Dítě se mě bojí, ale když jsem klidná, je drzý, odmlouvá
poradite mi nekdo co delat kdyz mi syn v posledni dobe parkrat rekl ze se me boji?(ma 5let) snazim se nekricet ale pokud mu musim porad pripominat ze ma neco udelat a on je jak hluchy nebo zacne odmlouvat nebo mi zacne sermovat pred oblicejem pesti tak proste zarvu nekdy prijde i na varechu ale ne bezhlave 1max3 placnuti a ne vsi silou.taky si uvedomuju ze jsem cim dal vic podrazdena,jenze kdyz zvedam hlas uz se zacina prikrcovat.kdyz si to nechavam od nej libit a jsem klidna tak je drzy a odmlouva jeste vice.nevim jak to vyresit,klidem nebo placnutim?, ale vadi mi ze mi rika mami bojim se nervi ale kydz nervu tak mi kali na hlavu
@berenika39 presne tak! ja sem strasne stastna ze muj chlop nerazi stejne nazory jako mamka.. ta sice nazor nezmenila - nicmene musim rict, ze je skvela a moje metody nehani 🙂 teda aspon ne nahlas predemnou ha ha.. nevim co si doopravdy mysli, ale nahlas rika, ze ona sve deti uz vychovala - a to skvele (coz je pravda 🙂 ) a ze ted je to na me.. takze pres rozdilnost nazoru ktery na vychovu mame je fajn ze si o tom muzeme v klidu a bez emoci podebatit - za to si ji moc vazim!
U nás byla výchova ok žádné bití teda pokud jsme si řádně nezasloužili ale vždy po prdeli jak říkáme lidovvě 😀 😀 no hold 8 dětí je 8 dětí a navíc náš táta to měl jinak měl autoritu bez bití když jsme zlobyli hvizdl a my stály jak vojíáci a uklidnili se kdyby né byla by tu práce navíc😀 tak to byl u nás signál že je zle😀 Maminka s námi nemluvila když už si snámi nevěděla rady sedla si a neodpovídla nám a nic nám nechystala poznaly jsme že je zle a hned jsme věděli co dělat😀 stejně to nevydržela dlouho tak pul hodiny ale učinkovalo to vidět ji smutnou byl velký trest pro nás
@brusinka.pusinka 8 deti to je mazec!! to u me na Rad zaslouzile mamky!! fakt pred temito mamkama co oddaly svuj zivot detem smekam..
@kaeth01 Děkuji bohužel nevyřídím rodiče už nemám☹ ale dětství jsme měli užasné 🙂 své brášky muiluji a dala bych za každého život 😀
Tak jsem si tu četla vaše příspěvky a jsem celkem v šoku.
1) Tvrdíte, že pokud uhodím dítě, bude agresivní = já jsem byla bita v dětsví za věci, které jsem opravdu zvorala,ale
agresivní nejsem a má dcera také ne, když už i párkrát ode mě dostala na zadek (je jí 7 let), ve školce a ani ve škole nikomu neubližovala a ani nebyla a není agresivní. Nejsem zastánce fyzických trestů,ale pokud to nejde slovně, proč ne, když to potom tím pochopí, nebyli jsme vychováváni jinak...navíc ohledně agrese, pusťte si ve 2 odpoledne (kdy je většina dětí již doma) televizi, to máme Komisař Rex, Kriminálka Miami, Big Ben apod.,samé vraždy, střílení, rvačky, to agresi nevyvolává?
2) Dítě je nebo není jako dospělí = máte pravdu v tom, že manžela pokud "zlobí nemlátím vařečkou, ale manžel mi naslouchá a snažíme se dojít ke kompromisu (v horších případech, pokud si nerozumí rozvádějí se...s dítětem se rozvést nemůžeme(díky bohu) ), ale dítě mi nenaslouchá, byť na něj mluvím vlídně, ukazuji mu názorně, co by se stalo kdyby neposlechl (ukážu roh o který by se praštil, kdyby dál touto cestou utíkal apod.), říkám mu, jak by mě to trápilo, kdyby si ublížilo apod.,ale ono mě nevnímá, tak co potom?Mám být dál v klidu a nechat ho,ať se nedej bože zmrzačí???
