Dítě se mě bojí, ale když jsem klidná, je drzý, odmlouvá

morava739
5. únor 2012

poradite mi nekdo co delat kdyz mi syn v posledni dobe parkrat rekl ze se me boji?(ma 5let) snazim se nekricet ale pokud mu musim porad pripominat ze ma neco udelat a on je jak hluchy nebo zacne odmlouvat nebo mi zacne sermovat pred oblicejem pesti tak proste zarvu nekdy prijde i na varechu ale ne bezhlave 1max3 placnuti a ne vsi silou.taky si uvedomuju ze jsem cim dal vic podrazdena,jenze kdyz zvedam hlas uz se zacina prikrcovat.kdyz si to nechavam od nej libit a jsem klidna tak je drzy a odmlouva jeste vice.nevim jak to vyresit,klidem nebo placnutim?, ale vadi mi ze mi rika mami bojim se nervi ale kydz nervu tak mi kali na hlavu

mikimiri
7. únor 2012

Všechny zdravím,hned na začátku se přiznám že jsem nepřečetla naprosto do detailu všechny příspěvky v této diskusi,ale některé příspěvky jsou docela k pozastavení. Opravdu tu někteří ze zakladatelky dělají víc než je v příspěvku napsáno. Možná se některých z Vás dotknu,ale chtěla bych vidět ty co tu tak básní o tom jak jde vždy a za každou cenu vše vysvětlit dítěti po dobrém,chtěla bych vidět jestli opravdu nikdy nedali dítěti jen tak trošinku po ručičce když dělalo něco co nemělo. Mám děti čtyři,dva chlapce a dvě děvčátka,každé je jiné,každé mělo svoje období vzdoru a naopak toho že dělalo vše a ani jsem mu to nemusela říkat,nikdy bych si netroufla napsat že mi nedošla trpělivost a že nedostali na zadek. Nejstaršímu bude za nedlouho osmnáct,samozřejmě nejsem tak bláhová abych si myslela že není něco co mi neřekne a že se když je sám chová naprosto správně,ale mám v něj naprostou důvěru,mluvíme spolu naprosto otevřeně o všem,umí uvařit,vyprat vyžehlí si když něco potřebuje,není pro něj problém uklidit nebo pohlídat tu naši nejmladší princezničku když potřebujeme. Můžu otevřeně říct že doufám že to tak bude i s těmi mladšími a zatím to tak je,i když v tomto ruku do ohně nikdo nikdy dát nemůže. I když nastanou situace že komukoliv z nás včetně mě tzv. "rupnou nervy" nikdy se mě moje děti nebáli a nebojím se tady napsat že na zadek dostal někdy každý z nich snad mimo té nejmladší,která je malilinká. Svoje děti miluji ( jsou vším co mám,můj život a moje sluníčka) myslím jako každá z nás tady a nikdy bych neudělala něco co by jim ublížilo.

1983hr
7. únor 2012

@mikimiri moc pěkně napsané.🙂

mikimiri
7. únor 2012

@1983hr Děkuji , jen jsem napsala jak to cítím 😉

1983hr
7. únor 2012

@mikimiri já taky občas dítě plácnu a jak jsem se tady dočetla tak jsem pohodlná.Je přeci snaśí díte plácnout než mu domlouvat.

berenika39
7. únor 2012

@mikimiri mě to ale nepřijde tak nemožné - přeci když nikdy neuhodím nikoho jiného , tak proč bych měla zrovna svoje milované, bezbranné dítě, uhodit? postavené na hlavu, ne? někdy jsem v situaci, kdy stojím tváří v tvář šílenému člověku, který mě podrazil, který mi ublížil, který mě třeba okradl - toho neuhodím. ale dítě - klidně?
smysl mi uniká.

weri1
7. únor 2012

@berenika39 tak já uhodila člověka kterej mě okradl !

weri1
7. únor 2012

@berenika39 ty jsi nikdy přes zadek nebo ruku neplácla ani jedno z dětí?

