, myslíš, že dítě, které se nechce mámy pustit, je rozmazlené? Já bych spíš řekla, že je fixované na mámu. Neříkám, že je to dobře, ale když někdy vidím příípady citově chladných maminek, které dítě nechovají, tak bych brečela. Moje výchovná metoda je: chovat, mazlit, mluvit, lépe více než méně. A rozhodně si nemyslím, že to dělám špatně.
marti souhlasím s tebou
na toto téma je zajímavá knížka Nejštastnější miminko v okolí 😉
martimarti-samozřejmě,že každý máme na výchovu našich ratolestí jiný názor,já nevím,no jestli se to dá nazývat přímo rozmazleností,možná ne,jak píšeš,někdy třeba zase jo,určitě je to různé,ale takové děti mají pak v kolektivech určitou nevýhodu.já se se svými dětmi taky pom azlím,podiskutuji,věnuji jim spoustu času,ale taky se snažím dělat něco jiného a hlavně jsem se snažila odmalička o to,aby děti nebyli fixované jenom na mně,proč bych měla prcka hned brát babičce z náručí,když u ní chvilku brečí?
Tu knížku znám, je bezvadná. Ale nejlepší je klasika, kterou se řídím - profesor Zdeněk Matějček! Moudrý pán!
V tom s tebou Radko úplně souhlasím. Jen si nejsem úplně jistá, zda z dětí, které prošly láskyplnou, milou výchovou vyrostou oběti šikany, chudáci, kteří se v kolektivy ztrácí. Já tedy myslím, že určitě ne. Nicméně souhlasím, že až nezdravá fixace na mámu není dobrá, to je pravda, ale nechovat děti, nemazlit se s nimi, nechávat je dlouho plakat samotné v pokoji, to mi přijde hrozné.
martimarti-určitě by měli mít dostatek lásky a mazlení a myslím,že to dělá každá z nás,jak nejlíp umí a uzná za vhodné,ale myslela jsem spíš děti,co nejsou zvyklí na nikoho jiného,než na mámu,tak ty pak mají problémy v kolektivu,asi jsem to předtím špatně napsala.
Tak to jo, pokud by dítě bylo fixováno jen na matku a ostatní odmítalo, pak by to byl určitě problém. Je důležité, aby dítě bylo zvyklé i na ostatní lidi, kteří ho například občas pohlídají. Toto by si měla každá maminka fakt ohlídat, protože to může být problémem při nástupu do školky či do školy. Také je důležité učit dítě určité samostatnosti, aby si např. dokázalo samo hrát, není dobré, když by si pořád vynucovalo pozornost. Ale není možné, aby se toho zneužívalo, aby si dítě hrálo pořád samo.
Martimarti, Myslím, že důsledná výchova neznamená nedostatek lásky. Mazlit se s dítětem hladit ho a jinak projevovat lásku je samozřejmé, ale pokud chci nastavit řád tak holt člověk musí být někdy i drsný. Nemám zrovna hodně zkušeností, malá má měsíc, ale v noci spíme a ve dne se ňunáme, povídáme si a podobně. Když pláče ze vzteku, že nechovám a chce na ruce tak ji nezvednu. Ne že bych ji nechala vyřvat samotnou, jsem u ní uklidňuji ji, mluvím na ni hladím, ale neberu ji. Nemůžu ji mít na rukou pořát. Mám i domácnost a dítě si to musí uvědomit a lépe od mrněte než převychovávat už větší dítě s protestama daleko většíma. Možná na to nejdu dobře, ale člověk se musí učit být rodičem a každý dělá chyby. Ahoj
aureliaaaa.zkus mrknout na tohle... http://www.vltava2000.cz/bhakti/GoodsDetail.asp...
Já vycházím z toho, že dítě se devět měsíců houpalo, tulilo k mámě a tak je dalších devět měsíců hájený 🙂 Chce cokoliv, má to mít!
Jak se začne hýbat v prostoru a kramařit při lezení, přichází pravidla. O usínání, o hranicích, co smí a co ne ... ale tulení je povoleno kdykoliv (kromě spánku), za pár let mě bude mít na háku a pusu si dát nenechá ... ještě ráda budu vzpomínat 🙂
Ono to kolikrát vypadá beznadějně (jsme v tý fázi u mladšího 🙂), ale ono se to zlomí a to nekonečný houpání a nošení a kojení ve dne v noci uteče jako voda. 🙂
Důslednost ve výchově je o lásce, ale jiného druhu, než touha dítěte po kontaktu.
aureliaaa-já myslím,že neděláš nic špatně,jenom děláš to,co uznáš za vhodné,podle toho,jak píšeš,tak já se s takovou výchovou stotožnuji.podle mně musíme být nejen matkou,ale taky manželkou a hospodynkou. 😀 a když má potom mamina víc dětí,nejen jedno,tak pokud by měla jedno dítě věčně jen na rukách,tak nejspíš bude trpět nejen manžel,ale i to další dítě.takže nějaké hranice by měly být.
a proc by homela mit na rukach, vzdyt existuji satky... 🙂
je jedno,jestli na rukách,v šátku nebo v kočárku,prostě věnovat prckovi 24hodin vkuse každý den,to já prostě neuznávám,ale jek jsem psala,jsme každá jiná a máme jiný pohled na věci a tudíž i na výchovu. 😎 😎 😎
Holky já si myslím, že je to hodně indivindi...Můj malej do třech měsíců nevěděl co je to vlastní postýlka. Spal jenom u nás ve "velký" a najednou sám z ničeho nic odmítal u nás spát a chtěl jenom do své. Snad nikdy neusnul sám...dostane flašku, vypije mlíko a tu flašku mi musí podat..je to prostě cíťa a s flaškou v postýlce by neusnul 😅, pak se otočí, přikruju ho a usne. Když byl mimčo a zabrečel tak jsem si ho vzala a pochovala jsem ho.... a nemyslím, že by to bylo rozmazlování. Byla jsem šťastná, že ho můžu chovat...a miminko je to jenom chvilku, tak proč si to chování neužít, že jo? 😅
Týjo, měsíční dítě si musí uvědomit že má máma i domácnost - tak to bude mít asi v 5 letech doktorát.
