Dceři se věnuji maximálně. Rozmazluji jí tím?

Teď jsem Ti chtěla napsat přesně totéž 😉

ahojky holky já sem taky napsala a jak to čtu přijde mi to jako ztráta času, prostě si chovám svýho mrňouska, kdy uznám za vhodné a kdy si myslím, že je to třeba a rozhodně si nemyslím, že bych ho nějak rozmazlovala a na řeči kolem kašlu, chci mít spokojený miminko a to je pro mě nejdůležitější 😉

kubaka maš dobre nazory 😉 ja mam taky problem že nevysvetlim malym že auto nieje ichproste ked ho chu začnu revat že auto je ich odmietaju ist preč bez neho naposledy ked sme sa boli zapisat u lekarky prišerne revali 🤐 to iste v obchode ked si zmyslia že niečo chcu proste neustupia,cumlik to iste ja už si v tomto neviem dat rady inač su zlaty ale posluch?to nevedia čo to je ☹ tiež mi povedali že ich rozmaznavam 🙄

eliiis: ještě že tě nemám za mámu....

dneska jsem jako vždy uspávala Alexe u prsu a ještě jsem stihla televizní noviny, prohlídnout si katalog Avonu, rozpéct si s tatínkem sýr... a te'd tu píšu. A opravdu, ale opravdu u toho neležím. Takže není důvod si neužít večer jen proto, že malý usíná u prsu. Prostě usne, zvednu ho, položím do postýlky a je to.

ellis:mysliš si že miminko když má měsíc,5 měsíců...má rozum???a ví co může a co ne???a když ti v noci bude brečet tak ty budesš spát a mimino se uřve k smrti to myslíš???at si nezvyká že k němu vstáváš????no nevím ale miminko si jednou chtěla tak musíš trpět i když chceš mít večer s manžou pro sebe.Já tebe pro mimisky vše,když knourají chovám,hladím,drncám a nenechám ho trápit,Hold jednou to přijít musí prostě musíš být máma se vším všudy.

hancas_ moje slova

tim:je to tak že jo??

no s tím usínáním s ellis souhlasím, dítě má usínat samo. Samozřejmě, když se v noci vzbudí s pláčem, tak k němu jít a utišit, ale rozhodně si ho nebrat do postele. Radši k malé vstanu 5x po sobě, pochovám, pohladím, položím. Je klid, když začne plakat znovu, tak to opakuju do doby než usne, ale do postele si jí neberu. Od narození usíná sama v postýlce a nelituju toho, že jsem jí to naučila. Naučila jsem to i syna, který dodnes bez řečí a bez problémů chodí večer spát. Nebojí se po tmě, protože je zvyklí od narození. Rozhodně takhle malé miminka nevědí, co můžou a co nemůžou, ale v porodnici mi říkala dětská dr, že ať se nám to zdá divné, tak i novorozeňata jsou okamžitě vyčůraná. Vědí, že když kňournou, že je hned někdo u nich a chová a pak toho začnou zneužívat. Ano, vím, že pokud chce dítě pochovat, tak se má pochovat, protože potřebuje cítit máminu náruč, ale někdy to prostě hned nejde a když si mimčo 5 minutek popláče, tak se mu přece nic hrozného nestane. Rozhodně bych nenechala dítě řvát půl hodiny.

hancas _ no já ho nenechávám brečet zbytečně ani teď, i když už dobře slyším, kdy mu něco chybí nebo si vynucuje pozornost protože třeba vařím nebo se vzteká... Ale musím říct, že v podstatě mám strašně hodný dítě. Nebýt toho nočního strašení tak ani nevím že ho mám 😀

jo, a taky furt leze do košů, to je na palici 😀 😀

tim:také mám dvojčátka které jsou od narozené prostě boží:celou moc spinkají a plačí kdyý je bolí bříško nebo když jim rostou zuby,když jim rostly prvné zoubky tak spali se mnou aby nevzbudili toho druhého,ale taky proto že pláč byl opravdu až zalikající.