tyrisa
7. únor 2012

@morava739 Malé je 5 taky zkouší co vydržím a když zařvu má ze mě strach.....já jsem se taky mamky bála,když na mě řvala.Kdybych byla na tvém místě a malá by mi řekla,že se mě bojí,odpověděla bych - když nebudeš zlobit a odmlouvat,nemusíš se mě bát..... Myslím,že tuto větu na tebe náhodou zkusil a viděl tvoji reakci,asi to zafungovalo a tak to používá....

mikimiri
7. únor 2012

@1983hr Moc nevěřím že všichni Ti co tu psali a kázali o tom jak vše jde vyřešit domluvou takto činí a nikdy nechybují. A nevěřím tomu že plácnutí (né mlácení!!!),které je přiměřené tomu co dítě udělalo a jeho věku je tak hrozivě škodlivé jak tu někteří píší. Pokud jde vyřešit situaci jakkoliv jinak pak se snad každý vyhne tomu aby musel dát dítěti přes ruku nebo přes zadek .... no zkrátím to každý ať si sáhne do svého svědomí !

berenika39
7. únor 2012

@weri1 jojo, jednou, staršího, asi v sedmnácti, když porušil nějakou dohodu, došlo ke konfliktu, on na mě napřáhnul a já vzala židli a hnala se za ním se židlí nad hlavou. afekt, neskutečný, absolutně nezvládnuté, ale stalo se. vůbec jsem o sobě nevěděla. od té doby se u nás tradovalo něco o létajících židlích.
Nikdy před tím ani potom jsme nic nemuseli řešit jinak, než ústně🙂. Brzo potom jsem se dozvěděla, proč reagoval tak, jako nikdy jindy, vysvětlili jsme si to a jelo se dál.

A můj bratranec - měl tátu od rány, dostávali pořád - přinesl takhle jednou vysvědčení, zažertoval, že má kouli z matiky (měl jen trojku), a jedna mu přiletěla hned ve dveřích, pořádná. 😉

romcovaklarka
7. únor 2012

@tyrisa Teda promiň, bez urážky, ale to mi přijde hodně šílený ☹

llluckaaa
7. únor 2012

@weri1 @berenika39 Já vlepila facku svému kamarádovi, který mi v opilosti řekl, že jsem kráva (nejdřív jsem ho upozornila, že to už nechci nikdy slyšet, nebo ode mě jednu chytí, no a on to zopakoval) 😀

berenika39
7. únor 2012

@llluckaaa ale joooo, jistě že třeba v sebeobraně, nebo když se někdo nechá snadno vytočit , nebo se jedná o nactiutrhání....určitě se to stane. ale to dítě dostává za něco, za co primárně nemůže, a taky dostává za naprosté ptákoviny - jako že někam strká ručičku????? (vím, do zásuvky je to blbý, ale ty mají být zaslepený a dítě má být pod dozoroem, to je pak chyba mámy a ne dítěte). Takkže když partner nevynese odpadky, šup, jednu chytne?

mikimiri
7. únor 2012

@berenika39 Ale já tu nikoho nesoudím a ani nikomu nechci kázat,každý má své vědomí a svědomí,všem jde o jedno vychovat z našich dětí slušné lidi! Mohla bych se tu přít o tom že moji děti vůbec nejsou bezbranné,každý z nich je osobností a má své výsadní práva,ale také své povinnosti,a o tom jestli jsou milované nikdo s nich nezapochyboval i když dostal přes zadek.

tyrisa
7. únor 2012

@romcovaklarka co jako?počkej až ti bude syn chodit do školky a pak se s tebou bude bavit tímto způsobem....bohužel v této době jsou děti vychcané a já určitě nebudu bezhlavě mlátit svoje dítě...radši mu vysvětlím,že každá akce má reakci a když hold bude zlobit,tak taky může dostat seřváno,ale i na zadek...