3) Když se dítě bojí = já osobně mám například respekt ze svého otce, NIKDY mě neuhodil,ale stačil jeden jediný pohled a já věděla, že je zle.A bojím se ho do dneška, tak jak je to možné, když mě ani jednou neuhodil a ani jednou na mě nezvýšil hlas??Pokud má dítě respekt z rodiče a bojí se ho (v míře) myslím si, že je to dobře. Panický strach je už něco jiného, ale dítě musí vědět, že vy jste ta autorita a on si s vámi nesmí hrát jak s maňáskem...
@hanicka10 zkusím to , jen tak opatrně, v žádném případě ti neberu to, jak to máš ty a má to tak plno jiných rodin, každý to dělá tak, jak mu to vyhovuje.
Autorita - to, že se koukneš a dítě poslechne, to, že občas dostane, že musí mít rodič navrch , že musí být ten, kdo zavelí a dítě se podřídí ......to sice v dětství funguje, určitě, ale pro dítě to znamená, že se nespoléhá na sebe, na svá rozhodnutí, nepřemýšlí o svém jednání ale úplně se přizpůsobí tomu, co mu diktuje rodič - POSLOUCHÁ. nenaučí se samo nést důsledky svého konání, svých rozhodnutí. Jediné, co se stane, když něco zvrtá, je to, že s ebude máma zlobit. Že bude potrestané. i opačně - všechno dělá proto, aby bylo pochváleno, aby to mělo u rodiče "dobré".
pak přijde puberta a dítě pokračuje v zajetém stereotypu, neví, hledá další autoritu (protože rodiče v tom období jsou ti poslední, kdo by ho zajímal). Najde. partu. dalšího "velitele", dalšího, koho by musel poslouchat, kdo by ho vedl, řídil jeho rozhodnutí, směroval ho, chválil, tresta, protože to jinak nezná. V aprtě pak snadno může sklouznou tam, kam nikdo nechce.
Jasně, nemusí to tak být, vím, že dřív byla autoritativní moc rodičů běžná, ale jde to i jinak...tak proč to neukusit.
Znovu - je to na rozhodnutí každého, jakou cestou se dá, jen nabízím jiný pohled.
K té agresi - to, že je dítě bito, nemusí znamenat, že bude agresivní. Ani to tak většinou není. Ale učíš ho tím, jak se řeší problémy, jak se chová člověk, když už nenví,kudy kam, protože bití znamená, že jinak to njde, tak na zadek🙂. ten vzor přebírá, ne to bití jako takové. větší dítě, když si nebude vědět rady, pustí se ve škole do bitky. Zbytečně.
to, na co se dítě dívá v televizi, si myslím , že se dá hodně dlouho ovlivňovat a dítě naučit, co jo, co ne, jít mu příkladem, nemít telku nonstop puštěnou a nbízet dostatek jiného programu. televize je na to, aby si tam člověk našel, co ho zajímá, ne se naní koukal, protože nemá co dělat.
@morava739 mám stejný problém. a to jsem už s ním seděla taky má 5 let. Je chytrý a strašně se divím, když najednou se chová nepřístojně. Je jak robot a tím mě vytáčí. co mu člověk neřekne neudělá nepřemýšlí vůbec sám. Ve školce udělá cokoliv, co mu kdo řekne myslím děti. děj si chleba na hlavu a rozmaž si máslo po hlavě udělá to já jsem z toho zoufalá a taky křičím. někdy mám pocit, že s ním ani už jinak mluvit neumím. potom je zase období, kdy je jak mílius. vím, že je to jak s dospělým prostě každý máme své nálady, ale proč, když třeba něco ví, tak to neřekne. chce mou pozornost za každou cenu. no mazec. takže vím, o čem mluvíš. neumí si ani sám vyhrát a to má bráchu mladšího, který mu udává ton s čím a jak si budou hrát
@hanicka10 hodně s tebou souhlasím v tom, že tyhle směry říkají "představte si, že je to kamarádka"...jenže kamarádka nesní 2 čokolády před obědem, když bude u nás na návštěvě i když budou před ní....kamarádka, když nebudu jít večer spát...tak mi to bude jedno, protože jí nebudu muset ráno tahat z postele a bude mi i jedno, že je nevyspalá....kamarádka nebude rozhazovat modelínu po zemi i když ví, že se to nemá...kamarádka při odchodu se nebude vztekat, že si nevezme tyhle rukavice , protože se jí nelíbí (ona si je přece koupí sama, což 3-4 leté dítě nemůže a většinou mu dobu nevadí ,ale najednou jsou špatné).....kamarádka prostě není dítě a není moje dítě....docela ráda bych se podobným způsobem řídila, ale přijde mi to podobné jako když někomu o berlích říkáte ať dělá věci stejně jako zdravý...on je prostě někde jinde....