u nás se teda teď něco zlomilo, malá byla zvyklá na lidi nikdo ji nevadil a poslední měsíc k nikomu cizímu nechce a jen brečí když na ni promluví, jinak s dětmi si rozumí a maminky jiných dětí jí taky nevadí, ale jak jsou bez dětí a starší tak je to hrozný, teď se nenechala ani zvážit u dr.
k tomu spaní malá taky spala s nám, ale jak už jsem psala ta doba je pryč a odnaučila se to, já bych to za spaní v postýlce neměnila, je to příjemný mít malou u sebe 🙂

už jsem to tu někde psala ale myslím si, že neexistuje něco jako rozmazlené miminko 😒 děti pláčou když se necítí dobře, něco je bolí nebo nechtějí být samy což nepovažuju za rozmazlenost. A určitě nepláčou aby pokazily klidný večer s manželem 😅
Já Adušku chovala kdykoliv jsem měla pocit, že o to stojí a ze začátku spala u nás a jsem ráda, že jsem to dělala protože už te´d se moc chovat nechce a bude chtít míň a míň. Usínala vždycky sama v postýlce a v noci jsem jí stěhovala k nám. Kolem třech měsíců prostě přestala chtít a spokojenější byla u sebe v postýlce kde se mohla roztahovat.myslím, že je tak hodná a klidná díky tomu, že od malička cítí, že kdykoliv potřebuje jsem tu. Jednou jedinkrát jsem jí nechala dýl brečet pač jsem se nechala nahlodat tím, že se děti naučí spát celou noc bez jídla😅 😝 no nevydržela jsem.
Prostě si říkám, že život je těžkej tak alespoň dětství ať má moje dítě hezké a spokojené.A kdo jinej by měl být pro dítě ta jistota když ne matka.
Ale ať si to každej dělá jak chce, mě jen deptaly ty kecy : nechovej jí, neber si jí do postele a koj jí až po x hodinách atd atd a spostu holek uvěří těmhle "dobrým" radám místo aby naslouchaly svým dětem

mkr: já bych se s malou nevyspala, ale jako fakt ne. Do postele jsem si jí vzala 2x, když byla nemocná a já se tam s ní nedokážu srovnat, tak jsem byla celou noc vzhůru. Já si jí beru do postele ráno, to se mazlíme. A o víkendu přijde i Jiřík a to se mazlínkujeme v postýlce všichni. Tyhle rána mám ráda.

andy: my se už s ní taky nevyspíme 🙂
každé mimčo je jiný, malá nedávno pofňukávala dva dny i v noci a pořád jsem nevěděla a pak jsem v nočníku objevila jehličí ze stromečku, oni nebrečejí schválně jen nám musí dát najevo, že něco je v nepořádku 🙂
eliiis takový přístup k měsíčnímu mimču si neumím představit, ani já se teď nevyspím celou noc, ale nějak mi to nevadí, už jsme si zvykla a vždycky za tím vidím ty krásný chvíle s naší malou

andy80: souhlasím s tebou, otázka kojíš?

jjanca- jo jo, clona LILINKA jsem já...

S tím usínáním: už jste viděli kočku nebo fenku nebo jakoukoliv zvířecí matku, která by učila novorozené mládě usínat samotné mimo hnízdo?
Já si brala malého na kojení a občas jsme usnuli spolu. Neznám slastnější pocit (hned po milování) než spát s miminkem, které cítím u svého těla - pach, dech, jeho tělíčko. Je vedle mě, je v bezpečí a já mohu spát beze strachu. Miluju to. Ještě dnes si ke mě občas v noci vleze, pohladí si mě a pak jde zase do své postýlky, takže mám smůlu. 😉 Žádný návyk, žádné problémy se samostatným usínáním. Já bych s ním spala i ráda, ale on ví, co je lepší. Když přijde jejich čas, vyskočí z hnízda sami dost zralí na to, aby mohli fungovat sami. Je hezké přísloví: čím bezpečnější přístav, tím větší chuť z něho vyplout.