romcovaklarka
7. únor 2012

@tyrisa Co mi přijde šílené? To, co ty tak evidentně považuješ za normální a samozřejmé. Seřvat děti, děti se bojí vlastní matky, jsou vychcané... Ne, myslím, že my společnou řeč nenajdeme 😝 A než začneš vytahovat to, že moje dítě je ještě malé a že ať počkám, až vyroste - tak bych chtěla poznamenat, že 1) já jsem se svých rodičů nikdy, NIKDY nebála (a to mě občas plácli, přiznávám) a 2) spoluvychovávám manželovu 8letou dceru, nyní již šestým rokem, takže i děti starší osmi měsíců mi jsou známy...

mikimiri
7. únor 2012

@berenika39 Promiň ,ale zrovna ty jsi jedna z těch co mi připadá že spolkla všechnu moudrost a spravedlnost světa. Opravdu bych chtěla vidět jak všechno v tom reálném světě dodržuješ. A jestli ano pak smekám klobouk,jelikož já jsem člověk a ne bezchybný stroj.

berenika39
7. únor 2012

@tyrisa děti jsou obrazem (nebo odrazem?) svých rodičů, nic víc, nic míň. pokud o nich dokážeš smýšlet jako o vychcaných, budou takové.

berenika39
7. únor 2012

@mikimiri mě to ani moc netíží, jak ti připadám 😉 , pro mě je důležitý, jaká jsem sama před sebou 😉 . máš nárok na svůj názor. to, ž ejsem klidná, mi v životě vždycky strašně moc pomohlo 😉

petrunka01
7. únor 2012

@tyrisa mně syn do školky chodí,není to andílek a stejně mi tvůj příspěvek taky přijde "šílenej"..je to schválně v uvozovkách,nechci tě urážet nebo tak..jen mi to připadá hrozně zcestný.Nejsem svatá,psala jsem tu,že občas ječím a i jsem plácla,ale jsem přesvědčená o tom,že jsem nezvládla situaci a jde to jinak.

llluckaaa
7. únor 2012

@berenika39 Jasně, já s tebou víceméně souhlasím, vím, co tím myslíš. Taky se mi to teoreticky líbí, ale praxe mi doma nějak drhne. Když nás Matýsek (3,5 roku) ubližuje Kačence (1 rok), tak se někdy neudržím. Ale když vychladnu, tak se pak většinou stydím, že jsem to nevyřešila nějak jinak. Ale zlepšuje se to.
Já znám někoho, kdo plácnul svoje ani ne dvouleté dítě proto, že se počůralo ☹

terezzz_zl
7. únor 2012

Ahoj, no myslím, že bych tuto situaci řešila tím, že bych ho vzala do náručí, řekla mu, že ho mám moc ráda a vysvětlila mu, že i když na něho občas béknu, tak se na tom nic nemění. Pokud mu budeš dávat najevo lásku, třeba oslovením, pohlazením nebo pusinkou co nejčastěji, myslím, že by k tobě měl mít vstřícnější přístup. V tomto věku už chápe spoustu věcí, dá se s ním domluvit, zkusila bych to tak jak to děláš a navíc přidala výše popsané. Ale možná to tak děláš, nevím 🙂) Já teda mám doma rakeťáka (2 roky) a občas ho musím i plácnout přes ruku nebo zadeček, když třeba dělá schválně co nesmí a tak, ale jinak mu dávám hodně často najevo, že ho miluju a zatím to funguje 🙂)

mikimiri
7. únor 2012

@berenika39 Ale já nemyslela aby tě to nějak tížilo,psala jsem že každý má své svědomí a tak jak jsi napsala ty každý má nárok na svůj názor. Snad proto tu jsou tyto diskuse. A opravdu si myslím že každá z nás vychovává děti tak jak je přesvědčená o tom že je to správné.

berenika39
7. únor 2012

@llluckaaa já v tom taky vidím rozdíl, když se plácne přes plínku - významně, jako že -hele, pozor, něco je špatně...a když někdo vezmě vařečku, řekne pětiletému dítěti - poj sem, sundej kalhoty, dostaneš na zadek. A taky vím, že se obojí děje. A dokonce mi to může být (není) jedno, vím. Mě spíš jde o to, co je smyslem toho plácání? Aby se dítě bálo ?