v celém životě platí pravidla=řízení auta, krádeže...slušnost mezi lidma.....myslím, že když dítě učím pravidla neznamená to, že se má " bát mě", ale vědět, že něco se nedělá, protože tak to v životě funguje a nikdo si nemůže dělat co chce a jak to chce bez ohledu na pravidla, zákony....takže proč by v pubertě hledal další autoritu...nebude to dělat, protože ho rodiče naučili, že to není správné, ne?
@ziri27 nevím jestli je to dobrá myšlenka, ale podle mě to nepřemýšlení může být dané výchovou, kdy odmalička dítěti říkáme co má dělat. (uklid si, obleč se, stůj, pozdrav...) ono pak nemá důvod přemýšlet proč něco dělá ale jenom slepě poslouchá. já bych asi ted zkusila ho k tomu přemýšlení nutit. (např. místo uklid si, říct: tady na zemi je plno hraček, co myslíš, že je třeba s nimi udělat?...) nebo jak píšeš, když mu někdo řekne at si dá chleba na hlavu, tak ho naučit, at se předtím zamyslí, jak to bude vypadat..., ale je běh na hodně dlouhou trat
holky tak se po letech vracim k memu tematu a vsude je neco,tatinek byl idiot ale uz jsme bez nej a taky coz je podstata problemu syn je dis...takze uz vim v cem byl ten problem,dodnes hrozne dospel a dostane tak max pres ruku pokud ji cpe kam nema ale jsme v poho rozumime si a vse prodiskutujem a proberem a ze nema same jednicky no tak ma sem tam trojky ale je stastny obycejny kluk,mam kamosku ucitelku co mi s nim hodne pomohla a rekla ze je urcite dis.. coz se u psych.. potvrdilo a sama ted pracuje s detma postizenyma a jsem rada ze je jen dis.. ale postara se o sebe,oblekne ,nají,chodi s klukama na brusle kolo fotbal, no proste uplne normalni obycejny zdravy kluk, naucila jsem se s nim hodne veci,byla jsem tezky cholerik ale naucila jsem se ze musi mit ukoly postupne po jednom ne 2 nebo 3 najednou,vse pomalu svym tempem, porad se ucim trpelivosti ale je fakt uzasny jak to ty deti umi aby si dospely udelal cas jen na ne a venoval jim veskerou pozornost, ne jen jednim uchem n okem ale celym telem a vsemi smysly.fakt me toho hodne naucil a porad uci ani o tom nevi a moc jsem prehodnotila nas zivot a fakt jen a jen k dobremu. nejsme uplne sami mame "strejdu" a oni se v sobe vidi , dokonce ti hadi sijou proti me.deti proste vi co chteji a to je na sto pro mozna si to ani neuvedomi
dobry den chci jen zeptat co mam delat kdyz my malej furt breci a ma nervi a mlati se a nemuze spat a to mu je 1 a 3mesice prosim porate my co mam delat dekuji
@kaeth01 Ja myslim, ze historicky tady vladla spis pevna ruka. Kdyz si vezmu, ze muj dedecek svym rodicum vykal, tak me neprekvapuje, ze i nasi rodice jsou zvykli na prisnou vychovu. Nekdy mi prijde, ze cast problemu je i v tom, ze nasi rodice zili za socializmu, kdy tu nebylo zadne poradne spotrebni zbozi, takze se prehnane bali, aby se neco neznicilo. Ja mam doted v zive pameti, jak jsem dostala narezano, kdyz jsem (nechtic) vylila inkoust na koberec. Normalne to byl konec sveta. Ted by to byl sice taky svym zpusobem prusvih, ale koupil by se v ikei za par supu novej.