Je fakt zastaralé si myslet, že mimino rozmazluju chováním, když pláče. Pláčem ho obdarovala příroda jako pádným nástrojem k přežití. Je to jeho jediný způsob, jak se učí ovládat okolí. A je dobře, že se necháme takto "ovládat" - je to jen v tom, jak to nazvete. Dítě se učí mít vliv na své okolí a to ho naprogramuje do života. Tak je to správně. Kojence nevydrezúruzu leda tak zfrustruju. A pokud doktor řekne o novorozenci, že je vyčůraný, tak bych ho praštila pokaděnou plínou mezi oči 😠 😠 😠 a udala ho za neznalost základní psychologie. 🙄

myschka - parádně řečeno a přesně vystiženo - v dětství se tvoří program na celý život. Děti vědí nejlépe, kdy je na co ten správný čas.
Maličké jsou tak krátkou chvíli, velcí budou po zbytek života. Chovat a mazlit, co se do nich vejde. Za rok, dva nás odstrčí a nebudou o mazlení stát - budou to samostatná batolata co objevují svět.
Mě doktorka téměř vynadala, že si ho beru na kojení k sobě a kojím ho i v noci - tak jsem jí vyměnila za jinou.

Nemám dočteno vše,tak se omlouvám pokud budu poněkud off topic...mazlení a chování není rozmazlování.K příspěvku zakladatelky....já bych změnila jediné...nebrala bych malou okamžitě jak začne řvát u někoho jiného,vždyt babička ji může utišit taky.A nechala bych ji asi povozit...třeba jen tvojí mamce nebo někomu komu věříš.Fixovat dítě jen k sobě mi nepřijde dobré.

Já teda si nerozmazluju v tom smyslu že když se vzteká a snaží se na mně něco vyřvat když jsem řekla NE,tak ji nechám ať klidně řve.Jinak se mazlíme hodně,to jo,ale netahám ji pořád na rukou,mám jen jedny záda a jedno zdraví....

Jiank souhlasím vícematkami....když mám doma víc dětí,nemůžu prostě věnvoat veškerý čas novorozenci...to mám říct dalším dětem že na mně nemají nárok protože si miminko nárokuje veškerý čas?Jasně že mimino za to nemůže,ale prostě to nejde.

Když malá u někoho začne plakat, tak jí okamžitě beru. Když jsme pak s tím člověkem delší dobu, tak už se většinou vzít nechá bez problémů. Myslím že se není čemu divit. Kdyby vás někdo strkal do náruče cizího člověka tak by se vám to taky nelíbilo.

lenkabu: Já mám teprve jedno dítko, souhlasím s Tebou, ale neumím si to právě vůbec představit. A připadne mi hrozně nefér, že ten první má mámu nějakej čas jen a jen pro sebe... kdežto každé další dítko se o ni musí s někým dalším dělit. To mi připadne děsně nefér. 😀

No, já bych malou klidně rozmazlovala chováním, kdyby to na její řev pomohlo, když byla mimino... ale bohužel 😅 . Teď už je větší a na hodně situací pomáhá, i když se vzteká, tak jít na ní po dobrém. Říct, jestli půjde ke mně a dát jí pusu, nebo jí nabídnou ruku, to odmítne málokdy 😉 . Taky hodně pomáhá silně obejmout a pohoupat ze strany na stranu, to dělá zázraky 🙂 .