tyrisa
7. únor 2012

@romcovaklarka No mě zase nepříjde normální když vidím jak 5ti leté dítě ječí na svoji matku,nebo do ni kopne a ta nic....protože dítě nebije,nekřičí na něj atd...Je to sice hezké,ale každý nemá hodné dětičky a není to třeba vinou rodičů.Nevím jak řešíš tyto věci ty... já teda radši řvu,než biju,protože pak brečím a je mi to líto a to nesnáším,jenže někdy vysvětlování a domlouvání nefunguje,takže musím zařvat...pokud by si z mého řevu dcera nic nedělala,pak ji rovnou můžu poslat do ulic at si dělá co chce....4x řekneš nesahej na žehličku,spálíš se...co pak?Nechat ji at si ublíží ?Netvrdím,že je normální,aby mělo dítě strach z rodičů,ale respekt mít musí....

berenika39
7. únor 2012

@mikimiri a ještě ke všemu - naprostá většina z nás - a každá to děláme jinak - vychová z dětí úplně normální, slušné, použitelné dospěláky. a pak se v tom vyznej🙂
Moje máma na mě nikdy nevztáhla ruku, tak jsem to asi zdědila.

mikimiri
7. únor 2012

@berenika39 Moje rodiče mě také nikdy nebili,dostala jsem jen jednou a to pořádně a taky jsem si to zasloužila (jsem přesvědčená o tom že by domluvy tehdy absolutně neobstály!!!),ten strach co o mě máma musela mít ,bych nikdy nechtěla zažít. Prostě jsou situace kdy i to nej.řešení není to nej. a z odstupem času by jsme tu situaci řešili úplně jinak.

romcovaklarka
7. únor 2012

@tyrisa 1. Pochybuju, že nějaké dítě kope do mámy proto, že ona ho nebije.
2. A hodné dětičky? Co jsou hodné dětičky? Takové, které na slovo poslouchají?
3. Spousta situací se dá v klidu vysvětlit... Když dítě slyší celý den neutuchající prooud typu "Nelítej, vem si bačkory, nesahej na tu žehličku, utři si nudli, umej si ruce, nesahej na tu žehličku jsem řekla, proč nemůžeš být aspoň chvíli v klidu, podívej se sousedovic Maruška, jak si hezky u stolu kreslí, ale ty ne, ty si takovej raubíř, že mě snad jednou utrápíš, vem si sakra ty bačkory a nesahejnatužehličku" tak to bude zákonitě pouštět jedním uchem tam a druhým ven. To je jen příklad, neříkám, že to tak děláš. Nebo se dá v klidu si s děckem sednout, podívat se, jak funguje žehlička, jak se postupně ohřívá, napřed je teplá a pak začne být horká, už nepříjemně a pak už je tak horká, že cítíš teplo, sotva ruku přiblížíš, sáhnout už se na ní nedá, to bychom se spálili no a jestli není žehlička ještě echt rozpálená, tak ať tím prstíkem o ni štrejchne, pokud je ve věku, že už si z toho vezme poučení. Samozřejmě pod dozorem a v klidu, ne aby šlo o spáleninu, ale ať si "osahá", že není dobré sahat na horké věci... To je jenom příklad. Zabere to víc času, než říct "nesahejnatužehličku", ale zase si to bude spíše pamatovat a nebude mu to člověk muset říkat stokrát...

Dobrou noc 🙂

weri1
7. únor 2012

@berenika39 ale já neříkám bytí, ale prostě plácnutí přes zadek-plínku, neříkej že nikdy ani staršímu, to rabr ještě nebyl 🙂

berenika39
7. únor 2012

@mikimiri no vidíš, a pro by to nešlo teď? jenom proto, že je o pár let později? naše mámy mohly a my ne? změnilo se hodně, ale tohle je tak základní vztah - matka dítě - že ten je snad stejný napořád...

Jinak jak píšeš o tom jednorázovém extempore, tím si snad prošel každý, koho znám. Jedna taková pořádná scéna kolem puberty...asi to musí pročistit vzduch🙂. Opravdu jsem to slyšela už xkrát, i jsem si to prožila, zvláštní.