No hlavně že poznáte kdy brečí ze vzteku a kdy mu něco je. ☹
janinac_ přesně to si myslím, malej do necelých čtyř měsíců, jak jsem psala na začátku, spal přes den jen mě na břiše, do postýlky bych ho nedostala, a pak si sám řekl a spí ve své. Jen v noci, jak mu pořád lezou zuby, tak když se víc budí na kojení tak spí se mnou, taky u toho usnu. Ale věřím, že až nastane čas, tak se osamostatní stejně jako to udělal s tím denním spaním.
A všech lidí se nebojí, má hodně tet, je už na ně zvyklý. Jen brečí u cizích, ale někdy když ty lidi vidím, tak se drobečkovi ani nedivím... 😝 😀
To, že malé děti brečí před cizími, tak to je v tomto věku naprosto normální, píše o tom každá kniha, která se zabývá výchovou dítěte. Zhruba do půl roku se dítě směje na každého, ale po tom půlroce se stává ostražitějším, stydí se a bojí cizích lidí a právě mámina náruč mu dává pocit bezpečí a jistoty. Proto tu přece my mámy jsme, abychom dítě chránily a aby si k nám pro tu ochranu mohlo do náruče přijít.
Jojo já jsem pro chování...chci aby věděl, že jsem tu pro něj a je mi jedno jestli na mě bude závislej, protože on je moje zlatíčko a pokud se mi nepálí jídlo na plotně nebo prádlo na žehlícím prkně tak jsem tu pro něj. Třeba to není dobrej přístup a možná, že se mi to jednou vrátí, ale to mě teď vůbec netrápí.
Marti to jsi napsala hezky 😵
jjaanco souhlasím s tebou
janinac s tebou také 😀
martimarti napiš mi prosím tip na knížku od Matějčka, díky
já myslím, že se nám to opravdu jednou vrátí. Že můj dvoumetrovej syn jendou přijde a řekne: mami, já tě mám rád. To je takovej můj malej sen.
tim a počkej až ten dvoumetrovej osmnáctiletej syn přijde, že se bojí sám v pokojíku, jestli si může lehnout mezi tebe a tátu 😀😀😀
Zdeněk Matějček: Prvních šest let ve vývoji a výchově dítěte. Další je Co děti nejvíc potřebují a také Co kdy a jak ve výchově dětí /jsou to tři různé tituly, snad je to přehledné/ 🙂
marti ty tituly znějí dobře...fakt se dá podle toho řídit???
ale pozor, abychom je samou láskou až nezalkly a nevychovaly z nich nesamostatné jedince. Já už jsem s tím začala a ted nevím, co s tím. Opravdu mám strach, že bude ve školce velký chudák. Dnes u nás byla opět na návštěvě holčička, která k nám chodí tak 2x za 14 dní . Holčička je malý čertík a dokáže postavit do latě i starší děti. Stačí, když naši malou jenom chytí za ručičku a naše princezna začne ječet a utíká za mnou. Já nevím, bud to má naše malá už v povaze, že je takový strašpytel nebo jsem tomu opravdu hodně pomohla. Děti, co k nám chodí mi připadají dost průbojné a docela samostatné a když se ptám maminek jak svoje prcky vychovávaly, tak mi většina maminek řekne, že je nechávaly hlídat babičkám, chodili hodně po návštěvách a mezi děti. Většinu z toho jsem nedělala. Babičky malou hlídaly celkem asi 10x a to nanejvýš tak 2 hod, po návštěvách jsem moc nechodila ani jako bezdětná, spíš návštěvy hodně zvu k nám a v Mat. centru jsem byla pouze 1x. Hodně se to zhoršilo po jejím 1,5 roce. Do té doby aspoň nebyla tak moc vyplašená, když k nám třeba někdo přišel , občas do té doby usnula sama, ale po tom 1,5 roce se změnila k nepoznání .
nikes - já myslím že je to takové období
taky přidám svůj nazor.
mám 5 -týdenní holčičku která absolutně vyvrací teorii že do 3 měsíců se dítě rozmazlit nedá. Když ji večer položím do postýlky tak začne řvát co 5 min k ní chodím dám ji dudlíka utěším ji a zase jdu. už sem si někdy říkala jestli třeba nepláče že ji něco je ale sotva ji vezmu na ruce takje klid. takže ji nechávám v postýlce a chodím k ní po 5 min. až krásně usne a nemyslím si že by nějak trpěla musí se naučit spinkat v postýlce protože naučit si ji na ruce prsa nebo cokoli je později strašně obtížné odnaučit.
samozřejmě přes den se ji max věnuju chováma a všechno ale v noci se holt spí.
taky si myslím že je hloupost jak tu někdo psal že na výchovu jej času dost. chudáka miminko naučíte že se usíná jen u prsa a pak až vás to bude obtěžovat až bude velký tak ho najednou odstavíte a budete ho učit v postýlce a vychovávat?? já teda myslím že v rámci možností a věku se má vychovávat od mala a je to později lepší jak pro rodiče tak pro děti když jsou samostatnějsí než když se drží mámy a nechtějí na krok samy.
nemám nic proti mazlení chování a tak ale ne že člověk nedělá nic jiného!!! 🙂