Mám dva malý kluky a nemám problém chovat mimčo skoro furt. Od toho je šátek, anebo chovám mimčo na míči a se starším si čtu knížky, nebo je mám na klíně oba. A ráno si je vezmu do postele oba.
Vždyť co? Vaření mi neuteče, od toho je tu večer manžel, nebo se něco jednoduchý splácá. Uklízení mi taky neuteče, to se dá i s dětma za zády (mimčo přece neřve furt, taky někdy spí 🙂. Prostě domácnost je podružnost.
Výchova je o hranicích a pravidlech, ne o odpírání blízkosti malému miminku.

Jak tu někdo výš krásně napsal, žádná zvířecí máma mimčo neodloží mimo sebe.

Lenkabu:
Já bych ji i povozit nechala, to je jasné, že mamce i tchýni věřím, jenže on jaksi nemá nikdo moc zájem...Kámošky mají na vožení svoje děti, takže ta fixace (souhlásím s Tebou, že není dobré, aby bylo dítě zvyklé jen na jednoho člověka) u nás taky tak nějak vyplynula ze situace...

eppik.m: už ne, kojila jsem jen do 6ti týdnů, pak vyschnul zdroj, ale ani když jsem kojila malá nespala se mnou v postýlce. Nakojila jsem jí, pochovala aby si odříhla a šup do postýlky.

Holky, nejsme zvířata, ale lidi a v tom je ten rozdíl.

Mimap - to není špatně, že si fixuje v prvním roce na matku - to je dokonce žádoucí. Musí mít jednu osobu, kterou upřednostňuje a nadřazuje. Kdyby se nezafixoval, byla by to chyba. Tak si to nijak nevyčítejte nebo nepovažujte za chybu. Mimino se musí nejprve zafixovat aby se později mohlo "odpoutat" od matky.Ostatní lidi nijak nepostrádá, matka bohatě stačí - je pro něho celý svět. 🙂
Proto děti v kojeňáku citově strádají - nemají mít ke komu se silně citově připoutat - jejich pouto na sestřičky je slabé a povrchní. to nemám ze sebe,samozřejmě. Je to úplný základ dětské vývojové psychologie. Ovšem všechno se mi potvrdilo s mými dětmi. Prostě poslouchat dítě...

majaaita - přesně, domácnost je podružnost, já si prostě najal paní na úklid, takže otravné utírání prachu a luxování už nedělám. I tak je dost toho, co musíme obstarat. Oběd se splácá 🙂 a důležité jsou děti. To o zvířecí matce jsem psala já a je s podivem, jak máme takový příklad denně před očima a naše mimina se pořád snažíme cpát do nějakých pravidel proti přírodě. Mám pocit že některé lidské matky by se potřebovaly od těch zvířecích učit být matkami 😒

milá zlatá, ne všichni si můžeme dovolit paní na úklid. Na mě doma visí všechno, MM je pořád v práci a na mě je úklid, vaření, praní, žehlení, zatápění, přikládání do kotle, v zimě úklid chodníku před barákem a další a další. Taky mám nějakou práci na PC, takže já si prostě nemůžu dovolit nosit po bytě dítě v šátku nebo podobně. Dětem se věnuju každou volnou chvilku a myslím, že moje děti opravdu citově nestrádají. Jsem špatná matka, že chci, aby žili v čistotě a aby měli co jíst? Asi ne že?

Mimap u nás je to bohužel taky tak. Není nikdo, kdo by povozil, pohlídal. Snažím se proto co nejcív scházet s kamarádkama a dětmi, aby si zvyknul na společnost. No a taky až přestaneš kojit, tak ti to dá jiné možnosti. Poslat prcka třeba na víkned k babičce apod. 😉
Holky myslím, že nemá cenu se o tom přít. Těhle diskusí už tady bylo mraky. Většina z nás se snaží vychovávat svoje dítě podle nejlepšího vědomí a svědomí a s láskou a to je to nejdůležitější.

a tímhle končím příspěvky v téhle diskuzi, protože se tady nenechám urážet od někoho kdo mě ani nezná o tom, že jsem špatná matka jenom proto, že nejsem pro své děti otrokem ale jen matkou.